Jak číst poezii

Pěkný den všem,
chtěla bych se zeptat, jak čtete poezii - kdo ji čtete. Určitě nejsem jediná, kdo ji má vlastně ráda, ale tak trochu má někdy pocit, že ji "neumí" číst.
Zastavujete se u veršů, u kterých si nejste jisti, "co tím chtěl básník říct" a zamýšlíte se nad nimi, nebo prostě jen necháváte slova na sebe působit, nasáváte atmosféru básně, ale její případný hlubší význam si necháváte unikat?

Nevím jak ostatní milovníky poezie, ale mne nikdy nenapadlo takhle se ptát. Jestli umím, nebo neumím, poezii číst? Pokud jsem naladěná na stejnou notu s básníkem je to pro mne zážitek. Nepřemýšlím "co tím chtěl říct", prostě si myslím, že to cítím, že to vím. Když si myslím, že jsem se s básníkem jaksi minula, verše mě nic neříkají, tak knihu odložím a za čas to zkusím znovu. Třeba budu v jiné situaci, nebo náladě a báseň mě "sedne". Nebo taky ne. Pak je to trochu smutné, ale nedá se nic dělat. Také se přece nelíbí každá kniha, kterou přečtu.
Už na základce jsem nesnášela rozbory básní. Většinou jsem ve verších viděla úplně něco jiného než učitelka. Ale na střední to byla paráda. Měli jsme bezva profesorku, která nic nerozebírala, ale nechala nás povídat o pocitech. A to bylo zajímavé. Jak každý prožíval stejné verše jinak. Jak se názory lišily na to co tím chtěl básník říct.
Takže já vlastně dodnes nevím, jestli si nechávám nějaký hlubší význam unikat, nebo ne. Mně prostě stačí vychutnávat si krásu veršů a nechávat se láskyplně hýčkat básníkem.
Co když v básních žádný hlubší význam není ?

Text příspěvku byl upraven 11.05.19 v 00:24

Ono to asi souvisí se základním psychologickým nastavením každého čtenáře. Někdo skutečně má pocit, že vše musí chápat, všemu rozumět, vše podložit tzv. tvrdými fakty.

Já taková nejsem, takže poezii čtu, najmě tu současnou a to spíše českou, ale rozhodně se netrápím tím, že se s některými básněmi, nebo dokonce i autory, kteří jsou literární veřejností oceňováni, naprosto míjím.

A mou obzvláštní radostí jsou básníci, které zdánlivě nikdo nezná a přitom je jejich poezie s mým viděním a cítěním světa velmi sbíhavá.

Text příspěvku byl upraven 11.05.19 v 06:14

V jedné diskuzi tady na DB jsem četla, cituji: "Poezii nečtu jako knihu, jen v ní jen tak listuji a nechávám básně, aby si mne vybraly..." To přesně vystihuje i můj přístup k poezii.

A naprosto souhlasím s příspěvkem od uživatelky Nočnípták. Na čtení poezie se nemůže jít "vědecky", je to o momentálním rozpoložení duše a o tom, co ve chvíli čtení padne do nálady.
Já mám ale pár básní, ke kterým se ráda vracím a vím, že mi padnou do nálady vždycky, když si je přečtu. A na střední škole jsem tíhla víc k beletrii. To ještě v mém případě nebyl na čtení poezie ten správný čas nebo možná jen nebyl čas :-).

Text příspěvku byl upraven 11.05.19 v 07:58

asi by som sa nepokúsila žiaden zo spôsobov mojej slovenčinárky - teda rozbor básne až na malé nezmyselné a nič nehovoriace kúsky slov. Na niečo musí človek prejsť kus života a na niečo stačí byť zamilovaný. A sú básnici, ktorým asi nikdy na zbierky chodiť nebudem.

