Stává se vám že koupíte knihu a nikdy si ji nepřečtete?
Je to zajímavý jev. Novou knihu donesu, někam ji strčím a zapomenu na ni. A je odsouzená k nepřečtení.
Stává se mi to. Ani ne tím, že bych na knihu zapomněl, ale spíše proto, že než se dostanu k jejímu přečtení, tak mezitím koupím množství dalších knih, které se mi zdají zajímavější, a tak jim dávám přednost. Takže některé knihy mi doma leží v knihovně už více než dvacet let a stále nejsou přečtené. :-)
Spoustu knih jsem si nakoupila už v počátcích mé knihkupecké praxe, protože tenkrát byly knihy těžko dostupné, a nestíhala jsem vše číst, protože jsem kolem sebe měla stále spoustu knih. Jak jsem pak za ně byla ráda v době mateřské dovolené, kdy pro mě byly nové knihy nedostupné. Ještě dnes mám v knihovničce řadu nepřečtených knih, protože většinu života pracuji mezi knihami a tím jsem neustále zásobena takovým množstvím čtiva, že to stíhat nejde. Doufám, že na ty nepřečtené přijde řada v důchodu :o)
to mariva - pokud tě zajímá názor důchodce, který měl také resty a čekal na důchod, že je dožene - nedohnal jsem je, ještě narostly!
Nepřečtené knihy? :-). Ano, ale rozhodně na ně nezapomínám. Dokonce mám seznam nepřečtených knih :-). Samozřejmě, pokud mne kniha nezaujme, dál ji nečtu a snažím se ji prodat, protože knihy mi stále přibývají, a knihovny, bohužel, nejsou nafukovací.
to encyklopedie - tomu věřím, po tátovi mi zůstala taky docela bohatá knihovna a spoustu z ní toho už v důchodu nestihl přečíst. Třeba desetidílné Dějiny světa svojí vahou likvidovaly každou skříňku a vždycky říkal, že si je šetří na důchod - ale pak už je stejně nikdy neotevřel. Já po těch nepřečtených občas sáhnu, když z nějakého důvodu nemám po ruce nic nového, ale teď mi sem každý týden přijde tolik knížek, které bych si ráda přečetla, že na ty starší zatím nedojde. Občas říkám, že můj obchůdek je vlastně taková moje knihovnička ve větším, protože domů by mi všechno nevešlo :o)
Text příspěvku byl upraven 15.04.16 v 12:07
Stává se mi to celkem často. Vzhledem k tomu, že kupuji každý měsíc několik dalších knih, nemám šanci všechny přečíst. Nechávám si je sice na později, ale pak jednoho dne přijde ta chvíle, kdy mne dotyčné téma přestane zničehonic zajímat. Pak nezbývá, než knihu na kterou se nedostalo, zase prodat.
to mariva - koukám Prostějov. Tam prodáváš? Já tam dlouhé roky jezdím ke Karlu Mokrému na šachovou litaraturu .....
...a jinak k těm nepřečteným - jsou starší knihy, které jsem nestihl a nestihnu přečíst .... sehnal jsem /kromě novinek/ přes 700 titulů právě těchto knih, které bych si chtěl přečíst, anebo přečtených, ale znovu toužím si je přečíst...jako audioknihy ... a tak už je nečtu, ale poslouchám ...a tak mi mizí z té "edice nepřečtených"
to encyklopedie - přesně tak, mám malý obchůdek v Prostějově. Možná trochu naivní otevřít si malé knihkupectví v době, kdy knih jsou plné supermarkety a nejde konkurovat těm velkým, ale riskla jsem to.
Já mám doma v nepřečtených hlavně klasiku, která nikdy nezestárne a ráda po ní sáhnu i v tom důchodu. Teď čtu spíš aktuální produkci, abych věděla, co prodávám.
mariva-tak to jsem si myslela stejně.Ale v důchodu jsem si řekla,že dokud můžu chodit,tak si knihy půjčuji v knihovně-ty doma kupované právě "na důchod" mi neutečou a tak je možné,že budu dřív po smrti než si je přečtu:-)
Já to beru spíš tak, že pak možná skončím na chalupě, na vesnici toho v knihovnách moc nebývá, do města se tak často nedostanu... V podobné situaci jsem byla, když jsem byla na mateřské a žila na vesnici. To jsem byla ráda, že mám kam sáhnout.
Samozřejmě že mám v knihovně hromadu nepřečtených knih, ale NIKDY jsem žádnou z nich nekoupila, nedostala nebo se jí neujala s vědomím "tak tebe holka v životě už neotevřu". A to, že takových knih u mne jen přibývá, znamená jediné: pořád se mám nač těšit a když mám chuť číst (což je prakticky pořád), vždy je z čeho vybírat.
Paulett199 :-)) Navíc těšit se na pěknou knihu, procházet kolem nich a občas je láskyplně pohladit nebo oprášit, i v tom je kus radosti ;-)
když jsem si koupil websterův encyklopedickej anglickej slovník, taky jsem z něj měl radost, dodnes jsem ho nepřečetl, ale radost z něj mám pořád. :)
To jsem asi jedna z mála, které se to nikdy nestalo a ani stát nemůže? :D Je to tím, že vzhledem k malým finančním možnostem jich nekupuji tolik, takže si jich potom o to více vážím, nedovolím si je tedy nikam "zastrčit do šuplíku" a v podstatě odsoudit k zapomenutí a k znovuobjevení za dlouhou dobu.
Já se snažím poctivě číst každou knihu kterou si koupím. Nedokážu si vlastně ani představit, že bych některou jen tak někam založila a potom nepřečetla. Bylo by mi to potom líto a zřejmě mi to nedalo ani spát :-D
Když už za tu knížku dám peníze, musím se vždy aspoň pokusit o to si ji přečíst. Jinak mám špatné svědomí.
Vložit příspěvek