Král Havany hodnocení

Havana konce devadesátých let. Všude špína, smrad a hlad, hroutící se domy, nefungující služby, potkani, zlodějíčci, vyžírkové, veksláci, kšeftaři, děvky a prostituti všech sexuálních orientací, dementi a poloblázni… Do takového světa je vržen šestnáctiletý protagonista Reynaldo, když uteče z polepšovny, kam se dostal po brutální smrti všech členů své rodiny. Nic neumí, ani přemýšlet, nikam nesměřuje, nežije ze dne na den ani z hodiny na hodinu, ale z vteřiny na vteřinu. Věčně špinavý, zavšivený a hladový ví jen jedno: svou Havanu miluje, jaká je, a má rád život, byť „plnej sraček“. Jako ostatní muži a hlavně ženy v knize se řídí kubánským příslovím – co jsem si užil, to mi už nikdo nevezme. Protlouká se městem od ženy k ženě a jeho jediným kapitálem, na Kubě zjevně vysoce ceněným, je nadstandardní sexuální výbava. Děj, založený na skutečných událostech z černé kroniky, autor líčí velmi syrově, až brutálně lakonickým stylem. Využívá pohled jednoduchého kluka, který svou přímočarostí čtenáře často šokuje nebo zhnusí, ale místy i dojímá. I v nejhorším marasmu může problesknout něha a láska…... celý text