Poezie o poezii
Zdravím všechny náhodné čtenáře tohoto diskuzního vlákna.
Hledám všechny možné básnické texty, které se snaží odhalit tajemství toho, co to vlastně je poezie/básnictví.
Pár slavných, známých příkladů:
Jan Skácel (Oříšky pro černého papouška)
18
básníci básně neskládají
báseň je bez nás někde za
a je tu dávno je tu od pradávna
a básník báseň nalézá
Vladimír Holan (Na postupu)
Ptala se tě mladá dívka: Co je poézie?
Chtěl jsi jí říci: Také to, že jsi, ach ano, to, že jsi,
a že ve strachu a úžasu,
které jsou svědectvím zázraku,
bolestně žárlím na plnost tvé krásy,
a že tě nesmím líbat a že s tebou nesmím spát,
a že nic nemám, a že ten, kdo nemá, co by daroval,
musí zpívat...
Ale neřekl jsi jí to, mlčel jsi
a ona ten zpěv neslyšela...
Popřípadě stačí jen úryvky z básní, kde se objevují verše, jenž poezii osvětlují, odhalují její podmanivou sílu.
Jaroslav Seifert (Býti básníkem)
A znám verše
mocné jako zaklínadlo pekel,
které vyvrátí i brány ráje z pantů.
Kdybyste měli podobné úryvky po ruce/v paměti, budu moc rád, když se tady o ně podělíte. :)
Text příspěvku byl upraven 07.06.21 v 17:23
Asi Vám nevyhovím, ale pro mne kdysi měl zásadní význam Máchův "Máj", Erbenova Kytice, Toman a lesní panna, sbírka Italská renesanční poezie Ale dál: Wolker, Sergej Jesenin, Majakovsky (ideologie starnou), Francois Villon., Nezval, Seifert, Hrubín.....
Zajda, několik krásných příkladů (ovšem slovensky) najdete zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/a-co-je-basen-163961
Básník, ten má právo veta,
může s klidem v minutě
na místě, kde stála teta,
nechat plavat labutě,
a tu tetu jednou větou
na Venuši zanese
a Venušané s mojí tetou
budou samá recese.
Karel Plíhal
Vložit příspěvek