1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29421/bmid_1984-Z0I-29421.jpg
5
11869
11869
1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou všech totalitních systémů. ''Anti-utopie'' má i svého ''antihrdinu'': je jím Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři... Životní úroveň je bídná a zhoršuje se. Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, jež se zabývá manipulováním minulosti, upravování dokumentů tak, aby byly stále platné. Winstonovou prací je upravovat stará čísla novin. Oceánie vede střídavě válku se zeměmi Eurasie a Eastasie. Pokud se změní situace, ze spojence se stal nepřítel a z nepřítele spojenec, Winston a další úřednící přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Velký bratr totiž nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu. Podobně se přepisují předpovědi průmyslové výroby, válečného vývoje apod. Ve skutečnosti se nelze spolehnout na pravdivost ani u letopočtu. Winston se nedokáže bránit myšlenkám na minulost. Postupně začíná pátrat, jaký byl život před nastolením diktatury Strany a domnívá se, že nebyl takový, jak jej líčí oficiální propaganda. Přemýšlí o své matce a sestře, které zmizely, když byl malý kluk. Začíná si psát deník. Dobře ale ví, že jej na každém kroku i v soukromí sleduje ideopolicie pomocí všudypřítomné techniky. Stejně jako všechny ostatní členy Strany. Myšlenky proti Straně jsou ideozločin, který se tvrdě trestá. A člověka může prozradit i pouhý výraz tváře či mluvení ze spaní. Děti jsou ve stranické organizaci vychovávány k udávání rodičů.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Levné knihyOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Velký Bratr tě vidí......mě je to celkem vuřt.Raději krysy,než číst tuhle knihu ještě jednou.50%.
Absolutně jsem nevěděla do čeho jdu, takže jsme si užívala postupné odhalování příběhu a seznamování s hlavní postavou. Šlo o plynulý proces. Kniha vás donutí přemýšlet a dojde vám, že se vlastně vůbec nemáme v dnešním světě, respektive v naší republice, špatně. Ano, touha po nadvládě a moci existuje, ale pohlížím na to jako obyčejný člověk, který má teplou vodu, dostatek potravy a je svobodný. (I když i tyto věci nejsou všude samozřejmostí. To už by však byla trošku jiná kapitola... Zatímco pro nás jsou to věci běžné, pro jiné jsou nemožné, neuvěřitelné, neskutečné).
Přesto mi přišly některé pasáže zdlouhavé a kniha mě nezasáhla tak, jako jiné, kterým se většinou nemůžu ubránit dát plný počet hvězd. Zkracování, spojování slov na mě působilo trochu dětinsky. Ale dobře, šlo to ruku v ruce s autorovými hlavními myšlenkami.
Přestože dnešní postmoderní svět popsali lépe jiní (hlavně Huxley), vize totální vlády nad lidskou myslí je dědictvím, kvůli němuž tato proslulá antiutopie nikdy nepřestane být čtena. Postapokalyptické obrazy rozpadajícího se Londýna a všeobecný nedostatek spíše odráží zkušenost autora z raných poválečných let, stejně jako předpověď „studené“ války mezi světovými velmocemi. Největší síla knihy ale spočívá ve velice promyšleném a důkladném popisu mechanismu, kterým může kterákoli (!) totalita získat moc nad lidmi. A nejde zdaleka jen o fyzické násilí a policejní dohled, ale daleko spíše vyvolávání negativních emocí jako strach, nenávist, nedůvěra až stihomam, a naopak drsném potlačování individuálního myšlení, soukromí, paměti a obecně všech pozitivních lidských emocí v čele s láskou k partnerovi i dětem, rodinným životem a sexualitou: „Sexuální neukojenost vyvolává hysterii, která se hodí, protože se dá přeměnit ve válečnou horečku a adoraci vůdce.“ Klíčovými prvky ovládání mysli jsou doublethink (dipsych), newspeak (neolekt) a neustálé přepisování minulosti – v tom spočívá největší genialita Orwellovy vize, že lidi nelze ovládat jen zvnějšku, nýbrž je třeba potlačit, ba až zlikvidovat jejich vnitřní myšlenkový svět. To je ostatně vidět i v závěrečné části knihy, kde nejde jen o trest, nýbrž o hlubokou ideovou převýchovu: „Každý se dříve či později uzdraví. A nakonec ho zastřelíme.“ Hesly angsocu, svoboda je otroctví a nevědomost je síla! I poslední pilíř této ideologie je důmyslný – podstata války tkví v destrukci, a to nejen životů, ale i výsledků lidské práce, které by jinak „mohly posloužit tomu, aby se lid domohl přílišného pohodlí, a tak posléze i přílišné inteligence“. A proto je válka mír! Doporučuji zejména krásné nové vydání s ilustracemi Jaroslava Róny.
