... a tohle jste věděli?

K historii zoologických zahrad:

... Kolem roku 1150 př. n. l. zřídil císař Ven-Vang zahradu pro zvířata i rostliny o velikosti 400 hektarů.
J. Volf, J. Felix – Ještě žijí...

a na stejné téma:

... První obdoba moderních zoologických zahrad existovala v Číně v době asi 1100 let př. n. l. a velice příhodně se nazývala „Zahrada moudrosti“. Rovněž faraóni v starověkém Egyptě stejně jako mnoho jiných vládců té doby měli početné sbírky zvířat.
G. a L. Durrelovi – Amatérský přírodovědec

Inspirace k nedělnímu obědu...

...Růst města (Neapole) ovlivňovaly stravovací zvyklosti jeho obyvatel. Na počátku šestnáctého století byla tradičním základem všech neapolských jídel zelenina. Kolem města se rozkládaly zeleninové plantáže a sady, které ho v zásadě dokázaly uživit. Avšak počet obyvatel neustále narůstal, městské hradby a zastavěné plochy zabíraly stále více půdy na někdejších předměstích, takže zásobovat Neapol díky příměstskému zelinářství se stávalo stále obtížnějším. V jednom nařízení z roku 1509 nalézáme první zmínku o tom, že se ve městě jedly těstoviny (maccheroni). V té době se pojídaly nejčastěji na sladko a jen při zvláštních příležitostech. (v angličtině slovo "macaroons" dodnes označuje mandlové dortíky). ...

T. Astarita - Mezi vodou slanou a svěcenou (BBArt, 2006)

Text příspěvku byl upraven 07.02.16 v 09:36

Dnes v noci hrozně nasněžilo, zima se vrátila "v plné polní". To mě inspiruje, abych sem citovala z pozoruhodné knihy - pamětí kapitána Coigneta, vojáka napoleonské armády, která v ČR vyšla pod názvem Napoleonův granátník.
Při neslavném ústupu rozvrácené napoleonské armády z mrazivého Ruska utrpěl Jean-Roch Coignet omrzliny na noze a lékař v Königsbergu mu poradil toto:

„Dám vám radu na uzdravení,“ dodal. „Vaše noha se musí vystříhat chladu i tepla, nevystavujte jí na vzduch, musí zůstat, kde je, pokud ale přijdete někam, kde budou čerstvé jahody, rozmačkejte jich plný talíř, tak dvě až tři libry, a udělejte si z nich kolem nohy zábal: tohle dělejte, dokud jahody porostou, a už nikdy nepocítíte bolest. “ .... ...
Řídil jsem se lékařovými radami, zotavil jsem se, stálo mě to ale dvanáct franků za jahody.

Máme dobu adventní, k ní patří i ta trocha nostalgie...
V knize Pokrevní pouta (G. Staalesen) jsem se dočetla následující zajímavost:
...Nakonec jsem vystoupal po úzkém chodníčku "ke koni" a ocitl se na dohodnutém místě, na turistické cestě Fjellveien. Ta byla pro obyvatele Bergenu hlavní promenádou. Chodili sem už po generace na nedělní procházky, kochaly se výhledem na své domy se slovy "Tam bydlíme," jako by si navzájem svěřovali státní tajemství. "U koně" se říkalo místu vedle fontány, kde byla u příležitosti stého výročí zřízení cesty Fjellveien osazena cedule s nápisem "pomni, že koni je třeba spočinout" tam, kde se kdysi koně napájeli. ...(překlad: V. Vladimírová)

Tak i ve vzdáleném Bergenu mají svého "U koně"...:)

Následující příspěvek jsem již kdysi přidala u autora. Domnívám se ale, že sdělená informace může být zajímavá i pro nečtenáře Honore de Balzaca...:)

