Nejobtížnější knihy, které jste kdy četli
Musím s tebou souhlasit. Chtěla jsem si dohnat klasiky a půjčila si Idiota. Stěží jsem se dostala na 200 stránku. Byla jsem typ člověka, který musí dočíst knihu do konce, ale kamarádky mě vysvětlily, že ztrácím čas, pokud mi dělá kniha potíže. Tak jsem ji vrátila. Neznám konec. Ty jsi ho přečetl celého? Možná zkusím tu Bílou velrybu.
Moc složité knihy nečtu, protože jsou prostě moc složité. :D Ale nezapomenu na Staré pověsti české - sama od sebe bych je nečetla, ale kdysi jsme to četli ve škole - hrůza. Ten jejich jazyk je sice zajímavý, ale jinak nepoužitelný, jestli mi rozumíte. ;)
Michaela98 - jako dítě jsem Staré pověsti české četla několikrát. Neříkám, že to byla ta nej kniha v dětství, to určitě ne, ale měla jsem ji ráda. A onehda jsem se znovu dívalla na Trnkovo zpracování Starých pověstí a i dnes mi šel mráz po zádech. Skvělé. A co se týče jazyka. Moc jemné pro dnešní tvrdolíny?
K tomu jazyku: tuhle jsem si přepsal z originálu jedny noviny z roku 1824, kdyby to někoho zajímalo (dvojité "s" je tam ovšem moderní, tehdy se psalo jiným znakem, který bych tam měl zkusit opravit) http://www.databazeknih.cz/autori/vaclav-rodomil-kramerius-30302 Nejtěžsí, ba nedešifrovatelná čeština pro mne byla v diskusi nějakých -náctiletých na facebooku.
Bílou velrybu jsem četl, když mi bylo devět let, protože jsem chtěl být cetologem; dodnes jsem nepochopil kapitolu "Talár", ale její falická symbolika, ujišťuje nás zvěčnělý prof. Mazák, jedinečný odborník, není zcela rozluštěna dodnes, takže karkulínovské "Klid, jenom klid" je zde zcela na místě.
Test: ſſ (dvojité "s").
Text příspěvku byl upraven 26.03.12 v 15:49
Ohledně starého písma: Takovýto tvar má písmeno »s« v písmu Fraktura a podobných (Švabach). Vypadá podobně jako »f«, pouze není přeškrtnuto.
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a8/Fraktur_letter_S.png
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fraktura_(písmo)
Text příspěvku byl upraven 26.03.12 v 23:50
HTO - to dvojité "s" by se mělo číst jako "š" - i když se v české variantě fraktury běžně používá interpunkce u "č, ě, ř, ž" a značení dlouhých samohlásek, zásadně se "š" píše jako zdvojené s (ss) . Proč tomu tak je netuším, vydedukoval jsem to ale ze čteného textu, byl to zřejmě místní dobový kolorit, stejně jako soustavné psaní "g" ve významu "j" (a "velké I" ve významu "J").
Fakt je ten, že se to čte docela blbě, chvilku trvá, než si na to člověk zvykne a pak se to stane jaksi občerstvujícím, přesto je představa, že by měl člověk přečíst 500 stran takového textu docela úděsná.
Text příspěvku byl upraven 27.03.12 v 01:56
kamile-cze: Děkuju. Mám ta písmena stažená z různých starých textů, jen jsem netušil, zda by se tady zobrazila. Zobrazují se, jen tedy v tomto fontu ne moc "srozumitelně".
nightlybirde: tehdy byla ta ortografie myslím ještě neustálená, slovo nejvyšší je tam napsáno jako "neywyšſſj" - ostatně já třeba netušil, proč je v těch novinách nad g háček: to proto, aby se g nečetlo jako j, jenže na to obačas zabudli a odtud český tvar Josef Ejipský (třeba v Kájovi Maříkovi), ačkoliv správně má být Josef Egyptský.
