Nejlepší líbačky (líbací pasáže) v knihách... ;)
Tak si představte: On jí políbí,jí se podlomí kolena a kdyby jí nedržel,tak by upadla.:))))))) To jdu do kolen i já:))))))))))
Toje fakt... člověk pak přemýšlí zda hlavní hrdinka nemá 100 kilo,protože pak by šel do kolen i ten co jí drží
Líbí se mi líbačka v Amy a Roger na cestě. :-D Napsala bych to sem, ale je to sakramenstky dlouhý :-D. Byla jsem úplně v háji, když jsem to četla :-)))
Ja nemám problém s kolenami, ale s kŕčami v bruchu.
Jemně si ji přitáhl k sobě a zašeptal:
„Má drahá, sladká lásko. Miluji tě celým svým srdcem, celou svou duší a celým svým tělem. Ale mám strach, abych ti neublížil, nechci, aby ses mě bála.“
Odella se krátce zasmála a zaznělo to jako ptačí trylek.
„Jak bych se tě mohla bát?“ divila se. „Vždyť vím, že mě miluješ opravdovou a čistou láskou. Když mě líbáš, mám pocit, že se... dotýkám hvězd.“
Markýz ji přitiskl k sobě a políbil.
Věděl, že mluví pravdu.
Přímo cítil, jak jí projelo vytržení, které při tom prožívala.
Ako humoristická literatúra celkom dobré.
:D
"Chci, aby jsi mě kousnul...," zašeptala a zaklonila hlavu.
Hladově se zahleděl na její krční tepnu. Snil o tom, kdy mu její krev zaplavý hrdlo. Toužil a přesto se bál.
Naklonil se a jeho rty se přitiskli na její alabastrovou kůži.
V očekávání se jí v krku zadrhl sten. Projela ji touha a následný strach.
Jeho rty se však dotkly jemné pokožky a pak ji lehce políbily.
"Dnes ne. Nechci, aby s byla prokletá... Ne tak jako já," zašeptal slabě a uchopil ji okolo šíje.
Vzhlédla mu do očí s omlouvou, ale i chtíčem, který z ní sálal.
"Prosím, polib mě."
Vařím z vody, ale tohle je asi kousací scéna ne? :D
Zatímco na něj Dorinda vyjeveně hleděla široce rozevřenýma očima, příliš šokovaná, než aby jen tušila, co má říct, hrubě si ji přitáhl do náručí, až slabě vykřikla.
Držel ji tak pevně, že se mohla stěží nadechnout, a přitiskl své rty na její.
Na chvíli si uvědomovala pouze to, že jí téměř nesnesitelně ubližuje, že jsou jeho ústa surová a násilnická.
Pak ucítila, že ji uchopil ještě důvěrněji a že se jeho polibek stává jiným, podmanivějším, naléhavějším a žádostivějším.
Chtěla ho odstrčit a bojovat o svou svobodu.
Místo toho pocítila slabost podobnou vlně horka, která jí prostupovala celým tělem až do hrdla.
Bylo to tak záludné, tak nepopsatelné, že vnímala jen to, jak v jeho objetí ochabuje a odevzdává mu své rty.
Polibek byl teď velmi jemný a Dorinda poznávala nečekaný zázrak a extázi, o jaké nikdy nevěřila, že je možná.
Bylo to něco tak kouzelného a úchvatného, že se cítila, jako by jí z těla vyjmul samotné srdce.
V okamžiku, kdy si myslela, že chce své rty oddálit, znovu zaútočil na měkkost jejích rtů a ona pocítila vzrušení, jako by jí tělem projel blesk.
Na chvíli vnímala jen bolest, jako by ji někdo probodnul dýkou, a pak nepopsatelné a neuvěřitelné vytržení, zázrak, který ji svou prudkostí rozechvěl a roztřásl.
Do té doby netušila, že něco takového existuje. Chtěla si ten pocit absolutního štěstí zachovat co nejdéle, ale on náhle zvedl hlavu a ona byla volná.