Rebelové (překlad Mimi Úlehlová - Tilschová)
Národní Konvent zavedl 24. listopadu 1793 republikánský kalendář, podle něhož rok začínal o podzimní rovnodennosti a byl rozdělen na 12 měsíců po 30 dnech, jež tvořily 3 dekády. Zbývajících 5 dní v roce bylo zasvěceno republ. svátkům. I. vendémiare (měsíc vína 22.IX. - 21.X.) II. brumaire (měsíc mlh 22.X. - 20.XI.) III. frimaire (měsíc jíní 21.XI. - 20.XII.) IV. nivôse (měsíc sněhu 21.XII. - 19.I.) pluviôse (měsíc dešťů 20.I. - 19.II.) ventôse (měsíc větrů 19.II. - 20.III.) germinal (měsíc pučení 21.III. - 19.IV.) florial (měsíc květů 20.IV. - 19.V.) prairial (měsíc luk 20.V. - 16.VI.) messidor (měsíc žní 19.VI. - 18.VII.) thermidor (měsíc vedra 19.VII. - 17.VIII.) fructidor (měsíc ovoce 18.VIII. - 16. IX.) (pozn. překl.)

Každým rokem zjišťovali jsme nové důkazy, že blechy a krysy úzce souvisely s morem u lidí. Liston byl překvapen vypuknutím moru u svých morčat v Bombaji; vyšetřením se ukázalo, že morčata byla plna krysích blech. Morčata obvykle nemívají blech. V tomto případě bylo vysvětlení na snadě; v blízkosti morčat byly nalezeny mrtvé krysy. Vytrvalou agitací podařilo se Listonovi, že byla konečně ustavena druhá indická komise pro potírání moru, jejíž byl členem. V r. 1907 mohla komise s určitostí prohlásiti, že blechy vskutku přenášejí mor. Důkaz pro nevěřící svět byl proveden jednoduchým pokusem. Klece s krysami byly zavěšeny v různých výškách nad prostorem, v němž byly uzavřeny morovými bacily nakažené blechy. Krysy, které se houpaly lákavě v klecích výše než čtyři palce, to jest nad výškovým rekordem blešího skoku, se nenakazily morem; a ty, jejichž klece visely níže, onemocněly a pošly.
HEISER, Victor. Odyssea amerického lékaře. 1. vydání. Praha: Julius Albert, 1938.

Zlatá bula sicilská
Proč se listina vydaná Fridrichem II. v Basileji českému králi pyšní přídavkem sicilská? Název je odvozen od Zlaté pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Císař totiž v té době ještě vlastně plnohodnotně císařem nebyl a jeho nejlepší nezpochybnitelný titul, ke kterému měl navíc pečeť, byl král Sicílie, což tehdy obnášelo vládu nejen nad tímto ostrovem, ale i nad celou jižní polovinou dnešní Itálie. Neváhal tedy a na listinu připojil pečeť, kterou měl k dispozici, tedy sicilskou.

Zájem Komenského o reálné vědomosti se projevoval mezi jiným také tím, že si již jako student v Heidelberku r. 1614 opatřil známé Koperníkovo dílo De revolutionibus orbium coelestium (O pohybu nebeských těles).
Nemoc Komenského donutila studia v Heidelberku přerušit. Aby si upevnil zdraví, potřeboval změnit prostředí a zanechat vyčerpávajícího studia. Komenský se vypravil pěšky z Heidelberku do Prahy a odtud se vrátil na svou rodnou Moravu.

P.S. Hodil jsem si to do Mapy.cz a jen do té Prahy to měl přes 600 km!

Totiž to je tak: tam, kde u nás bývá uprostřed mezi domy ulice, je v Holandsku uprostřed mezi domy jednoduše voda; tomu se říká gracht, a když ta voda teče od města k městu, je to kanaal. A na břehu té tiché vody není žádné zábradlí, nýbrž tiché a veliké stromy a tichá průčelí domů s jasnými okny; a to všechno se tiše zrcadlí v té vodě.

*
Karel Čapek - Obrázky z Holandska

https://www.databazeknih.cz/knihy/obrazky-z-holandska-36067

Amerika, rok 1942:

Z prostředního okna domu Livingstonových visela do ulice obdélníková vlaječka s modrou hvězdou v bílém, červeně lemovaném poli. To každému kolemjdoucímu říkalo, že nějaký člen rodiny bojuje za vlast (některé domácnosti měly vlajky se dvěma či dokonce i se třemi hvězdami).

