Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
VlKa tu pravděpodobně bude ráno dřív, takže aby hádanka nestála... A kdyby ne, tak na ni stejně počkám ;-)
Tipuju, že to bude z Malého prince, ale vůbec nevím, jak se ta planetka jmenovala, pro mě prostě Princova planetka :-) Už vím B612.
Text příspěvku byl upraven 07.02.18 v 09:39
Prosím o zadání někoho jiného, třeba soukromou, bohužel se dnes delší dobu nedostanu k PC. Díky.
Původní obyvatelé pojmenovali tuto zemi "velkým jezerem" (oficiální jméno státu hledáme); sestává vlastně ze dvou poloostrovů a také ze dvou původně velice odlišných ras: indiánů a skandinávců.
Na tom severnějším poloostrově se odehrává zvláštní příběh, jehož hlavní hrdinka je napůl indiánka (po otci) a zažívá velmi "netradiční" dětství v důsledku zločinu svého otce - rodina žije zcela odříznutě prakticky v divočině.
Kniha se odvolává na u nás donedávna neznámou Andersenovu pohádku, proto autorka použila pro svůj román stejný název.
Hledaný stát má i jinou přezdívku, nejen vodní říše divů, a to podle šelmy, která patří mezi nejplašší, ale také nejzuřivější a nejděsivější, přestože není zdaleka největší ve svém konkurenčním prostředí.
Ano, je to Michigan a teď ještě knihu (vydanou vloni), která nese stejný název jako Andersenova pohádka.
Děkuji.
Hledáme místo v Evropě, tak trochu luxusní a hodně známé. Tam probíhá děj románu o přátelství, závisti a zločinu. A promítá se tam i jedno krásné velkoměsto.
Měla bych přidat - autorka prý byla velmi osobitá a její díla byla zfilmována.
Opět přidám - musím odejít - je to o přátelství dvou mužů a jeden nich to zaplatí životem...
Touží mít všechno, co on nemá...
Text příspěvku byl upraven 07.02.18 v 20:44
Mně to teď připomíná příběh Toma - Talentovaný pan Ripley
od Patricie Highsmithové, který se odehrával v různých městech, z nichž asi největší jsou Benátky.
První zfilmování - francouzský film s Delonem - se ovšem odehrávalo na francouzském Azurovém pobřeží (Nice), pokud se nepletu. Ale možná se pletu, protože teď čtu, že V plném slunci se v roce 1960 natáčel na Ischii a v Římě, ale to jen na okraj.
Soukroma - je to ono. V knize se děj odehrává na francouzské riviéře a to krásné město, které se promítne je Řím.
Já se dočetla, že Patricie chovala na zahradě 300 hadů! Br.
Teď jsem koukala do mapy - Ligurská riviéra navazuje na francouzskou a vzhledem k tomu, že pluli na lodi, mohli proplouvat přes obě.
Text příspěvku byl upraven 08.02.18 v 08:27
Kde začíná "sentimentální román" silně nábožensky založené autorky-abolicionistky, který se stal druhou nejprodávanější knihou ve svém století?
To bude Chaloupka strýčka Toma od Harriet Stowe, ale teda místo...vím jen, že farma v Kentucky, je to už dávno, co jsem to četla.
Zcela správně, Kentucky je přesně to hledané místo, kde začíná Chaloupka strýčka Toma.
předávám
Milí hádači, myslím, že právě na tohle zeměpisné vlákno patří připomínka, že právě dnes, osmého února 2018 by oslavil 190. narozeniny velikán, jehož románoví hrdinové na svých podivuhodných cestách obkroužili zeměkouli hned několikrát. Dámy a pánové, pokloňte se! Ejhle, JULES VERNE!
Moc by mě zajímalo, co by dnes psal a jak by byl oblíben; že by psal, o tom jistě není pochyb, a možná dnešní svět ještě turbulentnější by v géniovi vyvolal ještě více vizionářských myšlenek?
No... vizionářských... Já mám takovej pocit, že milovníci verneovek se dělí na dvě výrazné skupiny. Jedni o něm smýšlejí jako o jednom ze "stavitelů" žánru scifi. Druzí (a k těm se počítám i já) především s láskou vzpomínají na to, jak s verneovkami poznávali svět. Chci říct, že mě (a mnoha dalším) je celý to vizionářství vcelku ukradený. Přiznávám, že verneovské scifi klasiky, jako je Ze Země na Měsíc, Honba za meteorem, Robur dobyvatel, Na kometě atd.atd. pro mě vždycky stály až v druhé řadě. Jo, přečet jsem je, ale nijak zvlášť jsem na nich neujížděl a rozhodně se k nim nevracím dospělém věku. Moje parketa byla trilogie Děti kapitána Granta, Dvacet tisíc mil pod mořem (to je scifi jako řemen, ale není to hlavní důvod, proč patří k mým oblíbeným) a Tajuplný ostrov. V těch knihách je dobrodružství, exotika a člověk se tam dozví spoustu věcí o světě - jak z hlediska geografie a historie, tak v oblasti přírodních věd. A kvůli tomu jsem hltal verneovky. Vedle trojdílného "opus magnum" k mým oblíbeným patří Země kožešin, Dva roky prázdnin, Oceánem na kře ledové, Pět neděl v balóně atd.atd.
Je zajímavé, že Jules Verne sám považoval právě tohle - poučení čtenáře o cizích zemích, o přírodě, o zeměpise, za hlavní účel svého psaní, a jeho nakladatel mu musel velmi domlouvat, aby do těch příběhů vložil i trochu toho dobrodružství, jinak by to asi nikdo nečet. Nicméně, to vizionářství ve stylu scifi je sice zajímavým aspektem Verneova díla, ale podle mě to ani zdaleka není hlavní charakteristika.
Pro mě je jeho vizionářství ve stylu - v jeho době sci-fi, ale my to dnes máme, takže musel uvažovat velice rozumně, věcem, světu i lidem rozumět a dát si vše dohromady, kam se v čase vývoj posune. Vlastně jeho nejlepší vizionářství bylo to "přízemní".
Já osobně ale také miluji zejména jeho "cestopisné" knihy, tedy zejména Cesta kolem světa, Zemí šelem, Hvězda jihu, Michail Strogov a mnohé jiné.
HÁDANKA
Jedna kniha oslavencova představila v celé délce velevýznamný tok, takže by mohla sloužit jako dějepisně-zeměpisná učebnice.
Tak tady člověku hned naskočí Na vlnách Orinoka. Ovšem četl jsem to už tak dávno, že nedám ruku do ohně za to, že je tam veletok představen opravdu "v celé délce".
Vložit příspěvek