...třeba někoho zaujme v literatuře
.....jedna zajímavost - třeba někoho zaujme
.....dnes všude proklamovaná ochrana autorských práv....k čemu je?
.....pojdme na chvilku na návštěvu do slavného Holywoodu. Legendární filmoví tvůrci, Steven Spielberg a George Lucas spojili své talenty a vytvořili Indiana Jonese.....klobouk dolů, paráda
Kurecpalec ale proč oba hvězdní "vykradli" zhruba 20 starých hollywoodských filmů a ..........................
.....stojí za těch 13 minut shlédnout celé video
https://www.youtube.com/watch?v=Ns8bG9AbfwM#t=52
Mám odpověď na otázku "Proč?" Protože mohou... Autorská práva v Americe se nevztahují na věci vzniklé před rokem 1923 a kopírovat je vždy snadnější než vymýšlet originál.
Co se knih týče, protože nejsem zvláštní čtenář sci-fi nebo detektivek, mohu své tvrzení podpořit jen poukázáním na to, kolik zatím vzniklo veleděl kopírujících, navazujících, případně předcházejících knihy jako Jana Eyrová nebo Pýcha a předsudek. A vždycky se najde někdo kdo takovým paskvilům zatleská nebo je alespoň smířlivě vezme na vědomí.
Co naděláme...
Ale díky že jsi upozornil na autorská práva, Pajonku. V téhle džungli, kde OSA drží ruku permanentně nataženou, je dobré vědět kdy na vás nemůžou...
koukněte sami:
http://imslp.org/wiki/Voln%C3%A9_d%C3%ADlo
....a zase nemohu najít vlákno o komiksu - huh
Tak sem, třeba někoho zaujme.....
http://artikl.org/literarni/v-kazdem-z-nas-je-kousek-svobody
...hodně zajímavý, a jak by řekli moji vnoučci - chvílemi "hustý" ../tohle slovo nemohu nějak vystát !!!!
mimo jiné jsem dnes koupil Zaklínače - Skleněný dům
http://www.crew.cz/
......a může tady zase někdo napsat, jak rád čichá a slintá nad novou knížkou .... přijedu kdekoliv a "praštím" ho zaklínačem po kebuli /hihihi - tenhle komiks nepředstavitelně smrdí
.....a chce to zase čas než to vysmrádne - čtečka je bez chuti a zápachu /hihihihi
Komiksové vlákno je tu: http://www.databazeknih.cz/diskuze/volna-diskuze-5/nejlepsi-komiks-310/str-2
...odlehčíme
V tradiční britské soutěži o nejdivnější knihu roku se letos ve finále utkají třeba ....
Do nejužšího výběru se dostalo celkem sedm knih.
Podle zástupce pořadatele Toma Tivnana se letošní ročník obzvlášť povedl a vybrané knihy jsou ve své excentričnosti skutečně mimořádné. Za favorita je považována kniha s názvem Pokročilý výzkum chodníků (Advanced Pavement Research) a podtitulem Recenzované studie ze 3. mezinárodní konference o návrzích, výstavbě a opravách betonových chodníků.
Zdatně jí ovšem může konkurovat třeba seriózní pojednání o vývoji živočišných pohlavních orgánů s žertovným titulem Skryté partie matky Přírody (Nature’s Nether Regions) nebo kniha sumarizující zkušenosti autorky s oslovováním neznámých lidí nazvaná Cizí lidé mají nejlepší bonbóny (Strangers Have the Best Candy).
Do finále se probojovala i Sandra Tsing-Lohová, která v knize Šílená žena ve Volvu: Rok, kdy se mi vzbouřily hormony (The Madwoman in the the Volvo: My Year of Raging Hormones) píše o zkušenosti s menopauzou, nebo Ken Thompson s pojednáním o invazivních druzích nazvaném Kam patří velbloudi? (Where do Camels Belong?).
