Nejprofláknutější klišé je:...
Nejhorší klišé je pro mě, když někomu zbělí klouby na rukou, protože zatnul pěsti zlostí, držel volant křečovitě a podobně. Taky máte něco takového?
Mě vždycky pobaví zejména u starších knih hojně se vyskytující lomení rukama. :D
Mě pokaždé pobaví, když se dočtu, že někdo bojovně vysunul bradu. Už skoro před osmdesáti lety si z toho dělal legraci Zdeněk Jirotka v Saturninovi, ale některým autorům to prostě nedá a furt tu bradu vystrkujou.
Mě vždy pobaví, když se v některých knihách postavy při přemýšlení neustále kousají do rtu. Některé postavy, co často přemýšlejí, musejí mít rty do krve :-)
V současné literatuře je také podivně populární neustálé zastrkování pramene vlasů za ucho (u žen, a provádějí to samy nebo jejich protějšky) a zubení se (u žen, ale hlavně u mužů). To první je hrozný nešvar obecně, i když asi tak často to snad nikdo ve skutečnosti nedělá, jak nám někteří autoři podstrkují s oblibou (nebo z nutnosti?) jako vatičku; to druhé - "zazubil se" - v češtině nijak zvlášť nepoužíváme, i když si aspoň umíme představit, co tím autor myslí, ale možná by už překladatelé mohli přijít s nějakou odpovídající přijatelnou náhradou... (Ale možná jsou za humny natolik pozitivněji, uvolněněji a vcelku humorně stále naladěni, že jim prostě to zubení se jde tak nějak doopravdy ;-).
Text příspěvku byl upraven 02.07.17 v 15:34
Nemala som rada červenú niť tiahnutú sa niekam a asi aj odniekaľ. Ale s tým sa už našťastie prestalo. Nemám rada autorov, ktorí si potrpia na to aby čitatelia vedeli, kde a kedy sa narodili a dávajú to ako súčasť diela.
U červené knihovny mě vždy dorazila věta "nevěděla, jak je v té chvíli půvabná".
Ale není to kritika, každému se líbí něco jiného.
Peršanko, zrovna včera jsem na ty vaše "zbělené klouby na rukou držící křečovitě volant" narazila v Minierově Mrazu :) Moje dlouhodobě sledovaná klišé jsou "měl prasečí očka" (řečeno o člověku) a "zatajil se mu dech" (vždycky se tu chvíli snažím napodobit zatajení dechu, ale zjišťuji, že pořádně nevím, jak...). A když se vrátím zpátky ke knize Mráz - tam se postavy podezřele často z různých důvodů "otřásají po celém těle." Už si nepamatuju, kdy jsem se naposledy otřásla po celém těle... ale to bude tou knihou, je prostě taková mrazivá a postavám nic jiného nezbývá :)
pardón ale zatajenie dychu je o tom, že ten dych utajíš! Neznamená, že prestaneš dýchať, iba o tom nik ďalší nesmie vedieť.
a mít hlavu jako věrtel znamená mít ji ve tvaru rovného válce o obsahu cca 24 litrů... :) aspoň mezi námi chmelaři by to tak mělo bejt.
Když se vrátím na úplný začátek ke kloubům, tak mě vždy děsí, jestliže je něco vymknuté z kloubů, např. doba.
A co takhle podivné sloveso zbrotit? Má to znamenat pokrytí nějakého povrchu tělesnou tekutinou. Ale ještě jsem nečetla, že by se nějaké mimino zbrotilo močí.
Ale "zbrocený" je docela pěkné slovo, rozhodně zní uhlazeněji než potřísněný (krví) nebo zkropený (potem). Tohle málo užívané slovo bych rozhodně nezavrhovala. Jen ať nám aspoň v literatuře zůstane ;-)
Ale mimino zbrocené močí mě vážně pobavilo. Já se zase v historických románech dost často setkávám s tím, že nějaká postava žene koně přes půl království s nějakým poselstvím či co, až je úplně zpěněný . A tak si říkám, že ty koně dřív asi byly daleko odolnější než dnes, kdy v závěru Veké pardubické( 6900 metrů) koně už nemůžou.
Text příspěvku byl upraven 04.07.17 v 16:25
A také podle autorů to v literárním světě překypuje zelenookými a šedookými hrdiny, a rovněž převládají rudovlasí.
k kulanekstorm - ako často sa môže našinec stretnúť s Indiánom ? A navyše modrookým a blonďatým napríklad ? Mne tie havranie vlasy až tak nevadia - ale keď sa v polke románu zmenia oči z hnedých na modré a späť, tak spozorniem.
Já bych nebyla tak kritická, zbělení kloubů si dokážu představit, stejně jako kousání rtů a hnědooké, či modrooké krasavce. Vlasy za ucho se zřejmě dělá jako určité něžné gesto, které my, ženy, oceníme, co si budeme povídat. Zbrocený potem podle mne znamená - celý zbrocený. Takže se to nedá aplikovat na mimino, které je jaksi mokré jen v určitých partiích. I to zatajení dechu bych brala. Co se týká nečisté pleti, v románu Stephena Kinga Christine, je jeden z hlavních hrdinů tímto kazem na kráse postižen docela dost. A není to žádný grázl, jen má prostě smůlu. Takže nelomím rukama a nevysunuji bojovně bradu. Jen jsem ráda za krásu českého jazyka.
k bamba-Mě havraní vlasy také nějak moc nevadí ani vodnaté oči, jen jsou to klišé, které se dost často(někdy až moc) v knihách používají. Poznámku o modrookých indiánech nějak nechápu, páč jsem o nich nenapsal ani řádku.
k Alix- já jsem též rád za krásu českého jazyka a jelikož si myslím, že je náš jazyk poměrně bohatý, tak by mohli někdy autoři, místo právě zde jmenovaných klišé, použít trochu jiné formulace. Ať pořád dokola nečteme to samé. Ale jinak souhlas.
Text příspěvku byl upraven 04.07.17 v 23:19
Vložit příspěvek