Chystal se promluvit, asi ji chtěl znovu proklínat, spílat jí nebo se vysmívat, jak už to několikrát udělal.
Dorinda však věděla, že poté, co byla předešlou vteřinu součástí samotných nebes, to už nedokáže snášet, nedokáže naslouchat jeho zlostným a pohrdavým slovům a jeho obviněním, že ho podvedla.
Naias: pobavilo :D hlavne ten prvý úryvok
Habana: Prosím, to je z akej knihy? Nie je to Twilight, že? Mne to znie skôr ako paródia naň (aj keď pre niekoho tak asi môže znieť aj on samotný chvíľami) :D
"Či spíš lidi,kteří si nemaj co říct daj si buď pusu nebo facku.
Johana se mu podívala do očí skutečně do očí,tak přetékavě a řekla:
"Houby s voctem. Polibek je to jediný, co si člověk nemůže udělat sám."
/Martin Komárek: Dřevěná panenka/
I v hustém šeru bylo vidět tmavý ovál jejích prokrvených rtů. Naklonil se, zadržel dech a políbíl ji na ústa. Letěla časem. Vrátila se o mnoho let zpátky. Ve třinácti vypadala jako kudlanka nábožná a klukům se příliš nelíbila. Věděla to a trápila se tím. Snila své sny a prožívala své první tajné lásky. Ty byly dokonale utajené i před samotnými objekty její touhy. Když si jednoho večera hráli na honěnou v naprosté tmě klubovny a dostala polibek (nejspíš omylem) od jednoho z chlapců, na mnoho dní ji to značně rozrušilo. V sešitě Citáty a myšlenky přibylo: "Ve tmě si ústa nechtějí říkat krásné věci. Když si dva do očí nevidí, ústa se najdou přeci. Mít někoho rád a nesmět mu polibek dát, je jako u studánky stát a žízní umírat." Vracela se časoprostorem zpátky. Svět tu však najednou nebyl. Zmizel. Zůstalo jen ticho. Absolutní ticho. ... Tváře jí zahořely, dech se zrychlil, i její srdce začalo vyzvánět jako zvon. Vracely se racionální myšlenky. Mohla jsem ucuknout, proč jsem to neudělala?
To byl úryvek z knihy Deštivý den. Ta žena už měla něco za sebou, ale přesto s ní polibek pořádně zacloumal. Proč asi?
Nejkrásnější líbačka, jakou jsem kdy četla, je v knize Odviate vetrom od Margaret Mitchell. Je ale hodně dlouhá, takže ji tady popisovat nebudu. Za sebe ale mohu říct, že to je jedna z nejvíc erotických scén, jakém jsem kdy četla.
Azizi: zklamu Tě. To jsem si tu tak plácala játra. Myslím, ale že tuhle krávovinu jsemn stvořila ve dvanácti. :D
Habana: Inak pripomenuli ste mi aj s Naias jednu reklamu, čo bežala asi pred rokom na film Twilight, mám zapísaný aj úryvok z nej: „Bojíš sa ma?“ „Nie, si nádherný.“ :D Ja viem, že tu to tak asi zďaleka nevyznie, ale ja som sa na tom neskutočne bavila vtedy, strašne vtipne to vyznelo :D
Inak do tejto témy asi moc neprispejem, Twilight som síce čítala (a páčil sa mi, najmä posledný diel), ale aj tam som romantiku brala skôr ako nutné zlo, inak moc romantické knihy nečítam.
Text příspěvku byl upraven 08.10.14 v 20:12
Mě zaujala rubrika a čekala, co v ní bude. Nebylo v ní nic. Mám to takové lehce zironizované :))
Já to psala s troškou ironie.:) Mezi námi,komu se při polibku podlamují kolena.:)))
Já nevím :D četla jsem už tolik romantických knih, že se mi to plete :D ale líbily se mi pasáže třá v Tygří sáze :D
Vložit příspěvek