Nedočteno
tsal: No, ono tu spíš šlo o ty jednoznačně odsudky než naopak. A BMD byla pouze jedním z příkladů...váš názor vám přece nikdo nebere.
Lenka.Vílka: Naopak, pro mě je to důvod dát odpad. Na odpadu není nic démonického. Prostě pokud knihu silou vůle dočtu, tak mě zaujala aspoň na těch 20%. Tak co bych měl dát knize, kterou ani nedočtu? A komentář "kniha mě nebavila" mi přijde stejně vypovídající jako sáhodlouhý rozbor.
Braunerova: to je podle mě jiná debata. Já totiž knihy, které nedočtu, nehodnotím. Odpad pro mě přesto není strašák. A pokud knihu nedočtu a i tak mám potřebu něco veřejně napsat, od toho mám diskusi.
Tsal: váš poslední komentář tesat do kamene. Škoda, že v diskusi nejdou dávat palce :(
tsal: Uff! No, máte pravdu, samozřejmě. Nicméně, pořád a od začátku tu jde o to, zda se má nebo nemá zakládat kategorie knih "nedočteno" a k tomu směřují i názory diskutujících. O žádnou selekci tu skutečně nejde nebo si jí nejsem vědomá. Pokud se vás příklady, které jsem výše popsala, dotkly, pak se omlouvám...
Mám to stejně, pokud mě kniha neosloví do 30. stránky, knihu si dávám do svého seznamu nedočtených. Přijde mi zbytečné číst něco, co mě nebaví. Knihu samozřejmě nehodnotím. Někdy mám bohužel období, kdy se ne a ne začíst, nedokážu se soustředit... Potřebuju mít na knihu správnou náladu, soustředit myšlenky jen na to, co čtu a ne třeba na to, co mám jít zítra koupit. :D
Text příspěvku byl upraven 21.11.18 v 18:39
Docitam všechny knihy, ale pokud mě kniha nezačne bavit do strany 100 tak začínám podvádět :D nejdřív lehce a pak víc.začnu přeskakovat věty na strábce a pak i stránky. Snažím se najít jestli je tam něco zajímavého a v nejhorších případech jdu pak rovnou na poslední kapitolu a tu dočtu abych věděla jak to končí a mohla knihu uzavřít v hlavě, že to dopadlo tak a tak a prostě konec :D
Co se týče kategorie nedočtené... myslím, že to už jste shrnuli dostatečně obsáhle :D, na jednu stranu by to asi bylo zajímavé, na tu druhou asi zbytečné...
Nicméně co se týká mě a nedočtených knih... Vlastně je nemám, lépe řečeno mám je v "právě čtených" to je taky důvod, proč jich tam mám momentálně dvacet, i když se vytrvale snažím jejich počet snížit. Vetšinou to není tím, že by ty knihy byly špatné, ale spíš se nenadále objevila příhodnější kniha, popřípadě jsem knihu v průběhu četby ztratila (to je důvod, proč jsem stále nedočetla Pána prstenů), nebo kniha obsahovala víc děl a já si přečetla jen jedno (Diderot, Sofokles....), nebo mě to zkrátka už začalo trochu unavovat a rozhodla jsem se, že se ke knize vrátím později (Martin, Ovidius...), musela jsem ji vrátit do knihovny (Dívka na klíček...). Když se na to tak koukám, tak vlastně žádná z těch knih není špatná a ráda bych je dočetla, ale prostě není čas (až na "Kdopak je ta zrzka?" to mě tak otrávilo, že si nejsem jistá, jestli ji někdy dočtu, když o tom tak přemýšlím, tak tu bych vážně dala do těch nedočtených... ale to by byla prohra :D ). Navíc kvůli škole často musím číst několik knih najednou, takže... No, vlastně bych stejně tu kategorii moc nevyužívala...
Ve svém čtenářském životě mám pouze jednu nedočtenou knihu - Proces od F. Kafky. Tu jsem opravdu nedala, ale možná to bylo nižším věkem. Možná se k ní ještě někdy vrátím. Jinak dočítám všechny knihy. Trpím mírnou obsesi, že kdybych ji odložila, přijdu o něco zajímavého, co se může objevit uprostřed nebo ke konci knihy. :-) Na druhou stranu je pravda, že si čím dál víc vybírám, s kterou knihou budu trávit svůj volný čas.
Seznam Nedočteno mám už jako svůj seznam několik let. Většinou dočítám všechno, ale někdy toho pak lituji. Ale někdo psal, že odkládá už po 30ti stránkách. To je sakra málo.
