Nad květy skořicovníku
Naias: bingo, je jich sedm! A když to ještě rozvineme na
Důvod udělení trestu hrdinovi bájesloví Řecka Prométheovi bohy pohoří Olympu,
tak je to hodně šroubované, ale jsme na 10 a viki9 se s nějakými ubohými rekordními 7 může jít klouzat :-)))
Akurát má na kĺzanie vhodné počasie. Nie je nad deľbu práce (hoci ja som sa len zviezla).
... kloužu se jen to sviští :-D ... neskutečné ... vaše slovní manufaktura je výkonnější než by i sám Baťa doufal ... i to tematické pojetí je velice příhodné ... jak kdysi pronesl Komenský: Vás chválím, vám tleskám a ujišťuji vás, že vám tleská celý svět! ...
Zdravím. Len teraz som objavil tieto skvelé vlákna, tak som len chcel dať najavo, že som rád, že sa tu nájde toľko milovníkov poézie, ktorá je mojim denným chlebom. Takže vďaka :)
Kotlíkový guláš
V mosadznom kotlíku
Varím si myšlienky,
Jedna mi zdrhla v pare,
Asi sú už tie myšlienky staré.
Každý kdo zasadil strom ví, jak je to krásný pocit vidět ho růst ... a každý, kdo k tomu stromu přišel po čase ví, jak je překvapující, o kolik zas povyrostl ... aj já mám teď ten pocit ... zasel jsem vlákno "Pod květy skořicovníku" a chvíli se staral o semenáček ... a teď jsem se vrátil a nestačím se divit ... krásně jste to přátelé rozkošatěli ... děkuji všem a nejvíce Ojíněné Pavlindě - je to teď Váš strom :-)
P. s. Jenom připomínám - básně "Pod" a s uvedením autora (vlastní tvorba má jiné vlákno ;-)) a veškeré komentáře sem "Nad".
... mám tu jeden úryvek ... už nevím kde jsem k němu přišel, ale něco mi říká, že v pozadí byl náš Bard HTO ... buď mi ho přímo doporučil, nebo mi doporučil něco, co mě k němu přivedlo ... a tak vkládám:
„Narazil jsem na slovo vyčerpání. Vyčerpání básníkovo nelze označit duševním vybitím nebo únavou z přemýšlení, ale naopak. Během psaní člověk schytá, naloká, nasákne tolika ději, obrazy, převraty, že prostě mozek nestačí, že srdce je mělké a to, co se vejde či dá vtěsnat do slov, je tak nepatrná část proti tomu, co přišlo, co se zjevilo, co se narodilo, co vyrostlo, že tíhu nemůže unést. Vyčerpává pouze nadbytek tíhy, přemíra bolesti, lásky, kterou nelze utišit olejem ticha, vodou práce nebo kamením paměti. Zde je třeba pouze přestat, vypustit srdce, vypustit vzduch duše. Toto je, myslím, jeden z největších důvodů předčasného konce sil některých umělců. Totiž ti, kdož žijí umění, nedovedou z tohoto stavu uniknout, nedovedou anebo nechtějí, ale nejčastěji nemohou. Jejich zdraví aby bylo božské, ne smrtelné."
(Roky v dnech, Jiří Kolář)
Viki: je to můj oblíbený a pro mne důležitý text, takže jsem tě na něj možná nasměroval. Těší mě, že tě oslovil a že ho sdílíš.
máteli někdo další texty o údělu básnickém, sem s nimi ...
já přidám jeden od Rainera Maria Rilkeho:
Jen básník sjednotil svět, který v žízni
se v každém rozpadá a zanese.
(Přeložil Vladimír Holan)
Každý má denně vyslechnout trochu hudby,
přečíst nějaký verš,zadívat se na dobrý obraz
a je-li to možné,říci několik moudrých slov.
(J.W.Goethe)
Zkusím oživit tohle vlákno, protože nechci zaplevelovat Pod květy skořicovníku nějakými komentáři nebo vlastními příspěvky.
V souvislosti se včerejším datem jsem si vzpomněl na starší citát Jiřího Suchého, který v reakci na dotaz o jeho vztahu k Máchovi napsal:
Byl pozdní večer - první máj
Nad touhle větou člověk žasne
Básník tu datum napíše
A je to krásné - je to krásné...
No není to geniální?
tenax: Je :-) Myslím, že spousta věcí není geniální složitostí, ale jednoduchostí. A nápadem ...
hannah2000 - Modlitba Jan Skácel - ...... děkuji Ti :-)
Text příspěvku byl upraven 10.06.17 v 11:07
Dneska jsem vkládala do vlákna Pod květy skořicovníku úryvek z Evžena Oněgina - Hlava čtvrtá - v překladu Josefa Hory:
XL.
Karikaturou jižní zimy
severní naše léto je.
Jen mihne se a už mlh dýmy
nám zastřou okna pokoje.
Nač jeho zdáním klamat sebe?
Podzimem dýchalo již nebe,
bez slunce den se krátil již
a lesů tajuplná tiš
se v teskném větru obnažila.
Kraj mizel v šedi, mlhou stlán,
a pokřik husích karavan
již táhl k jihu; přiblížila
se doba nudy, tma a chlad.
U dvora stál již listopad.
Zde je ten samý úryvek v překladu Olgy Maškové z roku 1966:
/XL/
Jenomže léto na severu
je parodie jižních zim,
mihne se, zmizí — svému peru
tu holou pravdu nesmícím.
Podzim už táhl pod oblohou,
sluneční svit jen nanedlouho
zjasňoval čím dál kratší dny,
šum lesů, teskný, neklidný,
odkrýval baldachýny korun,
mlhavěl pohled k dálavám,
táhlý křik husích karavan
putoval k jihu ... živým tvorům
vnikala nuda do doupat:
za humny číhal listopad.
