Petr Pan

Rozhodl jsem se založit toto téma, neboť o knize Jamese M. Barrieho přemýšlím již poměrně dlouhou dobu a stále jsem nenašel nikoho, kdo by se nad pohádkou pozastavil se stejným překvapením jako já. Její zvláštnosti, pro mě chvílemi nepochopitelné nebo až odrazující, nejsem schopen zcela jednoduše vstřebat a velmi by mě zajímaly názory jiných čtenářů. Jde o to, jak půvabný svět Barrie stvořil, se všemi těmi postavami, které máme mít rádi, ale přitom svým chováním čtenáři "ubližují" - a přesně toto je jádrem mých rozpaků, to jak je zde vše schopno negativně působit na čtenářovu psychiku a především na psychiku DĚTÍ, kterým je příběh určen. Svůj první příspěvek rozdělím na dva, protože mi Databáze hlásí nadbytek vložených znaků :D

Text příspěvku byl upraven 26.12.18 v 17:59

Do světa Petra Pana mě poprvé přivedl stejnojmenný hraný film z roku 2003 a tehdy mi bylo asi 7 let. Pamatuji si docela přesně všechny ty emoce, které ve mně onen film vzbudil. Fantazie, jíž krásná Nezemě překypovala, v podstatě komunikovala s mou vlastní dětskou představivostí. Díky tomu jsem měl pocit, že ten svět už odněkud znám, ale dnes vím, že za to může skrytý jazyk, kterému rozumí snad jen děti a jenž nedokáže žádná jiná pohádka napodobit. Jako by příběh napsalo právě samo dítě a ne dospělý člověk, protože v sobě měl všechny mé dětské radosti, starosti i tužby. Ovšem jsou zde i negativa, která jsem jako dítě nedokázal pochopit a která mi nedala spát. A poněvadž jsem toho teď, po přečtení knižní podoby, opět plný, bude můj příspěvek předlouhý a plný prozrazujících spoilerů.

Ve filmu přirozeně došlo k tomu, že mezi oběma hlavními protagonisty vznikla láska (u Wendy dříve, u Petra později, protože lásku považoval za znak dospívání, jeden z kroků vedoucích k životu, který člověka spoutá a uloží mu jisté povinnosti). Zvláštní, ale v originálu je ve vztahu Petr-Wendy jak láska milostná, tak i láska mateřská. Tento bizarní vztah je ve filmové podobě do značné míry potlačen, takže jako dítě jsem byl ušetřen alespoň jednoho z podivných otazníků vznášejících se nad pohádkou.

Doslova bouři melancholie ve mně rozpoutaly protichůdné síly. Těmi je protkaný celý film a v knize je to ještě horší - něco krásného příběh přinese, aby to krátce nato mohl zase zničit. Wendy Petra miluje, ale ten se tváří, že o lásce nikdy neslyšel, odmítá ji. Přitom ji chrání a sám snad lásku cítí, ale nechce si ji přiznat. Ve výsledku se k ní občas chová ošklivě, což naprosto oponuje scénám, které jsou až přeslazené, zdánlivě zobrazující romantické chvíle opětované lásky. Takže jako dítě jsem měl velkou radost z toho, jak moc se ti dva mají rádi, aby se pak Petr začal ujišťovat, že je to jenom "jako". Wendy v tomto zvláštním vztahu byla navíc značně podřízená a on to bral jako samozřejmost. Pro dítě, tedy alespoň pro mě kdysi, to byl nepříjemný zážitek. A to už nemluvím o ubohých rodičích čekajících mezitím na Wendy u okna. Avšak nesmím zapomenout na umírající Zvoněnku, kterou Petr tak krásně zachránil, ta scéna byla opravdu efektní a nesmírně působivá - to byl jeden z momentů, kdy si o Petrovi mohl divák opět udělat lepší obrázek.

Nyní konečně ke knize... Ta mě roztrhala na cucky, přestože jsem si kdysi řekl, že jednou mi to stačilo a víc už o Petru Panovi nechci slyšet. Film totiž odstranil většinu těch obludných příměsí a mnohé ještě přikrášlil, kniha už tak milosrdná není.

Začátek je téměř stejný jako u filmu, avšak Wendy a jejím bratrům jsou rodiče ještě lhostejnější a Barrie si dal záležet, aby to čtenář jasně poznal. Wendy si odletí do Nezemě s Petrem, ten tam žije se svými Ztraceňáky a vládne jim, oni pak musí plnit jeho příkazy, protože on se přece považuje za velkého šéfa. V Nezemi se kromě těchto dětí pohybují ještě indiáni, kteří nosí u pasu skalpy Ztraceňáků (!) a Barrie jen tak mimochodem vylíčí, jak se mezi sebou indiáni a Ztraceňáci občas povraždí (!). Do toho se ještě pletou piráti, kteří pobíjejí jak Ztraceňáky, tak i indiány. No a samotný Petr Pan v průběhu příběhu několik pirátů probodne (!). Nevinné to dítě, což?

