12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu
Jordan B. Peterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409635/bmid_12-pravidel-pro-zivot-protilatka-pt-bls-409635.jpg
4
349
349
Co by měl znát každý člověk v moderním světě? ptá se renomovaný psycholog Jordan B. Peterson a jeho odpověď na tuto nesnadnou otázku v sobě jedinečně propojuje odvěké pravdy a ohromující objevy nejsoučasnějšího vědeckého výzkumu. Peterson dokáže být vtipný a překvapivý a vždy objevný. Vysvětluje nám, proč nebránit dětem v nebezpečných kouscích na skateboardu, jaký hrozný osud čeká člověka, který příliš rychle kritizuje, který je pomstychtivý, nenávistný a arogantní; a proč bychom měli pohladit každou kočku, kterou potkáme na ulici. Peterson rozebírá (sebe)kázeň a svobodu, dobrodružství a zodpovědnost, smysl života i víru v Boha; pouští se do překvapivých odboček a zase se vrací a destiluje poznání o lidském charakteru a osudu do dvanácti navenek jednoduchých pouček, za kterými se skrývají hluboké poznatky a dalekosáhlá poučení o tom, jak vést správný život. Rozbíjí otřepané poučky týkající se vědy, víry a lidské přirozenosti a proměňuje a povznáší mysl i ducha svých čtenářů. Autor bývá vnímán jako protivník soudobé genderové agendy, ale mnohem spíš než něčí odpůrce je Peterson obhájcem: zastáncem těch nejtradičnějších hodnot – zodpovědnosti za vlastní život i svět kolem sebe, víry v lidské společenství, zodpovědnosti vůči nadosobním hodnotám a vůči Bohu. Jordan B. Peterson vyrostl a dospěl v muže v promrzlých pustinách severní Alberty; létal s akrobatickým letadlem; zkoumal s astronauty meteorický kráter v Arizoně; vyučoval mytologii právníky, lékaře a obchodníky; byl konzultantem generálního tajemníka OSN; pomáhal svým pacientům zvládat deprese, obsesivně-kompulzivní poruchu, úzkost či schizofrenii; byl poradcem v nejvyšším vedení velkých kanadských firem a hojně přednášel po celé severní Americe i Evropě. Působil na Harvardu a v současnosti na Torontské univerzitě, je autorem či spoluautorem více než stovky odborných článků, které proměnily moderní chápání osobnosti; jeho kniha Maps of Meaning: The Architecture of Belief od základu proměnila psychologii náboženství. Autor žije v Torontu, čtenářům jsou k dispozici jeho webové stránky, na YouTube mohou sledovat kanál Jordan Peterson Videos či záznamy Petersonových veřejných vystoupení. Ohlasy ze zahraničních médií: „Nekompromisní kniha, která vám bez servítků křičí do obličeje, abyste se nechovali jako malí, ale především je to pokus dovést nás zpět k tomu, co Peterson považuje za pravdivé, krásné a dobré – tj. k Bohu.“ Bryan Appleyard, The Times „Autorovi není vlastní jen lidskost a humor, ale taky skutečná hloubka a závažnost. Petersonův intelekt je skutečně kosmopolitní a všežravý, ale je si vědom toho, že věci musí být ukotveny ve známé půdě, aby se daly smysluplně uchopit. Krom toho, že je zábavný, má v sobě i vroucí upřímnost, kterou by zpochybňoval jen ten nejokoralejší cynik.“ The Spectator. „Nebuď jako malé dítě, postav se na vlastní nohy, vzkazuje nám Peterson. V tom, jak zdůrazňuje potřebu soběstačnosti, slušného chování, sebezdokonalování a individualismu se možná odráží jeho dětství prožité na kanadském venkově v 60. letech. Autor si uchovává stopu této kovbojské filozofie, i když byl profesorem na Harvardu a nyní působí na Torontské univerzitě.“ Melanie Reid, The Times Pokud by svět psychologie měl svoje rockové hvězdy, byl by Jordan B. Peterson bezpochyby jednou z nich. Jeho youtubový kanál Jordan Peterson Videos má téměř dva miliony sledujících, a milionové publikum mají i záznamy Petersonových veřejných vystoupení.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
12 Rules For Life – An Antidote to Chaos, 2018
více info...
