Filosofování pod starým mohutným dubem
bamba: není Petofi spíš Maďar?
http://www.databazeknih.cz/autori/sandor-pet-fi-1038
ani veľmi nie, oni si to prehodili s Hviezdoslavom - Orszagh je echt slovenské meno. Petofi - pôvodne Alexander Petrovič.
Mám rozečteného dr. Koukolíka a v jedné eseji je vzpomenuto to známé "testovací" dilema:
Představte si, že stojíte u trati, která se rozvětvuje ve tvaru písmene Y. V místě rozvětvení je výhybka. Na jednom rameni pracuje jeden člověk, na druhém pět lidí. Netuší, že se k výhybce blíží neovladatelná drezína. Přehodíte-li výhybku na rameno, kde pracuje jeden člověk, zahyne. Pět lidí pracujících na druhém rameni přežije. (citace z "Josefu Švejkovi je 30 milionů let" - František Koukolík)
Jak byste se rozhodli vy?
Tedy výběr "menšího zla". Blbý je, že ten výběr mám provést já - a tedy rozhodnout, kdo zemře.
woodward: Kdyby se vlak ploužil rychlostí 5 km/hod. snad, ale tento se řítí velkou rychlostí. Je čas jen pár sekund maximálně na přehození výhybky.
ále, jakýpak zlo? tyhle "vypreparované" filosofické problémy nikdy nejsou tak neprůstřelné, jak se tváří, protože filosofové většinou mají potíž vymyslet skutečnou situaci, která by ten jejich problém nastolila jednoznačně a neodvolatelně. Je jisté, že se tu a tam člověk ocitne před takovou volbou, ale většinou jde o situace naprosto výjimečné a člověku, který se do nich dostal, nijak nepomohou filosofické úvahy.
V případě s drezínou je dost jasný, že by se člověk snažil buď vykolejit drezínu anebo by ji poslal tam, kde se nachází pět lidí, protože je šance, že aspoň jeden se ohlídne včas a zařve bacha drezína. Ten, kdo by začal špekulovat o menším či větším zle by si zasloužil, aby ta drezína rozmašírovala jeho.
Vtipný na tom je, že tohle diléma se musí řešit do algoritmů dnešních samořídících aut.. takže žádný asimovy zákony, algoritmus ať chce nebo ne, tak musí zabíjet, je to daný fyzikou a logikou...
R.E.M.: pokud bych věděl jak se zachází s výhybkou, tak bych pravděpodobně těch 6 lidí znal a podle toho bych výhybku přehodil. Jestli bych s výhybkou neuměl, tak bych ty lidi nejspíš neznal a ze všech sil bych křičel.
Pokud by člověk měl jen chvilku na rozhodnutí, tak se pokusí o kdeco, ale nikdy nebude přehazovat výhybku. V každém normálním člověku je zakódované, že nemůže rozhodovat o životě a smrti jiných. A navíc, co kdyby ten jeden člověk byla matka samoživitelka s pěti děckama na krku, z toho dvěma na vysoké, a se psem z útulku? A co kdyby z těch pěti byl jeden feťák, jeden alkoholik, jeden myslivec, a dva komunisti?
Závěr je jasný....nemotat se pro jistotu kolem trati a už vůbec ne kolem výhybek :-D ale teď vážně. Stává se vám, že sice nerozhodujete o něčí smrti, ale o jeho budoucím životě? A pokud ano, jaké z toho máte pocity?
Asi záleží, zda rozhodnutí bylo dobré nebo špatné. Z dobrých rozhodnutí mám určitě i dobré pocity. :-)
Před cca 15 lety jsem si na jednom školení vyhlédl šikovného mladíka a nabídl mu místo mého zástupce. Mladík na to kývnul, přešel k mé složce - několik let jsem ho podporoval a když jsem z té práce odešel, tak se stal mým nástupcem - vedoucím oddělení. Dnes je už ředitelem odboru. Mám z toho radost a tak trochu pyšně si namlouvám, že mé rozhodnutí mu pomohlo udělat velmi dobrou kariéru.
Ale nejspíše bych si vzpomněl i na některá špatná rozhodnutí - obvykle je člověk dělá při rozhodování u vlastních dětí. Jenže zhodnotit, zda některé rozhodnutí je správné či nikoli - to se nedá tak jednoznačně. To prověří až čas.
Dobrá, upřesňuji, že jsem myslela pro nás cizí lidi, nikoliv děti nebo členy rodiny. Tam je jasné, že je svým chováním vždy ovlivníte (nebo si to můžeme alespoň namlouvat :-D)
Richie...nepřijde mi to pyšné, je hezké vědět, že jsi někomu pomohl a v tom člověku jsi se nespletl.
Případ "výhybka" se dá vzít ještě z jiného pohledu. Nechat na náhodě, resp. na původním nastavení výhybky, zda zabije 1 nebo pět lidí nebo zachránit pět lidí, tzn. o čtyři více.
Složité dilema, protože s životy se "kupčit" nedá.
