Čtete knihy podle data vydání?

Chystám se na četbu knih Jo Nesbo a zajímá mě, jestli na sebe volně navazují. Trpím totiž „úchylkou“ číst díla jednoho autora podle toho, jak je psal/vydával, hlavně tedy detektivní a kriminální příběhy. Dost často hlavní postava prožívá mimo zápletky i svůj osobní život, který se s každým dalším příběhem vyvíjí. Pamatuji si, jak jsem se náhodou dostala k Prestonovi a Childovi, soukromí jejich Pendergasta bylo snad zajímavější než popisované zločiny a mě děsně iritovalo, že jsem v tom měla guláš. Od té doby si na databázi vždycky najdu posloupnost vydaných děl, pro jistotu. Máte to podobně nebo je vám to jedno?

Mě se tohle stalo taky zrovna u Childa a ještě u Cornwellový a její hlavní postavy patoložky Kay Scarpettový.Childa jsem si dokoupila a sleduju další,ale u Cornwelový už to bohužel nedohoním. Už si raději vyhledávam na databázi vše co potřebuju,dřív než se do něčeho pustím.

Mám to úplne rovnako. Ak ma zaujme kniha v tejto databáze, do „chystám se číst“ si dám prvý diel, bez ohľadu na to, či nadväzujú veľmi alebo voľne. Vadí mi, keď napríklad pribudne postava, ktorá sa objavuje aj v ďalších dieloch a ja neviem, ako a kedy sa tam dostala. Vždy chcem vedieť, ako to začalo, než zistím, ako to pokračuje. Aj v knižnici beriem vždy prvý diel, ak ho nemajú, tak aspoň ten najstarší.

Nesbo byl jedinou výjimkou, kdy jsem začala pozdějším dílem a pak až od začátku, jelikož jsem se s ním jako mnozí seznámila díky Sněhulákovi. Ale přesně jak říkáte, zrovna u detektivek je vedlejším příběhem život daného vyšetřovatele a číst to na přeskáčku by bylo o ničem, ať už je to Harry Hole, Lincoln Rhyme či Pendergast.

Je samozřejmě logické čtení podle chronologie příběhů, proto je výborné zdejší řazení jednotlivých dílů do sérií. Kdo se podle toho neřídí, ochuzuje se o mnoho detailů vývoje postav, jejich vztahů a časových souvislostí. Z vlastní zkušenosti můžu uvést například: kdo nečetl 1. díl série o bratru Cadfaelovi (Zázrak svaté Winifredy), nevychutná si 19. díl (Svatý zloděj), obdobně důležitý je vývoj postavy a příběhů bezděčného detektiva Oty Finka od Jaroslava Velinského, série historických detektivek Vlastimila Vondrušky, příběhy Sarah Kincaidové od Michaela Peinkofera, nesčetně sci-fi (Nadace, Duna…), Erbenovy příběhy o kapitánu Exnerovi atd. atd.
Je fajn, když autor něco vymyslí a pak v dalších dílech příběh nebo postavu rozvíjí, doplňuje další střípky do mozaiky a čtenář to objevuje spolu s ním. Rozhodně je to lepší, než zjistit, že nevím, proč postava jedná tak, jak jedná, co bylo předtím, a proto knihu odložit.
Shrnuto: když už série, tak jedině chronologicky.

Tenax zmiňuje (kromě jiného) i Václava Erbena. Ten chronologické propojení jednotlivých dílů Exnerovské série dovedl téměř k dokonalosti - některé jeho romány totiž končí scénou, kterou je otevírána knihy následující...

Jinak touhle "úchylkou" trpím taky. Odkajkživa. Pokud to jde, tak se VŽDYCKY snažím číst knížky v tom pořadí, v jakém je autor napsal.

Série sa snažím čítať po poradí, ale inak to mám rôzne. Obvykle najskôr od autora prečítam knihy, o ktorých si myslím, že by sa mi mohli najviac páčiť. Ak sa neskôr rozhodnem, že si prečítam všetky autorove knihy, tak ich čítam obvykle v poradí, v akom boli napísané. Ale nie vždy.