Jak to bylo za první světové

To je literatura faktů. A skutečná a čtivá.
http://www.sensen.cz/narodni-kronika/listovat-kronikou/narodni-kronika/muj-pradedecek-j-charfreitag-v-1-sv-valce/

Jak to bylo za první světové? Fakt nevím ....já totiž celou 1.sv.válku prospal.
Koukal jsem na film o pilotech z 1. sv. války. Na začátku filmu je "verbovali" k nově vznikajícímu letectvu..........................probudil jsem se, když je po válce vyznamenávali.

myslím, že ako po našom slávnom povstaní - vyznamenávali tých čo sa toho vôbec nezúčastnili, alebo boli na opačnej strane.

Každému velice doporučuji přečíst si testrem vložený odkaz.
Za celý svůj život jsem nenarazil na tak konkrétní, a zřejmě i pravdivý popis zážitků vojáka na frontě. Zpráva je rekonstruována z lístků poslaných vojákem polní poštou. Při čtení je dobré si uvědomit, že zcela zřejmě se už ani tehdy do polní pošty nemohlo psát všechno naplno. Autocenzura zcela jistě fungovala, a zřejmě nejen ta.
Druhá sv. válka byla jiná, mnohdy a pro mnohé daleko horší, a ... každá další bude ještě horší, (pokud náhodou už nebude definitivně poslední).
O 1. sv. válce sám mnoho nevím, dědečky jsem už prakticky nezažil, abych se jich mohl zeptat.
Podle slov mojí babičky obyvatelstvo v zázemí trpělo vážným nedostatkem, možná asi někdy i relativním hladem. Používaly se pravděpodobně mnohdy možné i nemožné náhražky. Pravděpodobně kvetly jak všemožné nepořádky tak korupce.
Dědeček mé známé padl někde v Srbsku. Nikdy se nedozvěděli kdy a kde se to stalo, ani kde leží jeho kosti.

Mně 1. světovou válku sice nikdo osobně nelíčil, ale když jsem před pár lety navštívila výstavu v Rumburském muzeu, věnovanou "Rumburskému povstání", udělala jsem si celkem jasnou představu: desítky a stovky chlapů všeho možného věku namačkaní v kasárnách, jídlo žádné, ke kouření dostávali bukové listí (fakt!), vycházky minimálně, o každé sousto žebrali v dopisech domů a sem tam některého z nich zastřelili pro nekázeň když si nedokázal udržet uniformu v pořádku (například čisté onuce nebo utržený knoflík).
A tak mě napadá, že Hašek v těch svých povídkách (a Švejkovi) ani moc nepřeháněl...

Každopádně nebýt 1. světový, možná bych ani nebyla na světě, prababičce v ní zahynul manžel a pak už se nevdala.

Já mám pohled z konce 1. světové války. Na obrázku je vojenský hřbitov z mého rodného města Náchod, datován je 29. 5. 1918 a text je následující:
Milý příteli!
Přijel jsem na den do rodného města a vzpomínám na Vás všechny. Zajisté se Vám lépe daří než mě! Jízda strašná, spojení žádné. Přijedu asi v pátek neb v sobotu. Mám toho již dosti. Se srdečným pozdravem
Tvůj (jméno nerozluštitelné)

...jen zajímavost
Neměli bychom při tom všem vzpomínání zapomenout na osobnost, která velmi výrazně - i když nestála v boji a nevelela zástupům - přispěla k tomu, že legionáři byli vytrvalí a úspěšní.
Touto osobností byl spisovatel Alois Jirásek....
Byl jsem upozorněn, že případný nahozený link může být považován za reklamu, tak ho sem nedám .....ale protože je google mocný kouzelník, každý si může článek o Jiráskovi a jeho vztahu k legionářům najít....