Přidat komentář
Asi takhle, já Jordana Petersona celkem beru a nepotřebuju se nějak extrémně rozpitvávat, jako řada jeho odpůrců, v tom, proč je fundamentálně, v některých otázkách mimo mísu, nebo naopak není. Nejsem ani jeho příznivcem, ani odpůrcem, můj vztah k němu je čistě neutrální... a někdy na něj narazím a jeho názor, rozhovor, podcast, si chvíli pustím a je to takový 50:50. Osobně věřím, že jeho záměry jsou ctnostné a snaží se přispět, inspirovat, nasměrovat lidi k lepšímu uchopení svých životů. Ve dvanácti pravidlech předkládá soubor esejisticky pojatých textů o tom jak zlepšit život s tím, co "víte, ale nevěděli jste, že víte." Neurazí to, ale taky ani nijak extrémně nenadchne, některé pasáže mě upotaly víc, některé moc ne, ale byl jsem schopen se na to po většinu poslechu soustředit (audiokniha načtena samotným autorem) - pobavilo mě, že při zmínce u Václava Havla vyslovil jeho jméno jako Váklav. Je to taková ta literatura - osobní rozvoj, ze které si můžete odnést dost na to, aby to splnilo účel... a nebo přesně naopak, taky nemusíte - jak říká Marco Pierre White: "...it's your choice."
Jordana mám rad... knihu Vám shrnu takto. Když se bavím s lidmi okolo sebe, zjišťuji, že každý chce jezdit mým Jaguárem, ale nikdo nechce převzít zodpovědnost za své činy. Každý máme jiné ambice, tyto knihy jsou značně subjektivní. Mít rodinu je boj. Mít dlouhodobý vztah je boj. Mít prachy je boj. Mít zdravou mysl je boj. Mít zdravé tělo je boj. Jenže lidem se bojovat nechce, nihilismus je možnost volby... Naše existence sice smysl nemá, ale existence lidstva rozhodně ano. Jak řekl Jordan v jednom podcastu: "Pokud máš jednoho přítele jsi jeden krůček od milionu dalších, pokud máš dva, jsi krůček od milliardy dalších." Aritmetiku nemá nikdo rád, ukazuje, že naše malost je jen v nás, ne ve světě kolem. To lide nechtějí slyšet, tedy, alespoň z mého pohledu a mých rozhovorů v reálném světě. // PS: Tyto knihy jsem již 4 daroval a míním v tom pokračovat:)
Celkem i chápu, proč se kniha mnohým lidem nelíbí, proč je autor ostrakizován, napadán, nenáviděn, zejména levicově smýšlejícími progresivními idealisty. Čtenáře totiž nedrží v iluzi, nemanipuluje s realitou, život je krutý a nespravedlivý, všichni nemáme stejné šance. Je jasné, proč má progresivní ideologie tolik následovníků, o kolik snazší je žít v sebezničující iluzi, že jednou budou mít všichni stejné šance, že schopní i neschopní, chytří i hloupí, klikaři i smolaři, lidé zdraví či postižení, lidé pohlední i nehezcí, lidé vysocí i lidé zakrslí, se budou mít všichni stejně dobře, budou stejně šťastní, budou mít stejné životní příležitosti a šance. Je to krásný cíl, krásná představa, vznešená představa, sen, a mnozí věří, že budou-li na tom snu pilně, usilovně a aktivně pracovat, jednou, v daleké budoucnosti, se tento sen stane skutečností. Jenže nestane, jako všechny sny se rozplyne v surové realitě, po probuzení zůstane sotva matná vzpomínka, chvilkový pocit blaženosti, než ji vystřídá každodenní šeď. Povaha člověka to neumožní, povaha reality to neumožní, je to utopistická idea, která přinese pouze zmar a pláč, a další kolo hrůz. Snaha o utopickou společnost vynese na povrch opět to nejhorší, co se uvnitř člověka ukrývá. Probuzení ze snu bude mít podobu života v tyranii, tak jako již mnohokrát v minulosti. Autor si na nic nehraje, žádnou realitu neohýbá. Ano, život je krutý, nespravedlivý, pro mnohé naprosto otřesný a plný utrpení, přesto předkládá tezi, že mnohem horší alternativa je uchýlit se k iluzi, uchýlit se ke lži, lež je totalita, lež je tyranie. Je to prosté, autor je nenáviděn, protože bere dnešní nejmladší generaci nedospělých dospělých jejich sny a naděje.
