Krása vyřčeného čili Úryvky z knih

„Izzy ztuhla při pohledu na naprosté zděšení v Rossově tváři, když Alicia vyskočila a záhyby jejích objemných šatů a vlající cípy šátku se rozletěly, jak se k němu hrnula s rozpřaženou náručí.
Ross couvl. „Proboha, matko. Je mi pětatřicet.“
„Vždycky budeš moje děťátko,“ namítla a vrhla se na něj v extravagantním objetí. „Ty jeden velkej hromotluku, pojď sem a obejmi mě.“


„Dalšího rána se Izzy probudila brzy a zamířila do kuchyně. Strávila ráno přípravou další polévky partan bree, kterou chtěla podávat s domácími rohlíky jako první chod. Potom bude rostbíf s francouzskými bramborami a zelenými fazolkami, šalotkou, česnekem a praženými mandlemi. Jídlo bude dobré, ale její prezentace zdaleka nebyla podle jejích představ. Jde o ingredience, říkala si. Hovězí maso bylo z místních zdrojů, velmi čerstvé brambory z farmářského obchodu a fazolky bude blanšírovat, aby byly dokonale křupavé s příjemnou oříškovou chutí.
Připravila si, co mohla, včetně skotského dezertu cranachan – maliny namočila do trošky whisky a opražila vločky.“


(Romantické útěky 9 - Hrad ve Skotsku - Julie Caplin)

Text příspěvku byl upraven 26.09.24 v 22:58

Zdvořilá konverzace patří k utišujícím prostředkům, jichž se mi na palubě Zvěstovatelky hrubě nedostává a doktor je navíc skutečným polyhistorem. Mimo to je majitelem rozkošné armády šachových figurek vyřezávaných z velrybí kosti, které hodláme zaměstnat, dokud neodpluje Zvěstovatelka, nebo nepřipluje Nellie.

*

David Mitchell - Atlas mraků

https://www.databazeknih.cz/knihy/atlas-mraku-137803

Takhle mizerně na tom Timothy nebyl už hodně dlouho. Znovu a znovu nechával Napoleona volně kombinovat a pokoušel se všemi možnými způsoby soustředit. Vlezl si do vany, lehl si do postele, pouštěl si obrazy v nejroztodivnějším sledu, naslepo mačkal klávesnici hudebního zásobníku a poslouchal bez ladu a skladu hned Bachovy fugy, hned zas banální šlágry, pouštěl si nejrůznější videopásky, mimo jiné klouzavý let těsně nad hladinou oceánu, jízdu na skútru Velkým kaňonem, let na rogalu nad divočinou a loutkovou hru o Donu Quijotovi - nic nepomáhalo.
Nakonec odešel do kuchyně a prozkoumal svoje zásoby. Rozhodl se, že si upeče švédský kynutý věneček.


*

Gert Prokop - povídka Copak nohy se kradou?

https://www.databazeknih.cz/knihy/experiment-clovek-17710

Co si z toho vzít? Pán smrti je mrtev. Otec války tiše odpočívá ve zničené kryptě. Světlo a tma uprchly do stínu a stín sní o slunečním světle. Dómy zůstaly opuštěné. Volání heroldů nikdo neslyší. Kameníci prosívají prach necitlivýma rukama. Milenky za nocí marně čekají. Královny pláčou a králové klopýtají.
Celý svět je v pohybu, pravdy umírají s každým výdechem a s každým vyřčeným slovem.

Chodbou kráčí stařena, zapaluje svíce jednu po druhé, ale pustý vítr zhasí každý plamínek.

Teď se však přede mnou prostírá nové bitevní pole vítající rozbřesk těžkým tichem. Tma se brzy rozplyne v třepotavém šeru a odhalí dvě vojska stojící proti sobě. Praporce pleskají jako křídla, nad mužstva stoupají chocholy páry. Vycházející slunce vykouzlí ze zbraní a zbroje rozházený poklad. Pak mezi nepřáteli povstane jediná postava, věž masa a umíněné vůle, jeho kosti jsou ze železa, a přesto má poničenou tvář. Není šampionem nikoho, přesto je bohem všech. Je válečníkovým rudým požehnáním i sladkým polibkem milence, je svědkem každé mrtvoly a stvořitelem dětí. Je pozlacenou přídí dějin, urputně se zdvihající vodní tříští, a přesto klidně spočívající v prostoru mezi mohylou a menhirem. Je těžkým krokem a lehounkým dotekem, pohledem chladným, upřeným i letmým pohlédnutím. Jemu patří kapitulace, jemu je vše obětováno. V jeho jménu padají státy, v jeho jménu bohové pokleknou. Když říše hoří, neklaďte mu to za vinu, neviňte jej ani ve chvíli, kdy se milenka odvrátí. Být svědkem znamená začít vidět. Vidět znamená začít vědět. Vědět znamená zhrozit se. On přesto stojí neochvějně, beze zbraně, beze zbroje proti této budoucnosti, a já ho znám: je to Nedbající bůh, Bezmocný bůh, Zhubitel všech a nikoho. Nepřítel se nehýbe. Slunce rozprostírá své zlaté světlo po povrchu světa. Bude dnešek dnem války? Uvidíme…



Steven Erikson - Bůh nedbá
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/kniha-svedku-buh-nedba-489037

Z posvátného místa do absurdity, pomyslel si Gabe, když o několik hodin později přecházeli ulici. Fiona se rozhlížela ve snaze objevit místo, odkud by mohla udělat nejlepší fotku křižovatky Šibuja. Okolo hřměla doprava, lidé spěchali a vráželi do sebe. Byl to takový kontrast ke klidu a míru svatyně, že si Gabe okamžitě vybavil, proč si kdysi tuhle bláznivou zemi zamiloval. Bavily ho kontrasty.

