Destrukční deník - Keri Smith
Dnes jsem vybíral dárek pro svou desetiletou vnučku a narazil jsem na tento výtvor. Teda knížka to v žádném případě není. Zarazila mě cena 200,--Kč a následně šokovalo vysoké hodnocení na těchto stránkách. Odmítl jsem tento skvost zakoupit, k velkému zklamání mé vnučky, s vysvětlením, že to uráží můj cit pro knížky. Jestli toto má podporovat výchovu a kreativitu dětí, měl bych k daným nápadům nějaké další - třeba pomažte tuto stránku vlastními exkrementy, nebo zde nalepte utrhané nožičky mouchy domácí a pod. Třeba bych také získal vysoké hodnocení.
Nedalo mi to a taky jsem ji omrkla a říkám: blééé.
Ještě že jsem dceru naučila číst normální knihy (a taky si jich vážit), než abych jí přispěla na tohle, to bych ty dvě stovky raději darovala nějakému bezdomovci ať je proleje hrdlem.
Text příspěvku byl upraven 08.07.15 v 20:52
Pro mě je Destrukční deník primárně deník/zápisník s pokyny, jimiž se člověk může řídit, nebo to pojmout zcela po svém. Při procházení různých fotek na webu, kde jednotliví uživatelé sdílejí vlastní způsoby použití deníku, mi rozhodně nepřijde, že jde o pokleslost. Často jsou to příspěvky na hraně font artu. Vidím jako pozitivní snahu projevit se, nechat se třeba v začátcích vést, ale pak si najít vlastní cestu, k níž už žádný deník/zápisník nepotřebuje. Záleží na jednotlivci.
Posvátnou úctu ke všemu, co je opatřeno nálepkou "kniha", právě nemiluji. Zavání mi to sterilitou, knihovnou nabušenou velkými jmény a tituly, které dělají dojem, ale nikdo je nečte, nikdo se jich nedotýká... Odložte chirurgické rukavice. Knihy mají žít. A zápisníky/deníky o to víc.
Belatris: na mě obsah deníku působí spíš tak, že jde o sérii návodů pro lidi bez fantazie a jestli má někdo potřebu vybíjet se na nějaké knize, není pro mne nic jiného než chudák který nedokáže ocenit potěšení jež knihy skýtají. V tom případě nechápu že si nenajde jinou zábavu. Svoje knihy miluji a ani ty o které nestojím bych neničila takovým způsobem. Jestli tomu říkáte posvátná úcta, klidně... A to si představte že ani mouchám nožičky netrhám ;-)
moserova: Rozdíly mezi destrukcí a tvorbou si můžete určit leda tak sama pro sebe. Není třeba origami destrukcí papíru? A pečení chleba destrukcí jednotlivých ingrediencí (vždyť mění svou strukturu a vlastnosti). A otázka co je a není umění, to je ještě složitější problém než tvorba vs. destrukce. Dost pomíjíte subjektivní hlediska a možnost, že DD může být pro někoho stimul, který ho přivede k sebevyjádření a snad i k přemýšlení nad sebevyjádřením, jeho podobami atd. A nastavování hranic co se týká umění bych nechala na každém jedinci. Dokud se ta hranice neposune tam, kde ubližuje druhým, má právo na existenci, pokud si najde konzumenty, a vy máte samozřejmě právo ho nekonzumovat.
To, že jste zcela pominula mé rozdělení na zápisníky, deníky, a pak knihy, je typické pro tunelové vidění. Je tak těžké respektovat opačný názor, který vás nijak neuráží?
Musela jsem se podívat na blogy těch, kteří tento deník mají, abych věděla, oč vůbec má jít.
Našla jsme počmárané stránko-omalovánky, kde je dokola psané jedno slovo, čárky dělané všemožnými barvami nebo v textu malovaná srdíčka a u toho pokyn ZVEDNI DENÍK, ALE NE RUKAMA.
Takže se přikláním k "nehodnému" dědovi, že je to hloupost a tleskám mu, že to nekoupil.
Ono je totiž otázkou, co by to vnučce dalo.
Kdyby to byla kniha o technikách např. dekupáže nebo jiných diy úprav a tvoření, ok, proč ne.. ale tohle je přízemní, dětské a nic vtipného na nosení deníku v ústech nebo nohách nevidím.
( aha, tak jsem nakonec našla ještě lepší nápad: připevněte k hřbetu provázek a pořádně deník roztočte, až bude bouchat do zdí. Tak tohle bere jako tvořivost jen hlupec)
Je poměrně zarážející, jak se tu lidé pohoršují nad tím, že se ničí kniha. Autorka ji ale s tímto záměrem vytvořila! Není to tedy o tom, že si lidé knih neváží. Pouze tuto konkrétní používají k účelu, ke kterému byla vytvořena. Kdyby se na tenhle "blok" hodilo 15% DPH jako na omalovánky, tak byste byli spokojení?
Možná kvůli takovým názorům nazvala autorka svou další knihu Tohle není kniha :-) Já s mým bratrem jsme svého času doslova zachránili veliké množství knih. Byli jsme totiž dvakrát svědky výsledku dědictví, kdy o knihy po zesnulém nikdo nestál a měly se vyhodit. Z nich jsme si ty zajímavé zařadili do knihoven, ty pro nás méně zajímavé poskytli knihovně a zbytek se nám bohužel válí v komoře. Je to převážně brak z období socialismu (budovatelské nesmysly), ale i tak je nám to líto zlikvidovat a (marně) doufáme, že se i pro tenhle "výkvět" najde někdo, kdo ho ocení. Toť k mému vztahu ke knihám a k mému odporu k jejich znehodnocování. Nicméně chápu rozdíl mezi zlikvidováním Romea a Julie vs. Destrukční deník, který je ke zničení určen samotnou autorkou.
Tuhle věc bych nikdy nenazvala knihou. Je mi úplně jedno jak si na tom kdo vylívá zlost, ale když na 'tu věc' narazím v knihkupectví, neubráním se myšlence přihlásit se tam na brigádu a komínek těch notýsku přesunout někam do ******, protože to prostě kniha není. A ta ženská není spisovatelka.
Vložit příspěvek