Nakouknete při čtení na konec knížky?
Přiznávám, že často si přečtu úplně poslední větu, která většinou bývá dostvypovídající. Abych věděla, že to má cenu dočítat, protože prostě ve většině případů nesnáším špatné konce.
Ale zrovna nedávno jsem četla knížku, kde poslední věta byla něco ve smyslu "Láska zmůže všechno." a já si říkala, že to v tom případě určitě bude mít happy end. Ale chyba lávky - hlavní hrdina na poslední stránce probodne objekt svého zbožňování. Hmm.
Když čte člověk autora, kterého ještě nečetl, tak je čtenář je zvědavý, jaký je konec (minimálně jak píše Malin, poslední větu).
Občas si přečtu poslední větu (i když spíše náhodou). Stejně jsou nicneříkající, a i kdyby ne, nepopíší celý obsah knihy, tak jsem vždy minimálně zvědavá, jak do toho bodu příběh dospěl. Protože když známe konec, stejně neznáme zbytek knihy. A já často konce knih, co chci číst znám, ale to přece není důvod, proč knihu nečíst.
Na konec knížky zásadně nenakukuju, nechci si zkazit četbu (obvzlášť pokud je napínavá). Mohla bych přijít o překvapení a o důvod knihu dočíst.
Nechám se zlákat vždycky tak v půlce knížky,většinou když knížku musím odložit,ale většinou se ten děj změní úplně jinak,než napoví konec knihy,zacož sem ráda,jinak by mě to asi moc nebavilo,kdyby tam nebylo něco nečekaného.
Dřív jsem se nechala zlákat a přečetla si poslední větu, odstavec.. Většinou jsem toho ale jenom litovala a sama jsem si tím škodila, takže už se ovládám a dívám se jen, kolik má kniha stránek. Případně ještě kolik stránek mi zbývá do konce kapitoly. To se mi ale taky vymstilo u Murakamiho Norského Dřeva. Nechtěně jsem si tak předčasně přečetla první větu následující kapitoly, která obsahovala rozuzlení. Prostě to postrádá kouzlo, když čtete knížku a víte, jak dopadne, to je jasné.;)
Na konec mrknu docela často a jsem za to na sebe neskutečně naštvaná..... :-)
Občas se na konec knížky mrknu a i když se tak někdy dozvím rozuzlení děje, ještě se mi nestalo, že bych kvůli tomu knihu nedočetla. Nečtu ani tak kvůli tomu, abych se dověděla, co se stane na konci, ale spíše kvůli ději samotnému.
jo jednu dobu pořád prostě začnu číst knížku a začne mě trápit že nevím jestli to bude pořád nula nebo se to rozjede já ten zvyk už mám ale ještě častěji se kouknu na konec proto protože chci vědět kolik to má stran
Ne že bych si přečetla celou stránku na konci, nebo celou poslední kapitolu. Většinou je to jen poslední věta, která mi toho moc neprozradí, ale zvědavost ve mě prostě je.Ve většině případech se mi spíše stává, že pokud daná osoba zemře, otočím si pár stránek a listuji jestli se někde nezmíní jeho jméno. Musím se o tom prostě přesvědčit, že je opravdu mrtví, protože se mi to mnohdy nechce věřit. Bohužel jsem se tím ne jedenkrát připravila o překvapení.
Většinou ne,ale když mě děj moc nebaví,tak sleduju kolik ještě stránek a sem tam něco málinko pročtu ,né jen poslední stránku ,ale i sem tam kam otočím a nakouknu.Je to blbost,ale občas mě to i víc baví,protože se ukáže,že se tam ještě něco zajímavého bude dít.A hned je to veselejší.Ale když je knížka dobrá,tak mě to nikdy nenapadne.
Někdy se na konec podívam,ale tak na jednu dvě věty a z těch se stejně nic nedozvim.Je to jen takovej impuls se na ten konec juknout a nikdy mě nenapadlo kvůli tomu knížku odložit.Asi by musela být hodně nudná! Hlavně mě zajímá děj.
Stalo se mi to jen jednou a to u knihy, kterou jsem vůbec nemohl dočíst. Naopak - konce nevyhledávám. Teď jsem zrovna četl knihu a neustále mi při otevření knihy naskakovala poslední stránka. Honem jsem stránky otočil.
Nikdy se nedívám na konec knížky, ani jí nelistuju dopředu, protože se nechci dozvědět něco dřív, než bych měla. Kvůli tomu i komentáře tady na databázi čtu zásadně až po přečtení knížky :-)
Popravdě pokud mne kniha zajímá tak ne.. pokud mne nudí, děj se táhne nebo je nějak nejasný tak se kouknu ... ano prostě to udělám. A když se mi ten konec nelíbí, tak už to ani nečtu dál.
Udělala jsem to několikrát v dětství, vytrestalo mě to a z četby jsem pak už neměla ten správný požitek. Od té doby už na konec nekoukám.
Vždycky si přečtu poslední větu, protože mě to strašně dojímá, jako např. "A žili spolu šťastně až do smrti." :D Pak mám o čem přemýšlet a podezírat osoby v knize, které onu větu vyslovili.
Text příspěvku byl upraven 20.08.15 v 21:43
Vložit příspěvek