K tématu 1. světové války nemohu nepřipojit i následující skladbu:
Motörhead - 1916
https://www.youtube.com/watch?v=EqFoqtpUFY8
A taky bych chtěl připomenout, že k 1. světové válce patří i 2. světová válka. Podle jedné teorie je 2. světová válka pokračováním 1. světové války.
Také bych chtěl připomenout, že obě války byli tak zásadním zásahem do života veškerého obyvatelstva, že nebýt těchto válek, tak dnes je složení nás členů DK naprosto odlišné.

tak mám trochu k tomu iný postoj. Starý otec padol do zajatia v Rusku - naučil sa po rusky, dostal sa až do Vladivostoku odtiaľ do Ameriky. .. Určite nebol bojovník a ani dobrovoľník.

Obidvaja moji starí otcovia sa zúčastnili a ich otcovia tiež,teda aj moji prastarí otcovia (nemám rád výraz dedo).
Jeden prastarý otec až do smrti rozprával o tom,aké to bolo na Piave a druhý sa nevrátil Ruska...
P.S.Môžem odporúčať: Martin Gilbert "První světová válka"
https://www.databazeknih.cz/knihy/prvni-svetova-valka-18533
a 6 dielny dokumentárny seriál : První světová válka v barvě
https://www.csfd.cz/film/221819-prvni-svetova-valka-v-barve/prehled/
zaujímavá je aj kniha Richarda Weinera: "Lítice", súbor poviedok z 1.svetovej vojny (autor sa v zákopoch I.SV psychicky zrútil a musel byť prepustený do civilu)
https://www.databazeknih.cz/knihy/litice-125796
alebo novela L.N.Andrejeva : "Červený smích"
https://www.databazeknih.cz/search?q=%C4%8Cerven%C3%BD+sm%C3%ADch&hledat=&stranka=search
nachádza sa aj v týchto výberoch:
https://www.databazeknih.cz/knihy/satanuv-denik-77810
https://www.databazeknih.cz/knihy/rozhovor-uprostred-noci-279937

Text příspěvku byl upraven 24.07.17 v 23:56

Mně třeba hrozně mrzí že není nijak dostupná Odzbrojte! od von Suttlerové. Sice je to dílko tak trochu předválečné, ale dost ráda bych si přečetla knihu která prý byla populární jako Chaloupka strýčka Toma a přitom ji nikdo nemá (když nepočítám Národní knihovnu k prezenčnímu nahlédnutí).

Můj děda u kterého jsem bydlel byl v první světové v Rusku. Tam byl zraněný a do republiky se vrátil s legionáři z přístavu Kobe tuším přes Hamburk parníkem Hefron. Měl jsem krásné foto parníku a to jsem při stěhování ztratil. O Hefronu je něco na internetu. Co já jsem se mohl od něho dozvědět! Jenže jsem byl standardní blbé děcko a dědovy řeči mně nezajímaly. Zpětně si uvědomuji jakých chyb jsem se dopustil během života. Kolik jsem mohl získat zajímavých informací ze života od starých lidí. Jenže tak jako dnešní mladí jsem staré lidí přehlížel. a myslel jsem si-co mně budete dědci vykládat. Podívejte se na mně-udělal jsem krystalku. Kam se na mně hrabete. Se zvyšujícím se věkem si čím dál víc uvědomuji co jsem to byl za blba. Jenže tak se chovají děcka.
Pro zajímavost uvedu jak mně dědeček vyprávěl jak žil za mlada kdesi u lesa v chaloupce. Tehdy lidé sbírali v lese spadané haluze. Les byl dokonale čistý. Když už nebylo nikde nic na zemi vylezl děda na břízu až nahoru a tak dlouho s ní kymácel až se zlomila. A co bylo zlomené si mohl odnést. To jsem se dostal skoro do pravěku.

