Jak je důležité (ne)uhádnout pachatele?
To mi připomíná jednu píseň: 'Z národů ač jsme různých, jedno přání teď v nás bude žít, po létech války hrůzných znovu za blaho všech jdem se bít..'. - ale fuj mi (ve svůj prospěch můžu říci pouze to, že jsem si pamatovala jen prvních pět slov... ale ty se vryly! - totiž - ta se vryla, pančelko - vlastně souško!... :-))
dej pokoj, tyhle rudý halekačky zrovna o vánocích...
zkus radši Nááróhodíl se Kristus pán, vésehelmé sé :)
woodward - nezdá se ti, že těžko obezřetnost k mocným a zdravý rozum vůbec mohou atrofovat ve svůj prvý opak ( i když nepopírám, že zbabělé přisluhovačství vidím zcela zřetelně v podpoře agresivity USA a dokonce ve vojenské podpoře této úchylnosti, nicméně to se netýká národa jako celku)
uměřenost a skepse naopak umožňuje nadchnout se pro velký cíl, nesmí jím být ale větší sláva jakéhokoliv božstva,. jéžíše nevyjímaje.
kní - vím, že ty tyhle vlastnosti postrádáš, není to k přehlédnutí.
Promiň, ale očividně nevnímáš významy slov, která používáš. Například SKEPSE je pravým opakem NADŠENÍ. A "uměřenost" rozhodně není vlastnost důležitá pro ty, kdo si chtějí klást velké cíle. Česká povaha je bohužel samej mindrák, pokud někdo dává najevo, že má v úmyslu něčeho dosáhnout, hned mu přišijou, že je "vejtaha" a když se mu to náhodou povede, okamžitě se vyrojí spousta mudrců s vysvětlením že měl "kliku" a že za "normálních" okolností by se mu to nikdy nepovedlo. Tyhle nepříjemné rysy české povahy se velmi jasně projevily po pádu komunismu ve vztahu velké části národa k disidentům a k emigrantům. Jedněm de posmívali, druhé závistivě pomlouvali, že si vybrali lehkej život na západě, zatímco "my" jsme to tady za ně museli "vyžrat". Tomu já neříkám skepse, ani uměřenost, ale zastydlej minderwertigkeitskomplex!
woodward - tak už známe, jak sám sebe vidíš,, ale s ostatními ses prostě netrefil. Skepse rozhodně není opakem nadšení, opakem skepse je důvera v nadpřirozeno, naivita,uměřenost je jasnou vlastností pro ty, kdo si kladou velké cíle, samosebou, pokud jich chtějí dosaáhnout, se zbrklostí se daleko nedostanou.
Že emigranti a disidenti čekali, že budou zbožněni.. tak čekali marně a je to tak v pořádku, protože jestli to jediné,, co dokázali bylo emigrovat neb se zapojit do disentu, není proč je zbožňovat a ani si jich zvlášť vážit.
jo a politiku sem dnes zatáhl, když ty ses k ničemu neměl, Jacck,, ale pak jste se ty i kní pustili do díla. Já sem politiku netahám, jen svůj názor na svůj národ. a taky na krásu písniček... protože raději Z národů ač jsme různých než Dobrý den prapore hvězd a pruhů
že
Jak říkám, zásadně se míjíš s významy slov, která používáš. Na literárním serveru je to handicap poněkud neobvyklý. Přeju ti veselé vánoce a končím diskusi, neb není o ničem.
Samoúčelnė násilí se mi hnusí, o to víc, že je poslední dobou všude. Pozoruji, že i ty nejmorbidnější způsoby smrti začínají docházet. Nechápu, jak to někdo může číst. Stejně nechápu, proč tu někteří lamentují nad špatností vlastního národa. Na to jsem skoro stejně citlivá , jak na násilí na dětech v severské krimi. Že se osobnost člověka vyvíjela trochu jinak doma a trochu jinak na útěku je jasné. Jde o to kde to bylo rovněji a kde pokřiveněji. Možná že si každý vybírá právě to místo, kde může růst rovně. Ono Přizpůsobit se anglosaské kultůře není pro každého. Źe tu ale spousta lidí nezná trávu zdejší je fakt. Vy dva exoti vyjeďte z Prahy směrem na východ a snažte se ty ludi bez internetu pochopit. kecat tady o Drahošovi a Havlovi to je normálně jarmark marnosi, přesvědčujete se navzájem a stejně vás přehlasujou.