Poslední knihou na seznamu finalistů je praktický návod k ukončení vztahu s pohanským partnerem pojmenovaný Rozvod s opravdovou čarodějnicí: Pro pohany a lidi, kteří je milovali (Divorcing a Real Witch: For Pagans and the People That Used to Love Them) autorky Diany Rajchelové.
Zdroj: http://kultura.idnes.cz/
To je soutěž stvořená přímo pro Cimrmana. Hned jsem si vzpomněl na Způsoby proskakování oken při pronásledování zločinců.
...je tu kniha, která má pouze dvě hodnocení. Přitom se jedná o velmi /VELMI/ čtivý román.Líčí osudy přímého účastníka a jediného československého námořního důstojníka - lodního lékaře Gerarda Fráni, válečným jménem Gerard Fraineau na de Gaullových lodích Svobodné Francie.
Napsal ho Pavel Hejcman pod pseudonymem Gerard Fraineau. Román se jmenuje
Sbohem moře, sbohem oceány.
Knihu znám z prvního vydání, mám výborně načtené audio od Filipa Sychry /považuji za klenot.../
Existují knížky, které, obzvlášť když je čtete v mladém věku, vám utkví v paměti způsobem, jako by vás jejich autor doslova očaroval. Dovedně vyfabulované, s přesvědčivě vykreslenými postavami a především sugestivně stylizované. A když je zakomponujete ještě do atmosféry 2. světové války, okořeníte je vůní moře a exotických dálek stejně jako dramatickými okamžiky krvavých bitev napříč všemi kontinenty, nebudete často ani dýchat napětím.
Z dnešního pohledu už kdysi dávno, v roce 1975, za hluboké totality, se na pultech českých knihkupectví objevila publikace, která mezi všemi těmi prorežimními slátaninami působila jako zjevení. Pravda, byla útlá, čítala jen něco málo přes 260 stránek, přebal působil hodně nenápadným dojmem, nicméně její obsah byl pro mnohé čtenáře naprosto úchvatnou exkurzí do válečných let z dosud netušeného úhlu pohledu. Tedy netušeného v tehdejší střední Evropě, obehnané ostnatým drátem a zbavené kontaktu s okolním světem. Jmenovala se Sbohem moře, sbohem oceány!
....a jak to vlastně všechno bylo?
Gerard Fraineau bylo ve skutečnosti jen krycí jméno příslušníka československých zahraničních jednotek na západní frontě. Důvod byl nasnadě, protože většina vojáků i dobrovolníků, kteří opouštěli po březnu 1939 okupovanou republiku s cílem vyřídit si to s Hitlerem jinde a jinak, nechávala doma své nejbližší. A mstivost nacistů (podobně jako komunistů po Únoru 48) neznala v tomto ohledu mezí. Ve skutečnosti se jmenoval Gerhart Freund a pocházel z Ústí nad Labem, kde se narodil 19. listopadu 1912 v rodině uznávaného ústeckého lékaře Otakara Freunda (*1881-?), který vedl soukromé nervové sanatorium v Kliši. Mladý Gerhart (používající počeštěné příjmení Fráňa) se přidržel rodinné tradice a v roce 1936 promoval na lékařské fakultě. Poté krátce praktikoval ve Zlíně u Jana A. Bati.
Ještě v dubnu 1939 uprchl do Polska a 13. března 1941 dostal od exilové vlády Edvarda Beneše svolení ke službě u námořnictva Svobodných Francouzů (FNFL). Oficiálně se uvádí, že 20. března nastoupil jako lodní lékař na loď Ville d’Amiens, 4. dubna 1943 byl přidělen na ostrov Wight a do 11. srpna 1945 sloužil jako lékař v hodnosti poručíka na torpédoborci La Combattante. V říjnu 1945 byl demobilizován a vrátil se do Československa, kde se posléze dozvěděl, že jeho otec, matka Markéta (*1892-?) a bratr Felix (*1922-?) spolu s ostatními příbuznými zahynuli v koncentračních táborech (rodiče a bratr zamířili v říjnu 1942 nejprve transportem č. 797 z Prahy do Terezína a odtud transportem č. 1689 do Osvětimi, odkud, jak známo, nebylo návratu).
