Ideální kniha
Dovolte mi zeptat se každého jednoho z vás, na Váš názor na ideální knihu.
Jaká by podle Vás měla být ideální kniha? Má vést k zamyšlení, nebo naopak provést čtenáře sama sebou tak lehce a nenápadně, aby si u ní odpočinul od přemýšlení? Má se zabývat realitou, má být plna naděje, nebo má bez skrupulí pouštět čtenáře do temných zákoutí života a společnosti? Má být dlouhá? Má být krátká? Má sledovat více dějových linek, nebo jen jednu?
Vím, vím, každý má na tuto problematiku jiný pohled a proto se na to také ptám každého jednoho z vás. Jaká je Vaše ideální kniha, ta zamilovaná, ta která by pro Vás byla nepřekonatelná?????
Ideální kniha musí u čtenáře vyvolat pohodu. Ta vzniká tehdy, když se děj odehrává podle představ čtenáře. To platí také pro každé umění.
Nerobím medzi knihami súťaž. A závisí to aj od obdobia života. V troch rokoch bola u môjho syna obľúbená encyklopédia lietadiel druhej svetovej vojny. V tom veku ja som mala rada rozprávky o psích vílach.
Souhlasím s testerem, že kniha má vyvolat pohodu. U mne výběr knih hodně závisí na momentálním psychickém rozpoložení.
tester a jitvav, tzn. že pokud kniha popisuje něco, co u vás pohodu v žádném případě vyvolat nemůže, např. V pekle plynových komor, tak to pro vás není ideální kniha? I přesto, že popisuje realitu a že je nezbytná pro chod naší společnosti a prevenci toho, aby se toto peklo opakovalo? Sáhnete raději po smyšlené knize, která bude mít tak nějak "růžovoučký" děj?
stafbul: může být pro mne ideální knihou, ale v době, kdy jsem v psychické pohodě.
Tak a podle toho co čtete poznám jací jste. O koncentrácích si čtou sadisté. No a kdo čte
"To by se zvěrolékaři stát nemělo" atp. je můj oblíbenec.
Text příspěvku byl upraven 08.12.16 v 11:35
Ideální kniha je stejná jako ideální situace - pro každou příležitost nějaká.
V půlce srpna se zřídka vytasím s Vánoční koledou, na deku k vodě nebo na týdenní pěší tůru si nevezmu Dějiny Anglie nebo Filosofický slovník a do nemocnice asi těžko vyrazím s válečným románem nebo slzotvornou ždímačkou o rakovině a podobně.
Přesto všechny uvedené příklady mají cenu číst a jsou situace kdy je ocením víc než co jiného. Ve chvílích deprese mi pomáhá Pratchett nebo Wodehouse, ale i tak jsem ráda za mnoho neveselých knih, které mi větší či menší náhodou připlachtily do života.
Většina z vás to hodnotí z pohledu "ideální kniha pro mě". Já to zkusím jinak – ideální kniha obecně. Ta musí dle mého splňovat čtyři kritéria:
1) Nést hluboké poselství, myšlenku, obohatit vnitřní svět přemýšlivého čtenáře.
2) Strhnout čtenáře, uchvátit jej, aby se nemohl od knihy odpoutat.
2) Být výsostně originální, tedy přinášet do světa literatury nový subžánr, nové téma apod.
4) Být napsána řemeslně kvalitně – tj. bohatá slovní zásoba, realistické dialogy atd.
Je nasnadě, že body 1 a 2 se navzájem téměř vylučují. Buď děj uhání dopředu, je napínavý, nebo autor rozvádí hluboké myšlenky. Oboje najednou téměř nelze. Bod 3 se vidí hodně málokdy, to je jasné. Nejčastěji je splněn bod 4, to umí spousta lidí.
Bod 1 u mě skvěle splňují klasici jako Balzac, S. Zweig, Wilde
Bod 2 dokáže i braková literatura
Bod 3 – zde bych jmenoval lidi jako Poe nebo Tolkien
Bod 4 splňuje většina vydaných knih. Málokterý šéfredaktor pustí do tisku knihu, která je mizerně napsaná
Zatím jsem nenarazil na knihu, která by na sto procent splnila všechny čtyři body. Ale to je právě význam spojení "ideální kniha", že? Nejde ji napsat. Ideálu se můžeme jen blížit...
Idealni kniha neexistuje.
V podstate neexistuje nic, co by se dalo nazvat idealnim.
Tester: sadista nejsem, presto jsem knih z obdobi II.valky (a tim i z prostredi koncentraku a zajateckych taboru) precetla uz dost a mam v planu precist dalsi.
O ideální knize se těžko přemýšlí. Myslím že hodně záleží na věku a na situaci. Protože třináctiletá 'puberťačka' asi nebude číst to stejné jako dvacetiletá. Vkus se mění rok od roku a záleží na dospělosti. Žádný ideál nemám, ale určitě kniha musí být dlouhá a musím si v ní najít tzv. kouzlo. Nejlepší knihu poznám podle toho že jsem schopná si ji přečíst třeba pětkrát a neomrzí mě.
Spomenul som si na pekný aforizmus,ale autora si už nepamätám:
"Ideálna kniha by mala mať dobrý začiatok aj dobrý koniec a pokiaľ možno,čo najbližšie blízko seba."
P.S. AD: Lector pravda,nezmyselné vlákno,asi,ako ideálne počasie...
Text příspěvku byl upraven 09.12.16 v 08:33
Našla jsem ideální knihu!Děkuji z celého srdce,že jí pan Staňek napsal.Po strastiplné cestě polovinou života,konečně našla moje duše tu spřízněnou a to co se popisuje v knize LÁSKA MUŽE A ŽENY Z POHLEDU DUŠEVNÍCH A DUCHOVNÍCH SIL je pravda .Otočila jsem svůj život k duchovnu a cítím se povznešeně a krásně a tím pádem i mé okolí.Vyrovnanost a pohled plný lásky na celý svět,nikde nekoupíte,máme to všichni v sobě a ta veliká síla,která do nás vztupuje přes víru v Božkou prozřetelnost nám dává naplnění života.Přeji všem štěstí v hledání jako jsem ho našla já.Krásné chvíle vždy a všude a plno LÁSKY.
Zajímavá otázka, na kterou se těžko hledá přesná odpověď.
Pro mě ideální knihou je za:
1) zajímavé téma, nové, neotřelé, pokud možno kvalitně zpracované;
2) musí z té knihy být cítit život (pro mě) - postavy prostě žijí, přirozeným způsobem, ať už se jedná o jakýkoliv žánr;
3) měla by mít ve své podstatě poskytnout nějaké poselství pro čtenáře, každý vidí a vnímá něco jiného, tak oslovit svým způsobem.
Každý máme rádi něco jiného a ne vše je pohoda a klid.
Já sama miluju, když mě kniha vtáhne do děje, jsem náladová podle toho, co se děje v knize a s postavami (nebrat úplně do slova), dokáže mě ohromit přirozeným vyvíjením.. S tím, že si z toho po přečtení něco odnesu. Myšlenku, pocit,.. To je ideál.
"Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou" je také z koncentráku a přece jde o hluboký a silný příběh. Nic pro sadisty.
Vložit příspěvek