Obávám se, že tato diskuse se původně měla vést kvůli něčemu jinému...nicméně, když už se zabředlo do politických názorů, pak snad jen douška: všem doporučuji i nadále číst a snažit se poučit o kultuře i "kultuře" okolních zemí. I v naší dobré Evropě jsou neuvěřitelné kulturní a intelektuální propasti, a to i v těch zemím, které jaksi nekriticky zbožňujeme - přitom ono ani není proč. Zkusme být hrdí na to, co opravdu máme, jsme (stále ještě) jeden z obecně nejvzdělanějších národů (věřte nevěřte, ale např. i v GB dodnes existují analfabeti, i ve Francii jsou nevzdělanci, atd.) a vůbec to nesouvisí s aktuálním stavem školství či politiky. Stále ve svém věku žasnu nad tím, kolik lidí (a mladých!) čte knihy, i když občas žasnu i tady nad jejich hodnocením - ale ČTOU. Máte pocit, že to je běžný jev v každé zemi? Podívejte se na obecný stav vzdělanosti i v takových zemích, jako je např. Kanada, kde jsem měla tu čest delší dobu pobývat a kterou miluju jako svou druhou otčinu, asi byste byli překvapeni...Pokud něco opravdu nemám ráda, je to pomlouvačství vůči vlastní zemi, což bohužel zažívám v zahraničí od našich spoluobčanů dodnes. Nechápu to. A jen na závěr - několik let se učím francouzštinu od jednoho mladého Francouze z Bretaně, který zakotvil natrvalo v Brně. Je šťastný, neboť je spokojený se životem - jak sám říká - "v kulturním a vzdělaném prostředím a hlavně v bezpečné zemi"...tak asi tolik.
A všem přeji krásný zbytek svátků vánočních a hodně optimismu, radosti a bezpečí v novém roce.
Text příspěvku byl upraven 25.12.17 v 11:41
Dudu: Nic, je to jen reakce na předchozí diskusi...pokud to vadí, omlouvám se, ale nedalo se nereagovat:-)
Nedávno jsem si oblíbila historické detektivky, zásluhu na tom má P. Tremayne s jeho sérií o sestře Fidelmě. Hezky se tam prolíná detektivní příběh s historií.
R.E.M.: Naprosto souhlasím. hlavně tenhle autor ví, o čem píše. Je to historik, odborník na keltské dějiny a kulturu a působil v řadě kulturních a literárních institucí v Británii a v Irsku. Pokud jde o detektivky jako takové, logická konstrukce jednotlivých případů možná není tak jasná a dokonalá, jak by se patřilo, ale to se dá odpustit. Je to výbornej vypravěč, takže se to báječně čte a přitom se tam člověk dozví spoustu věcí o uspořádání keltské společnosti i o církevních institucích v Irsku a v Británii. Navíc jsou to vyprávění tom, jak na ostrovech vznikala jakási zásadní směs keltského živlu s germánským - na jedné straně nespoutaná živelnost, bohatá kultura a duchovní založení keltů, na straně druhé germánský smysl pro řád a organizaci. Není divu, že to Anglosasové v dějinách lidstva dotáhli tak daleko. Škoda že v tom jméně jaksi schází podíl keltského živlu, bez něhož by se ten úspěšný růst docela určitě neobešel.
Text příspěvku byl upraven 25.12.17 v 18:36
Mě na detektivkách štve, že vraždy a vyšetřování používají jen jako takovoU berličku. Buďto aby prezentovali svůj sadismus a vydávali to za umění. Myslím že kdyby Sade prohlásil svoje« díla »za detektivky, mnoho lidí si je dnes čte jako vánoční dárek. NAPŘ. taková Rowlandovà to opravdu přehání, a přitom to prostředí je zajímavé samo o sobě. Podle mě veliká škoda. Historické detektivky mám ráda pro tu historii, to ostatní mnohdy obtěžuje. Snad jediná Agáta dokázala napsat opravdovou detektivku . Tedy z toho co jsem četla.
Tos toho moc nečetla. Rex Stout, Edmund Crispin, Ellery Queen, Ngaio Marshová, Dorothy Sayersová a spousta dalších - to jsou všechno klasikové žánru a rozhodně píšou detektivky, žádný "berličky pro sadismus" nebo co.
woodward - nauč se chápat významy českých slov a pak poučuj, díky.
Ano i v Evropě jsou v jednotlivých zemích, městech obcích, ulicích ba i v bytových domech a v domech vesnické zástavby neuvěřitelné kulturní rozdíly mezi lidmi, ovšem protože neexistuje jakékoliv objektivní měřítko kulturnosti či nekulturnosti, pokud je my samy nestanovíme, je těžko to brát jako základ diskuze,pokud kulturnost pro účely diskuze nedefinujeme.
