Jakou knihu čtete, když na vás padnou chmury?
no tak televize v čekárně je opravdu děs.... jednou jsem doprovázel spolužačku na onkologické vyšetření a myslel jsem, že se zblázním.
Televizi nevlastním už čtyřicet let a jsem docela spokojený. Posloucháme s přítelkyní čro 2 - Meteor, Toulky, Tobogan, Anderleho a Žanynku, jinak jsme dost zahrabaní do knih.
Nesnáším v čekárnách TV nebo rádio. Pokud jde pacient k lékaři, většinou mu není nejlíp a řvoucí televize nebo rádio je hrůza. Mně nedělá problém se začíst do knížky kdykoli, takže vytahuji e-book, který mám pořád u sebe.
Když už mi chmury přerůstají přes hlavu a nevím kudy kam, sáhnu po knize slavného psychologa Stanislava Grofa s názvem Holotropní vědomí.Četba této odborné knihy mi vždy, když to potřebuji, poskytne základní pocit, že i když je situace zdánlivě beznadějná, tak naděje přesto na sebe nenechá dlouho čekat a nenápadně infiltruje dokonce i infernální krajinu postavenou z našich chmur.Dílo tohoto geniálního psychiatra je, řekl bych, skrz naskrz prošpikováno nadějeplnou atmosférou, která jako Fénix povstává z popela a pomáhá zahánět i ty nejzatvrzelejší chmury. Kniha Holotropní vědomí mi zkrátka v případě krize umožňuje nejdříve symbolicky dopadnout na dno, ale pak se od něj odrazit a zažít osvobozující, až euforický pocit, že dříve nebo později bude zase líp. A taky že jo. Tenhle mechanismus u mě funguje spolehlivě. Vždycky si připomenu a uvědomím, že zlo je nedílnou součástí dobra, že jedno bez druhého nemůže existovat, a že má svoje nezpochybnitelné místo v běhu vesmíru. Uvědomím si, jak normální a přirozená je skutečnost, že všichni jsme prošli traumatem průchodu porodním kanálem, že vliv této události je nedozírný, ale hlavně, že chmury se vždycky rozplynou tváří v tvář prožitkům, které jsou v knize Holotropní vědomí skvěle popsány jako prožitkové osvobození ze zajetí těch nejchmurnějších chmur. Všichni to v sobě máme. Stanislav Grof a jeho Holotropní vědomí - to je můj lék na duši.
Text příspěvku byl upraven 31.12.15 v 14:57
agi-a2980: Taky to tak mám...
Text příspěvku byl upraven 31.12.15 v 20:51
Kniha sice je pro mne něco jako opium, pokud se to vůbec dá srovnávat, což nevím? Ale vybírám si knihy podle toho, jak velké chmury na mne padnou. Je to různé. V čekárně u lékaře, či zubaře nečtu, to mi nejde. Zjistila jsem, že si v duchu zpívám nějakou odrhovačku a počítám třeba kachličky na zemi.
Když na mě padají největší splíny, sáhnu po Mementu od R. Johna. Vždy si pak uvědomím nebo připomenu, jaký mám skvělý život a to mi na 100 % zvedne náladu.
Text příspěvku byl upraven 13.02.18 v 21:33
Já se přikláním k testerovi: Když mám chmury, tak nejsem schopná otevřít knihu a číst. Prostě je mi blbě, no.
V takovém případě je nejlepší číst dystopické romány, nebo nějaký pořádně mrazivý thriller. Většinou pak uznám, že na tom nejsem zas tak blbě, řeším blbiny a nemám si na co stěžovat. :))
Mně zabírá Jerome Klapka jerome- 3 muži ve člunu, nebo na toulkách. Taky J. Heriot- knihy o veterináři v Anglii. Dita
Vložit příspěvek