Na druhou stranu je tu silná láska Wendy k Petrovi. Okamžitě se tím vykompenzuje ta chyba, kterou učinila, když opustila rodiče a vůbec jí to nevadilo - byla ochotna se tak za Petra obětovat, což je krásné, byť v tomto případě značně nevýchovné. Ale nakonec jsem byl nucen se na ni přeci jen zlobit, protože po návratu k rodičům dospěla a vdala se za jiného muže, porodila dceru a její chůva Nana a matka jen tak mimochodem zemřely (!). Petr se k ní po letech vrátí, stále stejně malý, a uvidí Wendy dospělou. Cítí se být zrazen a pláče, což je důkaz jeho lásky, konečně víme jistě, že Wendy celou dobu miloval, ale ta scéna okolo to ničí – Wendy už je vdaná a má dceru. Pak se Petr seznámí s dcerou Wendy, odletí s ní do Nezemě, o X let později to udělá i s její dcerou a tak stále dokola. Takže víme, že ten kluk přežije nekonečně mnoho generací dívek (au!). Jo a při jednom z těch návratů nezapomene utrousit, že si žádný zážitek prožitý s Wendy nepamatuje a už pomalu neví, kdo to byla Zvoněnka a že už nejspíš ani nežije, což vypravěč potvrdí. Proč jsme se tedy měli dojímat nad záchranou Zvoněnky, když přijde toto?!

Znechutila se mi postava Petra, vnímám to jako nepochopitelnou "zradu". Které dítě by tím netrpělo? Zapomenout na nejvěrnější parťačku, mluvit o její smrti lhostejně a ke všemu popřít všechno to, co příběh budoval a k čemu jsme si získávali vztah - lásku. A to už nemluvím o tom, jak bylo ze strany Petra s Wendy mnohdy zacházeno, doslova jako s kusem hadru!

Byl bych skutečně velmi rád za zveřejnění dojmu kohokoliv, kdo tu knihu četl. Když se totiž na ni zeptám osobně někoho z mého okolí, pohádku buďto nezná nebo si ji nepamatuje. V druhém případě se dozvím, jak holky jako malé milovaly herce z filmu, který Petra Pana ztvárnil. To je všechno - nikdo mé dojmy nesdílí. Takže buďto je nějaký problém ve mně, nebo jsem jen nenarazil na správnou osobu. Přitom mi přijde nesmírně zvláštní, že ten zmatek a nevysvětlitelnou polaritu v pohádce nikdo nevidí. Sám přemýšlím, zda je vůbec pro děti vhodná. Hook byl ze všech postav vlastně nejméně zvrhlý, a to byl záporákem.

Nedivím se, že nemůžete nikoho najít, protože český překlad vyšel jen jednou a už je to opravdu hodně dávno a to třídílné vydání je docela vzácnost, takže počet lidí, kteří četli skutečného Petra Pana od pana Barrieho je opravdu malý. Patřím k těm, kteří tu knihu doma měli. Dokonce mám tu kliku, že, i když jsem o ni přišla, podařilo se mi ji znova sehnat. Velmi mne váš komentář udivil. Četla jsem tu knihu jako dítě. Všechny tři díly. A vůbec mi hrozná nepřipadala, naopak velmi půvabná a moc se mi líbila. To, co popisujete, jsem tam neviděla.

Toomik: knížku sice neznám, ale nedalo mi a šla jsem na Wikipedii, kde je toho dost o autorovi. Zde odkaz https://en.wikipedia.org/wiki/J._M._Barrie Když to hodně zestručním - měl mnoho sourozenců, měřil metr šedesát a když zahynul jeho starší bratr, matka prohlásila, že aspoň nikdy nezestárne. Tak si říkám, že psal o svém dětství...

vosje: já netvrdím, že je to hrozná knížka. Mnohé myšlenky a motivy jsou super, příběh je kouzelný a já sám se v tom snažím hledat jen to dobré. Ale jak říkám, pletou se mi tam nevysvětlitelné podivnosti. Původní nezkrácenou verzi bych si taky velmi přál mít a štve mě, že ji nejspíš nikdy nezískám.

Peršanka: O Barriem jsem už četl mnoho, prostudoval jsem si dostupné informace a zhlédl i životopisný film Hledání Země Nezemě s Johnym Deppem, který se mi velmi líbil, byť Barrieho osobu idealizuje.

