Tvůrčí psaní a vydávání aneb pisálkové mezi námi
Fritaaa:
Tak to mám podobný problém,
mám v hlavě fiktivní postavy, nelogické děje a vyvrcholení příběhu. (s několikanásobným koncem)
Ale, abych z toho napsala alespoň stránku, dává pořádně zabrat...
Text příspěvku byl upraven 30.12.15 v 11:10
Nechce se mi číst komentáře před tím mým, ale dodávám důrazně - je blbost psát knihu. Začínejte povídkami. Spoustou povídek. Až po delší době zjistíte, jestli máte na něco víc.
Já myslím, že dobrej autor píše prostě proto, že musí. Má co sdělit a musí to z něj ven - a nezáleží moc na tom, jestli ten autor je spisovatel, malíř nebo třeba muzikant, podstatné je, že má CO sdělit. To je totiž hlavní. Mít co říct. A pokud jste spisovatel - tedy psát o něčem.
To woodward....musí něco sdělit.... a měl by to sdělit tak aby tomu bylo rozumět. Měl by vysvětlit CO tím chce sdělit, KOMU je to určeno a JAK se tomu má rozumět. Umělci mají svůj pohled na svět a mnozí předpokládají, že konzumenti jejich díla mají tentýž pohled. V tom bývají dosti často ve svém uměleckém zanícení omezení. SNOBI sežerou vše co se dá. Běžný konzument si vybírá a umělcovo dílo nedokáže ocenit-nemá měřítka. SNOB je má - peníze.a cena díla, kterou stanovili další snobi.
Tester: Z mé strany, bohužel, zásadní nesouhlas! Autor (podle mého) rozhodně NEMUSÍ nikomu vysvětlovat "CO chce svým dílem říci", v žádném případě NEMUSÍ definovat "KOMU je kniha určena" (Andersenův tatínek např. předčítal malému Hansi Christianovi, ležícímu v kolébce, Shakespeara – a určitě tím chlapce nijak – v záporném smyslu – nepoznamenal) a už VŮBEC NEMUSÍ nikomu vysvětlovat, "JAK jeho románu máme rozumět" ("Touto básní, milé děti, chtěl básník říci toto:…").
Ano, umělci mají "svůj pohled na svět" (ten mají ostatně i "neumělci") – ale to, jak umělecké dílo vnímám já coby "konzument", je čistě MOJE věc – a právě V TOM (na rozdíl např. od technického rysu nebo receptu na svíčkovou) spočívá celé kouzlo umělecké tvorby: v MOŽNOSTI SVOBODNÉ INTERPRETACE PŘEDKLÁDANÉHO…
Kdyby Kafka, nebo Tolkien nebo Ladislav Fuks dopředu stanovili "návod", jak máme jejich díla chápat, neštěkl by po nich dneska už ani pes…
ad Tester: to jsou blbosti. umělecké dílo je určeno lidem. tečka. kdo si z něj co vezme nebo nevezme záleží na něm. snobi s tím mají co dělat jen pokud jde o ekonomickou stránku věci. umělců, kteří umřeli v bídě, protože jeho dílo pochopily až pozdější generace, je spousta. jak říkám, autor musí mít co sdělit a jediným měřítkem je pravdivost a síla toho sdělení.
Text příspěvku byl upraven 30.12.15 v 13:31
Woodwarde, vidím, že nás to nadzvedlo oba - psali jsme současně, takže se naše názory trochu překrývají... :-)
Tímto bych rád lehce zabrousil do tématu knižní trh v ČR a možnosti publikování. Spousta z nás se jistě pokoušela něco svého vydat a spoustě z nás se to i podařilo. Diskuse možná pomůže utřídit současná vydavatelství tak, aby lidé neposílali svá díla zbytečně tam, kde to ani nebudou číst, protože to např. nesouvisí s žánrovým zaměřením vydavatelství.
Povídku Svobodná volba (http://www.databazeknih.cz/knihy/svobodna-volba-250035) jsem vydal v elektronické verzi u Bezvydavatele.cz. Velkou výhodou je, že přijímají všechny rukopisy. Na druhou stranu, děl je tam hodně a to Vaše zřejmě velmi rychle zapadne, pokud neinvestujete do jeho propagace. Nevýhodou je také to, že honorář posílají až ve chvíli, kdy zisk z Vaší knihy činí min. 1000 kč. V takovém případě musíte mít ale jistotu, že si ji stáhne dostatečný počet lidí. Od roku 2016 je také zavedeno nové pravidlo: Za každé nové dílo musí autor zaplatit 200 kč. Cílem je zamezit praxi, kdy autor dílo nahrál jen kvůli ISBN a záznamu v databázi a poté jej z webu stáhl.
