Ženy versus muži / Ženy a muži
"Žene stačí dobre poznať jedného muža, aby pochopila všetkých. Muž môže poznať všetky ženy a nepochopí ani jednu."
********************
zun, Novinky: "Dříve (u)měly ženy pečovat o blaho svých mužů Stojí za to připomenout, jak vypadalo rozdělení rolí dříve. Podle výňatku ze středoškolské učebnice Hospodaření v domácnosti z poloviny minulého století, který koluje na sociálních sítích, se ženy měly starat především o blaho svého manžela. Ten byl hlavou rodiny, která ji svou prací zabezpečovala. Proto měla být manželka na návrat svého muže z práce vždy perfektně připravená. Měla mít hotové jídlo, 'protože většina mužů se domů vrací s prázdným žaludkem a dobré jídlo je součástí tolik potřebného vroucího přivítání'. Žena měla být svěží a upravená, domácnost měla mít uklizenou. Připravené na příchod tatínka měly být také děti. Ty měly být umyté, učesané a podle potřeby převléknuté. 'Jsou to vaše malé poklady a dotvoří příjemnou atmosféru jeho návratu.' Manželka měla také minimalizovat hluk v domácnosti. 'V době jeho návratu vypněte pračku, vysavač. Přimějte k tichosti také děti.' Rozhodně se nedoporučovalo vítat manžela stížnostmi a problémy. 'Udělejte mu pohodlí – může se natáhnout do pohodlného křesla nebo si lehnout v ložnici. Naklepejte mu polštář a nabídněte mu, že mu sundáte boty.' Podle učebnice pak také žena měla svému manželovi naslouchat a večer se přizpůsobit jemu."
**********************
„Demokratické zřízení doplatí na to že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“ Sókrátés (469 – 399 př. n. l.)
Text příspěvku byl upraven 05.05.15 v 15:13
Dudu: http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/330016-zena-se-postupne-stava-hlavou-rodiny.html ------------ http://svjet.sweb.cz/hospodareni.html -------------------- A takovou učebnici asi na DBK nenajdeš :-(
Text příspěvku byl upraven 05.05.15 v 16:07
Ženy versus muži bych v nadpisu vynechala, ženy A muži nebo muži A ženy působí daleko líp :)
Když jsem četla ten první příspěvek od Plútarcha, napadalo mě "Ale já potřebuju demokratický vztah." Po jeho dočtení do konce mi to došlo, protože i ke slovu demokracie tam má jakýsi moudrý komentář. Ve vztahu nejde podle mě o demokracii a o to, že by ženy chtěly práva mužů. Muž má být mužem a žena ženou. Neznamená to, že by měli být stejní a dělat všechno stejně nebo napůl, ale měli by spolupracovat. Spolupráce, respekt k osobnosti druhého a vzájemné naslouchání je podle mě základ dobrého vztahu.
Znám spoustu mužů, kterým vyhovuje, že zrovna jejich žena je tak trochu generál. Jsou i muži, kteří jsou rádi, že dovolenou zorganizuje žena a oni se tím nemusí zabývat. Když to vyhovuje oběma, proč ne. Zároveň si ale myslím, že muž, který očekává, že mu žena jen bude plnit přání a potřeby a vše dělat podle něj - takový muž podle mě není správným mužem. Spíš je slabochem, který si potřebuje tímhle postojem dodávat jakýsi falešný pocit hodnoty ve stylu "já jsem muž, jsem lepší". Lepší není ani muž ani žena. Prostě jsme jiní a tuhle jinakost je třeba respektovat, využívat a brát ji takovou jaká je.