Díky za reakce. :)

Možná můj "problém" (je-li to problém, asi ani ne), vyplývá z mojí povahy, jak píše JáJejí, na tom určitě něco je.
Já mám na jednu stranu celkem takový umělecký cítění, který mi pomáhá si slova a verše užívat prostě jen tak. Ale na druhou stranu jsem zvyklá o všem hrozně přemýšlet - ani ne nějak "vědecky" rozpitvávat a analyzovat, ale prostě se zamýšlet, koukat se na věci tak nějak do hloubky a hledat jejich smysl. A každá ta moje stránka asi přistupuje k poezii po svém. :-) Nevím, jestli je to pochopitelný.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Pokud jde o mě,tak poezii musím číst hlavně v klidu.Nesmím spěchat nebo být z něčeho rozhozená.Někoho prý poezie uklidní a vyčistí si hlavu jenže já se nedokážu "začíst".Když nepochopím o čem básník píše tak mě to mrzí ale až tak mi to nevadí,nikdo nechápe všechno,říkám si.Něco se mi čte ohromně lehce(Nezval za všechny)něco je oříšek-takové prokleté básníky jako celek.Někdy mě upoutá téma které si autor zvolil,někdy přímo rytmus veršů jak umí používat jazyk a někdy třeba jak se na věci známé dívá jakoby jinak(zas budu u Nezvala-po přečtení básně Sloky o Praze se-aspoň když zrovna někam hrozně neletím-koukám tak nějak zakoukaně.Nebo takové Shakespearovy sonety,to čtení snad ani nemůže člověka nepoznamenat.A někdy ani nevím proč mě něco tak osloví,mám moc ráda básně Oldřicha Mikoláška ale nikomu bych nedokázala vysvětlit co z nich se ve mně tak zabydlelo.Poezie je asi spíš pocit než přesně zdokumentovaný rozbor.

Jak číst poezii je stejné jako jak koukat na obraz, jak poslouchat hudbu atd.

Amir, odpovím příkladem z oblasti hudby (je to dobrý příměr, za to díky). Vezměme si třeba Smetanovu Vltavu. Někdo ji poslouchá "jen tak", užívá si ji prostě, aniž by se nějak zvlášť soustředil a něco v ní hledal. Někdo, kdo se v ní líp vyzná, ji může poslouchat s tím, že si představuje konkrétní obrazy a situace, které do ní BS zakomponoval (jakože je jich plná). Je jedno z toho špatně? Určitě ne. I tak má ale určitě smysl se zamyslet, který z těchto způsobů poslechu mi sedne víc, a případně se tím pak řídit, abych do té hudby lépe pronikla.
Přesně takhle se teď já zamýšlím nad poezií (u které to narozdíl od hudby nemám vyřešené) a zajímalo mě i, jak to máte vy. Nemyslím si tedy, že to je zbytečná otázka. ;)

Dekuji za uvodni otazku, je naprosto adekvatni. Ja rozhodne poezii cist neumim a chtel bych se to naucit. Stoprocentne verim, ze se to musi umet. Reci, ze poezie bud na ctenare pusobi, nebo ne a ze jakykoli racionalni pristup k ni je scestny, povazuju za pouhou elitarskou pozu tech, kteri se citi byt v tomto smeru osviceni. Vy ostatni si trhnete nohou, pro vas poezie neni. A jeste se nekteri ohaneji analogii s hudbou. Pritom takova volovina! Hudba je z poloviny racionalni zalezitosti. Uz jen proto, ze ma nejakou formu. A tomu, kdo je o ni aspon trochu teoreticky poucen, se otviraji dvere k poslechu hudby nesrovnatelne sireji. Studoval jsem muzikologii, mam to z vlastni zkusenosti. A poslouchat hudbu, to se musi umet. Tim nechci rict, ze kazdy posluchac musi byt muzikolog, to ani omylem. Ale proste trochu pouceni to chce, a hlavne s poucenim spojene praktické zkusenosti. Viz napr. genialni projekt Ilji Hurnika Umeni poslouchat hudbu. K cemu by to asi pan Hurnik vytvoril, kdyby nemelo smysl se poslouchani hudby ucit nebo se v nem zdokonalovat? A stejne tak jsem přesvědčen, ze s vytvarnym umenim ci s poezii je to nemlich to same. K cemu by byly komentovane prohlidky v galeriich? Ale u poezie se toho kazdy strasne boji a ohani se tim, ze skolske "co tim chtel basnik rici?" je zvrhlost. Ano, myslet si, ze lze basen samu nahradit jejim vykladem, to by zvrhlost byla. Ale ucit se rozumet poezii dava smysl. Howgh.

zdennyrakky, skvělý příspěvek, díky! Už je to nějaká doba, kdy jsem tuhle otázku položila, ale ráda jsem se k diskuzi vrátila a znovu se nad tím zamyslela. :)