Jednou v prosinci si Warren Livingston povšiml něčeho překvapivého v okně u Cahnových - visela tam vlajka se zlatou hvězdou.
"Mami, jak to, že maj takovou extra hvězdu?" stěžoval si Warren u večeře.
Estelle na okamžik zaváhala a pak tiše odpověděla: "Protože jejich syn byl... mimořádně statečný."
"Myslíš, že tatínek někdy dostane taky takovou?"
Estelle cítila, že bledne, ale přesto dokázala věcně odpovědět: "Něco takového nikdy nevíš, chlapečku. A teď pojď, dojez tu brokolici."
Když uložila chlapce ke spaní, náhle si uvědomila, že po celý ten rozhovor byl Barney zticha. Pochopil snad, že Arthur, jediný syn Cahnových, padl v boji?

*
Erich Segal - Doktoři

https://www.databazeknih.cz/knihy/doktori-76493

Účelem hospice není zachraňovat pacienty před smrtí či jim prodlužovat život pomocí léčby, účelem je usnadňovat umírání pomocí útěchy.
První hospic otevřela v Londýně v roce 1967 dr. Cicely Saundersová, v roce následujícím se objevil i ve Spojených státech.

*

M. S. Peck - Odmítnutí duše

https://www.databazeknih.cz/knihy/odmitnuti-duse-duchovni-a-lidske-perspektivy-eutanazie-a-umirani-111254

platí bohužiaľ aj pre domovy dôchodcov - účelom je poslať starčekov čo najrýchlejšie na druhý svet, aby sa uvoľnilo miesto pre ďalších.

Bambo, pokud si tohle o domovech důchodců opravdu myslíš, pak se velmi mýlíš nebo to vidíš hůř než to je. V domovech důchodců o lidi pečují a pomáhají jim jak jen dokážou. Může se stát, že někde mají s některým zaměstnancem horší zkušenost, ale to se stává ve všech povoláních a takoví lidé se na svém místě dlouho neudrží. Ale nedělejme z domovů pro seniory bubáky. Lidé, kteří tam pracují, o své svěřence opravdu pečují. Mám asi štěstí v tom, že mám s nimi jen samé dobré zkušenosti (hodně zkušeností), a myslím si, že ty výjimky jsou opravdu výjimečné a dlouhodobě neudržitelné.

A protože tohle není diskuse pro diskutování, nýbrž je to diskuse pro zajímavosti, které potkáme během čtení knih, ještě dodám ze stejného zdroje:

(pokračování předchozího)

Hospic není ani tak místo, jako spíše druh přístupu. Klade důraz na domácí péči a na to, aby pacientům umožnil důstojně zemřít doma vždy, kdy je to jen možné. Pokud to ale možné není, poskytne jim hospic na poslední dny místo, vlídné ubytování. Nabízí emocionální, psychologickou, duchovní, stejně jako tělesnou péči a úlevu od bolesti.

M. S. Peck - Odmítnutí duše

https://www.databazeknih.cz/knihy/odmitnuti-duse-duchovni-a-lidske-perspektivy-eutanazie-a-umirani-111254

Text příspěvku byl upraven 30.11.18 v 11:10

Ani elfos nemusí mít pravdu za všech okolností.

Existují i domovy důchodců, resp. politicky korektně - penziony pro seniory, které jsou jenom dojičkou na státní příspěvky.

Preventivně předesílám, že o nich nevím od investigativních reportérů televizí nejrůznějšího zrna citového vyděračství, ale z osobní zkušenosti.

myslím že vlastná skúsenosť stačí...ale uznávam, že hospic je niečo iné.

Text příspěvku byl upraven 30.11.18 v 12:45

„Doufám, že se zítra alespoň na chvilku dostanu do parku, abych nakrmil ptáky.“

Buddhisté věří, že když někdo zemře a člověk, který má se zemřelým blízké karmické spojení, vykoná nějaký dobrý skutek nebo projeví štědrost, zásluhy za takový čin se pak přičítají zemřelému.


