Jefta a jeho dcera hodnocení

Námět díla vychází z Knihy soudců, která je součástí Starého zákona. Děj se odehrává více než 1000 let př.n.l. Hlavním hrdinou je Jefta, jeho otcem je galádský soudce a jeho matka je Ammonithka, proto je Jefta bastard. Jenže není jediným synem, má taky tři další bratry, ale jejich matka je galádská žena, a proto mají tito bratři nárok na dědictví po zesnulém otci. Jelikož ho má Galád rád snad raději než ostatní své syny, a proto je mu i kněz nakloněný. Jeho žena se jmenuje Iketura, která nevyznává Hospodina, ale nýbrž stejného boha jako Jeftova matka - Ammona. A proto mu dá kněz radu, aby opustil svou ženu a dceru Jaalu, nebo z něj udělají otroka. Jefta se nechce tak lehce vzdát, ale ani tak se nechce nechat ponížit. Přesto chce dědictví po otci i funkci soudce Galádu. Proto raději na nějaký čas opustí zemi. Vezme s sebou svou rodinu a lidi stejného názoru jako je on sám. Odejdou na sever do pusté a nehostinné krajiny, kde vytvoří novou zemi jménem Tob. Zpočátku žije Jefta a jeho lid skromně, ale poté se mu začíná dařit. Podmaňuje si pět babylonských měst. Ale i k tomuto mu dopomůže řada dobrých podmínek. A to, že král Abir vede válku s dalšími nepřáteli a proto nemůže proti Jeftovi zakročit. Když na město Galád začnou útočit nepřátelské kmeny Ammonitů a Moabitů, rozhodnou se požádat Jeftu o pomoc. Jefta tedy svolí, vyzbrojí svoje vojáky a vytáhne do války proto králi Nachašovi. Ale nejdříve uzavře smlouvu se svými bratry. Zaváže se jim jen, že až neuvidí jediného vojáka krále Nachaše za hradbami Galádu, dostane dědictví a soudcovský titul. Ale přesto nezačne bojovat, ale uzavře mírovou smlouvu na jeden rok. Poté král Nachaš odtáhne a Jefta dostane to, co měl slíbeno. Král Nachaš a král Abir uzavřou spojenectví a tím se stávají silnými. Nepřátelští králové mají přesilu, ale přesto Jefta nepožádá o pomoc pyšný národ, jak je nucen, ale raději se snaží své lidi vyzbrojit co nejlépe. A věří, že mu pomůže Hospodin. Když má přijít válka, rozhodne se Jefta, že na krále vymyslí lest. Obklíčí kaňon, ale sám padne do léčky. Když už bitva vypadá, že je prohraná, poprosí Jefta o pomoc Hospodina a zaváže se mu slibem, že mu dá zápalnou oběť. Tou obětí má být člověk, který mu jako první vyjde ven před brány jeho domu. Po výhře se navrací domů. Z obav, aby nepotkal v zemi Tob někoho blízkého, jede do města Galád. Tam ho čeká nepříjemné překvapení. Jako první vychází jeho dcera Jaala. S těžkým srdcem splní svůj slib a vydá svou jedinou a milovanou dceru Hospodinovi. Po obětování dcery se Jefta zcela změnil. Všichni z něj mají strach, ale zároveň k němu chovají úctu. Vyhrává bitvy. A za jeho soudcování Galád jen rozkvétá. Izraelské kmeny se sjednotí. A Jefta poté začíná chápat, že jeho oběť byla naprosto zbytečná a se zlomeným srdcem a černými myšlenkami předčasně umírá. V knize vystupuje řada zajímavých postav. Všechny mají naprosto rozdílné vlastnosti. Jedny tíhnou k boji a válce, jiné jsou pokorné Bohu, další dychtí po moci a majetku a jsou zde i tací, kteří mají naprosto čistou duši. Ale je zajímavé, že člověkem nejčistší duše není v této knize kněz, ale nýbrž jediné Jeftovo dítě - dcera Jaala. Jaala je velmi líbezná. Má sametově hebkou pleť...ale lidé nemilují jen její zevnějšek, ale především její vlastnosti. Je dítě čisté duše, které je velmi bystré a nespoutané, pokorné Bohu a nadevše milujíce otce i Hospodina. Na konci své cesty otci říká, že jeho tvář je stejná jako Hospodinova. Otce a Hospodina spojuje v jednoho. Miluje přírodu a vše co ji obklopuje. Miluje hudbu a tanec. Má ráda své přátelé, ale ráda chodí sama po lesních cestičkách na lesní mýtinky, kde poslouchá zvuky přírody, tančí, zpívá si vymyšlené písně a hraje na hudební nástroje. Její písně jsou nádherné jak melodií tak i textem. Vše dokáže vymyslet i během chvilky, ale přesto jsou její písně úžasné. Některé písně neumí lidé ani pochopit, ale pociťují z nich, že jsou promyšlené do hloubky. Hlavní postavou knihy je Jefta. Jefta je levoboček, protože měl matku, která neuznávala Hospodina. Ale přesto je lepší a chytřejší než jeho bratři. Je citlivý, pyšný a umí dobře zycházet i s mečem. Není tak oddaný bohu, jak by měl být, ale přesto mu je Bůh i lid nakloněn. Je to způsobeno i tím, že jeho matka a žena uctívali jiného boha, proto v sobě svádí vnitřní boj. Tento historický román je knihou, která nám ukazuje, jak se žilo ve starověku, jaká byla otázka náboženství nebo manželství. Tehdy mohli mít muži i více žen, a proto měli i mnoho dětí, kdy prvorozený syn měl právo dědit po otci. Z knihy se dozvídáme i o tehdejších zvycích a názorech na společnost. Společnost byla velmi nábožensky založená. Kmeny proti sobě bojovaly ve jménu boha, kterého uctívaly. Především bojovaly o území a moc. Je to především kniha o lidských citech, přátelství, oddanosti a pokoře. Ale kniha není jen o tom co, kdy, kde a proč, ale především je zaměřená na lidské city, přátelství, soucit, pokoru před Bohem a lidské vlastnosti. Líbí se mi, že autor dokázal krásně popsat přírodu. Myslím si, že tato kniha je velmi povedená a L.Feuchtwanger musel dobře znát všechny detaily o tehdejším životě, aby kniha působila tak, že člověka "přenese" do tehdejší doby. Proto si myslím, že Feuchtwanger nebyl jen romanopisec, ale i velký milovník historie. Proto mohla vzniknout řada nádherných a promyšlených historických románů, mezi které patří určitě i Jefta a jeho dcera. Vydalo n. Svoboda v překladu Valtera Feldsteina - 1.vydání... celý text