Ženatý věřící kamarád z Moravy mi napsal: "Nezapomeň, že chlap potřebuje pořád něco dělat a žena zase musí o něco, nebo někoho pečovat či starat se... Moudrost z Moravy." Souhlasím s tou jeho moudrostí a líbí se mi. Ale došlo mi při ní, že my s přítelem máme tyto vlastnosti oba dva. I já potřebuju jako žena pořád něco dělat, i on jako muž má sklony o mě pečovat. Vaří rád a líp než já a dělá mu radost, když mi může udělat oběd. Proč bych ho o tuto radost měla ochuzovat? I jeho potěší, když se naučím posekat trávu, štípat dříví a jezdit autem. Pomůžu mu tím a můžu to udělat za něj tehdy, když on třeba zrovna nemá čas nebo dělá něco jiného. Stejně tak je lepší umět si vyměnit žárovku než tři dny sedět potmě. Ví, že teplé večeře každý den nedostane a chápe, že máme 21. století, kdy i ženy chodí do práce. Nejde o kariéru. Ale 8 hodin v práci, do toho péče o děti, úklid a vaření. Vlastně ty ženy, které v tomhle režimu zvládají vařit každý den večeře obdivuji, že to zvládají. Já na to sama nemám dostatek energie a nemám potřebu být tak dokonalá superžena. S tím souvisí i to, že mu opravdu nebudu naklepávat polštář a zouvat boty a nebudu ho vždy vítat s úsměvem. I když bych chtěla, někdy to prostě nejde. Nebudu se mu vždy a každý večer přizpůsobovat a on to ani nečeká. Po chvilce klidu si budeme naslouchat vzájemně a pohodlí si uděláme společně :)
Nemáme už 50. léta a to je prostě fakt se vším všudy. Doba nebyla tenkrát tak uspěchaná a jistě to mělo i svoje výhody. Bylo snazší všechno uklidit, uvařit a čekat voňavá, tichá a usměvavá, když žena byla celé dny doma nebo končila v práci ve dvě odpoledne. Pokud tohle v dnešní době zvládají pracující ženy, je to u mnohých na úkor jejich vlastních sil a mnohé z nich zapomenou samy na sebe. Zapomenou, že nejsou jen uklízečky, chůvy a kuchařky ale taky i ženy. A chlap si jich pak přestane vážit a najde si jinou, která třeba nemá každý večer navařenu teplou večeři, ale pořád je tou ženou. Z těch všech bodů a rad bych souhlasila s tím klidem a úsměvem na přivítanou. A hlavně s tím, že není dobré hned na přivítanou chlapa zahltit problémy a stížnostmi. To opravdu platí i teď a rozumná ženská tohle ví. Rozumný chlap zas neočekává, že mu dnešní žena splní body seznamu z 50. let.
Líbí se mi to, co napsal VíťaNT.
Přispěju k tématu citací z jednoho maminkovsko-miminkovského webu, kde uživatelka uvedla 9 (ironických) důvodů, proč si pořídit dítě. Ten devátý důvod se dotýká mužů i světa literatury:
9. Můžete o tom napsat knížku a být v balíku.
Jakmile si pořídíte dítě, máte možnost na toto téma sepsat knihu a nehorázně zbohatnout. Důležité je, abyste to nepsali z pohledu matky, protože to dnes nikoho nezajímá, to je moc obyčejné. Z pohledu otce, to už je společensky mnohem zajímavější a tím pádem na tom trhnete i víc peněz. Patrně největší terno byste udělali, pokud byste knížku psali z pohledu otce-homosexuála, který je samoživitel. Základ je psát o třech věcech: Jak jste nevyspalí. Jak dítě zlobí. Jak dítě pořád zvrací a vyměšuje. Tato tři témata pořád točte a pište to tak, aby nikdo nepoznal, že pořád píšete o tom samém. Potom se miliony jenom pohrnou.