Není to o první světové. A nejraději bych to sem i kamkoliv jinam vložil jako samostatné téma. Dnes vládne světu digitální fotografie. Nemám v tomto směru příliš přehled, ale obávám se, že skutečných fotografií na papíře, v rodinách příliš mnoho není. Neznám ani trvanlivost všech metod kterými jsou tyto záznamy uchovávány. Předchozí generace fotografií na papírovém médiu má násobně více. Chci jenom upozornit, že fotografie, na jejichž rubu chybí pár důležitých informací se po několika málo letech stávají artiklem zajímavým maximálně tak pro antikvariát. Čím ty informace napsat? Domnívám se, že nejlepší je obyčejná, spíše měkčí tužka, která se nerozpije, nerozmaže, a ani fotografii vyrytím textu nepoškodí. Co by na rubu fotografie mělo být uvedeno? Datum, přinejmenším rok kdy byl snímek pořízen. Místo, ale je dobré si uvědomit, že samotné "U nás na chatě", časem někomu neřekne vůbec nic. A především, KDO na fotografii je, včetně uvedení informace KDE se na fotografii kdo nachází. Ani stručná charakteristika vztahů mezi osobami na fotografii by neměla chybět. Samotné označení osoby například "Vláďa", za pár let už nikomu nic neřekne.
Každá taková předaná informace je dar následujícím generacím, přinejmenším těm nejblíže následujícím. Některé takové fotografie pak právě Vás přežijí o desítky let, a ... možná mezi nimi bude právě ta, která tady bude ještě po stovkách let. Konečně fotografie je především informace. Informace, která se dá přenášet z jednoho média na druhé, neomezeně kopírovat a rozšiřovat. Rozhodně když si necháte udělat z letošní dovolené padesát fotografií, tak nemusíte popisovat úplně každou. Ty, na kterých jsou informace, které mohou být i později zajímavé, si to ale rozhodně zaslouží. Které to jsou z hlediska současných zkušeností? Exteriéry, města, vesnice, náměstí a ulice, které zachycují aktuální stav neobyčejně rychle se proměňujících tvarů prostředí ve kterém žijeme. Interiéry přinášejí vzpomínky blízkým osobám, a informace o způsobu života v místě a času. Osoby poněkud přibližují a upřesňují ústně a písemně předané informace. S větším časovým odstupem se pak stávají důležitými svědky o naší stávající současnosti. Vzpomeňte si na to, až vezmete nějakou fotografii, třeba i staršího data do rukou.
Podobně by bylo dobré se chovat ke vzpomínkám nejstarších osob ve Vaší rodině, nebo vůbec ve Vaší blízkosti, a zajistit jejich uchování po další generace. Ale to už je zase jiné téma.
Omlouvám se, že jsem tentokrát vybočil poněkud dále z vymezeného tématu, ale právě toto téma, a příspěvky vložené jednotlivými uživateli mne vyprovokovaly k jeho napsání.

To je ono. Nadělaných milion fotek a nikdo neví co to je. Pokud možno popisuji už dávno. Nepopsaná fotka ztrácí svoji vypovídací hodnotu.

reader.007

Cituji:
reader.007 - 2017 07 25 - úterý - v 00:32:26

Mně třeba hrozně mrzí že není nijak dostupná Odzbrojte! od von Suttlerové. Sice je to dílko tak trochu předválečné, ale dost ráda bych si přečetla knihu která prý byla populární jako Chaloupka strýčka Toma a přitom ji nikdo nemá (když nepočítám Národní knihovnu k prezenčnímu nahlédnutí).
/konec citace/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bertha_von_Suttnerov%C3%A1
Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň [1]) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka.[2] Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír.

a konečně ona knížka k přečtení, a možná i ke stažení: (nevím zatím jsem to nezkoušel)

http://kramerius4.nkp.cz/search/r.jsp?forProfile=search&;forProfile_sorting_dir=&debug=&sort=&q=suttner&issn=&title=&keywords=&author=&rok=&udc=&ddc=