Nové knihy zásadně nekupuji, půjčuji si je. Vyjímkou bývá tak jeden titul ročně, někdy roky také vůbec nic. Příručky, knihy jako zdroj nezbytných informací k provedení určité práce nebo cesty, například mapy a průvodce do toho nepočítám. Naopak návštěvy antikvariátů jsou mým oblíbeným koníčkem. Základem je pro mne ale vždy místní knihovna. Rád v ní pobývám, pokud tam je ticho. Bohužel to nebývá v poslední době pravidlem. Do knihoven se přesouvají činnosti které tam nepatří, namísto toho, aby se knihy objevovaly na dalších nových místech. Takovými by mohly být například různé veřejné kluby. Absence mnoha různých příležitostí ke společenskému soužití vede v současné době k tomu, že například jak knihovny, tak hospody jsou využívány k jiným činnostem, nežli ke kterým byly původně zřízeny, a jejich pravidelní návštěvníci tak nevyhnutelně tato místa opouštějí a hledají azyl jinde. V hospodě si nezapálíte, na veřejném prostranství si nemůžete otevřít láhev piva, v tramvaji nebo metru se dokonce nesmíte napít ani vody. Nepřipadá vám to už někdy až absurdní? Jediným řešením často bývá v těchto případech snad jenom postavit se při tom například mezi dveřmi. Sice ne pravidelně, ale přesto často jsem si v některých klidnějších hospůdkách čítával knížky, nebo vytáhl sešit, a dával si dohromady úkoly na příští den. To vše teď skončilo. V knihovně se obvykle zdržím maximálně půl hodinky, a pokud jsem přišel až těsně před zavřením, tak často třeba jen pět minut. Nechci zdržovat, ani obtěžovat. Doma pak přichází na řadu druhé kolo výběru. Na jednu stranu dávám to na co se chystám, o čem jsem více méně přesvědčen, že jsem vybral správně, na druhou pak tituly u nichž o svém správném výběru přeci jen lehce pochybuji. Následuje třetí kolo - co číst dnes večer před spaním. Vyberu dvě, tři, ale také pět, záleží na tom z čeho vybírám. U spolehlivých autorů stačí třeba jen jedna, dvě. Pokud mne ale čeká ponor do samých neznámých vod, může jich být vyjimečně klidně i celá náruč. Někdy se začtu hned do první, jindy si ze všech po prolistování nakonec nevyberu žádnou, a musím se donutit vstát, a znovu probrat zbytek. Vybírám především podle autora, údajů na přebalu, předmluvy, doslovu i názvů jednotlivých kapitol, ale i podle ilustrací. Často stačí jen pár stránek. Kniha je pro mne prostředek, ale také hlavně lék. Hodně záleží na momentálním mentálním počasí - kolik je práce, jaká je nálada, co na mne druhý den čeká. Mnohdy vracím z půjčených i polovinu nepřečtenu zpět. Přesto se k některým z nich i opakovaně vracím, a pokud mi na nich opravdu záleží, pokouším se o ně znovu a znovu. Odpad dávám snad jen u absurdit, které mne vůbec ničím nezaujaly, tehdy, kdy především lituji zbytečně ztraceného času. Kombajny na deprese, politické a náboženské agitky všeho druhu, válečné příběhy a podrobná líčení zbytečného násilí všeho druhu - tak ty obvykle ani nekomentuji, ani o nich nediskutuji a hlavně se snažím jich obratem co nejrychleji zbavit. Půjčené vracím, získané dávám dál. Pokud mám motivaci, snažím se ale s knihou vždy bojovat do poslední řádky. To už ale musí být například u autora, který mi již někdy dříve prokázal opravdu dobrou službu.
No, v podstatě se jedná jen o označení knihy, která se ze subjektivních důvodů zdá nedočtitelná.
V hodnocení se neříká nic o kvalitě knížky (dobrý/špatný příběh, sympatičtí/nesympatičtí hrdinové, zajímavé/nezajímaví prostředí atp.) kritérií může být řada, pomineme-li (což předpokládám) gramatické a drobné stylistické chyby.
Když někdo napíše, "nedočetl jsem, protože se nedokážu ztotožnit s hlavní hrdinkou" to je jistě relevantní postoj.
Ale když vidím "nedočetl jsem, protože mě to nezaujalo", tak by měl pisatel doplnit, co nezaujalo (rozvleklý text, mnoho postav podobných jmen a charakterů, zmatené vyprávění, zvrácená psychologie hrdinů, ploché charaktery, nulová pointa....).