Poznámka: Knížku vydejte v zemi, která má veliký knižní trh. V Čechách knížky nikdo nekupuje. Na smlouvu s nakladatelem si vezměte právníka, jinak jako honorář dostanete přáníčko s bonboniérou, žádné miliony se nepohrnou a vy se budete živit jako námezdní pisálek.
moserova: Jojo, větu jako " já mám tyto problémy proto, že jsem se narodil do špatné rodiny" by mohl říct skoro každý druhý... Jde o to, o těch problémech vědět a něco s nima dělat.
binysek: Koukám, že máme ideál docela podobný. Myslím, že je fajn, když oba v páru zvládají leccos a pak dělají to, co je zrovna potřeba. K tomu ta svoboda být i sám za sebe bez partnera a bez rodiny. Jenže tyhle věci se často bohužel nebo i bohudík předávají podle toho, v jaké kdo žil rodině. Pokud má jeden víkendové rodiče a druhý rodiče, kteří jsou nonstop společně 24 hodin denně a 365 dní v roce, bude to takovému páru fungovat jen hodně těžko.
Tahle problematika je strašně moc složitá.... Ale vymlouvat se na rodiče nejde, ať už dělali cokoli.
Plútarchos, Sókratova citace se mi velice líbí, protože je nadčasová.
Myslím, že řešit problém mezi muži a ženami je složitý už proto, že jsme prostě každý jiný a každý čekáme od života něco jiného.
Za sebe bych si dovolila říct, že pokud je muž, se kterým jsem se rozhodla sdílet dobré i zlé, opravdový muž, který se dokáže postarat o mne i rodinu, pak mu dopřeji ráda klid i pohodu, když přijde domů unavený z práce. Ráda mu uvařím dobré jídlo a klidně ho nechám dřímat na gauči. A budu ráda, když se mu budu líbit a budu se snažit, abych se mu líbila. Vzal si mne přece proto, že ho na mně něco upoutalo víc, než na jiných ženách.
Můj manžel je horník a já si jeho práce vážím, bojím se o něj a nemám problém v tom, aby se doma cítil dobře. Taky jezdím do práce, ale tam se nemusím bát o život. Asi mám v životě štěstí, že mohu být tou tradiční a velice spokojenou manželkou.
Život a vztahy ale tak jednoduché nejsou. To je právě ta jedna z posledních vět, co napsal VíťaNT.
Alix, napsala jsi to fakt moc hezky, tak obyčejně lidsky a opravdově…
Je to radost a úleva přečíst si v dnešní době takhle normální (neemancipovaný – a tedy zřejmě i "nemoderní") názor na soužití muže a ženy.
Já jsem šťastně ženatý čtyřicet let – a plně ti dávám za pravdu: muži a ženy jsou každý trochu jiný – a udržet pohromadě je může jen oboustranná tolerance a vzájemná úcta. O vztah je třeba pečovat – a nebojím se napsat: "pečovat s pokorou".
A nádherně to napsal i Víťa: vážit si jeden druhého, nestydět se "udělat práci za druhého" – a především: už proboha nezrychlovat! (Já osobně bych se dokonce přimlouval za určité zpomalení…)
Ono jde asi o to, co si představuješ pod tím zrovnoprávněním. Pokud to má být například to, že se ženám přestane dávat přednost ve dveřích, nebo že se budou funkce obsazovat podle tabulek (kvót), nebo že se tradiční role mužů a žen obrátí bez ohledu na fyziologické či duševní schopnosti ... tak děkuji, nechci.
Emancipace žen byla jistě velmi důležitá a je dobře, že proběhla. Ale nic se nemá přehánět. V současné společnosti už můžeme to přehánění sledovat - možná že ta přehnaná emancipace stojí i za současným rozpadem klasických vztahů mezi muži a ženami.
Jinak si myslím, že názor na emancipaci se bude lišit u každého - podle toho, v jaké rodině kdo vyrůstal a jaké měl příklady.