2.sv.válka je pro mne fenomén, jak ve válečných románech, tak filmech...
...z té 1.sv.války mne zajímá akorát letectví, jinak prakticky nic...ALE přece jen.....
Mata Hari - všechno kolem a hlavně rodačka z mé vesnice, která byla možná největší špionka 1.sv.války

..a ted jedna zajímavost, možná bude příspěvek trošku delší
Otázečka : Kdo byla podle Vás největší vyzvědačka 1.sv.války? Mata Hari? ...tak si přečtěte tohle.....
...začneme rozhlasovou hrou na pokračování, kterou natočil ČRo Olomouc. Je natočena podle románu spisovatele Pavla Hejcmana /kterého znám/ a jmenuje se KRÁLOVSKÉ FANDANGO.
Fandango je španělský lidový párový tanec provozovaný za doprovodu kytary a kastanět. "Královské fandango" - tak se nazývá román klasika české dobrodružné literatury Pavla Hejcmana. Zachycuje příběh slavné tanečnice a zpěvačky Gabriely Deslys, francouzské vyzvědačky, ve skutečnosti rodačky z Horní Moštěnice na Přerovsku Hedviky Navrátilové.
..a co k tomu říká sám Pavel Hejcman?
Dnes bychom řekli, že to byla hvězda evropského i světového showbyznysu, tvrdí Hejcman. Byla to těžká doba před začátkem první světové války. Ona vystupovala ve Francii, a aby získala státní občanství, stala se francouzskou špiónkou. Po zpravodajské stránce byla velmi významnou agentkou, rozhodně větší než Mata Hari, protože Matu Hari odsoudili k smrti a popravili, kdežto Hedviku Navrátilovou k smrti odsoudili, ale nepopravili, protože jim utekla. Francii prokázala mimořádné zpravodajské služby. Byla milenkou portugalského krále, a tím se dostávala do nejvyšších kruhů. Získávala informace, které přímo ovlivňovaly výsledky první světové války.

Pavel Hejcman napsal Královské fandango v sedmdesátých letech minulého století. Žil v Bystřici pod Hostýnem, a protože byl označen za vůdce kontrarevoluce na Kroměřížsku, nemohl jeho román v tehdejší době normalizace vyjít.
Román vyšel až v devadesátém roce a v roce 2003 se dočkal druhého vydání.
..a ted já :
žil jsem do roku 1975 v Horní Moštěnici, takže příběh Gabriely Deslys znám velmi dobře, jak z vyprávění dědy, tak ostatních starousedlíkú z Moštěnice, dále - spisovatel Pavel Hejcman žije nedaleko v Bystřici pod Hostýnem.
STOPY FAKTA SPEKULACE
Kdo si jenom poslechne, kdo si jenom přečte....možná neví, že skutečnost je snad úplně jiná. Prohlédl jsem archív /materiál o Gaby jako moštěňák a knižní fantasmagorista sbírám hodně dávno/ -- dost o Gaby je možné si přečíst v doslovu knihy od samotného P.Hejcmana, já sem dám kousek úplně něčeho jiného. Vždy mne jako knihovníka zajímala historie Horní Moštěnice- potažmo Přerova- a mnohokrát jsem se zůčastnil besed s různými historiky, archiváři atd. .... přerovská archivářka Věra Fišmistrová, která fenoménu jménem Hedvika alias Gaby věnovala jednu ze svých badatelských prací říká: Byla krásná a navíc chtěla být slavná, známá a bohatá. Pocházela ale z chudých poměrů a jedinou její devízou mohlo být vzdělání, které získala na přerovské křesťanské škole.
Hedvika Navrátilová se narodila v roce 1884 v Horní Moštěnici u Přerova. Toužila po závratné kariéře tanečnice a svých tužeb se nevzdala. Navzdory rodičům, kteří by ji raději viděli třeba jako služebnou.
„Všechny historické stopy směřují k tomu, že Hedvika Navrátilová skutečně dobyla světová taneční prkna a zřejmě také ošálila svět. Spekuluje se totiž, že Hedvika byla doopravdy světoznámá francouzská tanečnice Gaby Deslys, jedna z největších hvězd varietního světa. Umělecké jméno Navrátilová přijala proto, aby si pomohla ke hvězdné kariéře. Dodnes se historici dohadují, jestli prostá moravská dívka byla doopravdy slavná umělkyně Gaby, nebo jen její dvojnice.
„Hedvika mohla být Gaby, ale pravdu by asi odtajnily francouzské a rakouské archivy" říká paní Věra.
V archivech by mohly být i další pikantnosti ze skandálního života, který tanečnice vedla.
Neproslavila se totiž jen vystoupeními ve Vídni, Paříži, Londýně či v Americe, ale zajímavé byly pro novináře i její skandální historky a milostné pletky se známými muži. Gaby Deslys byla milenkou portugalského krále, jindy se dostala na první stránky žurnálů proto, že jeden její vlivný milenec se přímo před ní na jedné z pijatik zastřelil. „Největší zajímavostí ovšem je, že byla údajně vyzvědačkou, která pracovala pro Francii a Anglii. Proto se jí dodnes říká moravská Mata Hari,“ uvádí Fišmistrová. Za první světové války byl na tanečnici vypsán zatykač a byla obviněna ze špionážní činnosti. A právě v zatykači bylo uvedeno, že Hedvika Navrátilová narozená v Horní Moštěnici je žena s uměleckým pseudonymem Gaby Deslys.
Dávám sem odkaz na jedno velmi zajímavé video , koukejte na rok 1910, jak nám Gaby hezky pěje.....
http://www.youtube.com/watch?v=_oFXU_dX53Q
...a kdo je šikovný a zaujal ho tento článek najde si daleko více věcí o Gaby Deslys