Je zajímavé, že tady se většina vyjádřila, pokud jsem to správně rozklíčovala, že je pro ně nepřijatelné přesunout výhybku (což je jediná reálná činnost, kterou kvůli extrémně krátkému času, je možné provést). V textu knihy se píše, že většina testovaných se rozhodla zachránit o čtyři životy víc.
Přemýšlím jakou hodnotu má tenhle test v nějaké učebně o závažném rozhodnutí, s nímž budete muset žít třeba až do své smrti. Tedy je to o vaší vlastní podstatě, kterou v první řadě zastupuje svědomí. Připusťme, že každý ho má nastavený jinak. Také je to o pohledu na věc. Když budu brát lidi na trati jako figurky na šachovnici, což znamená, že je vůbec neznám, nevím jaké mají morální hodnoty, jak jsou pro společnost užiteční a naopak. Netuším jejich vzájemné vazby či vztahy, nic z toho nevím. Jsem v časové stresu a rychle a zodpovědně musím konat. Tak příklad stojí a v podstatě je jednoduchý, co se týká vyhodnocení dané situace. Pokud bych však připustila nějaké kdyby a ale, rozhodnutí by bylo určitě jiné a mnohem složitější a zatěžující více či méně normální lidské svědomí. Tady bych uvedla Sophiinu volbu. Nikdo normální si nechce hrát na Boha a šťastný ten, kdo není k tomu okolnostmi přinucen. Jiným aspektem je společnost a sociální systém, naše osobní solventnost a jiné naše možnosti. Což je přehršle dalších jiných kdyby. A zase se musíme odrazit od vlastního svědomí, životních zkušeností a pochopení, od empatie či naopak necitelnosti a brát také v potaz faktor náhody. Každý člověk je jedinečný a každé takové rozhodnutí jedinečným bude. Rozhodnutí testovaných studentů je jako podle matematického vzorce, v nereálném prostředí anonymní učebny. Tam venku za okny je skutečný život a jeho žití bude prubířským kamenem každého z nich.
Když jsem zakládal tohle vlákno, tak jsem sliboval, že bude i o významných osobnostech. Tak jednu bych dnes připomněl. Bude jí hudební skladatel Zdeněk Liška, který se věnoval filmové hudbě. Dle mého soudu hudební génius.
ZDENĚK LIŠKA - Theme from Spalovač mrtvol
https://www.youtube.com/watch?v=tPhnDLv_oAs
http://www.databazeknih.cz/knihy/spalovac-mrtvol-353
R.E.M.- tipuju správně, že průzkum i kniha jsou z anglosaských zemí? Uk či USA? Ono by to více odpovídalo mentalitě, jak jsem ji poznala.
Text příspěvku byl upraven 22.08.16 v 23:21
MarketaLore: Kniha je česká, vědecké eseje, která mj. připomíná různorodé testy. Zmiňovaný test, předpokládám, se prováděl ve více zemích (asi v anglosaských - teď si přesně nevybavuji).
http://www.databazeknih.cz/knihy/josefu-svejkovi-je-30-milionu-let-eseje-ze-treti-kultury-v-roce-2001-2002-25441
Text příspěvku byl upraven 23.08.16 v 06:27
Eicherik: zní to opravdu geniálně, ale přiznám se, že mi sedí víc Morricone, když už filmová hudba. Tohle mi přijde trošáčku depresivní, i když asi k tématu. Přiznám se, že celkově mám tedy radši moderní hudbu a pokud možno veselou. A když už vážnou, tak miluju Carmina Burana od Orffa :-)
No právě Binysku. Sophie volila dle svých citů a svědomí, o kterém si myslela, že unese. Dál je to už o následních a důsledcích. A určitě hodně o psychice.
Miluji Morriconeho, je to už klasika filmové hudby a zatím sotva překonaná. Jsem ženská a tak se mě líbí hodně skladatelka romantických filmů Rachel Portman. Čokoláda, Pýcha a předsudek, Emma, Pravidla mošťárny atd.
O některých věcech je opravdu lepší nepřemýšlet. Naštěstí se nedostáváme do situací, kdy bychom rozhodovali o někoho bytí či nebytí. Nikdy se nechci do takové situace dostat, protože vyrovnávat se s následky musí být něco otřesného a pokud jsou v tom city, tak je to ještě horší. A i kdyby se jednalo o cizí lidi, asi bych víc myslela na jejich blízké, protože to budou hlavně oni, kdo budou cítit žal.....no prostě mě tohle děsí i hypoteticky. Takže nějaké hezčí a veselejší téma než teoretické úmrtí lidí na kolejích? :-D
Popravdě vůbec netuším jak bych zareagovala, kdyby mě něco takového potkalo....Smrt je součástí života stejně jako narození, ale jelikož je dneska nádherný den a život mě baví, tak o smrti čehokoliv nehodlám ani přemýšlet :-P proč se hypoteticky rýpat v něčem, čemu by se každý normální člověk vyhnul širokým obloukem, dokud by to jen šlo? :-D
Vložit příspěvek