Kdyby to někoho zajímalo, nahrál jsem sken té zprávy sem: http://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/-/#Dopisowatel2.jpg Tehdy zrovna Byron a wrchnjk Stanhope bojovali za řeckou svobodu. Krásný pocit, držet v rukou takové noviny.
Myslím, že si člověk zvykne vcelku rychle - http://www.databazeknih.cz/knihy/rozprawa-o-prewratech-kury-zemnj-11597 jsem v patnácti shltl za večer (dostal jsem ji pod stromeček), ale to jsem holt celej já.
Text příspěvku byl upraven 27.03.12 v 13:31
No, skoro jsem se to bojím napsat, ale Bílá velryba je pro mne naprosto nestravitelná. Zkoušela jsem to víckrát, ale nejde mi to. Prostě to číst nebudu! A Achab mi příšerně lezl na nervy! A taky se musím přiznat, že jsem nikdy nedokázala dočíst knihu Na západní frontě klid. Prostě to nejde a nevím, proč.
Alix, taky mám pár knih, které nejsem schopná dočíst, ale není to kvůli obtížnosti. Třeba Cesta se ke mně dostala asi v nepravou dobu, ještě se k ní vrátím, ale tehdy mi ta strašná atmosféra nesedla, Růži z masa jsem měla číst, než se mi narodilo dítě, Svět podle Garpa v šestnácti atd. :-) Na některé už je prostě pozdě a na ty ostatní určitě jednou dojde. :-)
Kdybych to neměla za povinný referát, tak bych asi nedočetla Kafkův Zámek. Kdesi jsem o tom slyšela, že je to vážně dobrý, a nakonec mi tohle nejdepresivnější dílo nejspíš zkazilo celý pohled na Kafku, i když slyším, jak Proces atd jsou fajn, já už se k němu nedokopu.
Další, pro mě nejnestravitelnější byl Pražský hřbitov od Eca. Hodnocení měl vysoké, samé ocenění a chvály, ale mě nesedl tak strašně, jako už žádná knížka ne, po necelém měsíci jsem ho vrátila nedočtený, i když jsem mu pořád dávala šance.
No a pak veškerá poezie, až na pár výjimek. Chtěla jsem si k maturitě vzít Kvílení od Ginsberga, ale po první stránce jsem kvílela jen já. Někdo na to prostě nemá buňky...
Pro mě bylo obtížné číst Pána prstenů:) Když jsem ho začal čist, tak to byl v podstatě můj začátek s knihama. Často jsem přerušoval četbu na pár týdnů, abych si to až moc neotrávil. Ale nakonec jsem ho dočetl a jsem za to rád.
Tak abych přidala i svou trošku do mlýna, nejobtížnější knihu, myšleno jazykově jsem četla (nečetla) Kartouzu Parmskou od Stendhalla. Pamatuji si, že jsem skončila někde na začátku a ne a ne se prokousat dál. V životě jsem nedočetla jen pár knih, ale tahle mi pořád vrtá hlavou, jak je možné že jsem ji nebyla schopná přečíst. :) Možná že to bylo věkem, kdo ví, každopádně teď mám opět takové tiky zajít si ji půjčit, takže uvidím jestli nedojdu zase o kousek dál než s ní praštím :).
A nejobtížnější kniha na čtení, myšleno pocitově pro mne byla Kladivo na čarodějnice od Kaplického. Tuhle knížku jsem zase prozměnu chápala, ale nemohla jsem ji vydýchat. Sice jsem po měsíci došla do konce, ale těch prořvaných večerů s ní...no fuj, nikdy více :). Deprese na hodně dlouho :)
Text příspěvku byl upraven 31.07.12 v 15:56
Mně při čtení přišel těžký Kafkův Proces. Vůbec jsem nechápala, o co jako jde. Až po nějaké době si to sedlo a mně to tak nějak celé došlo, znovu se do něj nepustím, ale z představy číst Kafku už nemám hrůzu.