Válka? Vykopejte si zákop a buďte v něm 14dní za jakéhokoliv počasí bez jídla a vody.
Sem tam vylézejte ven s kvérem, maskou, lopatkou atd. a zase skákejte dolů do zákopu kde je po kotníky vody. Usušit se není kde a je zima. Máte to dobré, nikdo po vás nestřílí, taže pohoda, možná přežijete. V zákopu není válenda, odpočíváte durch mokří v blátě. Napište jaké to bylo. Je to lepší než číst knížku.

Tak u nas v rodine se tradovaly historky z prvni svetove valky jak je vypravel muj pradedecek a moje prababicka (skoda ze to nekdo nesepisoval, ja uz to mam z druhe ruky od me maminky, ktera toho od nich slysela spoustu). Pradedecek pomerne brzy padl do ruskeho zajeti, roky stravil v Rusku a i kdyz mu mnohdy slo o zivot (dvakrat jen tak tak o vlasek unikl smrti) s odstupem let na svoje roky v Rusku vzpominal rad. V zajeti nijak netrpel, s mistnimi se spratelil, naucil se vyborne rusky, chodil s nimi na lov medvedu atd. Potom vstoupil do legii a domu se vratil na lodi velikou oklikou az nekdy po roce 1920. Jeho dva bratri se nevratili vubec, zustaly po nich vdovy s nekolika malymi detmi, jiny mladsi bratr si potom jednu z tech vdov vzal aby "majetek zustal v rodine." Domu se vratil docela v dobre kondici. Doma zatim zustala jeho zena se tremi malymi detmi, z nichz to nejmensi (moje babicka) mela v dobe jeho odchodu 3 tydny - otce po jeho navratu vubec neznala a bala se ho. Chudoba byla hrozna - prababicka mela dve prace aby deti vubec uzivila - jedna z nich byla nastesti ve mlyne, tak obcas neco prinesla domu, druha - tezka prace pro chlapy - zpevnovani brehu reky a podobne. Deti zatim hlidala nejaka stara teticka a chytala vrabce, ze kterych jim delala polivku, protoze jinak toho moc k jidlu nebylo. Pradedecek po navratu prababicku skoro nepoznal, vazila snad 45 kilo a zestarla o hodne let. Nakonec meli jeste jednu dceru a prozili docela spokojeny zivot. Rustina se pradedeckovi jeste hodila na konci druhe svetove valky kdyz opili rusti vojaci chteli vyhazovat vsechno do povetri - rychle sehnal jejich velitele - nakonec se s nimi se vsemi "pobratrickovali" a krome jedne zastrelene kozy se nikomu ve vesnici nic nestalo.

