Čtete si knihy nahlas?
Už jste to někdo zkoušeli? Je to zajímavý pokus. Co to s vámi dělá? Zdá se mně že je z četby lepší prožitek. Žádný kvalt !! Pozorování krajiny při jízdě rychlíkem a chůzí pěšky je dosti rozdíl. Chůze pěšky vám umožní se sem tam pozastavit.
Text příspěvku byl upraven 30.10.15 v 18:43
Ja mam raději čtení v duchu, protože se dokažu víc soustředit a vžít se do děje. Ale někdy mám chuť si číst i nahlas.... Každý si najde svůj způsob :).
Vybrané pasáže si čtu nahlas, o poezii nemluvě. Už se mi to raz povedlo i v autobuse. Co to o mě vypovídá? :D
To notburga - že se nebojíš svého hlasu. A zábava je si svůj přednes nahrávat a pak si to přehrát !! To se někdy člověk diví co dokáže. A čtení nahlas je namáhavé, ono se to nezdá. Když se zeptám jestli to někdo zkoušel, tak se ozvou někteří důležití koumáci a řeknou že někoho k něčemu nutím. Čtení nahlas totiž nemůže být povrchní rychlovka kde se přeskakují celé věty a odstavce. Pěkně pomalu, poctivě a důsledně.
Tak to mě ještě nenapadlo.Nahlas čtu vnoučatům a pro sebe v duchu.Možná to i vyzkouším.:)
Občas čtu i nahlas. Nejdřív jen doma, a teď čtu lidem, kteří sami číst nemohou. Oproti čtení v duchu rozhodně nejde číst hodiny a hodiny nahlas :-) , hlas se, na rozdíl od mysli, dřív unaví, Jiné je to i v tom, že při čtení nahlas se dá hezky vyblbnout, měnit hlasy osob, které právě mluví, zpívat (doporučuji číst nahlas třeba Medvídka Pú).... Ale stejně si nejvíc užiju čtení v duchu, protože tam se ponořím, svět kolem zmizí a ocitnu se úplně v jiném světě, na jiných místech....
jo,jo.
Po skleničce v kruhu známých, to se dá vyblbnout v intonaci, důrazu, v čem chcete, ale když jsem měl číst veřejně, tak jsem rád přijal nabídku, že si vybrané partie rádi přečetli ti co mě pozvali. Číst, s nadhledem, abyste stíhal většinu času hledět posluchačům do očí, to není moje parketa. Napsat něco, třeba i dobře a přemýšlet u toho, je z toho to pohledu snažší. Tedy pro mne.
Tester :) To asi ne, vypravěč na DrD si tohle dovolit nemůže a navíc se tím čtením hezky cvičím :)
A namáhavější to je, o tom žádná. Hodně podobný asi bude styl, kterým čtu Pána prstenů. Chtě nechtě mám většinu postav spojených s jejich filmovými hlasy a do čtení si je promítám. Jednu kapitolu čtu průměrně 40 minut a po té druhé mám dost, a to jsem normálně schopná strávit čtením celé odpoledne. Ale tímto stylem si pak pamatuju opravdu hodně... :)
Nečtu! Už ne! Ale když si vzpomenu, kolik jsem jich přečetla klukům, když byli malí, tak mám mžitky před očima. Zkusili jste někdy udržet v posteli 2 pacholky (věkový rozdíl 11,5 měsíců), aniž byste jim dali narkózu? A že těch dětských nemocí měli... A jak tak čtete pátou pohádku, tak už usínáte, blábolíte a proklínáte ten nápad mít děti.
Když jsme se úspěšně pročetli až k Velkým otazníkům, což bylo někdy kolem devíti let, odstavila jsem je od večerního čtení - už si vystačili sami. Pravda je, že protestovali.
Ale mám doma pásky ze starého cívkového magneťáku, které asi nikdy nikdo nepřehraje, a na nich narecitovanou Marinu Cvetajevu, Sandburga, Verše psané na vodu a další, s kytarovým doprovodem. A nebyla jsem špatná!
To notburga... Ale tímto stylem si pak pamatuju opravdu hodně.... to je ono !! ---To RaksaA....A nebyla jsem špatná!....To Tajnůstkář...že si vybrané partie rádi přečetli ti co mě pozvali... To opravdu potěší !!!----čtení nahlas má opravdu něco do sebe.
Text příspěvku byl upraven 02.11.15 v 02:16
Ano, je to fajn a v reakci na všechny příspěvky - posluchačům vidět do očí je fajn, mluvím za marionety v jednom divadle, můj 12-ti letý syn mě učil jak mluvit raka, orla.... Čtení nahlas je fajn. Mám dvě děti 26 let a 12 a když si čteme na střídačku, někdo z nás se chvíli ponoří do spánku.... Zkoušeli jsme i různá vydání knih - docela se liší podle překladatele a když to srovnáváme, je to docela zábavné. V době, kdy děti sedí "nalepení" na PC a kdo nemá nejnovější tablet a chytrý telefon je naprostý outsaider - čtenářský deník má něco do sebe :-) Ohledně cívkových pásek - existují firmy, které to dokáží přeformátovat na CD. Stáhli mi i film natočený na kameru v roce 1966, dodali tam hudbu, kde to šlo, upravili obraz.
Většinou čtu například když čekám v čekárně, v autobusu a podobně, takže tam nahlas nečtu, ale když jsem někde sama, dávám přednost čtení nahlas. Když čtu totiž nahlas, nevnímám to pouze očima, ale také to slyším a to mi pomáhá si pamatovat co jsem vlastně četla.
Vidíš, to je zajímavé - já si celý život pamatuju, co jsem četla, ale s ušima mám problém - pravděpodobně mám trubičku skrz hlavu, která mi je spojuje, takže vevnitř skoro nic neuvízne.Ale už 55 let si pamatuju, na které stránce byla která básnička - Vrchlického Spartakus začínal vlevo nahoře, kdežto Sládkovo Na hrobech indiánských urostřed vpravo.
Asi nějaká úchylka. Nebo je to tím, že jak jsem si ve škole četla pod lavicí, tak jsem se naučila to mluvené slovo vytěsňovat.
Mno, tak třeba poezie psaná básníkem Po Ťü-i byla určená i ke zpěvu, a přesto s tím další partaje raději neoblažuji ;)
Text příspěvku byl upraven 14.11.15 v 07:54
Čau, rád bych přispěl se svým do mlýna. S ženou jsme se jednou nemohli dohodnout, kdo bude jednu knihu číst první, a tak jsme začali číst spolu nahlas. Jeden četl , druhý poslouchal, vždycky jsme se po kapitole vystřídali. Byl to nečekaně dobrý zážitek. Dnes už máme neustále nějakou společnou knihu a navíc se touto zábavou baví i náš 9 měsíční syn, který rád poslouchá, i když ještě neví o co jde. :) Vřele doporučuju. :)
Text příspěvku byl upraven 30.11.15 v 10:46
Ahoj, nevim zda tato diskuze jeste funguje, ale hledam lidi, které bavi spolecne cist nahlas, a tady je největší sance takove lidi objevit. Takze nechtel by se nekdo z Ostravy sejit v parte a sednout do cajovny a cist spolecne nahlas nejakou fajn knizku? Ted se snazim nalakat lidi na Uzasnou Zemeplochu - Barvu kouzel, ale klidne si rada spolecne prectu i neco jineho.
Já ráda předčítám knihy i si nechávám je předčítat od druhého. Doma s rodinou jsme to tak dělali. Ovšem partner na to není zvyklý což je škoda.
Vložit příspěvek