Tím samozřejmě v žádném případě neříkám, že bychom se měli vzdát veškerého snažení měnit svět k lepšímu. Pojďme vybudovat svět, kde všichni budeme mít stejnou šanci uspět, nebudujme svět, kde se všichni budeme mít stejně špatně, neboť právě tam tato snaha o rovnost výsledku směřuje.
Jádrem knihy je souboj individualismu a kolektivismu. Text je poetický a pohádkový, hladí na duši, ta starodávná forma vyprávění, ty dlouhé věty, umně poskládané odstavce, z některých mrazí, jiné zahřejí u srdce, další vyvolají úsměv na rtech, a ještě další u někoho možná i slzy, sám autor nemá k slzám mnohdy daleko. Například vyprávění o boji jeho dcery s nemocí je strašlivé, nepochybně mu dává jistý nadhled, schopnost komentovat utrpení jiných. Ano, je to self-help kniha. Ano, obsahuje četné motivační fráze. Ale je tak trochu jiná než ostatní. Autor čerpá ze svých rozsáhlých, až analytických, znalostí lidských krutostí páchaných ve dvacátém století, ať jde o hrůzovlády Stalina, Hitlera, Mao Ce-Tunga nebo Pol-Pota. Obrací se ke géniům literárního řemesla, k Solženicynovi, Miltonovi, analyzuje Dostojevského, Tolstoje, odkazuje na Frankla, aneb „jít s hlavou vztyčenou, navzdory hrůze a chaosu před námi“. Z psychologického pohledu rozebírá četné Biblické příběhy a další, ještě starší, náboženské texty.
Text je oprávněným útokem na hororový postmodernismus a též proto je v jistých kruzích tak silně nenáviděn. Vysvětluje filosofické základy kritických teorií (Marx, Foucault, Horkheimer, Derrida, a další). Poukazuje na nekonzistence, nelogičnosti, odtržení od reality, boj o moc, snahu postmodernistů zbořit stávající systém a v nové společnosti zaujmout místo na vrcholu, místo mezi novou elitou, mezi novou šlechtou. Snaží se strhnout fasádu reality dnešní doby, jakousi iluzi toho, že směřujeme k utopickému ráji. Kniha je obranou proti totalitarismu, pokusem probudit dav ženoucí se nezastavitelně k okraji propasti tyranie. Doporučuji všem.
Unikátny mysliteľ našej doby a jeho celkom komplexné myšlienky.
Páči sa mi ako ide zo široka až k samotnej podstate.
Je to o schodík náročnejšie čítanie, ale stojí to zato.
Evolúciu nezastavíš :)
Opäť som sa popálil na prehnaných očakávaniach, ako to už pri takýchto knihách u mňa býva.
Iste, v knihe bolo pár dobrých myšlienok, ktoré dokázali inšpirovať. Urobil som si menšiu inventúru a zamyslel sa. Navyše som konečne pochopil súvis medzi Petersonom a memes s homármi.
Na druhej strane, kniha nebola nič svetoborné. Nerozumiem potrebe autora dávať za jeden z hlavných zdrojov jeho argumentov Bibliu. Knihu tak brutálnu, že GRR Martin sa môže schovať. Nepomôže ani cherry picking a snaha o vysvetlenie rozdielov medzi starozákonným a novozákonným bohom alebo rôzne interpretácie.
Z rád autora som sa nedozvedel nič nové. Na to, ako autorov kamarát Doidge ospevoval v úvode jeho intelektuálnu superioritu mi zvyšok knihy prišiel mdlý a ničím nezaujímavý, staré myšlienky v novom kabáte.
Musím strhnúť bod aj za odfláknutý slovenský preklad. Prehnane prekombinované súvetia (bohvie, ako to bolo v origináli), štylistické chyby, zopár nespisovných slov. Viackrát som sa pýtal sám seba, či autorka vôbec vyštudovala prekladateľstvo.
