Určení knihy pro čtenáře dle věku vs. věk čtenáře/hodnotitele

Zajímalo by mě, jak pohlížíte na hodnocení knih čtenářů, které jsou určeny jistým věkovým kategoriím.

Mám sice zrovna na mysli knihu Prašina, která je určena pro děti od 9 let, a evidentně pro prvočtenáře s malou historií načtených knížek, ale hodnotitelé (kniha má poměrně vysoké hodnocení) asi děti nejsou.

Takže, je relevantnější hodnocení typu děti - dětem nebo ne?

Hodně lidí začíná (i já) komentář slovy "nejsem cílovka"...ale nejsem si jistá, zda to je důvod pro zhoršování nebo zlepšování hodnocení...

Myslím, že pokud je kniha dobrá, tak jí může číst i "stará vrána" jako já, přestože je kniha pro mladší...nečtu pohádky, ale dost komiksů je třeba pro mladší, který jedou po povrchu, protože ty starší pochopí tu vrstu pod vrstvou. Na podobném principu fungují třeba rodinné filmy, kam musí mít větší dítě s rodičem...

Ale ve výsledku to vidím takhle...
Pokud někdo špatně hodnotí knihu, která není jeho cílovka a přizná to v komentáři, dostane naprášeno do kožíšku, proč četl, když ví, že to není pro něj.
Ale jakmile to vychválí, tak je všechno v pořádku.

To je asi o té optice hodnocení (ženy-ženám, muži-mužům, děti-dětem, senioři-seniorům) ale právě tohle mnohdy není v komentářích poznat, protože například některé knihy (krvavé thrilery nebo erotické romány) děti rozhodně nečtou a těžko je budou hodnotit. Totéž je s romantikou určenou pro ženy, málokterý muž si to třeba koupí... myslím.

Neřekla bych, že romantiku čtou jenom ženy...spíš se to jenom nebojí přiznat...což mi připomnělo film, který jsem viděla včera a můj komentář k němu, kde jsem mj napsala: "díky za film, který nenarušila trapná milostná linka, aby to bylo jak pro ní, tak pro něj...", přestože látka tomu hrála do karet, jiný scénárista by to tam napasoval, šlo by to, na film by asi přišlo víc lidí...
Možná jsem si z profilu rok narození smazala kvůli jinému účelu, ale vlastně se to hodí i do téhle situace. Kvůli škatulkování. "Ve svym věku by měla číst něco jiného", "Vždyť čte věci pro chlapy.", což jsou věci, které tahle společnost vidí jako něco divného.
Kdybych četla knihy pro děti, jsem divná a nikdo to neřeší.
Ale kdyby dítě četlo knihy pro dospělé, bylo by to peklo na zemi.
Ale potom je těžké to hodnotit. Měla jsem ve výzvě Honzíkovu cestu. Řeknu to takhle, knihu jsem hodnotila z bodu čtení. Ne, jak bych hodnotila, kdybych měla touhu hledat své vnitřní dítě. Ono dítě, pokud se mu dostane do rukou kniha která by ještě neměla, v sobě taky nehledá svoje budoucí dospělé já v rámci hodnocení...

lenka.vílka: je to otázka. Záleží na tom, kdo je dítě, do jakého věku? Dnes maminky rozmazlují své "miláčky" dlouho po tom, co mohou řídit auto. Na Fb mě zarazil požadavek pána, abychom pro 17 dívenku doporučili něco vhodného, třeba romantického, ale aby tam nebylo nic smutného nebo smrt....hm hm hm. Nevím, zda byla ta slečna doposud vychovávána v klášteře, ale já si pamatuji, že v takových 12 jsem jenom "plivala" na dívčí romány, četla Zolova "Zabijáka", "Nanu", v 15 pak Kafku, což už bych dnes (tu tíhu) nedala, Maupassanta, Balzacovu Sestřenici Bětu. A tady prý 17 slečna nesnese nic smutného. Generace, která má většinou v malíčku všechny horrory s motorovou pilou, Hru o trůny, Walking Dead. Pán se asi s dcerou ještě kouká na večerníčky. Aby se nedivil, že dcerunka pak někde, když se ho zbaví, zkouší "padesát odstínů" a jiné...

Text příspěvku byl upraven 04.05.20 v 15:42

Jana14: dík, to jste napsala moc hezky. A pravdivě :)
Každý má jinou hranici, kdy už nechce být dítě a chce být dospělí. Ale když to chce někdo obráceně...ve společnosti neuspěje...

Knížky hodnotím zpravidla podle žánru. Takže i s ohledem na cílovou skupinu čtenářů. Samozřejmě, když mám pocit, že je knížka špatná, neomlouvám to tím, že je to třeba "jen pro děti" .

Knížek pro mladé čtenáře jsem četla dost i v pokročilém věku. A většinou s chutí.

Ovšem souhlasím s tím, že pojem cílovka je je orientační . A nebudu to brát jen podle věku.

Sama to "nejsem cílovka" občas používám. Nepřidávám ani neubírám, snažím se jen zohlednit žánr. A třeba u knížky jako Červená jako rubín si dokážu představit, jak by se mi líbila v 16. Dodám, že tehdy jsem asi zvládala i náročnější čtení, Vojnu a mír jsem četla ještě na gymplu, takže mi o moc víc nebylo.

Nízké hodnocení většinou knížkám nedávám, protože málokdy čtu něco, co se mi vůbec nelíbí. A co nečtu, nehodnotím.

A dám příklad. Umím být celkem nenáročný čtenář. To, čemu se říká čtení pro ženy, moc nečtu, přitom klasické červené knihovně dám klidně 4* , pokud to není úplně špatné a dá se to číst. Ovšem 50 odstínům jsem dala odpad, protože je to podle mě úplně špatně napsané a četla jsem to jen proto, že jsem se snažila pochopit, co na tom lidi mají. To dělám jen ojediněle.

Text příspěvku byl upraven 06.05.20 v 21:19