Například za mne absolutní nedostatek kulturnosti mají sebevzdělanější pedofilové( v tou souzním s Pennacem), mučitelé a množitelé zvířat, šmejdi, kteří okrádají staré lidi a lumpové, kteří se snaží rozdmychat válku. a je úplně jedno. jestli mají v ložnici baletky od Degase a v dětském pokoji originál od Lady a nikdy by se nenapili rovnou z lahve a po prvních třech taktech zařadí jakoukoliv skladbu k určitému autorovi a mají šest titulů před a sedm za jménem.
Detektivky jsou výborné, vypovídají o své době mnohdy o dost více než sociální romány, nicméně to, co se z detektivky pro vyšší čtenost stává dnes je zvyšování dávky hnusu, nepředstavitelnosti překračování všech tabu a to bez jiného účelu než zvýšil šanci knihy uspět na trhu. Takový oblíbený Nesbo ( snad sem nemrkne encyklopedie, ten by mi dal), zvyšuje prodejnost svých knih ne zapeklitostí motivu složitosti cesty k rozluštění nebo ukázky nějakého společenského problému, ale naprosto bezúčelným zvyšování absurdnosti provedení a odpornosti zločinu samého. a není sám (nakonec Rowlandová je také krásnou ukázkou popisu úchylností pro úchylnosti).
samozřejmě jsou dnes i jiní autoři, kteří to nemají zapotřebí.
hm, rowlandová ani nesbo nepatří k mým oblíbencům, a měřítka kulturnosti nebo nekulturnosti mě nezajímají. důležitá je lidskost.
Švindlíř Doyle napsal Rafana baskervillskeho opravdu bravurně. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když zavzpomínam na noc, kdy jsem poslouchal toto audio. Osobně bych ten závěr napsal trochu jinak - totiž, že by jako ten pes nakonec sežral Stapletona, kvůli tomu, že z něj udělal takovou zrůdu...
Když teď čtu sérii o Finkovi, tak autorovi se většinou daří pěkně mlžit a také s něčím, pro vyřešení případu zásadním, přijde až ke konci. Vlastně je to také trochu švindlíř ;-) Každopádně knihy jsou to skvělé - a musím říci, že je to pro mě čtivější než ty severské detektivky. Ale tím ty severské (zvláště ty od Olsena) nechci vůbec zatracovat.
woodward - nic nenacházím, že by to byla vlastnost těch, kteří sdílejí tvé pověry? Lidský Vaska má tři díly.... cha cha
Pes baskervillský je krásná kniha, čím více poznávám však psy, tím více souhlasím s tím, že trest neměl minout všechny, kdo psvi, psovi kamarádovi, ublížili.stačilo masíčko,, vlídná slova a čas, a pes baskervilský mohl být domácím mazlíkem kdekoliv.
Mimo diskuzi poskytuju informaci, že jsem jednou mluvila s cvičitelem psů profesionálem, a ten říkal, že o psy, kteří zabili člověka, je mezi cvičiteli mimořádný zájem, on sám jednoho měl, a říkal, skutečný mazel, ale schopný vždy účinného zásahu. Samozřejmě mluvíme o psech dominantních ne o psech tak zděšených, že koušou bez rozmyslu.
Text příspěvku byl upraven 26.12.17 v 11:24
Nevymkla se tato diskuze trochu tématu?
Tak trochu jste mnozí nenechali na seveřanech nit suchou a zároveň kritizujete, pokud někdo poukazuje na slabší stránky průměrného Čecha. Souhlasím, že každý je jiný (jak Čech, tak Nor), ale pokud globálně označujete Finy jako studené čumáky apod., pak i Češi mají některé nelichotivé rysy. Já sám jsem šťastný Čech a co mi třeba vadí (protože to mám jinak) je závistivost, nevděk, hůře odpouštěný úspěch anebo třeba fandění našim pouze dokud se daří. A bohužel musím říct, že tady na severní moravě průměr blbých českých vlastností zvyšujeme. A mrzí mě to.
Zpátky ke knihám - opět jsem podle této diskuze v menšině, ale já mám severské (anebo jiné podobně psané) krimi rád, zejména proto, co se někde výše kritizuje - množství postav ne vždy důležitých, dějových linek ne vždy důležitých, nedokonalost a osobní démoni hrdinů, sociální témata. Brutalita mi u fikce nevadí, ale netrvám na ní (komu se některý seveřan zdá už moc, přečtěte si kteréhokoliv Cartera). Za mne nemusí být krimoška brutální nebo šokující, ale dobře napsaná, čtivá, napínavá, logická nebo uvěřitelná z hlediska motivů jednání a rozhodování postav (i když psychopata člověk pochopit vždy nemusí...).
encyklopedie, Lukh, napsali jste to oba přesně tak, jak i já to cítím!
Vložit příspěvek