Vůbec nevím, jak to hodnotit. Ani co to vlastně je. Sekulární návod pro život? Působí to jako nějaký manifest zdravého rozumu. Ale nerozumím tomu nadšení. Zdravý rozum považuju za něco normálního. A - nebo už ne?!
Díky popularitě autora jsem čekal víc. O osobní růst se zajímám a tak mi to nepřineslo moc nového. Některé rady byly rozepsány až působily příliš banálně. Nedokážu tak posoudit přínos pro ostatní.
Možná je to užitečné pro ujasnění myšlenek. Člověk často něco ví, ale neuvědomuje si to, dokud to nemusí říct nebo to neuvidí napsané na papíře. Teprve až to uvidíme černé na bílém, tak to pronikne do vědomí. A náhle - aha!
Peterson logickými argumenty vysvětluje, že žít ctnostně se zkrátka vyplácí. Mluvit pravdu a snažit se být lepším je užitečné. Je docela vtipné, že bez Boha a křesťanství dochází k podobným mravním hodnotám.
Peterson tak nepřímo dává za pravdu křesťanskému poselství. Navíc často používá text Bible pro vysvětlení některých archetypálních jevů. Zároveň bylo fascinující, že to napsal tak, že nejde poznat jestli je věřící nebo ne.
Aspoň mě to nedošlo a ono je to vlastně jedno. Je úplně fuk, jestli je věřící nebo ne. Zdravý rozum nemá náboženskou příslušnost. A dál, že přes časté výklady z Bible se vůbec nedotkl duchovní problematiky.
Je to vlastně taková přirozená psychologie. Na mě to bylo příliš samozřejmé. Knihu bych doporučil spíš mladým lidem mezi střední a vysokou školou. Jenže je to napsané takovou formou, že to asi ocení až starší čtenáři.
Může být poučné vidět, jak lze interpretovat texty v Bibli nebo jak přistupovat k alegorii. Mě se jeho interpretace nelíbily. Kdyby byly jeho vlastní, tak možná, ale ovlivněné křesťanstvím mi nedávají smysl.
Däniken našel v SZ mimozemšťany, křesťané tam našli příchod Ježíše. Já mezi tím nevidím rozdíl. SZ chápu jen v kontextu judaismu. Křesťanství respektuju pro jeho civilizační přínos, ale tohle je zpátečnictví.
Koukám se do kalendáře. Píše se rok 2021. Výzkum psychedelik, mindfulness se učí na školách. Blíží se technologická singularita. Do toho změna paradigmatu. Kde byl Peterson posledních 30 let? Prvotní hřích v Ráji? Cože?!
Tady to nějak nechytám. Pro koho to Peterson psal? Působí to jako z 80. let. Beru to tak, že jen shrnul, co by měl každý bezpečně znát. Nevzal to od podlahy, ale rovnou od sklepa, takže některé věci jsou už na vyhození.
Aby bylo jasno. Ve výsledku s ním prakticky ve všem souhlasím. Jsem rád, že odmítá některá tvrzení z gender studies. Mohl zkritizovat víc neomarxistických nesmyslů. Ale ta forma jak to pojal, mě úplně míjí. Asi jsem očekával moc.
Ten úspěch si vysvětluju tak, že na Západě jsou lidi čím dál víc zpitomělí. Kdybych hlasoval hodnocením, tak bych dal jasně 5 hvězd. Jenže se snažím hodnotit obsah. Na to, že jsem přečetl téměř 400 stran to bylo jen dobrý. Takže za tři. 75% 3,5*
"Kniha začíná: Pokud jste jako většina lidí, nepřemýšlíte často o humrech, ledaže nějakého právě jíte. Kniha končí: Věci jsou dobré, prozatím." (blog)
Toto jediné jsem si zapsala do poznámek o této knize, vedle obrázku humra. Člověk aby z toho byl moudrý. Ale ano, hodnotím tuto, jako zlatý střed = jistě v ní něco najdete, co Vás zaujme.
