Nepředvídatelné finále příběhů

jaskr: S niektorými vašimi závermi súhlasím, s inými nie. Dovolím sa vyjadriť ale len k snahe šokovať na úkor logiky. Nuž, ja mám pocit, že je to presne opačne. Aby autor násilím vyprodukoval očakávaný happyend, poprie veľkú časť z toho, čo predtým napísal. Keby aspoň na tom prevracaní vybudovaného sveta naruby začal pracovať skôr, aby mal čas všetko presvedčivo zdôvodniť. Ale nie, on s tým príde v posledných pár stranách, aby po veľkom trápení postáv a neriešiteľnosti situácie prišiel "prekvapivý" obrat k dobrému. Pre mňa je na tom prekvapivé však len to, že čitatelia proti absurdným happyendom neprotestujú.

Keď si mohol Hlúpy Jano zobrať princeznú a nikto nepovedal ani pol slova...

Zase se totiž vracíme k té mojí otázce: A chce to čtenář vůbec?
Možná v komentářích remcáme, jak jsme to prokoukli, jak to bylo předvídatelný, jak jsme konec čekali. Ale druhým dechem za to vlastně děkujeme, protože nám další autor dal to, co máme vlastně rádi.
Tedy v případě, že jinak je ten příběh dobrej, ne pokud je to slátanina...

Text příspěvku byl upraven 26.01.22 v 14:45

Ak je to typ príbehu, kde je už z anotácie jasné, ako to dopadne, je smiešne sťažovať sa na predvídateľnosť.

@Lenka.Vílka:
Možná se za tím hořekováním tak nějak schovávají špatně vyslovitelné výtky zrovna ke slátaninám ;) zvlášť mají-li příběhy víc nesourodých vrstev nebo je dějová linka hodně kostrbatá a nedrží moc pohromadě.

Podle mě byl jedním z mistrů jednoduchých a předvídatelných příběhů třeba Georges Simenon, a čtenáři je žrali :)
(ale on psal dost specifický žánr, tam je to skoro nutnost)

Ijcro: poslední dobou jsem trochu citlivá na hlášku "to je tak blbý, až je to dobrý". Protože mám obavy, že to vlastně s tím autoři píšou. Je to kniha na odreagování, u které se nemusí přemýšlet. Jenže to není rovnítko s větou Během čtení jsem cítila, jak mi klesá IQ. A přijde mi, že k těmhle knihám a jejich hodnocení jsou lidi měkký. Což jim dává signál, že není důvod nic měnit. A konec? Ti může být klidně brutus nelogická opičárna...
Easy money, letadlový paperback. A každý ví, co je principem tohoto druhu knih...

Text příspěvku byl upraven 26.01.22 v 16:04

Já mám rád šťastné konce. Ale i relativně šťastný konec může být nepředvídatelný, například ve skvělé knize Batman: Bílý rytíř, to bylo opravdu nečekané. Ostatně i v žánru superhrdinského komiksu, který je považován za svázaný pravidly, existují i příběhy, kde hrdinka plánuje komplikovanou masovou vraždu dětí, čtenář by čekal, že ji zastaví Batman či Superman, ale ono je to právě o tom, jak tyto vraždy naplánuje a potom je úspěšně provede.

To, že něco skončí nepředvídatelně, nemusí nutně znamenat špatně. Čekáte jednu variantu dobrého konce, a ejhle, autor vytáhne jinou :-)

SPOILER
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Stalo se mi to u Spasitele

Sklenička: nebo když celou dobu vidíte náznaky, že to skončí špatně (tím se ale docílí dobrého konce a vy si říkáte, že kdyby to bylo jinak, tak to celé dílo totálně zabije) a i tak je vám jasné, že dost kolem vás doufá (bylo to v kině), že najendou scénář smaže všechno, především fyzický stav hlavního hrdiny, aby nastal šťastný hollywoodský konec na duze a jednorožci, když by to odporovalo ještě dalším věcem...

@RCC:
Šťastné (nebo optimističtější) konce jsou dobrá věc. Jen se mi zdá, že je jich pomálu. Série nekomentuju, ale samostatné příběhy by měly mít aspoň jednu dějovou linku dostatečně šťastnou, aby to ostatní příliš nesráželo děj do deprese (samozřejmě nemám na mysli cokoli od Nesbøa nebo Adler-Olsena...)

Včera jsem dočetl Jantarové kukátko od Pullmana a musím konstatovat, že v jeho pojetí šťastný konec vypadá docela nešťastně. :/