120 dnů Sodomy
Donatien Alphonse François de Sade
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 1992 , CestyOriginální název:
Les Cent Vingt Journées de Sodome, 1785
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu nam odporucala precitat mlada pedagogicka na seminari na VŠ. Vraj, kym sme slobodne. Rozhodla som sa to skusit takmer o 20 rokov neskor a zvladla som tak prvu stvrtinu. Nie, toto nedocitam.
Obecně... mi nic, čeho se všichni zůčastnění účastní dobrovolně úchylné nepřijde. Osobně... se nebráním ničemu, kromě striktně gay záležitostí a hc fekálu. Pročež mi tohle připadalo prostě jen nudné. Prokousat se tím s trochou samosadomasochismu dá, a věřím, že ve své době chtělo odvahu, něco takového vydat, ale... Proč xD myslím, že i na pornhubu by člověk našel lepší zápletky, toužil-li by mermomocí po -s prominutím- sraní do huby. Proč xD
Dostalo mě, že na rozdíl od Passoliniho filmu, kde je zápletka zaobalená do srozumitelnýho podobenství - ať už alibisticky nebo ne -, je tohle prostě jenom psychopatická prasárna :)). Autor si na nic nehraje, jeho fantazie nezná mezí a když si říkáte něco ve smyslu "No, to je teda už docela hustý", tak další stránka ještě přitvrdí. Vždycky jsem byl svým způsobem hrdej na to, co dokážu vymyslet za bizarnosti, ale už po pár kapitolách mi bylo jasný, že proti panu markýzovi jsem přinejlepším amatér :D.
Nicméně, nejvíc mě zaujalo, že když necháte stranou veškerou kontroverzi, zjistíte, že je to fakt dobře napsaný a docela čtivý. Až mě trochu mrzelo, že všechny části mimo prologu a prvního aktu jsou braný vpodstatě rychloposuvem. Postavy sice - mimo ustřední čtveřici - nejsou nijak extra prokreslený, asi i vzhledem k jejich počtu, ale některý se zajímavě profilujou, bavila mě ta různorodost lidských povah v kontrastu s takhle extrémníma podmínkama a jejich adaptace na ně, zvlášť jsem si oblíbil Julii.
Podtrženo sečteno, asi je divný, říct o takovýhle knize, že se mi líbila, a těžko si jí někdy přečtu podruhý, ale hodnotit musim vysoko. Na takhle intenzivní zážitek se nezapomíná.
Má první recenze a zrovna k takovému výkvětu. Obsahově neskutečný hnus, žaludek měl při některých pasážích co dělat. Prokreslení postav není žádná sláva, ale nenávist k nim zaručeně pocítíte. Při vyprávění "bordelmamá" Duclosové, kniha celkem utíká to jest 2/3 knihy. Neustálé opakování fekálních hodů a režimu na zámku mne unavoval a obracel vnitřnosti naruby. Konečná fáze je jen zrychlený seznam toho největšího odpadu a zvrácenosti autorovo fantazie. Celou dobu jsem si přál potrestání oněch čtyř zvrhlíků, ale jak to chodí všude na světě....
Ono celkově kniha je jen znázornění úchylek, mučení a fekálií, většina postav je jen "maso" bez duše, určeno k porážce.
Sade, Sade snad byla promítnuta jen tvá fantazie.
Markýz de Sade byl odsuzován, nyní je chápán jako významná postava dějin filozofie. Jak se píše, kniha 120 dnů Sodomy představuje první ucelenou sexuologickou studii člověka. Jde poznat, že je nedokončená, narychlo sepsána. Sade se snaží charakterizovat nejdůležitější sexuální vzrušení. Knihu jsem začala číst před více než 10 lety, ovšem jako náctiletá jsem se nedokázala pročíst kapitolami o vyměšování. I teď mi činily problémy, ovšem po překonání těchto kapitol již čtení šlo.
No, co by člověk od této knihy asi čekal... Je to síla, každopádně se postupně ztrácí propracovanost - možná že je to dobře, aspoň je kniha kratší.
Odškrtnuto, znovu číst opravdu nemusím.
Celou dobu jsem se psychicky připravoval na to, jak tam budou prznit děti a zabíjet zotročené souložníky (proč se nevzbouřili???), ale jak tam začali velmi barvitě popisovat fekální sex se starýma smradlavýma babkama a vylizovat si ze zadku hov*na, musel jsem to zaříznout. Jen protože to bylo velmi čtivě napsáno, vydržel jsem do půlky.
(SPOILER) Nic horšího jsem v životě nečetla. V tom smyslu perverze, pornografie a hnusu. Na druhou stranu to bylo velmi čtivé. Čekala jsem, že to vzdám, ale nakonec jsem vydržela. Vrtá mi hlavou, že se dotyčné a dotyční nevzbouřili proti svým věznitelům, po všem, co chudáci zažili. Divím se, že to vůbec někdo přežil a mohl dál žít bez následků. Za posledních dvacet stran knihy by se styděla i čachtická paní... Jsem ráda za tu zkušenost, ale znova už to asi číst nebudu.