Krásně to Richie1 v 10.55.04 vystihl, nelze než souhlasit. A myslím si, že slovy ".... že se budou funkce obsazovat podle tabulek (kvót)" měl na mysli diskriminaci typu, kdy na funkci jsou dva kandidáti, KONKRÉTNÍ muž má mnohem lepší předpoklady (znalosti, zkušenosti, schopnosti - nikoli to, že je to muž) než žena, ale obsazena bude žena jen proto, aby se splnila kvóta počtu žen ve vedoucích funkcí, tedy proto, že je to žena, nikoli proto, že tato konkrétní kandidátka má nejlepší znalosti, zkušenosti a schopnosti pro tuto funkci (jež má v tomto případě nejlepší její protikandidát). Kvóty prostě zasahují do výběru lepšího kandidáta, který by měl být vybrán ten nejlepší bez ohledu na to, jestli to je muž, nebo žena. To by mělo být samozřejmostí, a pokud je vybírán muž i když žena je lepší, nebo žena kvůli kvótě, i když muž je lepší, pak je vidět, že to samozřejmostí není. Ono se to docela špatně celé vypisuje do komentáře... a navíc, i z toho, co napsal Richie1, je to jasné.
Pokud jde o vztahy mezi muži a ženami (partnery), které jsou dnes často skutečně dost vachrlaté, vnímám to vlastně na obou stranách negativně emancipovanější. Jsou ženy, které zahazují svou ženskost, držkují a oponují docela zbytečně jen proto, aby oponovaly a daly tomu chlapovi co proto, a jsou i muži, kteří se k partnerce chovají jako k rovnocenné hlava nehlava bez ohledu na galantnost, zdravý rozum a obyčejnou lidskou úctu a respekt (proč bych šel v zimě před ní po schodech, však se může chytit zábradlí a neuklouzne, proč bych jí nosil trapně kytku, ať si ji koupí sama, proč bychom při výletu na kole měli jet pomaleji nebo kratší/jinou trasu, zvládnu to já, tak ona taky). Někomu může jít jen o to prosadit to, co je pohodlné PRO MĚ, bez ohledu na partnera. Vztah mezi mužem a ženou nemá být boj o to, kdo bude víc ukazovat, jak je dobrý či lepší, a kdo se vůči tomu druhému ostřeji vymezí, nýbrž partnerství.... v němž vládne soulad, respekt, úcta (nepřipadá vám to ohraná písnička? A uvědomujete si, když se nad tím zamyslíte, jak právě tohle se ze vztahů mezi partnery a lidmi vůbec ztrácí a je to stále vzácnější??) a v němž se lidé k sobě přibližují a souzní, neodtahují se a nevytvářejí mezi sebou prázdno.
Deptání a psychické nebo fyzické násilí úplně pominu, tam už o partnerství vůbec nejde.
A jako všude, i tady platí pravidlo napůl plné a napůl prázdné sklenice. Příklad: Jeden z partnerů chce kočku, ten druhý ne. Nakonec jeden v tomto ustoupí (kompromis tak si pořídíme rybičky pominem), ať už v tom, že kočka bude, nebo že nebude. A nastanou dvě možnosti. Buď se následně bude jeden cítit zhrzený a užírat se (zas jsem ten blbec co ustoupil, takže (ne)máme kočku) a mít to partnerovi za zlé, nebo bude v pohodě a hodí to za hlavu (no tak (ne)máme kočku, a co) a jeho vztah neutrpí, naopak.
Vždycky máme možnost volby pohledu na svět - a budeme to mít takové, jaké si to uděláme, jak to uvnitř sebe budeme vnímat. A jak rozlišíme, co je důležité (a na čem stojí za to trvat), a kdy nejde o život a zásadní věc, nýbrž o variantu možností tak fantasticky a úžasně pestrých a mnohotvárných a pestrobarevných, jak nám je život nabízí a stále před námi otevírá a košatí další a nové (či staré).
V zemích, kde může míti muž až čtyři manželky, tam teprve musejí padat kompromisy denně jako švestky. A když se chlapovi nakonec podaří prosadit toho pejska, pak si může říci:"Podařilo se mi ho prosadit, přestože na mě byly tři."