Dovolená v Dubaji (http://www.databazeknih.cz/knihy/dovolena-v-dubaji-250032) už mi vyšla v kamenném nakladatelství, a to u Petra Štengla, který si všímá sociálně kritické prózy a poezie a vydává také díla zahraničních autorů. I když jde o malé nakladatelství a autor ze své knihy nemá žádný zisk, mohu doporučit, co do komunikace s autorem vše fungovalo na jedničku. Žel množství rukopisů, které se na vydavatele každoročně valí, je tak velké, že i undergroundový Petr Štengl letos vyhlásil stop stav a nové rukopisy již nepřijímá.
Obecně si myslím, že hodně elitním klubem je Host a Argo, kde preferují spíše své kmenové autory, nicméně znám takové, kteří poslali namátkou svůj rukopis a uspěli i zde (namátkou třeba A. Mornštajnová a její Hotýlek).
tester: Já jsem kdysi používal Storybook a ještě jeden zahraniční program. Je to docela pěkné, ani jsem možná neobjevil všechny funkce nebo se je nenaučil používat. Pře lety to mělo problémy s exportem češtiny, muselo se to pak vykopírovat. Ale možná by stačilo použít ten SW na kostru příběhu, logiku návaznosti, přehled postav, rekvizit a scén. A samotné kapitoly mít jinde. Možné také je, že už i Storybook češtinu umí (kdysi býval problém i v jiných programech, teď má většina Unicode a je to ok).
ad programy: Vydavatelé berou ledacos. Oni si to pak grafici do těch rámečků nějak nalejou. já jsem kdysi v dřevních dobách pro jedno vydavatelství musel převádět přeložené knihy do t602 protože paní grafička neuměla s Wordem, ale od té doby jsem těch knih přeložil několik desítek a word berou všichni. a myslím, že pokud někdo fakt umí psát, tak se o něj poperou i kdyby jim o poslal naškrábaný na pergamenu.
Tý jo ja žasnu nad tím kolik jsem vlastně přečetl knih. jenom tady si to mužete opravdu uvědomit.
Oslovil mě jeden známý. Měl docela bohatý život (na zážitky) a píše paměti. Jak postupuje, ukazuje se že ví lecjakou "pikantnost" na mnohé osoby, známé z politiky a obchodu. Má teď starost, aby po uveřejnění těchto faktů nemusel čelit žalobám... Některé věci by totiž asi obtížně dokazoval, že se skutečně staly...
Co má s tím dělat? Já mu poradit nedokážu.
vydat to jako román a změnit jména.
Kromě toho když řeknete někomu "ty jsi vůl", je to urážka na cti a tudíž žalovatelné, kdežto když řeknete "myslím, že jsi vůl", je to osobní názor a za ten se může protějšek třeba vzteknout a nenadělá nic
Pokud by se autor rozhodl změnit plán a vydat své zážitky jako román, stačí lehce změnit jména (čtenář si skutečné osoby domyslí) a přidat upozornění, že všechny postavy díla jsou vymyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami atd. je zcela náhodná. Jinak asi vždy bude hrozit žaloba.
Dobrým řešením by byl právní rozbor odborníka na tuto oblast práva. Pro jistotu - ještě lépe dvou odborníků.
Přesouvám příspěvek z jiného tématu, který asi admin smáznul, neb jsem se dubloval.
Tímto bych rád lehce zabrousil do tématu knižní trh v ČR a možnosti publikování. Spousta z nás se jistě pokoušela něco svého vydat a spoustě z nás se to i podařilo. Diskuse možná pomůže utřídit současná vydavatelství tak, aby lidé neposílali svá díla zbytečně tam, kde to ani nebudou číst, protože to např. nesouvisí s žánrovým zaměřením vydavatelství.
