Co nám dává žánr fantasy?
Tam kde pracuji dochází každý čtvrtek farář. Nedávno se mě zeptal proč čtu fantasy knihy a co mi to dává. Když sem o tom doma ještě přemýšlela byla sem hrozně zvědavá co by odpověděli jiní. Tak sem s tím :)
Mohlo by být zajímavé zmínit před ním pár věcí, které k fantasy patří - jsou to příběhy, ze kterých povstávají mýty, mýtické postavy jsou též často součástí samotných příběhů.
Zajímavé je, že klasici fantasy Tolkien a Lewis byli věřící. Dohledat se dá diskuse o symbolice jejich příběhů (např. "Religion in The Chronicles of Narnia", Středozem je kapitola sama pro sebe), v diskusi je patrná i lehká křesťanská averze k reáliím, které často pocházejí z pohanských dob nebo myšlenek (elfové, skřeti, magie)
Zvláštní náhled na čtení Tolkiena měl třeba pan Neubauer v knize "Do světa na zkušenou", ve které vysvětluje, že četba tolkienovi trilogie by vlastně měla způsobit proměnu čtenáře skrz četbu a pochopení symboliky jeho díla ze tří různých úhlů (pohádka, epický příběh, mýty).
Ale myslím že jde hlavně o silné příběhy z "dřevních dob", ty jsou zajímavé pro zábavu i poučení pro všechny čtenáře.
Text příspěvku byl upraven 06.10.17 v 14:10
K tomu, co píše Ikkju, bych doplnil, že u Tolkiena se silně střetávala hluboká křesťanská víra se zájmem o mýty, jež ale vycházejí z náboženství pohanského. Vyřešil to tak, že sice vytvořil Ardu podle vzoru pohanských mýtů, tj. s panteonem bohů (Valar), ale nad ně ještě dosadil prapůvodního stvořitele Ilúvatara (v překladu „otec všeho“), který hraje roli křesťanského Boha, čímž Tolkien svému světu dodal jakýsi křesťanský punc.
Příběh, zábavu, něco jako pohádka někdy pro dospělé, jindy pro mládež.
Ovšem nejlepší fantazy mají žánrový přesah, dotýkají se všelidských otázek, ostatně to platí o každé dobré knížce. Jen kulisa je jiná.
Jako u jiných žánrů, tak i u fantasy mě zajímá přesah a ten je zde bohužel velmi vzácný. Obyčejné dobrodružné fantasy mě moc nebaví. Takže tak jako u sci-fi očekávám i u fantasy posouvání lidských možností. Proto je mým nejoblíbenějším autorem Zelazny, který se bohužel vyznačuje nedotaženými knihami. Potom Sapkowski, díky poměrně reálnému prostředí. Z klasické pohádkové fantasy se mi líbily Trhlinové války od Feista a Sága o impériu. Ostatní je od něj bohužel velmi slabé. Za naprosto úžasné považuji kompletní dílo Holdstocka. Psychologie a mýty, tímto směrem by se myslím fantasy mělo ubírat. Fantasy s minimem magie vůbec nechápu. Přijde mi to jako sci-fi bez technologické vize.
Text příspěvku byl upraven 08.10.17 v 23:25
To je otázka k zamyšlení. Ale ve zkratce bych řekla, že jako všechny správné pohádky, víru v to, že ačkoliv se to zdá odtížné a neskutečné dobro pokaždé vyhraje.
Proč? Pohádky pro děti mě nudí, no a tak čtu pohádky pro dospělé.
Dříve to byly detektivky, dnes fantasy. Ještě jsem ve vývinu :-)))
Fantasty a SCIFIobsahují mnoho nových pojmů, které neznám. Nejlepší se mně z hlediska orientace v pojmech, osobách, prostředí, technologiích atd. jeví seriál https://cs.wikipedia.org/wiki/Star_Trek
Tam si můžu najít všechno co neznám. Ostatní SCIFI nemusím.
Vložit příspěvek