Když se občas dívám na filmy pro pamětníky, tak mě fascinují ty vztahy mezi muži a ženami. Většinou vnímám právě ty kategorie, o kterých psala Elfos - soulad, respekt, úcta, slušnost, galantnost ... a to i přesto, že platily ony pravidla hospodaření v domácnostech, o kterých se zmínil Plútarchos v úvodu tématu. A nemám pocit, že by tehdy ženy byly nějak nespokojené, nešťastné.
Je jiná doba, máme svobodu, volnost, emancipaci, rovnost - ale umíme s těmito novými podmínkami a výdobytky lépe žít? Jsou např. dnes ženy a muži spokojenější ve vztazích než byli před 50 nebo 80 lety? Fungují dnes rodiny lépe než dříve?
Jsem rád, že žiji v nové době - ale občas si říkám, že některé staré hodnoty mohly být zachovány.
Stále mi myšlenky zalétají ke knize Jih proti Severu. Je tam výstižně popsán rozdíl mezi zemědělským Jihem a obchodnicko-průmyslovým Severem. Na Jihu byli spjati s půdou, s tradicemi, s přísnou morálkou - zatímco na Severu byl určující byznys a z toho vyplývající volná morálka. Snaha o osvobození otroků byla jen podružná záminka. Sever nakonec zvítězil a Jih se musel přizpůsobit novým podmínkám - vše je v knize krásně popisováno.
I v naší společnosti vítězí honba za majetkem a osobním prospěchem a tradiční morálka a vztahy mezi lidmi (nejen mezi muži a ženami) dostávají na frak. Právě úpadek morálky vnímám velmi citelně a přemýšlím, zda určitý stupeň blahobytu nakonec skutečně zákonitě nevede k morálnímu úpadku společnosti. Pevně doufám, že ne. A snad k udržení či získání té správné morálky pomohou i knihy. A fóra na knižních webech. :-)
Text příspěvku byl upraven 09.05.15 v 16:29
Ještě mě tak napadlo, když se dnes lidé docela často rozvádí, jestli za to nemůže fakt, že každý chce prosadit tu svou pravdu. Je to dnes taky hodně moderní: "Nejste ve vztahu šťastní? Netrpte, vyměňte partnera, buďte svým pánem" a podobné kecy. V dobře fungujícím, dlouhodobém vztahu musí občas někdo ustoupit. Jsem si jist, že každá bouře přebolí, pokud o to ten druhý bude stát.
Třeba Marlowe tady psal: "Jsem šťastně ženatý čtyřicet let". To přece znamená taky spoustu obětování ve prospěch toho druhého. Aspoň si to myslím..
Docela by mě zajímalo, od vás, co jste s partnerem už nějaký ten "pátek", jak zvládáte třeba občasné rozepře nebo hádky. Asi něčím podobným už nejeden z nás prošel. Je lepší řešit věci hned nebo nechat to "projít" a pak si o tom v klidu promluvit? Osobně se přikláním k druhé variantě. Nebo znáte ještě nějaký jiný způsob?
Sám znám z okolí několik příkladů, kdy partneři rok nebo dva po svatbě spolu žili a pak se rozvedli. Ne, nikdo nikoho nemlátí, žádné extrémy, jen se prostě ti dva spolu neumějí domluvit, neumějí komunikovat. A malé dítě ve střídavé péči chvíli u matky, chvíli u otce, jenom proto, že ti dva dospělí, kteří by právě měli jít příkladem se spolu hádají a třeba by někdy stačilo jen málo.
Ani nevíte jak jsem rád, že si tu o tom můžeme psát a děkuji za sebe všem..
Text příspěvku byl upraven 09.05.15 v 16:45
Binysku, nechci tvrdit, že by např. společnost první republiky byla morálnější než dnes. Byla to jiná doba, byly větší sociální či společenské rozdíly, neproběhla emancipace žen apod. Ale byly také mnohé pozitivní hodnoty, které mi dnes chybí nebo které se z dnešní společnosti vytrácí - některé jsem vypsal.