Se svou ženou, kterou poznal v Anglii, a dvěma syny zamířil do Zlína, kde ale už Jan A. Baťa nebyl v kursu (Beneš a bolševici se rukou společnou postarali o jeho diskreditaci), a tak se navzdory svým zkušenostem jako příslušník západního odboje uchytil jen jako závodní lékař. A jako by to nestačilo, při porodu třetího syna mu manželka zemřela. O děti se nakonec staral se svou druhou ženou, která přežila koncentrák. Vydání knížky se už nedočkal, zemřel 8. května 1974 ve Zlíně (tehdy ještě Gottwaldově…).
...takže co ten pseudonym?
Drobnou, nicméně nepřehlédnutelnou vadou na kráse této publikace bylo, že na rozdíl od jiných podobných knížek, se navzdory zjevným nepřesnostem a nelogičnostem snažila tvářit jako autobiografie, líčící skutečné životní osudy českého lodního lékaře ve službách jednotek Svobodných Francouzů. Ne, že by Gerard Fraineau, který je pod ní podepsán, neexistoval, ne že by u Svobodných Francouzů nesloužil. Tyto dvě věci jsou historicky doloženy, ale samotná kniha je ve skutečnosti kompilací nejrůznějších událostí, příběhů a osudů a je škoda, že jako takové nebyly uvedeny na pravou míru.
Přitom knize a její čtivosti by nijak neuškodila poznámka, že se jedná o román, který vznikl toliko na základě válečných vzpomínek muže, který za 2. světové války na rozdíl od jiných, kteří v potu tváře vyráběli v protektorátních fabrikách kanóny, tanky a letadla pro wehrmacht a luftwaffe, případně udávali své židovské a jinak smýšlející sousedy, přiložil svou ruku k porážce fašismu. Ostatně by to odpovídalo i autorskému podílu na vzniku publikace. Skutečným autorem byl totiž zkušený spisovatel a obratný fabulátor Pavel Hejcman (*1927), autor mnoha dobrodružných, historických a kriminálních románů. Ostatně u jeho profilu se zcela otevřeně píše, že „odborná zasvěcenost a realismus, jazyková kultura a vypravěčský styl jeho prací z nejrůznějších částí světa činí jeho romány, u nichž si čtenář nemůže být jist, co je fikce a co skutečnost, stále živé a strhující…“
... tak to je tedy návnada ... jen zakousnout :-) ... osobně nejsem moc velký fanda válečných románů, ale tohle si asi nenechám ujít ...
(kde se dají dočíst a dohledat ty informace o jeho rodině? ... chtěl bych to znát detailněji ...)
viki, to nevím ...ale zase vím něco o lodích, které v knize vystupují ....Čtenář si nepochybně vybaví sugestivní scénu souboje s německou ponorkou, která ještě v poslední chvíli po taranování francouzskou fregatou stihne odpálit smrtící torpédo, které pošle Ville d’Amiens ke dnu.......
...kousek z knihy - „Palte, palte!“ řval kapitán, ale děla už byla v mrtvém úhlu. V té chvíli vytryskl k temné obloze děsivý karmínový zážeh. Krvavým jazykem ozářil prostor. Hustě sněžilo, ani jsme to nepostřehli. Ohlušující detonace a vzdutá vlna nás srazila na kolena.
„Ville d’Amiens“ se rozloupla, velitelský můstek se vztyčil a s celou zadní částí zmizel v ledovém hrobě…“
Hezky se to čte. Až z toho mrazí. Jen to není pravda. Ville d’Amiens se nikdy nepotopila. Naopak, dočkala se konce války a po ní se vrátila na někdejší novokaledonskou linku a v srpnu 1947 byla za svou účast ve válce dokonce odměněna Válečným křížem (Croix de guerre)....................
