Proč čteme

1- čtu pořád ještě často, i když krátce, únava. Byly časy kdy jsem četla třeba i do třech do rána, když šlo o kousek, od kterého jsem se nemohla odtrhnout.
2.- proč? Nové světy, jiné světy, co kniha, to příběh, to jiný čas, země, nebo i vesmír. Protože v knihách lze dělat nemožnosti, které v reálném životě neděláte - vcítit se do aktivního hrdiny v případě, že vy sám jste pecka neprůbojná. Bát se něčeho příšerného, když víte, že ve skutečnošti tahle hrůza nepřijde (i když v dnešní době, kdo ví). Doufat, překonávat překážky, zklamat se, pomstít se, prožít tragedii a zažít katarzi, uzdravit se, poznat jiné světy, jinou dobu, jinou kulturu, zažít komické situace, trapné situace i srdcové situace. Být v každém příběhu a někde se i trochu sám poznat. Klást si otázky - co bych dělal-dělala já v této situaci, odpovídat si v lichotivém duchu a přát si, abych tu situaci nezažila osobně, protože realita by byla možná jiná. A v neposlední řadě být svědkem zázraků, cestovat na létajícím koberci, letět na hřbetě ptáka Noha, bojovat s draky, ze tří oříšků vylousknout tři exkluzivní plesové róby, najít svého krásného prince a žít šťastně až do smrti. Důvodů, proč číst, je spousta, a k tomu ten skvělý efekt, že si člověk rozšiřuje slovní zásobu, aniž by se musel slova a výrazy pracně učit a že lehčeji přijímá pravidla gramatiky, protože leckteré výrazy už má zažité a nemusí se ta pravidla složitě cpát do hlavy. Na případné nesrovnalosti jsou už různé pomůcky, takže někdy se dá říct, že čteme i z důvodu sebevzdělání, ať jde o slovíčka nebo o encyklopedii.
3.- to je hodně těžká otázka, protože každému může sednout něco jiného. Určitě méně náročnou a zábavnou knihu, která přitom může být i kvalitní. Vlastně ani na kvalitě nesejde, byly doby, kdy se s nadšením četl takzvaný brak - a jakou radost to přinášelo. Asi bych se řídila tím jestli dotyčný tíhne k nějakému konkrétnímu směru - scifi, současnost, dobrodružství, romantika. U dětí určitě neuškodí Čtvrtkovy knihy, později bych doporučily Štorchovky. A pohádky, i když tam bych zvažovala, co dát ke čtení prckům a co už odrostlejším dětem. U dospívání - pro holky třeba romány Lanczové, ta píše vážně chytlavě, pro kluky - třeba Deník poseroutky? Artemis Fowl? oboje psané lehkou rukou. A takový Harry Potter může zaujmout téměř vždy. - U studenta asi něco, co zrovna frčí. Třeba Mornštajnovou. Nebo z klasiky Remarqua, je to klasika, ale psaná velmi přitažlivě. Jo a výborně píše Pavel Kohout, ten by mohl zaujmout u mnoha knih. Asi bych doporučila spíš autory než konkrétní knihy - Dan Brown, Willbur Smith, ale i třeba Alexandr Dumas. Hrabě Monte Christo by mohl zaujmout i dnes.