Věřím, že si každý v knize najde něco pro sebe. Ten, kdo je věřící a četl Bibli si tam toho najde rozhodně více. Občas jsou ta přirovnání trefná, ale souvislosti lze hledat všude, nejen v Bibli. Také se musím přiznat, že nejednou jsem musel přelistovat, abych věděl, u jakého pravidla vlastně jsem.
Některými částmi jsem se musel opravdu prokousávat, ale jsem rád, že jsem tak udělal, stálo to za to, i když Kain a Ábel mi už opravdu začínali lézt na nervy.
Z knihy jsem byl po většinu času velmi nadšen a přímý, upřímný styl provázaný s příběhy z reálného života a bible mi vcelku vyhovoval, protože mi přišlo, že to do sebe relativně všechno pěkně zapadá a nic nelakuje na růžovo. Postupem času mi to však začalo i trošku vadit, zejména ke konci jsem už měl celkem pocit, že pokud člověk nežije klasickou formou rodinného života a nevěří v Boha, tak je to špatně. Ale i tak mě kniha vnitřně velmi obohatila a s určitou střízlivostí bych ji doporučil i ostatním.
Pro člověka z řekněme dobré, úplné rodiny, vychovaného v řádného člověka, je tohle víceméně ztráta času.
Pro nás ostatní s dysfunkčními rodinnými vztahy, šikanované, uťápnuté, nesebevědomé, deprivované, problematické až destruktivní, je tahle kniha lístkem do stanice Normální život.
Někomu se nemusí pozdávat meandry Petersonových asociací, někdy zbytečně dlouhé odbočky, vedlejší ramena a spodní proudy jsou spíš pro dumavější/vzdělanější publikum, ale stejnou měrou je do kapitol zasazený příklad z jeho klinické praxe nebo ze života, kde se chytá i blbé spadlé ovoce jako já.
Neslibuje (a nemůže dát) Nebe, ale proklatě velkou šanci na život bez Pekla jo.
Skvělá kniha. Popisuje život bez příkras takový, jaký je a vede člověka přijmutí zodpovědnosti za sebe a svůj osud.
Autor se svým pojetím životních postojů vymyká dnešním přemnoženým, přeslazeným ezo koučům, a u zástupu ,,sluníčkářů", asi nebude příliš oblíben. Nebrání se faktu, že život je oproti hezkým chvilkám také utrpením s patřičnou dávkou chaosu a nepředvídatelnosti. Prostě dvě strany, jedné mince. Prostřednictvím dvanácti tipů, nás pak nabádá, že nic není nihilisticky ztraceno a že je možné vidět světlo na konci tunelu. Zda nám jeho argumenty pomohou, je na každém z nás.
,,Utrpení je veliké zlo, a my máme dělat vše proto, abychom ho odstranili, nebo alespoň zmírnili..."
Karel Kopfrkingl
Bravo! Pan Psycholog s velkým P. Rád sleduji jeho přednášky a podle mě je to jeden z předních psychologů západního světa. Jeden z mála, který se nebojí říct pravdu do očí a říct ji takovou jaká je, bez toho, aniž by se snažil podlézat současným trendům a postmodernímu populicionalismu, který vede k degradaci všech základních hodnot naší společnosti. Jistě, ne všem se musí líbit...není jednoduché podívat se pravdě do očí.
Skvělé. J. B. Petersona sleduji již delší dobu, takže jsem tušil co od knihy čekat. I tak mě dokázal překvapit. Kniha je to skutečně důležitá. Něco co by si měl pro vlastní rozvoj přečíst každý mladý člověk. Série pravidel obohacená o životní zkušenosti z dětství, studíí, klinické praxe, univerzitní kariéry a otcovství. Peterson nepřichází s nějakým ezoterickým novým lékem na naše životní strati, ale se souborem pravidel, která všichni alespoň podvědomně známe, ale nikdy je nedokážeme takhle souhrně formulovat.
Peterson není člověk, kterého si naše společnost a generace zaslouží, ale člověk, kterého potřebuje.
