Zdává se vám o knize, kterou čtete? O tom, co jste četli?
Mně jen málokdy. Je to příznak toho, že se mnou kniha nic nedělá, že mně nijak neovlivňuje?
Nikdy se mi nezdá o knize jako takové, nebo o příběhu, který jsem četla, ale již se mi několikrát stalo, že postava z čtené knihy se objevila v mém snu.
To Hanka_Bohmova.........že chodím opuštěnou otevřenou krajinou.....tak perspektivní a věštecký sen?
O knize, kterou čtu pro potěšení, tak se mi nezdál sen, že by v něm vystupovala nějaká postava nebo bych byla v místě a době příběhu. Nevím, jestli se to počítá, ale jednou jsem se učila dějepis, který se týkal doby antické, kde někdo bojoval. Potom jsem usnula. Zdálo se mi o té bitvě.
skôr na veciach na ktorých pracujem a to do tej miery, že musím zažať, napísať to na papier, potom môžem v kľude spať ďalej a viem, že ráno tú kravinu môžem väčšinu vyhodiť.
Jednou se mi zdál sen zmotaný ze dvou knih - Sergej Pavlov Měsíční duha a Brian Greene Elegantní vesmír - ale v té době jsem četla jen toho Greena. A byl móóc krásný.
Jinak když nemůžu usnout, tak si myslím sen, až usnu.
Docela často. Jako se nám přenášejí drobnosti všedních dnů do spánku, a většinou jsou to triviality, tak i děj knihy, její osoby nebo její název se mě promítne ve snu. Osobně si své sny hodně pamatuji, mám je barevné a některé se mě i opakují. Takže jsem asi blázen. :-)
Text příspěvku byl upraven 18.05.16 v 22:09
Mně se o knize zdálo jedinkrát - šlo o jednu scénu, na kterou se nabalila má záliba v detektivkách. Příčina - byla to "bichle", která mě poněkud deptala a chtěla jsem ji mít z krku co nejrychleji, tak jsem četla o sto šest. Sen nebo spíše noční můra se mi vybavuje dodnes. Ta kniha se jmenovala Zločin a trest.
Text příspěvku byl upraven 19.05.16 v 22:18
Dodnes si pamätám jeden sen,ktorý som mal počas čítania Procesu Franza K. Premietal som si v hlave prečítaný dej a objavilo sa v ňom niečo,čo som si chcel ešte raz na druhý deň pozrieť v knihe,lebo ma to zaujalo.Nikdy som to v knihe nenašiel,ale vtedy by som prisahal,že to tam bolo...
Text příspěvku byl upraven 20.05.16 v 00:23
O knížkách bohužel ne, i když bych si to kolikrát moc přála, ale občas se mi zdá pokračování nějakého seriálu, když ten díl skončí zrovna v tom nejnapínavějším (jak už to tak bývá). Asi to bude tím, že knížku v tom nejlepším neodložím :-).
Občas se mi to stane,ale jen u "strašidelných knih", když se bojím. Pak mně to straší i ve snu. Hrozné je, když se mi ale zdá, že vrahem jsem já. Vraždu sice přímo nepáchám ale VÍM, že jsem ji provedla a prožívám naprosté zoufalství nad činem, který se nedá nijak vrátit. Je to dost divný a intenzivní pocit. Nebo naopak chladnokrevně vymýšlím jak zamést stopy a co udělat s mrtvolou... Jsem vždycky strašně ráda když se vzbudím a zjistím, že to byl jenom sen.
Tak teda to se mi ještě nikdy nestalo, naopak často se mi zdají sny o tom, jak jsem chodil do školy. Hlavně o spolužačkách.
Mně se před lety zdálo o knize, jenže to byla kniha, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Seděl jsem v lavici na gymplu, za chvíli měla začít hodina, na lavici jsem měl před sebou učebnici TUREČTINY (v životě jsem se neučil turecky) a Pepa, co seděl vedle mě se mě zeptal: máš úkol z turečtiny? A já si v tu chvíli uvědomil, že a) nemám úkol z turečtiny, b) vůbec neumím turecky, ani slovo, a c) že za chvíli přijde Bočan (to byl náš latinář a dějepisář) o kterým jsem v tom snu "věděl" že ho máme na turečtinu a že to parádně schytám. Ten sen jse měl celkem dvakrát, vůbec nechápu kde se to vzalo, poprvé se mi to zdálo asi patnáct let po gymplu, v emigraci. Ale tu učebnici si pamatuju naprosto přesně: Byla dost tlustá, tak přes tři sta stránek, nahoře stálo tučnýma černýma verzálkama TUREČTINA (to zabíralo asi čtvrtinu výšky titulní strany) a pod tím byl na tmavém, šesozeleném podkladu složitý tmavohnědý kruhový ornament skoro přes celou šířku. Pořád si říkám, že jednou třeba zjistím, že taková kniha doopravdy existuje.
