Nejgeniálnější zápletka v knize
Pokud jde o detektivní zápletky tak určitě (i když možná dva nebo tři trochu slabší by se mezi nimi našly)
Pro mě jednoznačně knihy Agathy Christie, kniha Deset malých černoušků vlastně ukazuje příklad dokonalého zločinu.
Agatha Christie. Všechny její knihy jsou promyšlené tak, že na to nepřijdete.
Agátu Christie jsem přestala číst, pravě proto, že jsem nejpozději v půlce věděla kdo je vrah.
Marylaa: Tak potom byste byla geniálním vyšetřovatelem :-) Mě se podařilo odhalit pachatele v příbězích Agathy Christie jen ve dvou povídkách, sice jsem absolutně netušil jak to udělali, ale prostě jsem věděl, že to jsou oni :-)
Tak já uvažují o tom, že po letech bych si nějakou její knížku přečetla, abych zjistila jestli to třeba jenom v těch co jsem četla bylo takové kliše. Ale taky jsem myslím jen věděla kdo, jak ne.
Marylaa: Zápletky knih od Agathy Christie, které napsala v jejím těžkém životním období po rozvodu s prvním manželem, jsou opravdu slabší, sama přiznala, že např. Záhadu modrého vlaku napsala jen kvůli penězům. Také knihy, které napsala ve velmi pokročilém věku, třeba Brána osudu, nejsou tak dobré, jako knihy, které napsala ve své vrcholné formě.
Tak tohle jsem zrovna nečetla. Pamatuji si nějakou vraždu na faře a smrt na Nilu, či tak nějak. Ale nebudu prozrazovat v čem spočívá to klišé, abych nekazila čtení těm co ho tam nevidí. Ale setkala jsem se někde s podobným dojmem z jejich knih.
Pokiaľ ja viem, klišé je ustálený otrepaný slovný obrat, nie predvídateľnosť zápletky.
Anebo je to myšlenkový stereotyp, tedy i to že zápletky v knihách nějakého autora se víceméně opakuji jen postavy se mění. To se samozřejmě netýká jen detektivek.
https://www.databazeknih.cz/povidky/nahoda-msti-14312
„Náhoda mstí“ patří ke klasickým detektivním povídkám mimo jiné také proto, že právě v ní autor vynalezl a dokonale uplatnil nový druh zápletky. Protože detektivní zápletka existuje jen ve velmi omezeném počtu typů (a autoři musí proto většinou jen vynalézat nové obměny na stará témata) a protože jen zřídka se podaří objevit typ skutečné nový, je tato povídka pečlivě zaznamenána v každé historiografii či teorii detektivky. Zápletka je nejen nová, ale lze ji také těžko napodobit nebo jí zneužít; poznal by to na první pohled nejen odborník, nýbrž každý, kdo povídku jednou se zájmem přečetl.
Ešte k Agathe – kopírovala síce samu seba, ale vedela to dobre kamuflovať. Ja som si jej knihy teda užila, opakovanie sem, opakovanie tam. V ktorejsi knihe to kopírovanie vlastných zápletiek aj sama priznala, a to ústami pani Oliverovej.
Text příspěvku byl upraven 18.02.18 v 14:46
Někde jsem četl, že jestliže je v knize Agathy Christie lékař, je velmi velká pravděpodobnost, že bude vrahem. Z osobní zkušenosti soudím, že to je pravda. Pravdou je i recyklování zápletek, jak psala Nais, Agatha Christie to přiznala v knize Karty na stole, kdy její literární alter ego Ariadne Oliverová říká něco v tom smyslu, že psaní byla namáhavá práce jen na začátku její kariéry a teď už jen mění postavy a prostředí, ale její čtenáři jsou do jejího finského detektiva ( jasná narážka na Poirota), tak zamilovaní, že si nevšimnou, kdyby stejnou knihu napsala vícekrát.
Tazatel psal nejgeniálnější zápletka, ne nejgeniálnější vražda. Jasně že to přistane na mysl jako první, vzápětí podvod, způsob vyloupení banky atd. Ale co třeba "geniální zápletka" v mezilidském vztahu, v psychologickém smyslu? To už je těžší oříšek.. :)
Opět musím zmínit Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. A nebo Jmèno růže.
Dlouho jsem zvažovala různé tipy a procházela svou knihotéku, a sděluji, že vítězem v této disciplíně se u mě stává zápletka z knihy
https://www.databazeknih.cz/knihy/ziva-voda-4943
Všem srdečně doporučuji.
Vložit příspěvek