Které knihy jsou pro vás nezapomenutelné?
Kdybych chtěla být hodně rýpavá, tak se zeptám, proč sám knihy hvězdičkujete:)
Diskuzní vlákno se jmenuje "Které knihy jsou pro vás nezapomenutelné?" a zdůraznila bych to PRO VÁS.
Pamatuji se, že když jsem na škole četla knihu Egypťan Sinuhet, přestěhovala jsem se pocitově do dávného Egypta a nevnímala realitu, byl to tak silný zážitek, že na to nikdy nezapomenu, ale také už zřejmě nikdy nebudu knihu číst znovu. To ke knize Malý princ se vracím opakovaně a někdy leží delší čas na mém nočním stolku, vždy jako by mi řekla něco dalšího. A v posledním roce mne hodně "dostaly" knihy od Jojo Moyes, právě jsem dočetla Dívka, již jsi tu zanechal a jen jsem tajila po dočtení dech. Ale knih, jež vyvolají emoce je mnoho a jak říkávám v tom všem množství jen jedna je Knihou knih :o)
Já jsem se k tomu vyjádřil. Stručná odpověď zní jak kdy. To znamená - ta či ona se mi najednou vynoří z paměti po dlouhých letech, co jsem na ni ani nevzdechl. Je jich spousta, a není na nich v porovnání s jinými nic výjimečného. knihy jsou jako lidi. každá je originál, každá má něco svého jedinečného, ale na otázky typu kterou bych si vzal na opuštěný ostrov neodpovídám. Protože bych musel odpovědět, že bych si jich vzal plnej autobus. některé knihy na člověka výrazně zapůsobí v jistém věku, o deset let později už vám nic neříkají a o dalších dvacet let později jim zase přijdete na chuť.
hvězdičkuju proto, že se mi ta kniha líbila. ne proto, že bych bez ní nemohl být nebo že na ni nemohu zapomenout. přečetl jsem toho spoustu z toho se mi docela hodně knih líbilo. to neznamená, že jsou natolik výjimečné, abych je zmiňoval v nějakých anketách, kde se po mě chce "jedna nezapomenutelná".
siena, woodward: Proč vést hloupé spory? Obzvlášť v diskuzi s takového rodu tématem. Je ovšem pravda, že se chutě mění, ale přece jen existují knihy, které nás provází po celý život. Při jejich čtení si vždy sami pro sebe nacházíme něco nového. Woodwarde, nechtěla bych dělat pospěšné předsudky, ale zdá se, že takovou knihu jste ještě pro sebe neobjevil. Jak jste již napsal každá kniha je originální, stejně jako člověk. Sieno, to ale není právě téma, které je potřeba dále rozvíjet. Když tato kniha příjde do rukou, tak přijde.
Text příspěvku byl upraven 05.02.16 v 18:08
letos mi bude třiašedesát, tak jsem zvědavej, jestli ještě něco objevím, když za celý ty roky nic... ;)
woodward souhlasím s tím, že se téma zdá být nesmyslné, pokud nebylo myšleno, aby si člověk vzpoměl na všechny ty krásné knihy, které přečetl. Já si vzpomněl třeba na knihy-Trosečníci z Vlaštovky a Zamrzlá loď kapitána Flinta od p. Ransoma. Přesný obsah těchto knih si sice nepamatuji, ale vždy když si na ně vzpomenu tak mám takový zvlášní pocit, který se hned tak nevytratí. A představte si v létě mě bude teprve šedesát devět let.
Text příspěvku byl upraven 05.02.16 v 19:08
tak to jsem na tom líp. já jsem obě ty knihy vloni znovu přečetl, takže si ještě dost dobře pamatuju, o čem jsou.
Já jsem si ransomovky obstaral do osobního vlastnictví. Některé mám v knihovně - ještě staré KODovky, ostatní jenom stáhnutý v počítači.
