Příběh hvězdic a další legrácky

... v situaci pro lidi kritické se ukázala neuvěřitelná životaschopnost a vynalézavost lidí. Odložili stranou své obvyklé půtky a spojili se v boji proti hvězdicím. Nasadili na ně zákeřné lidské zbraně. Pomocí diverzantů zavedli v řadách hvězdic lidské vlastnosti - pýchu, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost.
Původně jednotné hvězdice propadly zmatku a chaosu. Rovnováha ve válce se překlonila na stranu lidí a ti začali hvězdice vytlačovat zpět do zmenšujících se moří. Matka příroda jen bezmocně přihlížela - na špatné lidské vlastnosti nedokázala hned najít odpověď. Zdálo se, že lidé opět opanují svět ...

... při znovudobývání rozsáhlých oblastí, které byly pod vládou hvězdic, narazily vojenské jednotky na podivnou komunitu. Jednalo se o docela velkou skupinu značně podvyživených lidí, z nichž někteří byli již mrtví a jiní byli v podivném transu, z kterého je bylo velmi obtížné dostat. Po značném úsilí se podařilo několik jedinců probrat z jejich agónie a podrobit výslechu. To, co se zjistilo, bylo šokující.
Hvězdice při svém útoku na lidská sídliště používaly jakousi psychotropní látku, kterou se jim žahavými konci svých chapadel dařilo dostat do krevního oběhu lidí. Nakažení lidé poté upadli do transu, v kterém prožívali podivné představy o tom, že žijí v jakémsi ráji, nemusí jíst ani pít, jako výživu mají jen lásku a stačí jim dýchat vzduch. Realitu vyměnili za imaginární sny a touhy a tomuto bludu podřídili vše. V tomto transu setrvávali tak dlouho, až jejich tělo zcela zesláblo a oni zemřeli vyčerpáním.
Tímto objevem se vysvětlila dosud nepochopitelná účinnost, s jakou v předešlém období hvězdice porážely lidské armády. Podobně nakažených komunit bylo objeveno postupně stovky a tisíce. Vědci začali urychleně pracovat na vývinu protilátek, kterými by se očkovali všichni vojáci a také obyvatelstvo přímořských oblastí. Všem bylo jasné, že válka s hvězdicemi nekončí, že vstoupila do nové fáze....

Text příspěvku byl upraven 23.08.15 v 08:45

Nevím nic o válkychtivosti lidí, nevím nic o zbytečném žvanění a předvádění své inteligence. Já jen vím, že malý kluk hvězdici změnil život. To je podstatné. To, že malé věci mění život a možná i svět. Záleží jen na úhlu pohledu.

Binysku, snad jsi neotevřela Pandořinu skříňku: :-)))
http://www.novinky.cz/veda-skoly/378457-meduzy-se-premnozuji-jejich-tela-zaplavuji-britske-plaze.html

A další fáze konfliktu byla jasná: zatímco vláda očkovala celou přímořskou populaci, začala to jedna skupina lidí odmítat s poukazem na to, že může mít vedlejší účinky. Fronta se přesunula z ostnatých bariér na kluzkou argumentační půdu. Nutno říct, že opozice měla často pravdu, neboť některé případy byly nezpochybnitelné. Nicméně fáma, že očkování sponzorují samotné hvězdice za účelem kradmé regulace lidské populace se nikdy neprokázala...

Ony podmořské tábory byly nejprve budovány v temných mořských hlubinách. Pak ovšem kolegium psychologů z řad medúz přišlo s názorem, že postižené hvězdice je možno vyléčit. Stačí prý, když si budou moci prohlédnout konání adorovaných lidí z větší blízkosti a bez návalu emocí, které s sebou nutně musela přinést cesta do neznámého prostředí.

Internační tábory se proto přestěhovaly blíže k lidským obydlím a to hlavně do teplejších oblastí, kde se lidé pohybují okolo vody nejvíce. Bohužel hvězdice trnité už měly podobného jednání dost a začaly se ze svého vězení prokousávat pěkně odspodu.

Lidé si brzy všimli bílých míst na mapách korálových útesů a ti odvážnější z nich se k hvězdicím potápěli a vynášeli je z vody. Tentokrát je ale už zpět nevrátili. Optimistické hvězdice z toho usoudily, že je jistě jejich milované bytosti odnášejí někam na lepší místo. Jen čas od času prosákla davem šeptanda, která poukazovala na záhadnou epidemii smrtelných bakterií, která napadá hvězdice všude tam, kde se náhle objevili lidé...

Kdysi dávno vyvrhlo moře hvězdice. Z vyvržených hvězdic se časem vyvinuly další životní formy, až dospěly k člověku. Ten se ale přemnožil a začal ohrožovat ostatní živočišné druhy.
Matka příroda zasáhla - vyvrhla další hvězdice na břeh a plánovala vyvinout nepřítele člověka.
Jenže na pláž přišel malý chlapec a naházel hvězdice zpět do moře ...

Druhý den přišel chlapec zase na pláž. Všude bylo znovu plno hvězdic.
Musím je zachránit, pomyslel si, a znovu je naházel do vody.
A tak to šlo den za dnem. Chlapec rostl, ale každý den házel do moře
vyplavené hvězdice. Dělal to i jako dospělý muž, stal se z toho každodenní rituál, podobný modlitbě. Myslel, že zachraňuje hvězdice, ale vlastně zachraňoval celé lidstvo.