Četla jsem shodou okolností přímo v roce 1984 ale domnívám se, že je tato kniha bohužel aktuální i dnes.
Četla jsem to dvakrát, jednou v patnácti a podruhé teď, v jednadvaceti. Těžko říct, kdy se mi z ní svíralo hrdlo víc. Doporučuju všem a vždycky, já si dám zas za pár let určitě repete.
Nemám slov... nejhorší na tom všem je že chybělo málo a v takovým světě jsme opravdu žili a pár milionů lidí v podobném světě dokonce dnes žije. Jedna z nejlepších knih co jsem četl, sice 2. část mi chvílemi i nudila ale celkový výsledek je opravdu geniální.
Fascinující a přece tak pravdivé.
Takhle dopadneme, už se na tom pracuje spousty let!
Přečtení tétéo knihy mi způsobilo dosti velký šok, bravurně napsané. Jen pořád musím myslet na to, co kdyby tahle hrůza někdy nastala....aspoň užale nemám noční můry.
Asi nejlepší kniha, kterou jsem musela přečíst k maturitě. Rozhodně doporučuju! :)
krásna knižka, mrazí na chrbte - že to nie je ani utópia akôr ako realita. neodporúčam melancholikom v čase depresie.
Za většinu knihy bych dala pět hvězdiček, ani bych nemrkla. Bohužel, přišlo mi, že v poslední části to autor trochu přehnal. Přišlo mi to trochu moc na to, aby mě to mrazilo tolik, jako první dvě části, které mě doslova uchvátily. Ve třetí části jsem se přestala s Winstonem ztotožňovat, protože už to nebyl Winston, a právě proto pro mě nebyla tak silná.
Musím vyzdvihnout bravurní popisy, které navozují velmi realistickou atmosféru. I přes poslední část, jedna z mých nejoblíbenějších knih z kánonu.
Na této knize se mi nejvíce líbil útok na psychiku jedince. Popisovaná manipulace s davy byla také bravurní, ale zaměření knihy na jednoho člověka a popis destrukce jeho mysli bylo dokonalé. Neuvěřitelně mě naplnila štěstím, protože mě unesla pryč a utopila v sobě.
Je mi to líto, ale plný počet dát nemůžu. 1984 je knihou nadčasovou a bezesporu se jedná o jedno z nejvlivnějších děl dvacátého století, ale k bezvýhradnému nadšení mi jako stylovému fetišistovi přece jen chybí větší kumštýřská osobitost a mnohdy jsem se nemohl ubránit dojmu, že bych si toto téma dokázal v Orwellově podání daleko lépe vychutnat v podobě eseje. Mám velice rád autorovy deníky a vůbec nebeletristické věci a v 1984 se mi jen potvrdilo, že Eric vlastně moc nezvládal řemeslo. Některé pasáže - hlavně dialogy mezi Smithem a Julií - jsem vyloženě protrpěl a bylo mi z nich stydno. Někteří ten pocit určitě znají: sami se o něco pokoušíme, pak si to po sobě přečteme a pomyslíme si: tohle přece nemůžu nikomu ukázat. Tak přesně tohle jsem cítil nad dialogy v 1984, jednou z nej. knih 20. století! Škoda.
