Volná diskuze

Magráta 12.05.2011 v 21:23

dell, dcera milovala Pejska a kočičku, Dášeňku, Malou čarodějnici, Karkulína, Já, Baryk, Katrin a Lotka, no, kdo si to má pamatovat, už s ní cloumá puberta. Načetli jsme toho hromadu.

Alix 15.05.2011 v 06:52

Lusa, já jsem ke čtení přivedla dceru své kamarádky, aniž jsem o to vůbec usilovala, její rodiče totiž nečtou vůbec. Malá byla zvědavá, proč čtu, odkud vím to nebo ono, tak jsem jí vždycky říkala, že v knihách najde všechno, jen musí umět hledat. Když začala chodit do školy, začala chodit i do knihovny a postupně prozkoumala i tu mou. Dnes je v pubertě a knihy ji bavit nepřestaly, naopak! Takže každou chvilku přijde a plundruje mi knihovnu, což mne velice těší. Na každého asi platí něco jiného a děkujme tedy bohu za každého nového čtenáře.

vetaiveta 15.05.2011 v 11:16

Zaznělo tu, že děti získají odpor ke čtení, když se jim čtou věci neúměrné jejich věku.
Asi záleží na rodině a na těch dětech, ale já četla svým třem klukům od plenek prostě všechno.Pokud nemohli v noci spát a já si chtěla číst, tak jsem prostě četla nahlas (vzpomínám když jsem ve dvě ráno předčítala "To" od Kinga, jenom aby mě slyšeli). A dodnes vzpomínají na to, jak jsem jim někdy kolem čtyř let, četla večer před spaním Kytici od Erbena místo pohádek :-))
A u čtení a knih vydrželi do dnes...bez odporu..a je to už dvacet let!
Ale jinak si ještě pamatuju skoro celou " Veselou mašinku" jenom už nevím od koho byla a samozřejmě Mullerův "Krteček","Pohádkový dědeček", "Pohádky bratří Grimmů" atd.

nightlybird 03.07.2011 v 17:08

Už dětem nečtu (jedině občas levity) - ale dnes , jda okolo zapnuté televize, zastavil jsem se a chvíli kochal pohledem na anglickou venkovskou krajinu v jakémsi (?) biografickém filmu o paní Potter. Nepamatuji si, že bych od ní něco jako dítko četl - získal jsem ale pocit, že by některá z jejích knih mohla prťavce 6 - 9 let zaujmout a že je třeba neprávem trochu zapomenutá. Pochopitelně se ale mohu mýlit a tak mne maminy prcků nekamenujte.

e-Lisbeth 12.07.2011 v 11:17

Snažila jsem se dceři číst, když jí nebyl ještě ani rok. A bylo to i v následujících letech na prd. Prostě neměla zájem, neudržela pozornost ani pět minut ;-). Teď jsou jí čtyři roky a o knížky projevila sama zájem. Takže teď čteme Františka Hrubína, Pejska a kočičku, Básničky od Lady, pohádky o ponících, kocourka Modroočka. A teším se, až přijde čas na Astrid Lindgrenovou :-)!

Dell 12.07.2011 v 11:45

U nás teď nastalo období opakování všeho, co jsme dosud přečetli, takže knihy, které už znám zpaměti, si můžu pro jistotu zopakovat. A hodně teď čteme klasické pohádky.
Lisbeth, určitě je lepší počkat na ten pravý čas. Vnucovat za každou cenu něco, o co nemá dítě zájem, by asi nemělo ten žádoucí efekt.
Zajímavé je, že syn nemá moc rád básničky a cokoliv rýmovaného. Poslechne si to, ale je vidět, že ho to zkrátka nebaví. Přitom naučit se písničku nebo básničku mu nedělá problém.

mineas 29.07.2011 v 04:02

Nám četl knihy hlavně pradědeček. Už si nepamatuji jaké. Snad něco od Foglara, možná Diogéna v sudu, nějaký May. Sám vlastní děti ještě nemám, ale předčítal jsem bratrancům a když mám občas příležitost, semtam i dnes najdu chvilku, kdy někomu předčítám. Máme s kamarády z jedné fantasy komunity čas od času literární slety (draci se slétají, na vysvětlení) s předčítáním a i dívce, s kterou jsem se krátce zapletl, jsem párkrát předčítal. Také si vzpomínám na jeden piknik, kde jsem ostatní zaměstnával asi hodinku svou povídkou :)

Dell 02.03.2013 v 17:04

No, to si můžete opravdu jedině vsugerovávat, možná by to s navijákem spolklo v půl roce, ale ve dvou těžko. Ale asi to dost lidí dělá, proto pak děti nečtou, protože je jim od počátku ukázáno, že četba je něco nesrozumitelného a na nic.

nightlybird 03.03.2013 v 00:55

Barilac - je opravdu poznat, že nejsi rodič. Mohu tě ujistit, že i malí prťavci velice přesně vnímají "o co gou". U čtení to až tak není poznat (pokud tedy člověk čte přesně to, co je psané) - u vyprávění je to ale evidentní. Mají totiž svoje oblíbené historky nebo pohádky a je často až neuvěřitelné, jak trvají na přesném dodržení nejen dějové linie, ale často i drobných detailů a při odchylkách halasně reagují výkřiky: "Tak to není!" - apod.
A hlavně - čtení začíná vlastně výběrem, co se vlastně bude číst Číst něco, co by dítě nezajímalo - tedy jakési čtení pro čtení - bych pokládal za naprostou absurditu. Možná by bylo akceptovatelné čtení fungující jen jako jakási ukolébavka - hlas někoho blízkého, který dítě provází do snů.