Povídku Svobodná volba (http://www.databazeknih.cz/knihy/svobodna-volba-250035 ) jsem vydal v elektronické verzi u Bezvydavatele.cz. Velkou výhodou je, že přijímají všechny rukopisy. Na druhou stranu, děl je tam hodně a to Vaše zřejmě velmi rychle zapadne, pokud neinvestujete do jeho propagace. Nevýhodou je také to, že honorář posílají až ve chvíli, kdy zisk z Vaší knihy činí min. 1000 kč. V takovém případě musíte mít ale jistotu, že si ji stáhne dostatečný počet lidí. Od roku 2016 je také zavedeno nové pravidlo: Za každé nové dílo musí autor zaplatit 200 kč. Cílem je zamezit praxi, kdy autor dílo nahrál jen kvůli ISBN a záznamu v databázi a poté jej z webu stáhl.
Dovolená v Dubaji (http://www.databazeknih.cz/knihy/dovolena-v-dubaji-250032 ) už mi vyšla v kamenném nakladatelství, a to u Petra Štengla, který si všímá sociálně kritické prózy a poezie a vydává také díla zahraničních autorů. I když jde o malé nakladatelství a autor ze své knihy nemá žádný zisk, mohu doporučit, co do komunikace s autorem vše fungovalo na jedničku. Žel množství rukopisů, které se na vydavatele každoročně valí, je tak velké, že i undergroundový Petr Štengl letos vyhlásil stop stav a nové rukopisy již nepřijímá.
Mám dopsanou novou prózu (v současnosti probíhají korektury) a vydání by mohlo klapnout koncem roku 2016. Ovšem kde a zda vůbec, to je ve hvězdách.
Obecně si myslím, že hodně elitním klubem je Host a Argo, kde preferují spíše své kmenové autory, nicméně znám takové, kteří poslali namátkou svůj rukopis a uspěli i zde (namátkou třeba A. Mornštajnová a její Hotýlek).
To by jistě šlo, jenže to by pak nebyly memoáry a nemělo by to autenticitu. U románu, byť s upozorněním- dle skutečných událostí -nikdy nevím, co je fakt a co už je přimyšleno.
Pokud vím, tak žádný umělec nebo politik nehalil paměti do hávu románu. Jak oni to dělali? Přiznám že v téhle oblasti literatury mám poněkud mezery.
Zajímalo by mě, proč některý moderátor smazal moje téma "Co byste poradili autorovi memoárů" a příspěvky - napřeskáčku!" - hodil sem, kde se ztrácejí souvislosti.
A co na něm jako nebylo korektní...? A smazáno bylo téma, nikoliv jednotlivé příspěvky!
Zkoušeli jste sami někdy něco napsat? Nemyslím jen nějakou krátkou básničku, ale něco obsáhlejšího. Já jsem asi jako 12 letá četla knihu Divoké kočky a tak se mi zalíbila, že jsem zkoušela na podobné téma napsat knížku. Nakonec jsem ji nikdy nedopsala, protože mi nešla sepsat hlavní zápletka a tenkrát mě to i přestalo bavit. Škoda jen, že jsem ji vyhodila. Dnes by to bylo zajímavé počtení.
to je nič, ale nájsť k nej čitateľov a donútiť ich aby si to prečítali! To je šichta!
ano , co vím tak hned 3* , a to nemluvím o básničkách a povídkách. vždy to skončilo kolem strany 20 . Takže dodnes nevím, jak psát, aby to mělo smysl. Jak moc má být příběh promyšlený do předu? Má si člověk dělat osnovu na 100 stran, a nebo má prostě psát? A jak to udělat, aby psaní nepřestalo bavit. říká se, že aby se to čtenářům líbilo, tak autor musí při psaní plakat dojetím . Myslím že hlavní problém, a ne jen můj, když člověk začne psát, to jsou zkušenosti. Všimněte si např. Fimfárumu od Werich, z toho čiší životní zkušenost, i je vidět že autor celý život tvořil. Proto nemám ráda knihy mladých autorů a ani je nečtu .
ja som sa držala skutočnosti a v tom prípade sa ti nemôže stať, že nevieš ako zabiť hrdinu už na 20 strane. Pamätám si ako jeden renomovaný básnik vyčítal inému, že jeho verše nie sú odmakané, a že z nich cítiť, že sa mu píše ľahko v reči viazanej. Básnik sa má potiť, inak to nestojí za veľa./koniec citátu ren. básnika/
Dovedete si představit že jste v 18ti letech donucení psát? Do novin, do rádia, do televize. To je na mašli.
Vložit příspěvek