U které knihy jste se smáli nahlas?
Skoro se to stydím napsat, ale bylo to u Shakespearova MacBetha- jenže já si ho půjčila těsně poté, co jsem přečetla Soudné sestry od Terry Pratchetta. Jestli chcete číst ponurou klasiku a přitom se řezat jak kůň, zkuste to taky. Má rodina si dodnes klepe na čelo...
Ilja Hurník - Muzikální Sherlock
Karel Čapek - Zahradníkův rok
bratři Strugačtí - Pondělí začíná v sobotu
obecně Leacock, Herriot, Prattchet, Durrel, Rosten (zkusili jste audio s Donutilem jako Kaplanem?), Mac Donaldová
Text příspěvku byl upraven 21.08.13 v 19:30
Před nedávnem jsem přečetla Soudné sestry od Pratchetta a teď jsem v pokušení zkusit taky porovnat s Shakespearovým MacBethem (jako lacreta).
Jinak Saturnin od Jirotky, Denik Ostravaka, Pratchettovy knížky (vlastně všechny co se mi dostaly zatím do ruk) nebo Hlava XXII od Hellera...
lacerta: :D :D :D :D
Anthony Bourdain, Důvěrnosti z kuchyně. Taky dost dobrý.
Příběhy z olivového ostrova a Pod cypřišem se sklenkou ouza, obě knížky od Pavly Smetanové. Kdo nebyl nikdy v Řecku, asi by se zas tak moc nebavil, ale kdo se s touto zemí a mentalitou jejích obyvatel už seznámil, tak se opravdu od srdce zasměje.
Asi to tu už bylo, ale mám ráda knížku Povídky aneb Nechci slevu zadarmo od Šimka a Grossmanna :-) u té jsem se dost nasmála... :-)
Murphyovy zákony a Zákony matky Murphyové. Vtipné a zároveň až neuvěřitelně pravdivé :-D
pár knih jsou k smíchu i kdybyste to nečekali
Rychlé Šípy
poseroutka
pan smradoch
a další
U Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel jsem se několikrát smála nahlas, a to jsem do té doby byla přesvědčená, že to u knihy nelze.. Vlastně ne, nahlas jsem se smála asi ještě někdy v šesté třídě, když nám paní učitelka v češtině nahlas předčítala Tajný dení Adriana Molea :)
Anna ze Zeleného domu. Bez debat. Ale někdy jsem u ní skoro i brečela.:D
Ale našlo by se jich mnohem víc. Pak samozřejmě když jsem otevřela nějakou knížku pro menší děti, to se člověk vždycky zasměje - třeba Děti z Bullerbynu nebo Madynka. Ani nevím proč, asi nad takovou bezstarostností a roztomilostí příběhů.
Ale ještě trochu jiná kapitola... Asi to tu nechcete slyšet, ale já to musim napsat, protože u ničeho se tolik nezasměju... Když čtu knížku, kterou napsala asi ve 12 letech moje sestra.:D Asi na 200 stran, ručně psaná. Pojednává o dvou sestrách, kterým umřela maminka a tatínek se opíjí a oni se rozhodnou, že utečou. A přiberou k tomu svojí kamarádku z dětského domova. No, a potom žijou v jeskyni... O Vánocích si pečou cukroví v ohništi na kamenech... Chodí do blízké vesnice, ale nikoho ani nenapadne, kde se tam tak najednou vzaly... Potom najdou další opuštěnou holčičku a vezmou ji mezi sebe...atd. atd. :DDD A k tomu ilustrace, to je taky dokonalý. Musim ale uznat, že slohově je knížka velmi dobrá. Je vidět, že ségra sama hodně četla a hodně z toho čerpala.:-)
A nebo když čtu svojí "knížku", psanou asi v 6 letech ale bohužel(?) nedopsanou. To se pak hodně směju pravopisným chybám.:D
Tak to bylo trošku vedle, abych to tu nějak oživila.:D
Text příspěvku byl upraven 15.10.13 v 11:45
aha hmmm když se to tak veme nebylo to špatné vlastně já sem taky tady všechno zmátlal nic za problem rusalko
My jsme doma tři sestry. A u nás platí, že buď je (nebo spíš byla) nejstarší brána kvůli těm mladším jako mladší než je a nebo naopak, že je ta nejmladší v některých věcech považována za velkou, i když není.:D Zvlášť, když ty dvě starší jsou si věkově blízko, takže se už k nim rodiče chovají jako kdyby byly stejně starý a tím pádem by musela vyčívat jenom ta nejmladší. Já mám to štěstí, že jsem nejmladší a ségra, co psala tu knížku, je zase nejstarší.:D Takže se to pak takhle posouvá... Ona by v mém věku třeba ještě skoro vůbec nesáhla po knížce pro dospělý, ale já jo. Je to tak úplně normální a tak není možný se divit, že ve 12 letech napsala knížku, která by pro někoho odpovídala dítěti mnohem mladšímu. Ale ten její sloh to docela vyvažoval.:)
Text příspěvku byl upraven 15.10.13 v 14:53
Vložit příspěvek