Nedočetla jsem Vyhoďme ho z kola ven. Ani jsem nedošla moc daleko a už mi začalo připadat, že začínám bláznit sama:) ale knihu mám v knihovně a někdy se ji snad pokořím.
Tak ja som zvládla Idiota, ale aj Besi, ale s čím som malá problém bol Cervantesov Dômyselný rytier Don Quijote. Skončila som na 60. strane, a aj keď to nerobím skoro nikdy - knihy proste dočítavam do konca, odložila som ju a nechcem ju vidieť. Na druhej strane vo mne hlodá semienko pochybnosti, či by som jej nemala dať druhú šancu. Uvidíme....
No pro mě bylo na hraně dočíst Na západní frontě klid. Nakonec jsem to dokázala, ale byly to muka. Remarqua mám ráda, u Tří kamarádů jsem brečela jak o život, ale toto mě nebavilo (a to válečný romány miluju)...až na tu akci s botama si snad nic nevybavím.
Nedočetla jsem To od Kinga, protože jsem snad v 15 viděla film a taaak jsem se bála, že jsem se přes stranu 20 nedostala.
A u Zvoníka u matky boží jsem nepřesáhla snad stranu 15, je pravda, že jsem ji rozečetla v šalině, ale já přečetla celou stranu a nevěděla vůbec nic, tak znova a zas nic... no hrůza, ale beru si to trochu osobně a jednou na něj určitě přijede řada... ale To číst nebudu určitě :-)
To Enyr: Na kladivo na čarodejnice se chystám tak za 3 knihy, tak su zvědavá :-)
Text příspěvku byl upraven 07.10.12 v 19:55
Zcela jednoznačně Platonův Protágoras. Zhruba v šestnácti jsem po něm šáhl po dočtení Ústavy - resp. Republiky - a s odstupem času musím říct, že by mu slušelo jiné pořadové číslo.
Anna Karenina, - Leo Tolstoy (1999) ono přečíst 880 stránek je docela sranda :D
Mně se velmi špatně četl Malý Princ. Pak Komenský - Labyrint světa a ráj srdce.
Někomu to možná přijde divné, ale mě se neobyčejně špatně četla knížka pro děti "Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat" od Franka Weniga. Nevím proč, dokonce už i jako dospělý, když jsem z ní měl předčítat dětem, jsem se zadrhával a slova mi prostě nešla hladce z úst.
Kniha M. Ebena mě zas tak nepřesvědčila, víc se budu zajímat o Obchodníky s lidmi, uprchlíci a těžký život a Lékaři bez hranic a NATO. Jak jde všechno skloubit se zmírněním lidského neštěstí, jsem dost rozpačitá.
Mimořádně špatně se mi četl Mistr Kampanus. Možná jsem ji četl příliš mlád, ale zdále se mi nekonečná. Pocitově nejhůř na mě působil asi Mechanický pomeranč. Prostředí té knihy na mně působilo velmi diskomfortně.
Bidnici od Victora Huga. Autor ulitava na desítkách stránek popisu historie mista na úkor děje. Kdyby to výstřih, tak je to dílo tretinove..
Určitě Hledání ztraceného času... Zatím jsem ve 4.dile a váhám, zda ještě pokračovat.
Kniha O chůzi v ledu od Herzoga je čirá a mystická krása. Možná je to četba obtížná (právě předvádím legrační oslí můstek, mostící se k tomuto vláknu), ale Herzog je jako vždy skvělý vypravěč a strůjce bílého a zeleného fantastična. Pokud se vám s Herzogem dobře chodilo v ledu, pak se určitě podívejte na jeho luxusní dokument Burden of dreams. Chorvatský Žid, točící v Peru a Brazílii za německé peníze film o irském snílkovi je totiž totální nářez! Stejně jako filmová hudba od Vivaldiho (Dixit Dominus) a podpůrný doplněk od skupiny Popul Vuh, která provází jeho nejúžasnější film Fitzcarraldo.
Text příspěvku byl upraven 09.01.22 v 00:29
Vložit příspěvek