Tahle kniha , řeknu nevím, nebo vím proč - je moje srdcovka............. to se čte samo
...tak ještě zajímavost o druhé lodi, na které údajně Fráňa sloužil. Jedná se o lod La Combattante. Nebyla to fregata, ale Britové, kteří ji postavili, ji představují jako eskadrový respektive doprovodný torpédoborec a nebo stíhač ponorek (tzv. fighter).
A ted k Fráňovi - oproti knize na lodi jako lékař nesloužil - za celou válku se na La Combattante vystřídali tři lékaři, ale Fráńa ne....
La Combattante nesla původně jméno Haldon a označení L19 a jednalo se o jednotku třídy Hunt III.
Aý po předání lodi v roce 1942 Svobodným Francouzům se přejmenovala na La Combattante.
A ted ta zajímavost, na konci příspěvku si povšimněte jména.
Na jaře 1944 se La Combattante osvědčila i v přímém boji. V noci z 25. na 26. dubna společně s fregatou HMS Rowley zachytila skupinu německých rychlých člunů a zvládla potopit S 147 a poškodit další. V noci z 12. na 13. května pak rozstřílela člun S 141, na jehož palubě zahynul i syn admirála Dönitze poručík Klaus Dönitz.
________________
Během vylodění v Normandii v červnu 1944 se La Combattente zúčastnila podpůrné námořní operace Neptun, zachránila z moře posádku z havarovaného amerického bombardéru B-24 Liberator a podílela se na ochraně konvojů mezi Anglií a Normandií. V červenci jí pak byla svěřena mimořádně čestná úloha při přepravě generála Charlese de Gaulle s doprovodem do Francie. Při této cestě bylo na palubě i 250 miliónů franků jako základ nové měny na území osvobozené Francie.
Až potud by osudy La Combattante nebyly v nějakém příkrém rozporu s líčením v knize Sbohem moře, sbohem oceány! Nicméně v době, kdy její autor „potápěl“ Ville d’Amiens, šel ve skutečnosti ke dnu torpédoborec La Combattante…
Bylo krátce před půlnocí 23. února 1945, když torpédoborec pod francouzskou vlajkou křižoval vody asi 25 námořních mil východně od hrabství Lincolnshire a severně od hrabství Norfolk. Přibližně ve 23:45 otřásla lodí mohutná exploze, která roztrhla trup asi s podobným účinkem, jak ho líčil autor našeho románu v případě Ville d’Amiens.
Bezprostředně poté vznikly dohady, kdo nebo co bylo vlastně příčinou potopení La Combattante. Zprvu byl zánik lodi připisován mině, ale německá kriegsmarine záhy vyrukovala s tezí, že zánik lodi jde na konto její nové tajné zbraně. Admirál Dönitz si podle všeho hodlal přihřát svůj ponorkový eintopf a vypustil do světa, že torpédoborec poslala ke dnu svými dvěma torpédy kapesní ponorka U 5330 typu Seehund, řízená poručíkem Klausem Sparbrodtem.
Pozdější šetření a zejména výzkumy z posledních let, analyzující nejrůznější nesrovnalosti v hledání příčin potopení La Combattante, se tak nakonec opět přiklonily k teorii potopení minou.
Jak je vidět, i na pohled krásná a mimořádně poutavá knížka může skrývat podivuhodná tajemství. V tomto případě se navíc ukazuje, jak ošidná může být hra na pravdu. Obzvlášť pak, když se kouzlí se skutečnými názvy a jmény a fikce a příběhy z druhé ruky se vydávají za vlastní skutečné prožitky. Nicméně na čtivosti knihy Sbohem moře, sbohem oceány! to nic neubírá.
