Drama aneb divadelní hra

Poněvadž jsem nadšený čtenář divadelních her, které ovšem na výslunní čtenářského zájmu nejsou, zajímalo by mne, jaký máte ke čtení dramat vztah. Baví vás? Lákají? Připadá vám čtenářský zážitek z divadelní hry něčím jedinečný? Nebo vás to nikdy nechytlo a považujete to za literaturu k jiným účelům než je čtení?

Já čtu divadelní hry ráda, ale zase jak které... Shakespearovskou klasiku, kterou neznat je ostudné; dál když jsme ještě hrávali na střední divadlo, tak jsme většinou zkoušeli hry od V+W, a jen samotné čtení stálo za to... takže ano, baví mě, dá se říct, že snad i lákají, v podstatě je vnímám skoro stejně jako "obyčejné" knihy.

[Stammel] A přijde vám četba dramatu něčím unikátní?

Můj učitel například tvrdí, že nic nezachycuje život lépe. V pár tazích dokáže načrtnout ty nejtíživější lidské situace plné palčivých rozhodnutí. Jako v Antigoně: "Tak co uděláme s tím bráchou, pohřbíme ho?" "Ne, Kreont to zakázal."

Já bych souhlasil s tím, že dobré drama (a těch není málo, Shakespearem a antikou se nevyčerpají) ukazuje lidský život, existenci v nejobnaženější možné formě.

Zároveň bych souhlasil s tím, že je náročné to číst. Divadelní hra vyžaduje nasazení fantazie a empatie v míře podobné čtení poezie, a to se (alespoň mě určitě) učí dlouho.

Divadelní hra je hlavně strašně... řekněme... proměnlivá. V jednom podání může mít jisté vyznění a v podání někoho jiného může vyznívat zase úplně jinak. A to mě láká do divadel.
Opravdu nevím, jestli je radši čtu nebo se na ně spíš koukám...

Souhlasím. To je další věc, která mě na tom baví. Že zážitek z četby může být doplňován a obohacován různorodými divadelními výklady. Krásný zážitek je, když nějaký známý moment nebo scénu někdo také dobře a sugestivně ztvární. Nebo když ji vyloží úplně jinak než jí rozumím já.

:-)