Text příspěvku byl upraven 03.03.13 v 01:01

kní 03.03.2013 v 10:09

Moji rodiče ani moc nečetli sami, neměli na to čas. Pamatuju si hlavně tatínka s novinama (a jednou prý, to jsem ještě nebyla na světě, si je vzal můj bráška - byly mu asi dva roky - držel je vzhůru nohama a důležitě si brumlal "co ty píšoj noiny"...) Ale mám jednu vzpomínku, jak jednou mně a bráchovi táta večer četl - a jak při tom neustále usínal a předčítané se měnilo v nesrozumitelnou blábolivou cizí řeč, jak se snažil neusnout a nepřestat.
Svým dětem jsem načetla kilometry knížek. Doporučuje se nepřestat s tím hned, jak se samy naučí číst, ale pokračovat ještě tak do třetí třídy, pokud chtějí. Vzpomínám si, jak mě některé klasiky nemile překvapily, např. Míčka Flíčka jsme nedočetli a ještě pár dalších (Lískulka) na první pohled slibných knih jsme odložili, protože byly plné žvanění pro žvanění. Na druhé straně mně utkvěl např. Malý Alenáš, tam je toho "žvanění" taky hodně, ale je to jiná kategorie, o několik řádů výš a velice poetické. Taky si vzpomínám, jak jsme při Dětech z Bullerbynu dostávali záchvaty smíchu (když šly na nákup). A další záchvaty smíchu při Panu Kapolanovi, co má třídu rád. To byla poslední kniha, kterou jsem svým dětem předčítala, a to dvakrát za sebou. Poslouchat chodili všichni t.č. v domácnosti přítomní (tajně za dveře).

HTO 03.03.2013 v 20:13

„Tento základní úžas však není pouhým výmyslem z pohádek; naopak, veškeré nadšení pohádek pochází právě z něho. Jako všichni máme rádi zamilované příběhy, protože existuje instinkt pohlaví, tak si také libujeme v napínavých historkách, protože rozeznívají strunu prastarého instinktu úžasu. Dokazuje to fakt, že docela malé děti nepotřebuji pohádky; stačí jen něco povídat. Život sám o sobě je dostatečně zajímavý. Sedmiletý kluk je napjat, když slyší, že Honza otevřel dveře a spatřil draka. Tříletého chlapečka vzruší už to, že Honza otevřel dveře. Větší děti milují romantické příběhy, malé děti příběhy realistické – protože jim připadají romantické. Malé dítě je podle mého názoru asi jediná osoba, které lze předčítat moderní realistický román, aniž by se nudila. To dokazuje, že i pohádkové příběhy jsou jen ozvěnou jakéhosi téměř prenatálního zájmu a úžasu. Vyprávějí o zlatých jablkách, jen aby oživily zapomenutou chvíli, kdy jsme zjistili, že jsou zelená. O řekách, v nichž teče víno, jen aby nám na jediný vzrušující okamžik připomněly, že v nich teče voda. Poznamenal jsem, že tohle je zcela rozumné a dokonce agnostické. V tomto ohledu jsem vskutku stoprocentně pro vyšší agnosticísmus: jeho lepší jméno je nevědomost. Všichni jsme četli v odborných knihách i v románech o člověku, který zapomněl své jméno. Chodí po ulicích a vidí a poznává všechno; nemůže si jen vzpomenout, kým je. Takovým člověkem je každý z nás. Každý z nás zapomněl, kým je. Rozumíme možná vesmíru, ale nechápeme vlastní Já. Naše já je vzdálenější než hvězdy. Milovati budeš Pána Boha svého; ale sebe sama nepoznáš. Trpíme všichni stejnou duševní pohromou: zapomněli jsme své jméno. Zapomněli jsme, čím ve skutečnosti jsme. Vše, co nazýváme zdravý rozum, rozumné a praktické a pozitivní myšlení, znamená jenom, že během jistých mrtvých období života zapomínáme, že jsme zapomněli. Vše, co nazýváme duchem a uměním a extází, znamená jenom, že se v jediném hrozném okamžiku rozpomínáme, že jsme zapomněli.“

G. K. Chesterton, Ortodoxie (kapitola Etika říše pohádek)

nightlybird 04.03.2013 v 00:29

HTO - ten tvůj výpisek rozhodně nepřiměje žádného z rodičů k předčítání citovaného autora ve večerních chvílích dětem. Každopádně ale by mohl připomenout řadě čtenářů, že tento velice chytrý pán napsal mimo povídek otce Browna i řadu jiných knih, které nepochybně stojí za přečtení. Přiznám se, že i já mezi ně patřím. Díky.

