Jaké jsou Vaše pocity po přečtení opravdu dobré knihy?

Tohle je poměrně choulostivé téma. Je těžké to popsat slovy - takový svíravý pocit, pocit prázdnoty a především ta nostalgie... že vlastně už nikdy tu knihu nebudu číst jako poprvé. Proto se někdy snažím ji číst pomalu, ale vzhledem k tomu, že jsem rychlý čtenář, je to pro mě hrozný problém. Párkrát jsem se zastavila na předposlední stránce a řekla si, že to prostě dočíst nemůžu a nesmím... třeba u knih Tolkienových, Flanaghanových a Rowlingové.
--To je snad jediná věc, kterou na knihách upřímně nenávidím.

Text příspěvku byl upraven 29.08.15 v 23:03

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Čo konkrétne je ozaj dobrá kniha? Kniha, vďaka ktorej uvidí čitateľ svet iným očami? Kniha, z ktorej čitateľ získa nové zaujímavé poznatky z vedy, histórie a pod? Kniha, ktorá oboznámi človeka s hodnotami, zvykmi, prioritami inej kultúry? Kniha, pri ktorej má človek od smiechu kŕče? Kniha intelektuálne nenáročná, kritikmi opovrhovaná, označovaná za brak, pri čítaní ktorej človek vrní blahom? Alebo proste taká kniha, ktorá človeku spôsobí potešenie, či už z toho alebo onoho dôvodu?

Opravdu dobrou knihu nepozná můj rozum, ale spíš srdce. Prostě najednou vím, že to je ono. Rozzáří se mi oči a zrychlí tep. Když se to stane třeba v půlce knihy, mám pak strach, aby se to dalším čtením nepokazilo, což se občas stává. Opravdu dobrou knihu dočtu a pak ji ještě zavřenou držím v rukou a je mi dobře. Vstřebávám to, co mi dala. Pokud není moje, přemýšlím, jak sehnat její dvojče, aby se mnou zůstalo doma navždy, vystavené ve vitríně. Pak jí dám 5 hvězdiček.

To je opravdu záludná otázka, protože se odvíjí od dvou protikladných faktorů. Zaprvé je tu ten pocit naplněnosti a uspokojení z krásné knížky. Naopak je tu ten pocit prázdnoty a beznaděje, kdy víte, že už je všechno krásné za vámi a je vám líto, že to skončilo.

Myslím, že opravdu dobrá kniha, tedy podle mě dobrá, mě naplní a přímo postihne. Už v průběhu čtení takové knihy se, pokud zrovna nemohu číst, těším až ji zase otevřu. A po dočtení je mi to nejprve trochu líto, že už je konec a nejsem schopna na ni přestat myslet. Mnohdy aplikuji myšlenky z knížky do života, do rozhovorů, takže musím připadat svému okolí trochu jako blázen.
Ale potkat takhle dobrou knihu, opravdu stojí za to.

Obvykle na takovou knihu myslím dnem i nocí, ve vzácnějších případech i několik. Když mám z něčeho opravdu hodně silný zážitek, dělá mi celkem problém se začíst do dalšího příběhu, protože se na něj nedokážu soustředit. Ale za každou takovou jsem moc ráda :-)

Když dočtu dobrou knihu, občas jen koukám do blba a nedokážu pochopit, že to skončilo tak rychle. A pak si říkám, co mám teď vlastně dělat? Většinou si dám pár dní pauzu, aby jsem si zklidnila pocity a abych popřemýšlela o celém zážitku.

Moje pocity po přečtení knížky která mi udělala radost vyjadřuje nejlépe tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=64iL0CwXozU

reader.007 - souhlasím naprosto a obdivuji, že Vás to napadlo.

Když si přečtu opravdu dobrou knihu, a když třeba vyjde druhý d. nebo dokonce film, to je to nejlepší co může být. třesou se mi nohy jako při zimnici a ten druhý díl musím mít hned(jestli je). Prostě kdybyste cítili takové přeběhnutí mrázu po zádech . Tak se vyjadřuji. A ještě se tomu divně chechotám.

Já mám po přečtení dobré knížky pocity úplně euforické, řekla bych. Následně mám potřebu o knize neustále mluvit, předčítat známým nahlas vybrané pasáže, nabízet k zapůjčení, případně vnutit jako dárek..
Rovněž občas po dočtení cítím lehké roztrpčení, že se tak brilantně vyjadřovat, jak dotyčný geniální spisovatel/ka, sama nedokážu..

Když už se mi do rukou dostane kniha, která mě nadchne a je dle mého skutečně dobrá, tak nesnáším všechno a všechny, co mě vyruší od čtení :D

Polinka92-přesně tak:-)

Zajímavá otázka... Většinou totiž po přečtení opravdu dobré knížky cítím prázdnotu a smutek, že to skončilo... Občas se už dokonce bojím vzít opravdu nadějně vypadající knížku do ruky, protože se obávám toho, že ji jednou dočtu a budu mít tento depresivní pocit :D, Pokud mě kniha chytne, ikdyž má třeba i 13 dílů, musím je přečíst všechny jedním dechem, zpravidla nejím a k ničemu se nedostanu a sedím u ní,dokud to nepřečtu :D Knižní fanatik :)

Otázka znie: pocity PO prečítaní ozaj dobrej knihy. V prvom rade ma prepadne strach, že už nikdy na takú dobrú knihu nenarazím. V druhom rade začnem premýšľať, kde by mohla byť a začnem hľadať a potom si uvedomím, že bude musieť prejsť dlhšia/dlhá doba, kým sa mi ju podarí nájsť. A potom sa zasa vráti strach, že už nikdy ju nenájdem. A potom nádej, že niekde predsa len čaká. :)
To sú tie prvotné pocity.

Když narazím na knihu která se mi hodně líbí, tak pak o ni strašně dlouhou dobu vykládám. Skoro pořád vykládám o knize Jak žít a nezbláznit se. :-)