Škoda, že můžu dát jen 5*
Souhlasím že to není kniha na oddech ale skutečně k zamyšlení a na další dobu. V něčem s autorem souhlasím a v něčem naopak vůbec. Nepřišlo mi to až tak přínosné jako spíš k zamyšlení nad chováním lidstva a společností jako takovou. Zajímavé
Přečteno v el.podobě, doporučuji přečíst zejména pravidlo 10, s autorem naprosto souhlasím, Jordan zveřejňuje na internetu svoje velmi zajímavé přednášky - stojí za shlédnutí!
Musela jsem se do toho trochu ,,zabrat,, a k pár kapitolám a odstavcům se vracet, abych myšlence dobře porozumněla, možná za čas dám knížku ještě jednou:-),. Ale líbily se mi velmi možná podrobné, ale vysvětlující souvislosti a odkazy na Bibli a historii národů, které myšlenky autora podpoří ?doplní ?hezky se to pospojovalo. To mám ráda, když věci ,,doklapnou,, Některé věci vidím jinak, něco se mnou rezonovalo hodně a něco se ke mně dostalo už dřív odjinud. I tak prima zamyšlení nad životem...jak bylo....a jak bude...a jak by mohlo být....když budeme chtít....:-)
Knihu jsem si koupil jen díky "slávě", které se Petersonovi v nedavné době dostalo. Baví mě filosofovat a přemýšlet nad různými věcmi z různých pohledů (ne že bych v tom byl dobrý) a tato kniha přesně tohle nabízí.
Autor vám nic nevnucuje, prostě jen píše a co vy si z toho vezmete, je čistě na vás. Všechny pravidla rozebírá do niterných podrobností, což mi mnohdy činilo problémy textu plně porozumět. Je to místy hutné, či složité čtení a vágní popis, který Peterson tu a tam používá, čtenářovi v porozumnění taky moc nepomůže. Ale stále je v knize spousta pochopitelné moudrosti. Ať už historické, univerzální nebo nabyté z osobní zkušenosti. Pokud byste se rozhodli řídit se těmito pravidly za cestou ke smysloplnému životu, určitě bych většinu pravidel doporučil a ke čtení bych vám přihodil i tužku a sešit, protože kniha je zajímavými poznatky nasáklá a pojmout vše najednou je nemyslitelné. I pro místní borce.
Není to tak, že by člověk byl hloupý a mnoho těchto zřejmých pravd nevěděl, sám Peterson to píše na konci, něco ve stylu "spousta věcí víte, jen nevíte, že je víte". Třešničkou na dortu této knihy je fakt, kde Peterson zmiňuje, že cílem konfliktu nemá být vítězství, ale mír. Komentující s úmyslem ponížit jeho knihu a prokázat svou pravdu jen sami poukazují na své nedostatky. Ačkoli to pro mě bylo místy složité čtení, tak jsem se mnohdy zamyslel nad, ať už známými nebo nově získanými, myšlenkami.
Na tuto knihu musí mít člověk vyloženě chuť. Obsahově je to opravdu dosti výživné. Byť autor redukuje 12 základních pravidel pro život do jednotlivých kapitol, a tak člověk má příležitost, nasát dané pravidlo do hloubky v několika kapitolách dle libosti, proto se lze k této knize vracet. Doporučuji i jako audioknihu. Jsou to filozofické úvahy o stavu dnešního světa, kdy si člověk může též nad tím zapřemýšlet. Knížka určitě vyčnívá-takovéto literatury se příliš nepíše. Ale jak jsem říkal, člověk na ni musí mít hlavně chuť, jinak to nemá význam ani smysl.
Štítky knihy
psychologie rozvoj osobnosti, osobní rozvoj motivační knihy populárně-naučné publikace
Autorovy další knížky
| 2019 |  12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu |
| 2023 |  Mapy smyslu: Architektura přesvědčení |
| 2021 | Řád není všechno: 12 dalších pravidel pro život |
Za mňa určite nie. Prečítala do knižku do strany 140, a stačilo. Kecy o ničom. Neviem, možno Kanada a Amerika si z neho sadá na zadok, ale mne to pripadalo ako informácie pre človeka, ktorý nemá žiadny rozhľad, vlastný názor, upadá do depresíí a trpí problémami s vlastnými hodnotami. Takže nič svetoborného táto kniha neposkytuje.