Další ukázka rozdílu:
Taťjanin dopis Oněginovi v překladu Josefa Hory
„Já píši vám — co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
...
Taťjanin dopis Oněginovi v překladu Olgy Maškové
Píšu vám — co víc? Píšu já vám.
Co na tom slova pozmění?
...
Samozřejmě, oba překlady jsou dobré, ale mně víc zaujal překlad od Josefa Hory.
Také sem přidám malé postesknutí. Procházela jsem dnes komentáře u knihy, a zmínka o tom, jakého překladu se komentář týká, je jen asi 2x. Je škoda, že se v komentářích neuvádí, jakého vydání se týká.
Text příspěvku byl upraven 24.02.19 v 10:24
Rozhodl jsem se sem vložit příspěvek, který do tohoto vlákna zdánlivě tak úplně nepatří. Ale já si přesto myslím, že vyznění onoho příběhu plně koresponduje s tím, o čem (také) poesie je. ...
Mirek Kváša sedával celých osm let ve druhé lavici u okna a bydlel na opačném konci Jeseniovy ulice: měli jsme k sobě daleko.
Až na večírku po dvaceti letech od maturity si k půlnoci pro mě přišel, odvedl k baru a poručil dva koňaky.
Dlouho točil skleničkou v prstech.
A pak zvedl hlavu a řekl:
„Snad budeš vědět: píšeš o lidech … Ze mě se stal vášnivý rybář – vstávám za tmy a jdu k vodě, když svítá: to ti je nádhera! Dejchám řeku už na dálku a každým krokem se všechno mění: světlo, barvy, zvuky – nikdy není nic stejný, i když mám svoje vyhlédnutá místa, kam se vracím … To jsou obrazy! To bys nevěřil, co dělá nebe: nízký, vysoký, nebo zase hluboký – všecko chytí vždycky novou barvu – řekl bys zelená: jenomže je jiná na jaře a na konci léta – a rok od roku se taky mění… A vůbec nejkrásnější je, když mží – to je ticho, kdy tě nic neruší.“
Odmlčel se, zamyšleně se napil a pak řekl s upřímnou naléhavostí:
„Řekni mi: já nejsem ani malíř, ani básník, ani skladatel – co mám s tou krásou dělat?“
Mlčel jsem a vracel se do dob, kdy jsme měli k sobě daleko; přemýšlel jsem: kolik je v lidech prostoru pro krásu, která nás sbližuje.
(Vladimír Kalina 1998)
Viki9; Díky za úryvek. Nádherně, výstižně zachyceno. - Asi jsem vnímáním rybářka... I bez rybářského prutu, bez sítě, bez chytání ryb.
Text příspěvku byl upraven 07.01.18 v 23:20
Viki9-děkuji. Vnímání krásy přírody je velmi niterná a křehká věc. Děti jí mají v sobě zcela přirozeně. Umějí se radovat z ptáčka, který se koupe v louži a pokud se maminka nedívá, připojí se k němu. My dospělci máme mnohdy pohled na přírodu zkreslený. Ráda chodím bosa a to téměř celý rok. Miluji tu propojenost se zemí a chůzi v ranní rose si v létě užívám. Kamarádka se děsí, že by měla bosá běhat na louce atd. Myslím že strach, spěch a hlučnost vlastních myšlenek mnoha lidem brání ve vnímání krásy přírody.
Už podeváté vyšla v závěru roku 2017 antologie Nejlepší české básně.
Co si o tom myslíte?
Má cenu se snažit takový výbor uspořádat?
Jaký klíč pro výběr by měli autoři volit? (každý rok byl trochu jiný - neboť i autoři výboru jsou pokaždé jiní)
Má se více dávat přednost mladším autorům, nebo dát i prostor osvědčeným autorům?
Myslíte si, že minulé antologie byly reprezentativní a povedlo se jim postihnout značnou šíři české současné poezie?
Chybí vám v antologii něco nebo někdo?
Napadá vás s tímto tématem ještě nějaká jiná otázka? ;-)
Viki9: Nejlepší české básně jsem nečetla za žádný rok, takže nemůžu soudit. Ale četla jsem Básnický almanach za rok 1956, což bude zřejmě stejný princip.
Antologie obecně jsou vždycky rozporuplné, jinak to podle mě ani nejde. Pokud mají skutečně obsahovat výběr přes celou tvorbu daného roku nebo oblasti, zákonitě budou obsahovat básně různého ražení, takže se mi vždy bude něco líbit víc a něco míň. Dělat tyto výbory je podle mě záslužné, a fandím tomu. Člověk narazí i na autory, které by přehlédnul. Akorát naše knihovna si na novinky v poezii nepotrpí. Nedivím se - bohužel jsem ještě nikdy neviděla nikoho, kdo by si u nás v policích s poezií něco půjčoval (kromě mě) a knihovna bude těžko pořizovat knihy, o které její čtenáři nestojí :-(
Musím ale přiznat, že mě většinou ta nejmodernější poezie neoslovuje tolik. Občas nějakého ještě žijícího autora zkusím, ale málokdy mě to nadchne. Možná jsem jen nesáhla po těch správných - nejsem žádný znalec. I proto jsou tyto antologie důležité. A teď jsem našla, že za roky 2010 a 2011 Nejlepší české básně v knihově máme, tak je zkusím. Doufám, že se v nich nedává přednost žádným autorům, ale že jde skutečně o průřez, ve kterém mají mladší i osvědčení autoři své místo. Tak by to podle mě mělo být.
Vložit příspěvek