Čtenářsky náročná literatura
Můžete doporučit intelektuální literaturu, něco náročného co jste nedokázali dočíst, něco na pomezí beletrie a filozofie co vás svojí složitostí zlomilo? Co se týče formy, zajímá mě román, novela, povídka, esej, fejeton. Ne odborná literatura, např. knihy o jaderné fyzice :)
Právě dočítám Odyssea od Joyce. Už mi zbývá posledních asi 50 stran a ty nejtěžší části mám za sebou, takže to dočtu, ale je to rozhodně nejtěžší beletristická kniha co jsem doposud četl. Pak o ní napíšu blog. Samozřejmě v porovnání s Formánkovou učebnicí kvantové mechaniky je to knížka pro děti, ale i tak je to těžké číst. Každá kapitola je psaná jinou literární formou, velmi bohatý jazyk se spoustou ne moc užívaných slov, nutnost udržovat soustředěnou pozornost, aby člověk pochopil o co jde, spousta hříček a hádanek, občas technika proudu vědomí. Ale stojí to za to.
Souhlasím s Monikajanka - Esterházyho
https://www.databazeknih.cz/knihy/harmonia-caelestis-159602
je jako prodírat se temným lesem (a borůvky nikde!).
A značný problém jsem měla (a pořád mám, neboť to nevzdávám) s díly tohoto autora:
https://www.databazeknih.cz/autori/robert-musil-1189
Pro me docela narocna na precteni byla kniha Augustin Zimmermann https://www.databazeknih.cz/knihy/augustin-zimmermann-293881
mně dal třeba zabrat Tolkienův Silmarillion
nebo Musaši, to je hrozně těžká kniha (asi kilo!) - ta obtížnost spočívala hlavně v enormním množství japonských jmen a názvů, které značně znesnadňovalo udržení aspoň té základní příběhové nitě
Joyceův Odysseus je pro mě nepřekousnutelný. Zkusil jsem to dvakrát a dvakrát jsem se prostě "pročetl" ke zjištění, že cpát si umění do hlavy násilím jen pro ten pocit, že jsem to přečet... za to mi nestojí ani ten pocit, ani to umění.
woodward,
jak by řekli angláni, je to "mixed bag", některé kapitoly jsou bolestně nudné, jiné byly brilantní. Neřekl bych, že ta kniha obsahuje nějaké hluboké smysly skryté ve smyslech, já to spíš beru jako takový impresionistický román, který se technikou impresionismu (proudu vědomí) snaží zachytit vnitřní svět naprosto obyčejného člověka. Některé kapitoly bych nazval báseň v proze, třeba Proteus, Sirény, Nausikáa. Nejtěžší část knihy představují asi kapitoly Skylla a Charybda a Odrazné skály. Překladatel odvedl skvělý kus práce, ale spousta těch slovních hříček je prostě nepřeložitelná
http://www.joyceproject.com/index.php?chapter=telem&;notes=1
každopádně jsem rád, že jsem to (skoro) přečetl, protože je to naprosto unikátní dílo.
Mirektrubak,
podle mne to je kniha, nad kterou netřeba moc přemýšlet. Nejlepší způsob jako to číst je dle mého číst to jako básně, tj. nechat na sebe působit ty obrazy (a zvuky!), které to vyválává, aniž by člověk za každým slovem hledal skryté smysly. A ta kniha je jazykově a básnicky nádherná, o tom není pochyb. Žádné filosofické dílo to ale není (dle mého názoru). Každopádně je to hodně náročná četba
"Nahnut dopředu dopisoval a jeho stín spočíval na balvanu. Proč ne nekonečný až po nejzazší hvězdu. Temněji tam za tím světlem, tma ve světle svítí, delta Kassiopeje, světy. Mé já tam sedí s jasanovým augurským prutem, ve vypůjčených sandálech, ve dne u sinavého moře, neviděno, ve fialové noci pak kráčí pod vládou pustopustých hvězd. Odvrhuji tento omezený stín, nevyhnutelnou lidskou podobu, a zas ji přivolávám. Nekonečná, byla by ještě moje, forma mé formy? Kdo mě tady pozoruje? Kdo kdy bude číst tato napsaná slova? Znaky na bílém poli. Někde někomu svým nejlahodnějším hlasem. Hodný cloynský biskup vytáhl oponu chrámovou ze svého kněžského širáku: oponu prostoru s barevnými emblémy, vyleptanými na jejím poli. Počkat. Pestrými na ploše: ano, tak je to. Vidím plochu, i myslím vzdálenost, blízkou, dalekou, vidím plochu, východ, týl. A hle! Najednou couvne a stereoskopicky se ustálí. Cvak, už je to tak. Moje slova ti připadají temná. Tma je v naší duši, nemyslíš? Ještě lahodněji. Duše, raněná hanbou nad hříchy, vine se k nám tím víc, jako se k milenci vine žena, víc a ještě víc."
Dobré vědět. Odyssea postrčím v "chcipřečíst" ještě dozadějc. Vzpomněla jsem si na Keouacovu Na cestě. A z trochu jiného soudku též O'Brianův Picasso. Taková dřina! Tak extrémně jiné, než Aubrey-Maturinovky!