Skutečně mě zajímalo, co vše mohlo ovlivnit zrod Petra Pana. Musím říct, že věci okolo Barrieho inspirace pro napsání pohádky jsou více než zvláštní, což mě lákalo zjišťovat stále víc a víc. V dětství mu tragicky zemřel bratr a jeho matka o nebohém synovi řekla, že pro ni zůstane navždy chlapcem, který nevyrostl - to je podstata Petra Pana. A v době, kdy už psal, potkal v parku rodinu Daviesových s pěti malými syny, s nimiž si začal hrát a později je za účelem her i navštěvoval. Jejich matka Barrieho před svou smrtí určila jako jejich opatrovníka. Vztah mezi nimi musel být tedy výborný, ovšem mezi lidmi se povídalo, že je Barrie pedofil. Chlapci to naštěstí popřeli, avšak Petr Davies, jemuž je připisován velký podíl Barrieho inspirace, údajně Barrieho v lásce neměl a stejně tak ani postavu Petra Pana. Spáchal navíc sebevraždu...

Líbí se mi propojení jeho skutečných zážitků s příběhem Petra Pana, ale Petrovo podivné chování (místy skutečně nevím, proč se zrovna takto choval, nenašel jsem pro to logický důvod) ve mně kreslí otazníky, zda nebyl Barrie opravdu podivín toužící po kontaktu s mladými chlapci, avšak jejich nedosažitelnost možná mohla být příčinou nedostupnosti Petra pro Wendy. Opravdu moc bych si přál o něm zjistit víc, ale z internetu jsem už přečetl vše.

Klasickou knihu jsem nečetla, jako dítě jsem se nejprve setkala s Petrem panem a Wendy (https://www.databazeknih.cz/knihy/petr-pan-a-wendy-29921), kterážto publikace mne nesmírně okouzlila nejen příběhem, ale zejména doprovodnými ilustracemi. Jak je zde napsáno v úvodu, zdálo se mi, jako kdyby popisovaný svět byl mně důvěrně známý, probouzel ve mně jakýsi stesk a touhu a příběhu jsem propadla. Pak přišel film Hook a po mnoha letech filmové zpracování, v němž pana Darlinga / Hooka hraje Lucius Malfoy (https://www.csfd.cz/film/44829-petr-pan/prehled/). Dospělýma očima jsem si začala víc všímat momentů, které mne už jako dítě znejišťovaly, třeba právě nastíněný rozpor ve vztahu Petra a Wendy, kdy v podstatě vystupují jako pár, ale po celou dobu s konfliktem v jejím dospívání a jeho striktním vyznávání dětství, kdy ji striktně zve maminkou, nikoli partnerkou apod. Ve filmu je zlomovým momentem ten, kdy Wendy dá umírajícímu Petrovi polibek (po celou dobu schovaný v koutku jejích úst a napovídající, že Wendy se již stává ženou). Coby dospělá taky podstatně hůř nesu zmizení dětí, kdy jsou jejich rodiče totálně zničení, paní Darlingová nechává otevřené okno, pan Darling je zlomeným mužem... A jako dítěti mi nejvíc vadil takový ten divný konec, kdy Wendy se vrátí, vezme s sebou ztracené chlapce, kteří začnou žít normálním životem, Petr se Zvoněnkou zůstávají v podstatě sami, a i když Wendy létá do Země Nezemě na návštěvy, nakonec vyroste a jednoho dne se Petr setkává s její dcerou (nebo vnučkou?)… Tehdy jsem v sobě hrozně řešila, jak mi to přišlo nefér, proč nezůstali spolu anebo se Petr také nerozhodl prožít normální život po boku Wendy...

V tomhle ohledu tedy souhlasím s mnoha názory a soudy, které zde padly. Ale jak jsem psala výše, klasickou knižní verzi příběhu jsem nečetla (ale mám doma nové obrázkové vydání z r. 2015 (https://www.databazeknih.cz/knihy/petr-pan-272863)). Říkám si ovšem, jestli bych si nakonec její četbou nepokazila ty křišťálově čisté dojmy z Petra Pana a Wendy...

Co se týče autora, nesázela bych jen na internet, určitě se bude vyskytovat v nějakých publikacích, minimálně anglicky psaných. S kamarádkou jsme takhle hledaly poměrně specifické téma z francouzských dějin policie a nakonec se nám podařilo dostat až k archivním dokumentům... Takže při jazykové vybavenosti bych pátrání nevzdávala, i kdyby mělo zůstat jen osobním koníčkem a zálibou ;-).