Mají to zahraniční autoři snazší?

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Anglický, německý, polský, český, slovenský knižní trh. Vždy je snazší přecházet z širšího do užšího nežli naopak. V Čechách historicky vycházela spousta různých časopisů, zřejmě, domnívám se, že daleko více než na Slovensku. Vzhledem k jazykové prostupnosti měly slovenské časopisecké tituly s onou českou konkurenci daleko těžší startovací podmínky. Touto cestou se stala čeština pro každého Slováka samozřejmostí. Slovenské časopisecké tituly do Čech pronikaly jen velmi vzácně a obtížně. Kdykoliv jsem na něco narazil, vždy jsem si to rád pořídil, ale například třeba zrovna na křížovkách jsem totálně vyhořel. Zaujaly mne tehdy především časopisy s populárně technickým zaměřením a ty které byly věnovány turistice.

Ještě odpověď na základní otázku. Samozřejmě mají to lehčí. Čím více lidí používá určitý jazyk, tím snazší je najít na souvisejícím trhu někoho, kdo si knihu koupí. Následně pak je tím pravděpodobnější, že se najde někdo, kdo knihu přeloží do dalších jazyků. I já dávám přednost knize, která byla přeložena, protože si říkám, když už si s tím dal někdo tu práci, mohlo by to stát za přečtení. Na druhé straně severská detektivka, a nejen ta, vás seznámí podrobně s průběhem těhotenství, technikami mučení, problematikou drog, mafií, především pak té ruské. Já už dnes nechávám její produkty bez povšimnutí, i když v minulosti jsem určitě pár dobrých knížek četl.

Text příspěvku byl upraven 11.09.19 v 20:08

O podpoře nové české literatury se dnes mluvilo v ArtCafě:
https://hledani.rozhlas.cz/iradio/?porad%5B%5D=ArtCaf%C3%A9

Velmi si cením Miroslava Balaštíka, že otevřeně řekl, jaký podíl z prodejů knih autoři beletrie mají.
A to se pěkně prosím jedná o autory už etablované.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Jsou tuzemská nakladatelství (svého času třeba Laser či Triton), jenž vydávají pouze překladové autory a z českých pouze tu a tam taková jména (tj. jako autory, nechci říct díla), kteří mají obchodní potenciál (což je úplné zaklínadlo; jinými slovy, má aspoň násobky tisíce jednotkových prodejů a nakladateli se vyplatí, už jenom kvůli fanklubům, které kolem takových jmen vznikají a nevědomky jim generují další a další zisky).

Mnozí noví, čeští, neznámí autoři si způsobuj problémy sami, buď píší úplné blbosti, které trh nechce (nakladatelé nepovažují takové dílo za investici, ale rovnou za ztrátu, takže do takového projektu ani nejdou, natož aby se pokoušeli o nějakou reklamu), nebo se netrefují do vkusu čtenářstva či neumí sebe propagovat (tj. správně prodávat svoje jméno), anebo jsou příliš zahleděni sami do sebe a nedokážou soudně zhodnotit své schopnosti a stav svého díla (tím nemám na mysli grafomany, jimž se tímto omlouvám).

Knižní trh je trh a je jedno, jestli malý nebo velký. Velcí požírají malé, malí hledají svoje místo na slunci, všichni shánějí ty správné obchodní příležitosti a rubou cesty, jak si zvýšit zisk s co nejmenšími náklady. Cena knihy je pak taková, jakou trh unese, a lidi jsou schopni ji ještě zaplatit.

Cizojazyčná díla mají tu výhodu, že už byla prověřená tím cizím trhem a mají tam svůj okruh čtenářů, který je tamními nakladateli podchycen. A logicky řečeno, když to fungovalo na určitý segment čtenářů tam, proč by to nefungovalo na úměrně stejně velký tady?

Přesně! Naivní představa, že být spisovatel není práce jako každá jiná, mě vždy dostane. Jasně, psát je fajn, ale pokud máte dobře napsanou knihu na téma, které zajímá vás, a ne vašeho obchodního partnera, tak je vám to k ničemu. Proto vždy vznikají vlny podobných knih. Najednou tak všichni začnou psát. Protože je to baví? Ne, protože ví, že tím prorazí, stanou se slavnými a potom dostanou volnost (toto funguje i v hudebním průmyslu). A potom je snadný dotaz, proč tohle vyšlo u nás, když to je tak hrozný. Protože ve světě se to líbilo, je tedy předpoklad, že se bude líbit tady, jinde. Takže je vtipné, že zda vyjde druhý díl záleží na českém trhu, ne na zahraničním jako první díly. Proto je normální, že když autor prorazil třeba až třetím dílem série a to byl bestseller ve světě, u nás často vyjde jako první taky ten třetí díl, přestože mezitím vyšla znovu jednička a dvojka, protože tomu lidi na základě třetího dílu a větší reklamy dali druhou šanci a třeba se z toho znovu i stal bestseller. Český autor tohle předkolo nemá.

