Zahradník vrahem?
ad Ikkju: Pro tohoto zločinně geniálního zahradníka, stejně jako pro celou detektivku :) mám slabost.
Právě jsem dočetla jednu (ne zrovna z nejlepších) kniha paní Christie (neprozradím, kterou) a v ní je vraždedkyní zahradnice, resp. paní, která nemá co na práci, a tak se jen pečlivě stará o zanedbanou zahradu u jejich domu - alespoň v takové roli jí zastihne Hercule Poirot, když je poprvé navštíví.
podle toho by vraždili zahradníci v půlce klasických anglických detektivek, tam se o nějakou zahrádku stará kdekdo. ;)
No právě - anglické zahradničení se stalo prvkem velice často zakomponovaným do detektivek britských autorů, včetně stop na gumácích, zahradnických nůžkách, pošlapaných záhoncích atd. atd. To v islanských detektivkách nenajdeme :))
Text příspěvku byl upraven 25.10.16 v 09:43
Zrovna jsem si znovu po bůhvíkolikáté otevřel jednu z mých oblíbených detektivek Rexe Stouta a tohle tam říká Nero Wolfe o detektivním umění:
Věda v detektivním pátrání může být úctyhodná, dokonce brilantní, ale nikdy nemůže nahradit neúprosný postup bystrého intelektu džunglí lží a obav na světlou mýtinu pravdy...
Tohle by si měli přečíst někteří současní autoři, kteří nás zavalují příběhy o superdokonalých laboratořích ve službách kriminalistiky; ty jsou přece tak nudné v porovnání s genialitou velkého detektiva, spoléhajícího na šedé buňky, železnou logiku a cit pro různé jevy.
woodwarde, dovolila bych si mírně nesouhlasit. Příběhy z laboratoří nemusí být až tak nudné, tamní práce bývá velkým dobrodružstvím:) Záleží jen na jejich zpracování, ostatně stejně, jako na příbězích s geniálním velkým detektivem. I když zatím jsou doménou převážně televizních scénářů, kde se ale prezentované metody musí brát s veeelkou rezervou. No, kdo by chtěl koukat na týden, dva, i déle, dlouhou analýzu:)
Text příspěvku byl upraven 18.03.17 v 10:13
Příběhy z laboratoří jsou nudné zejména proto, že má-li zápletka být aspoň trochu zajímavá, polovina příběhu se vyplácá na to, aby čtenář vůbec věděl, o čem ti vědátoři mluví. Klasickej geniální detektiv si od techniků nechá zpracovat tak leda otisky prstů a krevní stopy, ale to hlavní a zásadní odhalení provede vlastní hlavou, ne skrz nějakej mikroskop nebo spektrograf. Pokud jde o výše zmíněného Nera Wolfa, ten většinou právě jen s pomocí logiky označí vraha - a ty laboratorní důkazy si pak můžou policajti nasbírat až potom, co ho zatknou. O tom se autor už ani nenamáhá psát.
woodwarde - já, naopak, jsem byla u svých posledních cca 10 přečtených detektivkách svědkem toho, jak právě ti geniální detektivové, disponující železnou logikou a výjimečně silnou vrstvou šedých buněk, hudrali na pomalou výkonnost kriminalistické laboratoře či pitevny, neboť bez jejich výsledků se nemohli pohnout dál.
Těch příběhů, které obsahují minimálně epizodu, jak detektiv honí laboranty, aby mu potvrdili či vyvrátili původní doměnky, identifikaci oběti nebo pachatele atd. je hodně.
A také není bez zajímavosti, že TV seriál nazvaný Dobrodružství kriminalistiky se zabýval zejména pokrokem v laboratorním vyhodnocení stop, a ne rozvojem železné logiky. Ona ta železná logika může být totiž opravdu železná = nepružná, a ukázat zdokonalování superlaboratoří není marné - kolik velkých kriminálních případů (literárních i reálných) by dopadlo úplně jinak, kdyby před léty existovala identifikace DNA?
