Vatové výplně knih
Zdá se vám že v některých knihách je nadbytek informací ve formě zbytečných, otravných vatovitých nic podstatného neříkajících informací? Jako by se cena díla odvíjela od počtu stran atp.?
Testere, mluvte za sebe...Porušuji tím svého bobříka, ale toto, s prominutím, primitivní sdělení těžko považovat za různost a rozmanitost...
Text příspěvku byl upraven 22.11.15 v 19:42
siena, Lector, promiňte mi tu výtku, ale prosím, nepřiživujte svými příspěvky existenci takovýchto vláken. Chápu vás, rozumím vám, sdílím vaše pocity, ale kdyby bylo zůstalo jenom u založení vlákna a prvního "duchaplného" příspěvku, tak teď, večer, by už bylo to vlákno v propasti častu. Takto se drží v čele řebříčku nejnavštěvovanějších duskusí. Vím,. že tím, co píšu, také dělám chybu, ale potřebuji vám dát vědět, co si o situaci myslím. Věřím, že právě vy dva pochopíte, že to není útok na nikoho z vás.
Však já vím...slabá chvilka byla:-)
Text příspěvku byl upraven 22.11.15 v 22:17
To Koka... se drží v čele řebříčku nejnavštěvovanějších diskusí.... a proč? Protože příspěvkáři nedokáží psát k tematu vlákna. A plácají všechno možné mimo. Asi téma nepochopili. I to se stává. A i když k tematu nic věcného nemají snaží se za každou cenu zviditelnit. A počet příspěvků vesele narůstá k jejich nelibosti jich samých nad sebou.
Pojem "vata" v knihách je věc silně individuální. Někoho mohou zdlouhavé popisy v románech nadchnout (jako třeba mne u Huga nebo Dickense), jiní se budou rozčilovat že nějaké ukecané líčení poměrů bylo v knize úplně zbytečné (viz komentáře třeba k Anně Karenině nebo Paní Bovaryové). Podle mne jsou právě ty poměry v knize to nejdůležitější.
Koukám, že i docela zajímavé téma se shazuje jen kvůli tomu, kdo ho založil.
S "vatou" se v knihám potýkám dost často. Ale mám pocit, že někdy křivdím autorům, když to v komentářích kritizuji (občas napíši, že by kniha mohla být o polovinu kratší a byla by čtivější).
Ale to je dáno dobou. Dnes je člověk bombardován informacemi a aby vše zvládnul, musí číst rychle a nejlépe kratší, zhuštěné informace (ve frontě jsou totiž další knihy, časopisy, další kvanta informací). A tak i kvalitní delší díla se zdají zdlouhavá, vycpaná "vatou".
Třeba takový Jirásek. Mnoho čtenářů ho kritizuje za příliš popisný děj. Nedávno jsem četl jeho Proti všem. A uvědomil jsem si, jak krásně je ta kniha napsaná. Jak úžasně se člověk může dostat a vcítit do té doby, do myšlení středověkého člověka. Chce to jen dát knize čas, vychutnat si ji, nespěchat. Jenže my spěcháme, nemáme čas se zdržovat příliš popisným textem. A tak takové knihy kritizujeme, protože nás příliš zdržují od čtení další fronty knih.
Domnívám se, že třeba před 100 lety lidé četli mnohem pomaleji a více si čtení užívali, více si "vychutnávali" knihu. Staří autoři se jim nezdáli nudní, jejich knihy nebyly vycpané "vatou".
Jenže doba se změnila.
To Richie1...Koukám, že i docela zajímavé téma se shazuje jen kvůli tomu, kdo ho založil.........(:--) až po této větičce se objevily příspěvky k věci.
Text příspěvku byl upraven 24.11.15 v 01:15
To moserová....píše ve svém profilu že "je pro mne cennější moudrost starých lidí. Tedy vše co přečtu, si ve svém nitru přefiltruji jejich optikou...tak, asi tak"....někdy se ale nedaří tento filtr používat (:--) To v případech že takový starší člověk píše něco co JÄ vyhodnotím jako nesmysly. Ani starší člověk zde nemá na nesmysly právo. A proto zde nemá co dělat. Tak to vidím já, bystré děvče v rozpuku !!!
Text příspěvku byl upraven 24.11.15 v 19:06
Ono se to dá vztáhnout na ledacos. Namátkou:
Jméno růže - spousta těžko čitelných teologických disputací, ale i v nich se dá najít ledacos zajímavého. A dobrodružný děj se tím natáhne na několikanásobek.
Harry Potter a Fénixův řád - rozsáhlý popis totalitních praktik. V češtině si toho člověk tolik nevšimne, ale při čtení anglické verze to dá zabrat.
Kronika Pickwickova klubu - spousta na pohled zbytečných slovíček.
Hrozny hněvu - opět zajímavý děj natažen na několikanásobek popisnými částmi (osobně jsem zatím nečetl)
Společenstvo prstenu - úvod, který neznalému nic neříká a který je radno při prvním čtení přeskočit a vrátit se k němu později
atd.
JAnD: Ten pán prstenů je vynikající příklad, znám několik lidí kteří mi řekli že jeho čtení vzdali právě kvůli tomu rozvláčnému úvodu
:-) Je to věc čtenáře. Totiž, záležitost s vatou vzniká v hlavách samotných čtenářů a nazvat ji je možno: 1. tolerance vatových výplní, 2. netolerance vatových výplní. Pak lze dělit např. dle druhu literatury atd. a atd. Někdo snese vatu tam, jiný tamhle.
Rád bych uvedl knihu bez vaty, ale bude stejně s vatou, protože tam kde pro někoho vata je, pro jiného není, ale to se opakuji.
Vložit příspěvek