Času je méně a méně, raději tedy číst věci, které opravdu chci, než ty, o kterých si myslím, že bych je přečíst měla.
nechtěl bych, aby to vyznělo, že Odysseus je úplně celý tak nesrozumitelný, jako ten krátký uryvek co jsem se vložil. To je jen část jedné z nejobskurnějších kapitol celé knihy - 3. kapitoly Proteus. Ve skutečnosti to má celkem lidský příběh. Dva hlavní hrdinové - Štěpán Dedalus a Leopold Bloom - mají svých probémů dost. Leopoldovi nefunguje manželství, od smrti jejich syna před 10-ti lety spolu nespali, celou knihou je cítit jeho bolest nad tím, že ho žena, kterou stále miluje, podvádí. Zasebevraždil se mu otec. A Štěpán je na tom podobně, zemřela mu matka, otec alkoholik, žije v bídě. Podle mého je to dobrá kniha a stojí za přečtení.
Když to přirovnán k nějakým brakovým severským kriminálkám (dejme tomu oddělení Q), tak všechny díly se četly samy, všech pět knih v sérii jsem přečetl za asi 2 týdny, a dnes po dvou letech už ani nevím o čem to pořádně bylo a popravdě je mi to jedno. Vůbec nic to ve mně nezanechalo. Naproti tomu Odysseus je dřina, nečte se snadno, ale když ho přečtete a dokážete strávit, tak ten dojem s vámi zůstane dosmrti. Tím jsem si jistý.
hm, tak to už jsem to prošvih. nevěrná žena, sebevražda otce, matka zemřela, otec alkoholik, hrdina žije v bídě... tohle jsem mohl číst když mi bylo šestnáct. v mém věku už vím, že skutečnej život je ponurostmi všeho druhu vždy dobře zásoben a nemám zapotřebí o tom číst jakoukoliv fikci. A taky vím, že ten skutečnej život není jenom černočernej a jak mi léta přibývají, čím dál víc mi vadí autoři, kteří se v těch temných věcech vyžívají.
woodwarde,
to není případ Joyce. Kdybych měl vyjádřit svůj dojem z toho, o co se dle mého Joyce snažil, tak o toto: vzít naprosto obyčejný den v životě obyčejného člověka a ten den do detailu popsat technikou impresionismu, proudu vědomí. Tj. tak jako každému z nás neustále létají do hlavy různé myšlenky, různé asociace, různé problémy všedního života, mezilidských vztahů, práce, ale současně i různé dojmy krásy, ošklivosti atd - a Joyce toto všechno zachytil na papír. Kdo jiný než šílenec nebo génius napíše 600 stran knihu o průběhu jednoho jediného dne? A to že Bloomovi nefunguje manželství? To nefunguje spoustě lidí. Nemyslím si že to je kniha ponurá nebo temná, ale ani hezká či optimistická, prostě obsahuje úplně všechno.
Já mám v knihovně pro tuhle potřebu Druhou světovou válku od W. Churchilla, ale připravte se na šest svazků po cca 600str.
Jinak antika je v tomto ohledu základ klasiky, něco mezi beletrií a filozofií.
Jen na okraj - romány Jussiho Adlera-Olsena označit za brak - i když proti gustu žádný dišputát, Jaccku - to mi přijde jako kšanda vytáhlá až trochu moc... - a propo, čteš brak z nezbytí nebo vlastně proč? všech pět dílů ... (je jich teda šest, kdyby sis chtěl ještě trochu braknout... a koncem října vyjde sedmička :))
kní, je fakt že mi chybí srovnání, ale z těch severských kriminálek jsem tuším přečetl Hypnotizéra a oddělení Q a Milénium a přijde mi to na jedno brdo. Četl jsem to protože jsem chtěl vědět, co na tom všichni mají, a taky proto že jsem chtěl něco jednoduššího na zabití času (třeba o noční službě), ale jinak musím říct, že kriminálky nejsou můj oblíbený žánr. Zvlášť v těch moderních jde o to šokovat co nejbrutálnějších a nejbizarnějším zločinem. Když už číst tuto brakovou literaturu, tak dám přednost scifi, protože to alespoň stimuluje moji fantasii k hranicím možné budoucnosti.
Jasně, já taky kriminálky nemusím a brutalitu nevyhledávám. Ale Jussi a najmě Larsson mi přijdou mimořádní a jejich díla jsou spíše společensko-kritickými romány s jasným tahem na branku (dobro). Hypnotizér je hrůza, to se nedá srovnat, kam se hrabe Bittner...
Vybírám náročnější, ale to co pro mě bylo "čitelné" Zařadila bych sem třeba tyto autory samozřejmě ne všechna jeich díla: Eco , Pamuk, zrovna čtu Dostojevského Bratry Karamazovy a myslím,že požadavkům taky vyhovují.
Text příspěvku byl upraven 21.06.18 v 09:20
Musím se přidat k IvaKo. Nabokov - Ada aneb žár, je kniha, která mě dostala. Nejsem zatím schopna ji dočíst a nevím, jestli to ještě někdy udělám.
Vložit příspěvek