David Michie – Dalajlamova kočka a umění příst

https://www.databazeknih.cz/knihy/dalajlamova-kocka-dalajlamova-kocka-a-umeni-prist-208128

- slovo panika vzniklo díky řeckým bájím. Před bojem bohů s Titány zahnal Titány na útěk PANŮV výkřik, takže k boji nedošlo a bohové vyhráli "kontumačně". Odtud výraz "panický"
- původ slova Amazonka - "a mazon" znamená "bez prsu", protože ty si, jak víme, jeden prs uřezávaly, aby se jim lépe střílelo z luku

zdroj: https://www.databazeknih.cz/knihy/vzdelanost-jako-zivy-dialog-s-minulosti-422150

Jsem teprve na začátku knihy, tak budu určitě ještě přidávat.

Podle mého názoru šlo o skopolamin.

Co je skopolamin, pane doktore?

To je levotočivý alkaloid, který vzniká při výrobě hyoscinaminu a atropinu ze semen blínu nebo durmanu. Krom jiného se používá k zjištění, vlastně spíše k vyloučení klamných výpovědí. Když se skopolamin smísí v jistém poměru s morfiem, získá schopnost zaplavovat a tlumit některá mozková centra, ale zároveň nechat nedotčenou pacientovu paměť, sluch a schopnost řeči. Paměť se vlastně zostřuje nad běžnou vědomou úroveň. Jsou záznamy i o případech, kdy se osoby pod vlivem skopolaminu přiznaly dokonce i k nevýznamným dopravním přestupkům, na které jinak ve víru všedního života dávno zapomněly.

A vy, doktore, tvrdíte, že tato droga má schopnost zabránit lžím?

Ano. Henry Morton Robinson cituje ve své knize Věda proti zločinu experimenty na lidech vystavených vlivu skopolaminu, které lékaři rázně nutili říkat nepravdy. Nebyli nepravdivých prohlášení schopni.



E. S. Gardner – Případ zakopaného budíku
(velmi nepatrně zkráceno)

https://www.databazeknih.cz/knihy/pripad-zakopaneho-budiku-23917

Text příspěvku byl upraven 02.02.21 v 23:12

"... Někdy jako klíč k nalezení knih sloužila abeceda. Aby se například v desátém století nemusel velkovezír Persie Abdul Kassem Ismael při cestování rozloučit se svou sbírkou čítající 117 000 knih, nechal je vozit s sebou v karavaně čtyř set velbloudů, vycvičených tak, aby kráčeli podle abecedního pořádku."

!!!!! nejhustší!!!

https://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-cteni-14713

"Hyenka hřivnatá má výjimečně jemný sluch. Díky němu umí termity občas vystopovat podle slaboučkého šelestu, který vzniká, když pod zemí tahají listy trav."

Hustý! Tak o tý se dá skoro říct, že slyší trávu růst :-)

https://www.databazeknih.cz/knihy/1000-divu-prirody-89823

Jan Zábrana ve svých denících (Celý život) píše k vydání Zpěvů staré Číny, vydání Československý spisovatel roku 1974 (a jest to mj. i varováním čtenářům, proč sáhnout po jiném vydání Zpěvů):