„Od chvíle, kdy přišli do restaurace, ji fascinovaly obrovské velké stříbrné kotlíky, ve kterých se polévka vařila přímo na stolech ostatních hostů. Pak přišli na řadu i oni. Přinesli jim zdobenou nádobu z nerezové oceli, postavili ji na plynový hořák a teď v ní probublával kuřecí vývar. Fioně tohle jídlo připomínalo lahodné fondue. Mohli si vybrat, jestli chtějí hovězí, kuřecí, vepřový nebo rybí vývar. Do něj si pak sami přidávali jemné plátky masa, syrové krevety a nakrájenou zeleninu – to všechno samozřejmě dostali nádherně naaranžované na kulatém podnose. Červené, žluté, a dokonce i fialové papriky byly nakrájené na tenké proužky, kolečka mrkvičky měla tvar třešňových kvítků a růžičky brokolice připomínaly maličké křehké stromky s působivými vzory vyřezanými do stonků.
„To je neuvěřitelné. Nejsem si jistá, jestli bych to měla sníst,“ vydechla Fiona obdivem nad složitým zdobením.
„To by ses šéfkuchaře dotkla. Japonci berou pohostinnost velmi vážně a dekorativní vyřezávání zeleniny se tady považuje za umění.“

(Čajovna v Tokiu - Caplinová Julie)

Text příspěvku byl upraven 19.10.24 v 15:03

"V tom dvaadvacátém roce jsem zjistil jednu věc: vždycky může být hůř. Už si myslíte, že jste viděli nejhorší hrůzu na světě, takovou, ve které se sejdou všechny vaše noční můry a přetaví se v děsivou skutečnost, takže jedinou útěchou vám může být, že nic horšího se už nemůže stát. A kdyby ano, mozek se vám při pohledu a takovou hrůzu určitě vypne a pak už nebudete nic vědět. Jenže ono se něco horšího opravdu stane, mozek se nevypne a vy se nějak kodrcáte dál. ... pokračujete dál. Uvědomíte si, že jste v pekle, které jste si sami připravili, ale přesto táhnete tu káru dál."

/Černočerná tma - Stephen King/

Holandské světlo dává barvám takovou zvláštní čistotu; jsou nesmírně jasné, ale nejsou žhavé ani křiklavé; jsou jako čerstvý květ pod krůpějí rosy. Jsou čisté a chladné.

*

Karel Čapek: Obrázky z Holandska

https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/obrazky-z-holandska-36067

Mlha změny vykypěla vpřed a zaplnila ulici, a já jsem rozpřáhl náruč a objal jsem tu trpkou, chvějící se páru, která mne vzápětí pohltila. Byla to zatraceně nezodpovědná pitomost, ale já jsem nezodpovědností zrovna překypoval a cítil jsem zoufalou potřebu něco udělat, cokoliv, co by se mi vůbec nepodobalo, jen abych si dokázal, že jsem pořád ještě pánem svého života. Že o něm pořád rozhoduji. Mlha byla horká a vlhká, jako pára v nemocničním pokoji, kde horečka spaluje jako šílenství a inspirace zároveň. Všude kolem mne se míhaly nezřetelné stíny jako žraloci kroužící v moři kolem oběti a někde v dáli odbíjel velký zvon vyrobený z ledu hodiny před úsvitem.


*

Simon Richard Green - Hodný, zlý a nevyzpytatelný

https://www.databazeknih.cz/knihy/nocni-strana-hodny-zly-a-nevyzpytatelny-42412

„Lidé nevědí, co chtějí. Proto se obrací k mužům, jako jsme my.
„Potom je na mužích, jako jste vy, aby udělali správnou věc.
Richard si odfrkl. „Nesmysl. Při příchodu na svět kopeme a křičíme. Jsme nevyrovnaní a plní násilí. Takoví už jsme. Nemůžeme si pomoct.
„Ne. Jsme takoví, jací se rozhodneme být.

(Oliver Bowden - Tajná křížová výprava)

…
Jsem podnikatel, já a moje kolo, můj kapitál. Externě dodávám služby Platformě, pěkně na fakturu, sám svým pánem, sám svým kmánem. Umožňuje mi to svobodně pracovat i dvanáct hodin denně a nikdo mi neříká, kdy si mám vzít dovolenou. Dovolenou si můžu vzít kdykoli, kdy si ji můžu dovolit.
…
Poptávka je vysoká a nemám nouzi o zakázky, jíst se ti musí, ale hýbat se ti nechce nebo nemáš na hýbání čas. Já nemám čas na nic jiného než na hýbání, každá minuta, kdy se nehýbu, mě stresuje, každou minutu, kdy se nehýbu, přicházím o kšeft a v hlavě mi šustí účty za nájem a energie. Jím v poklusu na ulici, abys ty mohl jíst v posedu ve svém kanclu, ve svém home officu, před svou obrazovkou, abys nemusel chodit do restaurace a zbytečně si jídlo vychutnávat a vést small talky s kolegy a personálem.
Ale někdy si jídlo přece jen vychutnáš a vyškrabeš a vylížeš plastové a polystyrenové nádobky dočista, někdy máš kulturu a překydneš si to do vlastního keramického nádobí. Koše na odpadky se ti plní rychle, ale skoro vždycky třídíš, nebo dokonce hledíš na to, aby nádoby, ve kterých ti jídlo přivezu, byly kompostovatelné.
…

(Vyhoření - Petr Šesták)