Čtu zde stále romantické příběhy, které se netýkají ale samotného masakru na bitevním poli, útoky na bodáky, procházky minovými poli atp.. Vypadá to, jakoby se válka obešla bez zabitých, zraněných atp. Že byl za války hlad atp. to je přirozené, ale jak se tvářil voják když mu střela utrhla třeba spodní čelist atp. se zde nepopisuje. Vojáci asi neválčili a jen si způsobovali sami zranění, obvykle čisté průstřely svalstva, aby se dostali z bojiště domů. Byl to oblíbený způsob o kterém se v románech nepíše.
Když si to čtou dnešní holátka-pacholátka, tak z toho nic nemají, nemůžou se do války vžít, protože z toho nezažili ani náznak pachu mrtvol. Kromě toho ani už nechodí na vojnu, takže kniha je pro ně úplná nula z pohledu zážitkové turistiky.

Text příspěvku byl upraven 23.09.17 v 15:18

...koukám, že podle tvých zkušeností z válečných masakrů jsi byl asi už za Žižky práče

za první světové z mých tří známých pradědečků jeden padl,druhý zemřel na následky zranění v polní nemocnici, jeden v Polsku,druhý v Itálii, ten ,který umřel v lazaretu psal domů a pozdravoval své děti .školáky.. těžko jsem chápala, že tím školákem byl můj dědeček.Vdovy své děti vychovaly a zaopatřily,ale nadřely se.
Taky můj strýc se účastnil a skoro se mi nechce věřit,co vyprávěl, na frontě měli hlad a jeden místní dodával maso. když to bylo vojákům divné,stopovali ho... šel k bojišti.... už si maso nedali.

Každá válka je hnus a ta, jejíž cíle jsou těm, kdo v ní mají umřít vzdálené a nepochopitelné,tím víc.

reader, nepochopila jsem, jak smrt vašeho pradědečka vedla k vašemu narození...

Text příspěvku byl upraven 23.09.17 v 21:10

Druhá světová je pro mne brnkačka. Bomby nám padaly na zahradu, nad námi hučely svazy bombardérů a pod nimi byly obláčky z flaků, odzbrojili jsme s dědou Němce na motorce se sajdou, pod okny nám Němci postříleli partyzány, vítali jsme Rudou armádu ve tvaru 1,4m vysokých Mongolů s malými vozíky taženými minikoníky nebo dvouhrbými velbloudy 20L hrncem chlastu, ti u nás spali na zemi, jednoho vojáčka důstojní na schodišti z fleku zastřelil, protože obtěžoval nějakou ženskou, kámošovi vybuchla v ruce roznětka granátu a po válce jsme prováděli experimenty s municí, které bylo všude dost. Na válku mám hezké vzpomínky. Byl jsem jako proutek, protože k jídlu na příděl toho moc nebylo. A ve škole jsme se učili Němčinu. Válka přinášela dětem mnoho vnějších podnětů a hezkých vzpomínek. Jak jsme si hráli na vojáky v zákopech kolem města. Granáty byly brambory, řepa a koule uplácané z jílu.

Text příspěvku byl upraven 25.09.17 v 09:28

naše ves má taky své malé veselé děti, mají u přehrady pomníček, vybuchla jim v rukách nalezená munice.