Filosofování pod starým mohutným dubem
Zrovna zítra na čtení asi nebudu mít vůbec čas, ale hádám, že to doženu v neděli. Čtu moc dobrou (zatím) knihu Doktoři od Segala. Čekala jsem, že to prostě bude nějaký další román z lékařského prostředí, ale je to mnohem víc. Odehrává se to už od dětství zmíněných doktorů. Teď jsem na straně 82 (a je to psané dost malými písmenky) a teprve nastupují studium medicíny.
Mimochodem hned na začátku je skvělá scéna. Oběma hlavním postavám, Lauře a Barneymu je pět let a hrají si "na doktora":
Laura si ho pečlivě prohlédla, přičemž zvláštní pozornost věnovala malému přívěšku mezi nohama.
"To je můj ptáček," vysvětlil s jistou pýchou.
"Vypadá to spíš jako penis," prohlásila Laura s profesionálním odstupem.
U nás máme do neděle opět Šostakovičovy dny, tentokráte dokonce přijela i paní Šostakovičová. Malá ochutnávka: https://youtu.be/mmCnQDUSO4I
Hraboshka: Už dočítám toho Vandrovce. A jak jsem čekal, tak mě to nezaujalo. Je to styl humoru, který mi není blízký. Asi jsem na tuhle knihu už moc starej. :-)
Eicherik: Já právě čekám, že mně to blízké bude, ale uvidím. :-)
Jsem asi ve čtvrtině Písně o Bernadettě a zatím dost dobré...
A včera jsme tu měli letní kino, dávali Po strništi bos. Moc pěkné, musím si přečíst i knížku.
Hraboshka : Po strništi bos se mi také moc líbilo. Ale číst už se mi to nechce, v tom mám problém, jak něco vidím, už se mi to nechce číst., už vím, co v tom je, na to jsem potvora.
Teď jsem dočetla Neklidné kosti od Mela Starra a mohu jen doporučit, obzvláště eicherikovi :-)
Vypadá to, že ve vlákně "Pod dubem" začíná převládat "lékařská" literatura. Denib - Doktoři, Marika - Neklidné kosti a Hraboshka - Zápisky mladého lékaře. :-)
Je čas, abych se pustil do Lékaře umírajícího času od V. Körnera. :-)
Text příspěvku byl upraven 24.06.18 v 17:55
Akorát se s Doktorama dost flákám. Ještě nejsem ani v půlce a přitom to je dobrá kniha. Jenže včera jsem byla celý den pryč a ještě dneska jsem tak unavená, že sotva vezmu knížku do ruky, už se mi kukadla zavírají. Dost netypické, že nemám o víkendu čas číst :-) Zatím ale můžu říct, že bych rozhodně nechtěla studovat medicínu. Nebyla bych vůbec schopná se toho tolik naučit.
Já čtu opět knihu od F. Niedla, tentokrát Slunce na útěku, připomíná mi to Den trifidů.
Sarah01: A je to dobré? Já od něj četla jen některé historické romány a ty se mi líbily.
Nemocný syn Rudolfa II. brutálně vraždil
https://www.novinky.cz/veda-skoly/475730-nemocny-syn-rudolfa-ii-brutalne-vrazdil.html
Pojednává o tom tento román:
https://www.databazeknih.cz/knihy/lazebnikova-dcera-175717?odb=2
Mám ho na poličce, ale k přečtení jsem se ještě nedostal. :-)
denib - mně se to líbí, i když vytknout by se určitě něco dalo. Včera jsem nedokázala přestat číst, a to ráno vstávám v 5 :-)
Když jsem psal poslední příspěvek ke knize, tak jsem si na něco vzpomněl. Jako mladík jsem ženám o které jsem projevil opravdový zájem půjčoval už na druhé schůzce své oblíbené CD a KNIHY. Díky tomu jsem taky o některé přišel a musel si je později znovu dokoupit. :-) Máte taky podobnou zkušenost? Půjčovali jste svým potencionálním partnerům svoje oblíbené knihy? :-)
Eicherik - já si půjčovala knihy jen s budoucím manželem, vždy mi byla kniha vrácena. Ale i kdyby nebyla, teď máme společnou knihovnu :-)
Špatné zkušenosti mám spíš s kamarádkami a vzdálenějšími příbuznými, od nich jsem se často musela vrácení dožadovat a několik málo knih se mi už nevrátilo.
Nepůjčovala. Ale kupovala jako dárek. Až skutečnému. :)
A kupuji jako dárky dál. No, důsledkem jsou pak doma knihovny a police, praskající ve švech.
Text příspěvku byl upraven 25.06.18 v 22:00
S bývalým jsme měli hodně podobný vkus, neustále jsme si navzájem půjčovali a četli knihy. I když já měla širší záběr a on např. odmítal i jen zkusit Pratchetta. Ale třeba historické romány jsme četli stejné. Bylo fajn si o těch knížkách pak povídat. Nebo vůbec si vyprávět co čteme. Ale Pratchetta jsem naopak objevila díky "předbývalému", který mi ho půjčil na zkoušku :-)
Jinak jsem dřív půjčovala knihy nejen partnerům, ale i kamarádům, kolegům, známým ... Naposledy jednomu doktorovi :-) Některé lidi jsem ani nemusela moc znát. Byla jsem prostě ráda, že knihy slouží k tomu, kvůli čemu byly vyrobeny. Taky jsem tak o některé knihy přišla, ale moc jich nebylo. Určitě by stačily prsty jedné ruky. Jenom Řbitov zvířátek mě mrzí, ten mi chybí. Ale ještě jsem se nevzala naděje na návrat :-)
denib: Knihy Řbitov zviřátek jsem se nedávno zbavil. Vědět to, tak jsem Ti ji poslal. :-)
I já jsem měla úúpně stejný vkus se svým manželem. Co jsme oba přečetli, to se nám líbilo. A pak jsem milovala, když jsme ten děj knihy "rozcupovali na kousky."
Jako první četl knihu manžel, protože ten dokázal přečíst knihu, která měla 600 stran během pátku - když přišel z práce - soboty a neděle.
Já to louskala několik týdnů..
Eicherik: To jsi hodný. Ale jak ses mohl zbavit Kinga? Přiznávám, že jsem u něj dost nekritická :-)
Vím, že jsem přišla o knihu u kolegyně, která odešla a už nebyla kolegyní a po knize se zem slehla, byl to Pán přílivu a ani jsem to nečetla. Taky jsem přišla o cvičení na míči a to nevím vůbec komu jsem to půjčila. Pak jsem si to začala psát, takže vím, kdo a co.
Nepamatuji si, komu jsem půjčil před lety knihu UFO. Kniha samo o sobě moc záhadná nebyla, záhadou ovšem pro mě je, u koho přistála.
denib :je to možný, zjišťovat to už nebudu, mám na pořadu dne jiné knihy :-)
Vložit příspěvek