ZPRZNĚNÉ ZPĚVY STARÉ ČÍNY
.. (zkráceno)
Otevře-li český čtenář toto nové vydání z Klubu přátel poezie, hned v prvním okamžiku zjistí, že spousta básní v tomto vydání chybí - dobrá třetina.
V ediční poznámce čteme větu: Ve výboru básní se vracíme k původnímu Mathesiovu výběru, který vešel ve čtenářské povědomí i do české literatury jako svérázný básnický čin na úrovni původního tvůrčího díla. - To je ovšem lež, formulace, která má zastřít pravdu, která má zakamuflovat pravý, hanebný a sprostý důvod zprznění klasického literárního díla. Je to lež sprostá a navíc neohrabaná, plně hodná redakčního čeledína a literárního knechta Oldřicha Vyhlídala, který je odpovědným redaktorem knihy.
..
Oč vlastně jde? Které básně v novém vydání chybí? Je to jednoduché: všechny, které Mathesius překládal za spolupráce Jaroslava Průška. Proč? Protože pro treuhändry Ivana Skálu a Jana Pilaře, dosazené do nakladatelství Československý spisovatel okupačním režimem, je Jaroslav Průšek mužem Pražského jara, mužem, s nímž nehodlají nebo nesmějí spolupracovat. Raději proto zprzní klasickou knihu české překladové poezie, koniášovsky z ní vymýtí Průškův podíl, a jejich poslušný slouha se pokouší očividnou, mamutí lží v ediční poznámce ke knize nějak vysvětlit, nějak omluvit toto barbarské řádění dočasně absolutistických držitelů veškeré ediční moci.
Odkud se bere jejich zavilá nenávist k Jaroslavu Průškovi, sinologovi světového jména? To je jasné: Průšek ve svém článku, otištěném v roce 1968 v Literárních listech a přetištěném v časopise Nový Orient, jasně těmto lidem řekl, co si myslí o kulturní politice komunistického režimu v této zemi po roce 1948, jasně jim řekl, co si myslí o poúnorových čistkách na fakultách... To mu nikdy neodpoustí, proto musí jeho jméno zmizet odevšud, i za cenu zprznění podoby knihy, kterou český národ zná z nesčetných dřívějších vydání. Žádné lži, pane Vyhlídale! K žádnému původnímu výboru se nevracíte, nic takového, prostě a jednoduše jste vymýtili z knihy podíl, který na ní měl Jaroslav Průšek. Snažíte-li se to opentlit a nenazvat věci pravým jménem, nazvou je pravým jménem jiní. Na tato a podobná zvěrstva, páchaná na české kultuře, je totiž třeba trpělivě, případ od případu upozorňovat, zaznamenávat je a registrovat, vést jejich evidenci, seznamovat s nimi českou veřejnost, nedovolit, aby se na ně zapomnělo, aby prošla nepovšimnuta, aby je pohřbil plynoucí čas.
..
A i v tom případě, že dříve zemřou oni i my, je třeba, aby tyto věci byly zaznamenány pro budoucnost, aby byly známy, aby se o nich vědělo aspoń jednou, aby nezmizely z paměti národa.

https://www.databazeknih.cz/knihy/zpevy-stare-ciny-130046

https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326

Česká příjmení a proto i kombinování jména křestního se jménem rodovým - tedy dvoujmennost individua a dědičnost jména rodového - ustálil se závaznou platností josefínský patent z r. 1786.


Pavel Eisner - Chrám i tvrz

https://www.databazeknih.cz/knihy/chram-i-tvrz-2690

Mardurinum bolo v podstate to isté, čo v Uhorsku komorský zisk (lucrum camerae), tedy daň platená do kráľovskej pokladnice obyvateľstvom. Od rímských čias se v Chorvátsku a Slavónii platili dane v kuních kožiach, po reforme arpádovského kráľa Kolomana sa táto daň platila v peniazoch, ale zostal jej názov mardurinum (chorvátsky kunovina). Práve preto sa chorvátska národná mena dodnes nazýva kuna.
D. Dvořáková: Barbora Celjská. Čierna kráľovná (Vydavateľstvo RAK, 2017)

Lika je hypokoristikon od starého ruského dívčího jména Glikerija.
Buninova novela Lika (pátá kniha románu Život Alexandra Arseňjeva) je ta nejkrásnější próza, kterou jsem v životě četl - do osmačtyřiceti let. A bylo to jedno z mála štěstí, která mě v profesi potkala, když jsem ji mohl překládat.

(Jan Zábrana - Celý život)

https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326

*

Poznámka:

Hypokoristikon (z řeckého "mluvit dětinsky"), česky slovo domácké nebo mazlivé, je označení pro jméno, nejčastěji lidské (antroponymum) užívané v domácím nebo jinak neformálním prostředí. Může jít jak o jména vlastní (propria, např. Josef – Pepa, Jožka, v jiných jazycích Pepé, José, Joe apod.), tak (méně často) obecná (apelativa, např. bobek; drahoušek, miláček, zlatíčko, pusinka, poklad, mazánek, mazlík ) apod.

(česká wikipedie)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hypokoristikon

Text příspěvku byl upraven 01.03.22 v 15:03

Rozkošný nález v anglicko-českém slovníku z roku 1948: slovo "topless" je tam vysvětleno jen takto: "s nedozírnými vrcholky".

*

Jan Zábrana - Celý život

https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326