Text příspěvku byl upraven 04.03.13 v 00:29

HTO 04.03.2013 v 13:43

Potěšení je na mé straně. Ortodoxie je jedna z jeho nejlepších. Teď také vyšly Ohromné maličkosti, na rozdíl od dřívějšího vyšehradského vydání kompletní.

Mia... 04.03.2013 v 22:15

Jsem líným lenochem a tak tedy se mi to nechce vše pročítat. Vlastně si i jsem jistá, že už vás to rozhodně napadlo. Ale i tak .. co děti z Bullerbynu? To je naprostá klasika a dětství si bez toho nedokážu představit :-)

kattyV 06.03.2013 v 17:11

Po pravdě řečeno, tato diskuze mne přiměla k zamyšlení, co jsem těm svým dtem vlastně četla, když byly úplně prťavé. A zjistila jsem, že si to vlastně nepamatuji. A že jsem se něco načetla. V paměti mám leporela, ale tam jsme si spíše prohlíželi a pak knihy říkadel a básniček. Třeba Brousek pro tvůj jazýček. Ale opúravdu to bylo, když měly míň než tři? Vážně nevím.
Daleko lépůe si pamatuji věk o něco vyšší, tam měly úspěch veškeré knihy od Astrid Lingreové nebo třena Kocour Mikeš. V každém případě jsem se držela toho, že budu číst to, co bude bavit děti i mne. To je myslím docela důležité, protože číst něco, co nebaví mne je otrava a číst něco, co nebaví děti je týrání neviňátek. I tak se najde celá kupa krásných knih.

iva23 26.02.2014 v 15:05

Ahoj, ráda bych se zeptala těch, co mají děti kolem šesti let, co jim čtou? Máte tip na nějaké autory, kteří jsou tak čtiví jako např. Kahoun, Drijverová, Lada, Čtvrtek, Čapek, Lindgrenová? Nechám si doporučit, protože skoro všechny nově vycházející knížky mi připadají překombinované, nemá to příběh, v horším případě tam jsou hrubky a špatně přeložené věty.

MarieAnnaSarah 26.02.2014 v 17:23

Já mohu doporučit Mluvící balík od Durrella, je to krásná knížka, na kterou mě přivedla kamarádka, která ji svým skřeťounkům čte pořád dokola a i našemu prckovi se velmi líbila.
http://www.databazeknih.cz/knihy/mluvici-balik-11328

Viki9 26.02.2014 v 20:05

... určitě bych neopomenul Ondřeje Sekoru ... na začátek Kuře Napipi ...

iva23 27.02.2014 v 10:40

Děkuji za tipy, přečteme obojí - Mluvící balík i Kuře Napipi. Se mi to hezky rýmuje..

mája1970 27.02.2014 v 14:42

My jsme četli i Dášenku čili život štěněte a Honzíkovu cestu.

Viki9 27.02.2014 v 21:22

... jinak pokud chcete dítě i vzdělávat, tak vřele doporučuji tuto knihu:

http://www.databazeknih.cz/knihy/obrazkova-zoologie-198507

...lze jí i objednat na stránkách ilustrátorky a to zde:

http://www.janamodra.cz/obchod.html

já jich koupil už několik a použil jako vánoční dárek :-)

evelinaevelina 27.02.2014 v 23:42

Text příspěvku byl upraven 27.02.14 v 23:44

marlowe 28.02.2014 v 07:34

Největší úspěch u mého sedmiletého vnoučka měly v poslední době tyto knížky:

1) Astrid Lindgrenová: Emil z Lönnebergy
2) Alena Kastnerová: O líné babičce
3) Miloš Kratochvíl, Markéta Vydrová: Modrý Poťouch
4) Martina Drijverová: Nezbedníci
5) Jára Kubištová: Trampoty černého kocourka
6) Jo Nesbø: Doktor Proktor (zatím první tři díly)

Jinak se vnouček sám prokousává už druhým dílem Deníku malého poseroutky (Jeff Kinney) a strašně se mu to líbí.

iva23 28.02.2014 v 07:40

Moc děkuji za tipy, odpoledne jdeme do knihovny, snad budou alespoň některé mít. Já se možná těším víc než dcera..

Alizon 08.10.2014 v 10:24

Chtela jsem zalozit samostatnou diskusi, ale vidim ze se tady toto tema uz resilo. Mozna mi poradi uzivatelka Dell.
Aktualne take shanim encyklopedii pro dceru (4) roky, s tim ze by to melo byt vhodne i pro starsi (takze tak 6-10 let).
Zijeme v zahranici, takze nemam moc moznosti zajit do knihkupectvi, na co jsem do teto doby narazila bylo vhodne spis pro uplne male deti (zvirata na farme a podobne nechceme) nebo naopak prilis slozite.
Dekuji za jakekoliv doporuceni.

Čteme dětem