Text příspěvku byl upraven 09.03.15 v 22:23
... já mám v podstatě z válečných knih o moři načteno pouze Konvoj do Murmanska a Žraloci a malé ryby, tak je na čase rozšířit obzor ... takže rozhodně dík za tip ...
Rusko zakázalo americký film, který se natáčel v Česku
Ruské ministerstvo kultury označilo za nepřijatelné šíření amerického filmu Dítě číslo 44 v ruské distribuční síti, protože prý zkresluje historická fakta. S odvoláním na prohlášení ministerstva to oznámila agentura TASS. Film, který se částečně natáčel v České republice, je podle ministerských úředníků nepřípustné promítat v Rusku v době oslav 70. výročí vítězství Rudé armády nad nacistickým Německem.
Snímek Dítě číslo 44 (Child 44) švédského režiséra Daniela Espinosy s Tomem Hardym v hlavní roli líčí příběh sovětského válečného hrdiny Lva Děmidova, který se po válce dá do služeb sovětské tajné policie. Když se na seznamu politických delikventů ocitne jeho manželka, je degradován a poslán do vyhnanství. Tam pak na vlastní pěst pátrá po sériovém vrahovi, zatímco Děmidovovi bývalí kolegové stíhají jeho samého.
V úterý byl v Moskvě americký film promítán pro novináře a ministerské úředníky, jimž se podle TASS americký thriller nelíbil. „Po promítání ministerstvo obdrželo řadu připomínek a stížností na zkreslování historických faktů a svévolnou interpretaci událostí před druhou světovou válkou, během ní a po ní. Zkresleny jsou i typy a charaktery sovětských občanů té doby,” praví se v prohlášení ministerstva......atd.atd.atd .....
Pročpak mě vůbec nepřekvapuje, že takový film Rusové zakázali? Mnohem víc mě udivuje kolik Čechu (kupodivu všech věkových kategorií), je schopno tvrdit, že nynější Rusové, nejsou Sověti. Ten film "Dítě 44" si musím ohlídat. Právě jsem dočetla vynikající knihu "Jaká je cena člověka" od Jefrosinije Kersonovské, která pojednává o přesně stejné době a o letech, které autorka strávila v pracovních táborech. Pochybuji, že je tato kniha v Rusku volně v prodeji.
Mě zase nepřekvapuje, že ho chtějí zakázat. Vám nevadí překrucovaní historie? Určitě, doba byla jaká byla, ale to co se nyní provádí s informacemi ohledně 2. Světové války apod. je opravdu nechutné. Nedávno jsem dokonce viděl článek, ve kterém byla Rudá armáda označována posměšně v uvozovkách jako ´´osvoboditele´´. Naopak si myslím, že je rozumné, pokud se konečně našel někdo, kdo se téhle mediální masáži postaví. A když už jsme u toho údivu - mě udivuje, kolik Čechů (bohužel také všech věkových kategorií) je schopno tak ohýbat hřbet a myslet si, že můžeme být se západním světem spojenci (dnes je to tedy problém hlavně USA a EU).
Text příspěvku byl upraven 15.04.15 v 18:49
Omlouvám se Lectorovi...Nechtěla jsem na příspěvek Alexandera reagovat, ale prostě nemůžu jinak...Popírat zvěrstva páchaná Sovětským režimem je v podstatě totéž, jako popírat existenci Holocaustu :-( Howgh
Vidíte a to je přesně ten důvod, proč jsem zde přispěl. Ta slepá nenávist ke všemu ruskému, jakoby to bylo něco prašivého. Jinak z vašeho příspěvku jsem tak lehounce pochopil, že tvrdíte, že popírám jejich činy jen na základě mého tvrzení, že historie se opravdu překrucuje. Jestli ne, pardon. Ale z Vaší poslední věty mi to tak vyznívá. To, co se dělo je zavrženíhodné a neomluvitelné. Ale co vzpomenout americký způsob ´´demokracie´´ ala rozeštvávání národů mezi sebou, kvůli čemuž trpěly TAKÉ obrovské spousty lidí (zvěrstva ve Vietnamu např.) A propos pískejme rovinu, přátelé. Jen tak pro doplnění - nikoho neobviňuju z toho, že podporuje toho či onoho. Jen poukazuju, že když se srovnává režim vybudovaný na nenávisti s režimem stojícího na principu rovnosti, zmiňme i ty, kteří tyhle rozbroje načínají (třeba právě ti filmaři, kteří si upravujou skutečnost podle sebe).