Co se týče kvót, považuji to za nesmysl, který nemůže dlouhodobě dobře fungovat. Připomíná mi to plánovité socialistické hospodaření: je jedno, že ten kandidát se na funkci nehodí - ale potřebujeme naplnit kvótu, tak mu tu funkci dáme.
Kvóty podle mě nezaručí kvalitnější řízení - jen se tím vyhoví jakémusi společenskému požadavku - pokračující emancipaci žen.
Co se mých zkušeností týče, vždy jsem dával šanci ženám. Jako svého zástupce jsem si 4x vybral ženu. První to vzdala kvůli náročnosti, druhá pro nedostatek času pro děti, třetí se ukázala jako málo schopná a čtvrtá byla sice velmi schopná, ale odešla mi na mateřskou. Popáté jsem si vybral muže, skvěle se osvědčil a nakonec mě i nahradil, když jsem z vedoucí funkce odcházel.
Ženy to mají vždy o něco těžší než muži, co se týče kariéry nebo vedoucích funkcí. Rovnat to ale nějakými kvótami není dobrá cesta.
Asi bych tomu nechal přirozený vývoj za předpokladu, že startovací čára bude stejná pro muže i pro ženy. Buď se ženy prosadí a obsadí ve větší míře vedoucí funkce nebo se neprosadí a pak to bude stejné jako teď - většinou řídí muži.
Jak jsem ale naznačil, žena bude vždy trochu znevýhodněná - už jenom tím, že rodí děti. Takže si nemyslím, že dojde k nějakému dlouhodobějšímu trendu většího obsazování vedoucích funkcí ženami než muži (snad jedině násilně pomocí kvót).
Ale nejsem psycholog nebo sociolog, abych znal ideální řešení.
Jen mám ještě další zkušenost, o kterou se podělím. Dlouhé roky jsem řídil ženský kolektiv a když jsem hledal svého nástupce, tak jsem zjistil, že přáním toho ženského kolektivu je, aby je opět řídil muž. Mezi nimi byla prostě jakási ženská rivalita nebo co, a ony by hůře snášely vedoucí ženu. Tenkrát mě to docela překvapilo. :-)
Text příspěvku byl upraven 09.05.15 v 21:01
Binysku, ale to jsme právě u té přehnané emancipace. Ta startovní čára nikdy nebude zcela stejná (např. muži nerodí děti ...) a co se týče toho ostatního, tak by to znamenalo takový zásah do společenských pravidel, že by velmi pravděpodobně došlo k ještě mnohem většímu rozvratu vztahů a rodin, než je tomu v současnosti.
Jak si třeba představuješ kariéru matek? Že po šestinedělí odloží děti, vrátí se k budování kariéry a doma zůstane muž a bude dítě krmit z práškového kojeneckého mléka?
Mé zástupkyně měly stejnou startovací čáru, co se týče požadavků na výkon funkce. Co se týče sociální situace, je to pravděpodobně rozdílné. Jsou zde stále ještě zažitá společenská pravidla (které ti zřejmě nesedí a ráda bys je změnila) - např. se matky více věnují malým dětem než jejich partneři (proč jsou třeba při rozvodu svěřovány děti matkám a ne otcům? - asi to nějaký důvod má - nebo to je také špatný přežitek?).
Jestliže tři ze čtyř kandidátek svou šanci vzdaly, zatímco jediný mužský kandidát vytrval a nakonec vedoucí funkci převzal, považuji to za přirozený vývoj, který odpovídá společenským či sociálním pravidlům. Ta pravidla jsou dána nějakým dlouhodobým vývojem a nejsem si jist, zda by jejich unáhlené změny společnosti prospěly. Můžeme zkoušet experimentovat, ale aby to nebyla nakonec jen utopie podobná třeba socialistickému experimentu.