Text příspěvku byl upraven 18.03.17 v 12:10
myslím si, že keď sa dajú popliesť, vymeniť deti, sem tam nebožtíci, určite sa dajú vymeniť aj dôkazy. Náhodou,omylom, naschvál...
to není jen o Neru Wolfovi. Poirot a slečna Marplová, Gerfase Fen, Roderick Alleyn, Gideon Fell, Maigret, lord Peter Wimsey, kapitán Exner atd. atd. - ti všichni svými postupy přiznávají vědě tu úctyhodnost a brilanci, o které mluví Nero Wolfe, ale pro rozvoj a zajímavost příběhu i pro konečné řešení je hlavní jejich představivost a schopnost logické úvahy.
Ed McBain tenhle styl zrušil, odmítl představu geniálního detektiva a nahradil ho obrazem policejního stroje. Udělal to dobře, protože je to pan spisovatel. Ale byla to jen odbočka od žánru, o kterém mluví Jan Zábrana ( viz jeden z mých výše uvedených příspěvků), který detektivku definuje jako moderní pohádku o lidské chytrosti. McBainův příklad však přilákal spoustu napodobovatelů, kteří usoudili, že je snazší psát o běžných policejních postupech než o geniálním detektivovi. V těchto příbězích se pak čím dál víc začaly prosazovat motivy o zapojení forenzních věd, navíc se toho chytla televize, protože všechny ty aparátky a technické vymyšlenosti jsou pro diváka atraktivní. Ale moderní pohádka o chytrosti je v háji a bohužel se zdá, že to spoustě čtenářů nechybí.
Já mám ráda obojí, alespoň je změna. V detektivce, kde hraje velkou roli forenzní věda, jde většinou o napětí a člověk se občas něčemu vědeckému přiučí. Ale pak se vždycky vrátím ke klasice. Obdivuji to logické myšlení, to spojování zdánlivě nesouvisejících informací a fascinuje mě to. Mám velkou slabost pro inteligentní lidi, takže i když moderní detektivové také nejsou hlupáci, klasické "pohádky" u mě prostě vítězí na plné čáře. V klasické detektivce mám dojem, že kdybych byla chytřejší, tak jsem na to přece mohla přijít taky. A že se příště budu víc snažit. Ale laboratoř doma nemám :-)
A ještě k tomu nachomítnutí k vraždě - to se netýká jen detektivů amatérů. Už jste viděli profíka, který by jel na dovolenou a nikoho tam nezabili? :-)
No, možná jsem ho někde viděl, ale nevěděl jsem, že je to profík, když nikoho nezabili. :D
:-) Poslední, co jsem četla od Erbena, byly Trable anglického šlechtice v Čechách. Tam byl Exner tuším taky jen náhodou :-)
Woodward, Asimov by s tebou vrelo súhlasil. Miloval „lenoškové detektivky“ (píše o tom v knihe Já, Asimov) a sám také poviedky písal, pričom používal ako vzor Agathu Christie. Strašne ma rozčuľuje, že u nás nič z nich nevyšlo.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na otázku k tématu, zda je vrah zahradník.
Kdysi jsem na soutěži sólového přednesu slyšela text, kde mladá dívka šla sloužit na panství, kde se rozhodla okrást majitelku s pomocí zahradníka. Vymysleli plán, ale nakonec bylo vše jinak - dívka byla převezena a zavražděna, jelikož zahradník nebyl zahradníkem, ale byl nějakým způsobem spřízněn s majitelkou. Tím spřízněním si ale nejsem jistá. Možná ,,zahradník" zabil i majitelku...
Možná, že to bylo lehce jinak, už je to dlouho
Bohužel neznám autora, název povídky, jména postav, dobu... vůbec nic
Všem děkuji za nápady nebo nasměrování!!!
Vložit příspěvek