Text příspěvku byl upraven 15.04.15 v 19:45
Tak to jste vážený pane Alexandře opravdu vedle jak ta jedle, že bych trpěla nenávistí ke všemu Ruskému, když jsem sama ze 3/4 Ruska a Ruština je můj mateřský jazyk ;-) V ruštině jsem toho za život přečetla jistě víc, než Vy v Češtině. A možná právě proto mám do této problematiky poměrně hluboký vhled. Navíc nějak nerozumím Vašim nenávistným výlevům směrem k Amíkům, když o těch v příspěvku Pajoneka nebylo ani zmínky. Fakt nevím taky na základě čeho jste dospěl k názoru, že "ohýbám hřbet" před USA??? Nicméně, když už jste USA do diskuse zatáhl (a začal jste srovnávat), tak ano. Přikláním se k názoru, že USA (i se všemi jejich prohřešky) je pro nás, jako pro demokratickou zemi přijatelnějším spojencem, než "Carské" Rusko.
Váš ironický projev nechám stranou a nebudu na něj reagovat stejnou mincí. Proč bych se k tomu také snižoval, že. To vyjádření opět nepatřilo přímo Vám, ale jestli jste si to tak přebrala, tak se omlouvám. Nemyslím si, že máte tak úplně pravdu, to že Vámi požadovaného věku, který by byl ideální k náhledu na svět jsem zřejmě ještě nedosáhl, je sice smutné, ale myslím, že mám i svou vlastní hlavu. Jestli máte těmi ´´nenávistnými výlevy´´ na mysli mé upozornění, že oni také nejsou svatí, tak prosím, kamenujte mne. Zasloužím si to za mé nepokryté nepoklonkování tomu, co mi předkládají média. To, že ohýbáte hřbet také nepatřilo Vám, jak jsem asi po prvním příspěvku mohl tušit, na čí straně zrovna Vy jste. ´´Amíky´´ jak Vy je familiérně nazýváte, jsem do diskuze vtáhl díky tomuto, cituji: ´´amerického filmu Dítě číslo 44´´. Už to, že napíšete carské Rusko o něčem svědčí. Nicméně, já váš názor nesdílím, protože - i přes svůj nízký věk - si myslím, že pro západ jsme byli vždycky jenom póvl na udržení ekonomiky, případně pár let míru.
Text příspěvku byl upraven 15.04.15 v 20:23
Když už jste tak "hezky" nadefinoval, čím jsme byli pro západ. Jistě svedete i definici, čím jsme podle Vás byli pro východ, že k němu tak zbožně vzhlížíte?
Jejda: obávám se že to opravdu přeháníte, Alexander1918 žádné militantní názory nehlásal, to Vaše vidění světa je poněkud černobílé...
Tak za prvé, to co jsem nadefinoval je prostě pravda a můžete namítat, co chcete - historická fakta mluví za vše. A na Vaši útočnou otázku mám také odpověď - já vůbec neříkám, že východ je o něco lepší. Nevím, kde jste vydedukovala, že k východu vzhlížím. Moje původní myšlenka byla, že každý nadává jenom Rusku, USA dělá naprosto totožné věci ale protože to dělají v rámci ´´demokracie´´ se nic neděje. Tož jak se říká ... vrána k vráně sedá, svůj svého si hledá. ;)
Vložit příspěvek