Já emancipaci žen neodsuzuji, naopak podporuji - ale nic se nemá přehánět. :-)
Text příspěvku byl upraven 09.05.15 v 21:55
Kdykoliv zaslechnu slovo KVÓTY, které vnímám v celém kontextu, udělá se mi lehce blujno a zavání mi to velice silně sociálním inženýrstvím. Takových a obdobných experimentů už v minulosti, mám ten dojem, pár proběhlo a nemám dojem, že by kdy co dobrého přinesly. Mám dojem, že budu označen za starého bručouna, ne-li hůře, přesto si ale dovolím prohlásit, že ono zmíněné, stejně jako GENDER či MULTIKULTI, pokládám ze slova nejen neslušná, ale až nemravná.
Moserová, když už jsi zmínila volbu mít či nemít děti ... zrovna dnes ráno jsem četl článek o starověké Spartě - jedním z nejvážnějších společenských prohřešků ve staré Spartě bylo neoženit se a nemít děti. Bezdětní muži byli považováni za bezectné, i když jinak pro obec vykonali mnoho dobrého. :-)
Tohle je další zajímavý aspekt naší současné společnosti - slábne potřeba mít děti. Vlastně nebýt přistěhovalců, tak pomalu vymíráme.
Vzpomínám na jednoho mého kolegu, kterého jsem se zeptal, kdy si pořídí druhé dítě. Odpověděl: "Blázníš? Kdo by to živil? Jedno stačí!"
Přitom oba měli nadstandadní plat, dvě auta, spořili úspěšně na nový RD ...
Stávají se děti přítěží? Už jsme natolik zpohodlněli, že mít více dětí je nepřijatelné? Honíme se radši za kariérou a blahobytem a děti do toho moc nezapadají? Nebo to souvisí s onou krizí vztahů mezi muži a ženami, o které tady diskutujeme?
Binysku, zmínila jsi přírodní zákony - ale ona opravdu ta příroda vytvořila rozdíly mezi muži a ženami a tím způsobila, že se vytvořily genderové rozdíly. Jestliže po desítky tisíc let byli muži vzhledem ke své větší síle lovci nebo ochránci a matky zase pečovatelkami o malé děti a o rodinný oheň, tak se tento model vtiskl do tradičního modelu rodiny, který jsme tu měli ještě před cca 50 lety. Teprve s emancipací žen došlo k tomu, že ženy začaly ve větší míře pracovat a budovat kariéru. Jenže ta zažitá role domácích prací jim zůstala a tím mají dvojnásobné břemeno. Emancipace tedy pokračuje bojem za převedení domácích prací na muže (nebo v lepším případě na jejich spravedlivém rozdělení mezi muže a ženy).
Tenhle proces bude dlouhodobý a samozřejmě nebude jednoduchý. A navíc nikdy nebude zcela vyřešen už jenom pro ty fyziologické rozdíly mezi muži a ženami.
Každopádně to má i ty důsledky současných vztahů mezi muži a ženami - tradiční model rodiny se hroutí a je otázka, co to pro budoucí společnost bude znamenat. Možná že za dalších 100 let zjistíme, že jdeme špatným směrem - kdo ví?
Co se týče těch dětí, mohu s tebou vcelku souhlasit - v moderních společnostech skutečně asi stačí mít 1-2 děti, aby společnost mohla dál přežívat a třeba i prosperovat. Problém jsou ovšem málo rozvinuté země, kde je ten poměr blahobytu a počtu dětí velmi neúměrný. A tenhle nepříznivý demografický vývoj budeme muset jednou také řešit (a už jsou snahy ho řešit). Nebo to vyřeší příroda.
Moserová: Díky za názor. Určitě souhlasím. Určitě je třeba o problémech mluvit a umět se jim třeba i s odstupem času zasmát. Možná bych je neřešil hned, kdy jsou obě strany v "afektu", nechal to vydechnout a v klidu se pak nim vrátil.