Samozřejmě, negativní kritika je taky reklama, ale sráží ratio knížky a tím i index čtivosti resp. zájmu a v důsledku toho se zúží okruh potenciálního čtenářstva. Ale to se jen tak domnívám, většina těchhle statistik je asi z pochopitelných důvodů neveřejná, byť pro autory zajímavá.
Já si myslím, že je to dobrý nápad, ale osobně, kdybych u někoho na profilu viděla, že nějakou knihu nedočetl, tak by mě hlavně zajímalo, proč jí nedočetl. To, že někdo nedočte knihu, je spíše subjektivní záležitost, ale kdybych si mohla přečíst ten důvod, tak by to pro mě mělo přínos, protože bych mohla zjistit, že dotyčného v knize vytáčelo prvek, který já mám ráda a naopak. Já osobně knihy většinou dočítám, byla jedna, kterou jsem opravdu nedočetla, nešlo však o klasická beletrii, ale náboženskou knihu. Pak je ale pár takových, které jsem dočetla, ale dalo to teda práci :)
Ahojte, chcem sa spýtať, ako riešite to, keď čítate knihu, ktorá vás absolútne nebaví. Dočítate ju? Dáte jej šancu do tretiny? Do polovice? Ja teraz čítam Snehuliaka (Jo Nesbo) a neskutočne ma tá kniha nudí. Som asi v tretine. Otec mi povedal, že okolo tretiny/polovice by sa to malo rozbehnúť, ale nevidím ani náznak zlepšenia. Na druhej strane mám nutkanie dočítať každú knihu, ktorú začnem. Strašne by ma škrelo, keby som to vzdala. Ako to riešite vy?
Azizi: píšu komentáře během čtení. A pokud by mi bylo líto ho smazat, tak podle toho poznám, že chci dočíst. Je to blbý důvod, ale jak dlouho držím prst nad obrázkem koše u smazání poznámky, to rozhoduje...tak taky, jsem divná, tak není důvod se chovat normálně u knih. To by bylo trapný :D
Ale pokud nemám nic a kniha mi nesedí a jsem n straně třicet, nečtu dál...
Sněhulák konkrétně je zvláštní kniha, kde se vážně dlouho nic neděje, tedy "neděje" a potom bum bum bum
Lenka.Vílka: To je zaujímavé písať komentár už počas čítania, to by mne asi nešlo. Ale je to fajn nápad. Hm, takže aj podľa teba sa ten Snehuliak ešte rozbehne? Keď ja moc nemám rada klasické detektívky, dala som tomu šancu len preto, aký ošiaľ okolo autora a zvlášť tejto knihy vznikol. A naviac som ju dostala ako darček.
Text příspěvku byl upraven 24.12.22 v 13:29
Azizi: já si dělám takové poznámky nebo když mě zaujme nějaká fráze a potom to na konci poslepuju :)
Ano, potom to je dost strhující. Je tam jenom jedna únavná věc ohledně pachatele, ale víc nenapíšu. Ať nic nevykecám.
Text příspěvku byl upraven 24.12.22 v 13:49
Když mě knížka neosloví natolik, abych ji chtěla přečíst od začátku do konce, tak projedu začátek, konec a náhodné pasáže z prostředku. Odkládat knížku po prvních dvaceti nebo třiceti stranách je pro mě nepředstavitelné, ale já jsem obecně typ, co rád kouká na konec a rád čte různě na přeskáčku. To se ideálně hodí na literaturu faktu a znám lidi, pro které je obliba tohoto způsobu čtení jedním z důvodů, proč se vyhýbají beletrii.
Dříve jsem vše dočítala a pak jsem z toho byla spíš otrávená, poslední roky, když se mi to nelíbí, tak nedočítám, času je málo, knih je moc a moc a já si to chci užít a ne se trápit u něčeho, co mě nebaví, irituje, štve apod.
Knihy docitam, i kdyz mi pripadaji debilni, ty hrozny se snazim precist co nejrychlejc... Obecne mam spis problem knihu rozecist nez docist. Vyjimkou je Studna osameni. To jsem fakt docist nedokazala, bylo to to nejnudnejsi, co jsem v zivote otevrela. Co do zabavnosti srovnatelne pouze s Tajemstvim prouteneho kosiku, coz jsme ale cetli celou druhou tridu ve skole, takze jsem tomu nemohla uprchnout.
Vložit příspěvek