Tak tohle jsem po 40 stranách odložila. Docela se mi z ní navalovalo a to jsem byla na začátku.
No jo, tahle kniha to bylo neco pro mne :D sice jsem si musela napsat tahak, kdo je kdo, je tam hodne postav. Ale precetla jsem ji za jeden den. Vsem, ktere bavi podobne tema, mohu jen doporucit. Nebudete se nudit ani minutu, protoze dej a nechutnosti graduji kazdou kapitolou :D.
Poněkud monotématické a propracovaná je jen část knihy, zbytek působí spíš jako osnova což je škoda. Připadá mi, že ty zajímavé věci jsou potlačeny na vrub nechutnostem, třeba to jak autor slibuje, že se o osudu nějaké postavy ještě dozvíme a pak nic nebo to odbyde jednou větou. Dále se také nic nedozvíme o trestech, které hlavní aktéři ukládají.
Filosofické dílo s poselstvím nebo dekadentní výstřelek člověka se silným sexuálním komplexem? Pravděpodobně obojí. Rozhodně je zajímavé na knihu pohlížet z hlediska psychologického a filosofického, kdy při nepovrchovém čtení lze zjistit, že tam je velká spousta myšlenek spjatých jak s dobou ve které to autor psal, s různými filosofickými pohledy na problematiku eudaimonie a hédonismu (radikálně ateistická variace na Thrasymachovy ideje) a i s rozpadem osobnosti narušených jedinců (je otázka, jak by se choval jedinec nenarušený - viz Zephyr, kde je ale zase nutno brát v potaz jeho věk), který dostane do ruky moc bez jakýchkoliv zábran. Celý dílo je navíc chytře koncipováno opakujícím se stylem, jenž dává nutkání postavit ho do paralely s typickou představou Pekla, kde se všechno utrpení neustále opakuje. Co se týče díla samotného, tak nemůžu říct, že jsem se nudil. Četlo se to až na výjimky docela dobře (chyby a překlepy v překladu z Levných knih neberu v potaz), jen dle mýho do díla až moc prosákla autorova subjektivní motivace (nebo jedna z nich) tvorby toho díla - vlastní uspokojení sexuálních představ a deviací. Dílo je tak mnohdy až zbytečně barvitě popisováno v částech, kde by být nemuselo (protože se to třeba neefektivně opakuje - nikoliv v smyslu pekla ale čistého autorského grafomanství) a naopak části, které by zasloužily více rozebrat jsou jen nakousnuty. Fakt, že kniha nebyla plně dopsána tomu dodává onu potřebnou mystiku ve smyslu "Ani vesmír nechtěl, aby někdo takovou zrůdnost dokončil" a musím uznat, že jsem za to docela rád, protože poslední dvě části se mi i přes to, že byly psány pouze zkratkovitou formou důležitých bodů, jež měl autor původně rozepsat, opravdu obsahově nečetly vůbec dobře a nedovedu si představit, že bych oněch cca 60 stran měl číst rozepsaných na 400 stran - to by bylo fakt Peklo. Co se týče hodnocení tak z mého pohledu 120 dnů Sodomy nedokážu ohodnotit tak, jak hodnotím jiné knihy, protože tahle kniha byla úplně něco jiného než jsem kdy četl. "Technicky" tedy průměrný tři, přičemž jsou v tom všechny autorský pozitiva textu, autorský negativa textu... a čistě pocitově ponechávám bez hodnocení.
Zajímavá kniha. Některé pasáže jsem si musela přečíst několikrát. Je tam skvěle popsané, jak se v průběhu času vyvíjejí choutky čtyř přátel. Četla jsem ho kvůli lehkou fascinací a psychologickým aspektem knihy.
Musím ale podotknout, že ve vydání v Levných knihách (2010) je velké množství překlepů a chyb, které někdy trochu mění kontext. To mě trochu mrzí, protože kvůli tomu mi to občas dělalo značné problémy.
Šlo to číst dost těžko, aby se za tím vůbec našlo memento proti zneužití moci. V tomto smyslu je z hlediska protitotalitního poselství mnohem kvalitnější Pasoliniho film (1976), byť připouštím, že ani ten není pro každého.
Štítky knihy
sex sexuální úchylky sexuální násilí sadismus BDSM markýz de Sade masochismus sexuální deviace
Autorovy další knížky
2006 | 120 dnů Sodomy |
2002 | Justina aneb Prokletí ctnosti |
2010 | Justina a Julietta |
1991 | Julietta čili Slasti neřesti |
2008 | Zoloe a její dvě pomocnice neboli Několik týdnů života tří hezkých žen |
Tohle byla strašná nuda a nejhorší bylo, jak se to snažil stupňovat, což mě nudilo ještě víc. Takže nikdy více.