Rozumím však tomu, že pro spoustu především mladších a vnímavých lidí narozených cca po roce 1990 musí být zde odhalená technologie totalitní moci a její destruktivní působení na lidskou přirozenost naprostým šokem a je pochopitelně hlavně Orwellovou zásluhou, že dokázal téma podat uvěřitelně a jeho nezbytná literární hyperbolizace působí velice přirozeně. Už méně "šokantně" a vlastně i nudně ale kniha zapůsobí na člověka, který ji nečte v roce 1950-něco, ale v roce 2015 a který něco ví o mechanismech totalitní moci; vždyť on tu Orwell vlastně "jen" popisuje technologicky updatovaný stalinismus 2.0 ponechaný dalších 30 let sobě samému, což může být právě námětem k pochybám, neboť stalinismus ponechaný sobě samému by se do té doby dávno rozpadl zevnitř (jak jsme toho byli svědky v reálném světě). Jak totiž pravdivě zazní v knize: "nějak vám to selže, něco vás zdolá, život vás zdolá".
Nicméně kdoví a varování je možná daleko více potřebí poučeným starcům než naivním dětem a Orwell nepochybně svým literárně, politicky a filozoficky poněkud ''nedokonalým" dílem v mnoha věcech uhodil hřebíček na hlavičku s neobyčejnou silou a hlavně velmi sympatickou upřímností.
Věřím, že stalinovský režim se 1984 dost přiblížil. Udržování plebsu v bídě, likvidování stranických odpůrců i posílání lidí do pracovních táborů za skutečné či smyšlené politické zločiny. Naštěstí režim padl se Stalinem a československý socík byl jenom slabým čajíčkem skutečné diktatury. Orwell systém vylepšil tím, že nezávisí na vůdci, jedinec je sledován na každém kroku a správné myšlení je vyžadováno i ve spánku.
Co se týče příběhu, je 1984 pouhá studie "dokonalé" totality. Laboratoř, ze které je vyňat lidský faktor a ve které je možný perpetuum mobile. Nicméně hesla Velkého bratra stále platí, protože ovládat masy je žádoucí v každém režimu.
1. Válka je mír - proč asi USA válčí všude po světě a neválčí se na území Spojených států?
2. Svoboda je otroctví - my žijeme v iluzi svobody a rádi se ji vzdáváme třeba za účelem většího bezpečí. Absolutní svobodu stejně nikdo nechce, protože by nevěděl, co si s ní počít.
3. V nevědomosti je síla - na jednu stranu chodíme do škol, na druhou stranu sledujeme oblbující seriály a estrády, aby se nemuselo přemýšlet. Bereme jako pravdu to, co píšou v učebnicích a tisku, co říkají ve zprávách v TV. Občas se učíme lži, protože pravda nebyla ještě objevena. Jak snadné by bylo zaměnit vědecké poznatky za lži? Zlikvidovat historické kroniky a udělat si vlastní historii?
Jedno z nezabudnuteľných, silných diel. Páčil sa mi autorov štýl písania, aj myšlienka a záver tiež nesklamal.
Já vám nevím... dlouho sem se na tuto, často citovanou, klasiku chystal, ale mé výsledné dojmy jsou poněkud rozpačité. Možná je to tím, že už jsem se (hlavně ve filmech) s obrazy světů Orwellem inspirovanými několikrát setkal a proto na mě ten jeho popisovaný svět nezapůsobil tak intenzivně. Navíc příběh jako takový není kdovíjak strhující, takže si mě kniha nepřidržela tak, jak bych očekával.
Na druhou stranu musím velmi ocenit autorovy vize a povědomí o společnosti. Z některých opravdu mrazí.
Tuto knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě a úplně mě dostala! Ten pocit beznaděje, který se linul celým příběhem, ano, byly tam ostrůvky v podobě naděje a lásky, ale bohužel byly velice rychle uhašeny ministerstvy a Velkým bratrem.
Tak nějak mě asi ovlivnila více, než bych chtěla, jelikož se zamýšlím, zda-li nezačínám v dnešním okolním světě vidět paralely... některé vlády svou činností se krůček po krůčku začínají přibližovat a přiklánět ke sledování svých občanů, diktují jim, co mají jíst, pít, (ne)kouřit... aneb ve stylu "Tvé tělo patří státu". To mě na tom děsí.
Ještě dodám, že takto depresivní knihu jsem snad nečetla, ale o to víc ve mně zanechala svůj otisk. Po dvou letech od přečtení je to sakra co říct.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Úžasné, přínosné, děsivé! Víc k tomu není co dodat. U mě na 100 %!