Hádejte autory:)
...hádaný autor byl ve společnosti velmi oblíbený, po celý krátký život velmi činorodý. Vždycky měl u sebe dvě knihy. Z jedné si četl a když nečetl, tak do druhé psal. Měl o 11 let starší manželku, americkou malířku a díky jejímu synovi vznikla nejznámější kniha hádaného ...
Z jiného soudku: Kdopak tohle napsal?
Sedmero planet planouc rozkaz takový
tu dává vládci světa Bahrámu Gúrovi.
Z klimatů sedmi sedmi králů dcery
nechť obejme jak perly solitery.
Nikoli my to zrno v půdu vmetli,
my psali jen, co ve hvězdách jsme četli.
Je z příkladů těch moudrost přemnohá;
slovo je od nás, skutek od Boha.
Plácnu úplně naslepo - Nizámí ?
(vzhledem postavě Bahráma Gúra a předpokládané lokalitě, je to jediný autor z té oblasti koho znám aspoň jménem. Rodiče před mnoha lety měli jednu jeho básnickou sbírku v knihovně, ale já na to fakt nejsem).
Plácnuls pěkně. Máš babu. A zkus si z toho aspoň kousek přečíst. Je to přes osm set let starý, ale krásný.
Uff, já jsem si teď dala kapitalistický závazek, že už fakt, doopravdy, přečtu Sofiinu volbu. Zatím jsem to zkoušela dvakrát nebo třikrát, ale nikdy jsem se nebyla schopna dostat přes polovinu, a to díky postavě vypravěče. Jestli Nizámí nebude nakonec přijatelnější.
Tak něco opravdu lehkého (doufám): česká autorka, která se ale narodila v cizině. Není původně spisovatelka, vystudovala a poté pracovala v jiném oboru. Působila i v politice.
Sofiina volba je příběh o neštěstí. Sedm princezen, to je středověká milostná poezie, křehoučká, starožitná krása.
Prvni kdo me napada ze se narodil v cizine je Pavla Jazairiova, ale ta politka... Nevim, nevim.
Text příspěvku byl upraven 08.03.16 v 22:26
woodwarde, to všechno proto, že máš ty MEZERY! Kdybys neměl mezery, byl bys bezmezerný (jako Bezuchov), a google by to rychleji šrotil. Mezery v textu jsou zbytečné, zato mezerami ve vzdělání se lze úspěšně probíjet 6 stranami diskuse.
Text příspěvku byl upraven 08.03.16 v 22:43
Hledáme autorku, jejíž jméno připomíná hvězdy i květy současně. A její přijmení zas připomíná zimu, chlad. Ale ve výsledku nabízí všechno milé, hřejivé a přívětivé.
Jo jo, není nad inspirativní a intelektuálně vysoce náročnou diskusi o, hm ... ničem, tedy mezerách, jestli tedy dobře chápu tu narážku Koky.
Koka: Dneska mě pořád berou limericky. Neměl bych s tím zajít k lékaři?
Pozdě večer v úterý
sužujou mě mezery.
Taky všici
statistici.
Suchopárný nádhery.
marážku chápeš dobře, také si jistě nahlédla do toho vlákna, kde jistá uživatelka nadnesla tak originální téma a jeho neotřesitelné řešení, jaké tady ještě nebylo.
Ale hádaj, hádej, hádači, už chci jít spát.
Štatistika, štatistika
s logikou si málo tyká.
Až zakričí: "Počkaj ma, zrátam ti to jedna - dva!".
Hneď pochopím, že tu nejde
o facky či výplatu,
ale iba požičať chce
malú knihu - záplatu,
aby si v nej počítala
a do tisíc narátala.
Někdy mi tu smajlíky opravdu chybí. Velká poklona za obě básnická díla. Taky už to balím.
Tady by opravdu nemělo být těžké uhádnout, kdo to napsal:
Před očima mu vyvstala tvrdá, krutá a trpká země. Pod nohama
mu nejvyšší hřeben Ephel Dúath příkře ubíhal velikými útesy do
temného koryta, na jehož druhé straně se zvedal jiný hřeben, mnohem
nižší, se zubatou a nerovnou hranou a se skalisky podobnými
tesákům, jež černě vyvstávaly na pozadí rudého světla, to byly sveřepé
Morgai, vnitřní kruh opevnění této země. Daleko za nimi, ale
téměř přímo vpředu za širokým jezerem tmy, tečkovaným drobounkými
ohníčky, hořela veliká záře, z ní stoupaly obrovité sloupy vířivého
dýmu, u kořenů téměř rudé, nahoře černající tam, kde se spojily
s vlnivým příkrovem, jenž tvořil střechu celé té proklaté země.
Vložit příspěvek