Díla s otevřeným koncem či skrytým významem

No vida. Tak to budu letos investovat do Shirley.

Poslední příspěvek mimo téma. Třeba se dočkáme i vydání knihy We Have Always Lived in the Castle :O

Tak jsem přečetla Loterii od Shirley Jackson. Ok, sice pár stran, ale jak jsem začala přemýšlet, tak mi došlo, že byť pár stran, dala by se o tom napsat práce čitající klidně i několik desítek stran...

'Kde je v červnu lutrie, tam obilí neshnije.'

A taky, nechci spoilerovat, ten konec byl skvělej. Asi by se v tom našlo i dost odkazů do knihy knih.

Exemplárním příkladem toho, jak slibnou možnost otevřeného konce pokazit, je pak dílo mého neoblíbence, povídka Matně sametový povrch, kterou ehm... napsal Robert Poch. Jde o plagiát povídky Lidé od vedle Pauline C. Smithové, kterou jsem tu již zmiňoval dříve, ale narozdíl od Smithové Poch (mylně) předpokládá, že jeho čtenáři potřebují skoro až "polopatické" vysvětlení.

Takových knih není málo, uvedu jen jeden, který zadání splňuje Pohřbený obr...

Zrovna jsem četla povídku Trápení s dětičkami. A překvapili mě komentáře, protože povídku a tím pádem její konec lze pochopit dvěma způsoby. Navíc si myslím, že způsob si čtenář vybere spíš podle toho, zda je nebo není rodič. Celkově komentáře tohoto typu nemám ráda. Ale to jsme už někde jinde, takže zpět. Já jsem si způsob vybrala a byla jsem s ním spokojená :)

Lenko, už jsme se někde bavili o tom, že podobně uvažoval Henry Kuttner, respektive to jedno vysvětlení může být jakýmsi "dotažením" Kuttnerových myšlenek.

PanPredseda: potvrzuji na 256%. Byl to démon jsem teď četla podruhé. Budu psát druhý komentář a změním hodnocení :)