Richie1: Ty poslední tři věty vašeho předchozího příspěvku mě znepokojují nejvíc. Když jsem dočetl knihu Hotel Rwanda zjistil jsem, že se to vyřeší. Kolik tam těch mrtvých za ty tři měsíce bylo? Milión? Méně nebo více? Kde jsme byli? Kde byl Bůh? Dokážeme si něco takového vůbec představit? Co udělal onen okolní, humanitární svět se svými řečmi o solidaritě a vzájemné pomoci? Svět si své řešení vždycky najde. A bude nás zase o něco méně.
Binysku, na podobných diskuzích se mi líbí, že mě vždy přinutí o problémech přemýšlet, či si vyhledat odpovídající informace na internetu (sláva za tuhle vymoženost!) :-))
Myslím, že jsi pár věcí zjednodušila nebo nesprávně interpretovala. Předně - nevím, jak by v období lovců mohly ženy obstarávat více potravy než muži??? Ženy byly především limitovány neustálým těhotenstvím a starostí o malé děti, takže nemohly dlouhé hodiny stopovat zvěř a lovit. To obstarávali muži. Stejně tak v období pastevectví, kdy se muži starali o stáda, zatímco ženy se staraly o domácí oheň a děti. Co bylo obtížnější a namahavější, je otázka do diskuze, kterou ale asi těžko posoudíme správně.
Jinak tomu mohlo být u zemědělských národů, kde byla obživa spjata s půdou - tam mohly ženy v obstarávání potravy hrát stejnou roli jako muži - dělba práce také mohla být více rovnoměrná.
Kniha Zlaté rouno od Gravese je možná zajímavý román, ale rozhodně to nemůže být vodítko pro pochopení historie předklasického Řecka. Graves vycházel z mytologie a především z práce basilejského právníka a soukromého učence Johanna Jakoba Bachofena, který v roce 1861 publikoval spis Mateřské právo - v něm vyložil názor, že v minulosti lidstva existovalo údobí vlády žen - matriarchát. Na jeho myšlenku navázalo později mnoho jiných myslitelů, mimojiné i např. Bedřich Engels. Pro marxisty byl vůbec matriarchát vítanou myšlenkou, neboť podporoval úlohu rovnostářství.
Je třeba však říci, že moderní archeologie a antropologie existenci matriarchátu nemůže potvrdit - žádné důkazy se nenašly. Lze podpořit pouze teorii tzv. matrilineárních kultur, kdy se prosazuje genealogický vztah po mateřské linii (v prvobytně pospolné společnosti byly často matky ústředními postavami, neboť od nich se odvozovaly děti - otcové byli nejistí).
Gravesovo Zlaté rouno je tedy jen román, který nastiňuje jednu možnou myšlenku (alternativu) vývoje prehistorické řecké společnosti. Podobně bychom ale mohli argumentovat třeba i dívčí válkou ze Starých pověstí českých od Jiráska.
Preferovat ženy na úkor mužů je stejně nesmyslné, jako preferovat muže na úkor žen. Uvědomuji si, že z hlediska historie má žena v mnoha oblastech stále ještě handicap oproti mužům - nicméně žijeme v době, kdy se tento stav velmi rychle mění. Teď jen, aby se to zase s tou emancipací nepřehnalo. :-)
Binysku, doporučuji ti přečíst si knihu Země žen od Párala, ta by se ti mohla líbit. ;-)
Když čtu, co píšeš, tak mám pocit, jako bys v té době žila a popisovala vlastní zkušenosti. :-)
Já tedy mám jiné znalosti a také odlišné pohledy na věc, takže se asi neshodneme a prozatím doporučuji tuhle část diskuze ukončit - dál bychom už jen vršili hromadu argumentů a protiargumentů bez nějakého výsledku.
Zlaté rouno od Gravese jsem si poznamenal a někdy v budoucnu si ho přečtu. Graves napsal skvělé knihy o císaři Claudiovi, takže věřím, že i tato kniha bude dobrá (jakkoli ji asi budu z historického hlediska posuzovat s výhradami).
Vložit příspěvek