Cena knihy je kravina. Tedy, její psaní na knihu vydavatelem. Jasně, u dobrovský vám to takhle prodá. Ale je vtipné koupit knihu, na které je cena 745 kč, když na stránce vydavatele je napsáno, že prodává se slevou 25% a když dlouho hledáte na internetu, seženete ještě trochu levněji, a u toho velkého prodejce seženete právě za cenu na zadní straně knihy. Potom by mě zajímala tedy skutečná cena knihy. (Je to jako se slevama v obchodě. I po slevě na tom vydělají.)

Většinou jsem si všimla, že to vážně vychází co strana, to koruna ceny. Jenom pár českých autorů má dvojnásobek. A lidi si to koupí...

(Asi jsem se dostala i do jiného tématu, co? :D sorry)

Cena knihy je strategická informace stejně tak jako náklad. Z výrobní ceny si půlku vezme tiskárna, z koncové ceny obvykle půlku distributor, autor je až někde na konci výplatnice (samozřejmě, ten bez exklusivní smlouvy). Naproti tomu cena e-knihy je jiná a výrobní cenu lze stlačit ještě níž - ale i z té koncové si obvykle distributor vezme půlku (resp. záleží na smlouvě nakladatele s distributorem).

A je cena povinný údaj? Jako, je skoro na každé knize, ale většinou to stejně koupíte za jinou cenu. Je to spíš psychologická zbraň, abychom si připadali, jak jsme ušetřili, když koupíme jinde za míň? Ale jo, nezavádět náklad do nových knih jako tomu bylo dřív, je chytré a praktické. A jo, cena ebooku mi přijde moc vysoká. Vzhledem k tomu, že výrobní náklady jsou mnohem nižší než klasické knihy. Všechny peníze jdou tak jako tak jinam než autorovi. Kdyby šly jenom autorovi, je skoro zadarmo.

Text příspěvku byl upraven 16.12.19 v 23:20

Cena je jen o úhlu pohledu. Distribuce i tiskárna chtějí vždycky to svý. A pak je to o vícenákladech. Takový filosof, filolog, lingvista, korektor, novinář, pedagog-češtinář, či já nevím, kdo ještě, bude mít - čistě teoreticky - náklady rozhodně menší než poetický traktorista, pohádky veršující dělník nebo tkadlena, píšící zamilované romány. Ti budou potřebovat redaktora i korektora, budou prostě potřebovat redakční podporu, aby jejich dílo bylo bez chyb pravopisných či stylistických, a dalo se i číst. A to jsou náklady zvlášť, je-li těch opravných kol v redakci víc...

ijcro - pardón, ale nie je škola, ktorá by človeka naučila písať. Pokusy tohto druhu prebehli v Rusku - škola dla pisatelej. Mala som známu - poštárka - ono jej súdruhovia nedovolili odmaturovať /sladkých 18 prežila v rôznych basách po celom Československu/ a písala nádhernú poéziu. A jej básničky /niektoré venované mne, niečo mojim deťom/ si dodnes držím a chránim ako oko v hlave.

Odpovídat za druhého se nemá, ale právě proto to s radostí činím!
:-)
Souhlasím s vámi, bamba, že žádná škola člověka psát dobře nenaučí. Ale u lidí, kteří se slovem živí (a nejsou to reklamní copywriteři! , čili špatně živí:-)) je pravděpodobnost, že korektura jejich textů bude vážně kratší, než u lidí, kteří měli čeják ve škole "kdysi dřív".

A souhlasím i s tím, že kvalitu díla, zejména tu emoční, pro nás, čtenáře/posluchače/diváky, neurčuje to, zda bylo dílo oficiálně publikováno, resp. jestli je všeobecně známé.

I já mám pár tvůrců, jejichž díla mi bytostně konvenují, a přitom publikují minimálně, resp. z vlastního rozhodnutí vůbec.
A ani to nejsou díla, která by mi byla výslovně věnovaná.

Text příspěvku byl upraven 17.12.19 v 09:13