Portrét umělce v jinošských letech hodnocení

Portrét umělce v jinošských letech, Joyceův románový debut z roku 1916, je předstupněm autorova vrcholného románu Odysseus (v mnoha ohledech lze Portrét číst jako úvod do pozdějšího literárního experimentu) a zároveň uhrančivým dílem, jež obstojí samo o sobě a jež ani po bezmála sto letech od svého prvního vydání neztratilo nic ze své síly. Poprvé se tu setkáváme se Štěpánem Dedalem, který nese leckteré rysy autora samého; na rozdíl od Odyssea je tu však Štěpán jediným hlavním hrdinou. Sledujeme Štěpánovo dětství, dospívání a počátky jeho dospělosti; Joyceův mnohovrstevnatý a poetický styl vyprávění přitom pozoruhodně zrcadlí jednotlivé etapy Štěpánova života i jeho postupné sebeuvědomování, ústící v otevřenou vzpouru proti hodnotám, které mu odmalička vštěpovala rodina, církev či škola. Joyce tu ve svém vyprávění hraje se čtenářem zvláštní hru: román se sice povětšinou tváří jako autobiografie, leccos v něm však poukazuje na fiktivnost textu a autorův vztah k hlavnímu hrdinovi je dvojznačný. Jak v doslovu ke knize podotýká anglista a literární kritik Ladislav Nagy, „čtenář je tak v neustálém napětí, zda má podlehnout a se Štěpánem se identifikovat, anebo ho číst kriticky, jako obraz Ikara, jenž selhal pro své nadměrné ambice“. Tak či onak, James Joyce nám ve svém originálním bildungsromanu nabízí působivou šifru, skrze niž můžeme jasněji nahlédnout i svá vlastní „léta učednická“ a přiblížit se pochopení jejich smyslu.... celý text