Tři kamarádi, Na západní frontě klid, 1984, Smrt je mým řemeslem, Martin Eden, Tulák po hvězdách, Kmotr a celá serie Malazské Knihy padlých. Každopádně těch knih je mnohem víc, ale tyhle jsou opravdu ten TOP a u kterých vím, že se k nim určitě ještě někdy vrátím.
Text příspěvku byl upraven 06.02.16 v 16:36
Delirium od Lauren Oliver... Jasně je to takový klasická dytopie, ale stejně jako ve mně zanechala strach o naší společnost. Doteď je to moje nejoblíbenější trilogie, kdy jsem berečela u každé knížky.
Často si vzpomenu na Čajový clipper od Soyenera, Šántárám od Robertse, Vejce a já a Co život vzal a dal od Betty Mc Donaldové, je jich pěkná řádka... A bezpochyby nad všemi mými nezapomenutelnými oblíbenci ční nejvýše Kmotr od Puza a Šakal od Forsytha !
Pro mě jednoznačně Athéňanka Tháis-Jefremov, Zabiják-Zola, Co život dal a vzal-Mc Donald a Tři kamarádi-Remarque.Stále se k nim vracím a budu vracet.
Krásných knih je mnoho, čtu hodně a také již hodně dlouho, ale pamatuji si, že asi ve 20ti letech, když jsem dočetla Simmela "Láska je jen slovo", tak jsem si jen v duchu říkala, co teď, co budu dál číst, když tu nej knihu na světě jsem právě dočetla... No a pak o pár let později jsem četla "Medojedky" (Robert Ruark) a opět to byl nezapomenutelný zážitek... a nyní mám moc ráda knihy Petera Maye - trilogii z Hebrid a Ostrov Entry.
Největší dojem na mně v poslední době udělal Ranhojič a stydím se za to, že jsem Noaha nepoznal jako autora mnohem dřív. Během 2 měsíců jsem sjel 7 jeho knih a jsem opravdu uhranutej, jak je dokonale čtivej.
Tolkien, cokoliv už skoro dvacet let a pochybuji, že ten dojem někdo zacloní. Jinak se stejně s ním drží i jiní Dostojevskij,Hugo, Dickens,Merle, Sienkiewicz, Exupéry Woolfová .Jirásek..každá kniha která se opravdu líbí povětšinou zanechá dojem, to snad ani jinak nejde. Knihy jsou většinou nezapomenutelné, ty hodně dobré i ty dobré a dokonce i ty které jsou někde na rozhraní.
Ale když se mě někdo zeptá jakou nejlepší knihu jsem četla tak, poněvadž sama vím že je to nezodpověditelná otázka, která nemá konce a z níž by se jeden i zbláznil, odpovím zcela přehledně a stoicky Pán prstenů, protože ten se mnou doslova pluje životem takže tím si mohu být jistá.;-)
Než jsem tě poznala od Jojo Moyes, Ztracena manželka od Alyson Richman a knihy od Raya Kluuna.
Narnie. Není to zas tak dlouho, co jsem celou sérii přečetla po několika letech znovu. A i po druhém přečtení ve mně zanechala nádherné pocity. A vím, že se k ní zase za pár let vrátím. :)
Tak těch knih bude víc... Sophiina volba, Spolčení hlupců, Mistr a markétka... Vladimír Holan - sbírka Bolest, básnické sbírky Ivana Diviše, Láska je pes od Bukowského, Mokré moře od Gregory Corsa, Tracyho tygr... Kdo chytá v žitě... životopis Paní Curierová, který napsala její dcera Eva Curierová... ale to jsou všechno knihy, které jsem četla už dávno,ráda se k nim ale vracím, ale čím jsem starší,tím víc šáhnu po odborné literatuře, ale beletrie, to je nostalgie, hledání vlastního já... spoustu těch knih mám doma v knihovně a nedám na ně dopustit..ještě beatníci... Kerouac, Ginsberg..
Pro mě určitě Jana Eyreová... Četla jsem to už několikrát a ještě se k ní opět vrátím... Ten příběh miluju.. :)
Vložit příspěvek