Já si z tý turečtiny taky pamatuju jenom tu titulní stránku a to zděšení jak mě Bočan zjezdí, až zjistí, že nemám úkol.
To je zajímavé téma... Zvláštní, o knize se mi nikdy nezdálo, i když třeba v mládí jsem dost prožívala Hraběte Monte Christa či Tři mušketýry:-) Takový sen, že se prokopávám z pevnosti If, to bych si nepřála! :-) Mně se spíše zdává o filmech a hercích. Nejvíc na mě zapůsobil film Stalo se za bílého dne (ještě starý černobílý film), na který mě nechali dívat rodiče z výchovných důvodů, abych nechodila s cizíma pánama za čokoládové ježky:-) - bylo mi asi 8 let... Je fakt, že to ten správný účinek mělo, zdálo se mi o tom a křičela jsem ze spaní...
Sny o knihách a postavách z nich jsem do nedávna neměla, než jsem před nedávnem prožila šok a vytáhla mě z něj právě kniha... Takže můžu říct, ano jednou se mi zdálo o alchymistce, ale nic víc si z toho snu nepamatuju... Jinak jsem mívala též baravné sny a hodně jsem si z nich pamatovala, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že by to mělo znamenat, že jsem blázen...
Jinak se připojuju k RamonVarga... Též se mi často zdá, o bývalých spolužácích a spolužačkách anebo, že píšu písemku...
Text příspěvku byl upraven 23.05.16 v 15:54
O knihách se mi zdá se železnou pravidelností. Asi proto, že čtu před spaním. Mé sny si sice děj upravují, ale vždycky to má souvislost se čtenou knihou. A vím naprosto jistě, že pokud budu před spaním číst Kinga, bude to hrůza a budu se bát. Dokonce se mi už stalo, že jsem musela vstát a snažit se to jaksi rozchodit, protože jsem se bála znovu usnout, že se ten děs vrátí.
Když mi bylo pouhých patnáct let, sebral jsem potají babičce Snář, a zvědavý jsem ho přečetl. Od té doby se mi nepravidelně asi pětkrát za rok zdává sen, ve kterém mě honí smrtka s kosou a když mě dožene, mávne s ní a v ten moment se probudím. Dodnes mám obavy se podívat do nějaké knihy - Snáře - co to znamená, sen se dodnes opakuje. Trvá to už 50 let a nikdy jsem se nikoho nezeptal, co to znamená. U jiných knih jakéhokoliv žánru se mi nikdy nic nezdálo.
Text příspěvku byl upraven 29.05.16 v 01:00
já to fakt nevím, v životě jsem snář neviděl, ale co když je v tom snáři napsáno třeba: "smrtku s kosou máchati viděti - státi se milionářem", nestálo by za to se po těch padesáti letech kouknout? třeba aspoň ty sny přestanou. ;)
ja som si radšej kosu kúpila. A môžem povedať, že ísť s kosou po meste na pravé poludnie nie je práve najlepší nápad.
k woodward a ako si na tom s tým milionárstvom ?
milionářem nejsem, to bych poznal...Třeba nějaká dáma, co čte Snáře , se smiluje a vysvětlí, protože každé slovo co jsem napsal je pravdivé.
K psychoušovi pro jistotu nejdu, chci umřít na svobodě. Do snáře se kouknout ? Co když mě pak dohoní, máchne a už se neprobudím?
nevím nevím ...Ještě jsem na světě rád.
Text příspěvku byl upraven 29.05.16 v 10:17
Ano občas se mi zdá o knize kterou sem četla stejně jako třeba o filmech co sem viděla v tv. Obvykle je to takový mix od všeho co sem ten den dělala a zažila. Ale věřím že to má nějaký skrytý význam.
Vložit příspěvek