1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472517/bmid_devatenact-set-osmdesat-ctyri-YWr-472517.jpg
5
11871
11871
WINSTON SMITH provede v dubnu 1984 něco nepřípustného. Ve válečných podmínkách Oceánie drcené krutovládou jedné Strany si začne psát deník, kterému svěřuje pochyby, jež ho už léta mučí. Úředník londýnského Ministerstva pravdy, kde se retušují, falšují či přímo likvidují dějiny, však ve svých zápiscích obtížně hledá srovnání s dřívějšími normálními časy, jejichž útržky doluje ze zasutých vzpomínek, dennodenně atakovaných přívalem propagandistických žvástů. Je snad jediný, kdo si v téhle zemi zachoval zdravý rozum a paměť? Opravdu kdysi zahlédl něco, co představuje zásadní trhlinu ve fazoně Velkého bratra, z jehož všeobjímající náruče není úniku? Ve zrůdném, avšak svým způsobem dokonalém totalitním režimu je Winstonova touha po špetce nezávislosti možná předem odsouzena ke zmaru… Zcela nový český překlad nejslavnější antiutopie míří ke generaci, jež už krutý a posléze groteskní komunistický útlak nezažila. Kniha, již autor dokončil v roce 1948, ukazuje s prorockou jasnozřivostí smrtelné nebezpečí ideologie zaštiťující se všeobecným dobrem, když žádá, aby se s ní lidé zcela ztotožnili. Fanatici a mocichtiví oligarchové stále číhají na příležitost. Stačí, když na chvíli přestaneme dávat pozor.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Leda
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Zábavné, dobrá atmosféra. Ale ne tak věrohodné, jak tvrdí jiní. Nevěřím, zkrátka mi nepřijde reálné, že by někdo chtěl používat něco jako doublethink nebo newspeak, a že by bylo opravdu možné začít si myslet, že 2+2 je 5 (aniž přitom zešílet). Zároveň tam naprosto chybí jakýkoliv psychologický přerod postavy, zdá se, že Winston již od začátku nenávidí režim a Velkého Bratra, nicméně jak k tomu doputoval? Kde vzal tyto podvratné myšlenky? Pokud se v tomto režimu již narodil, tak by přece chápal tohle všechno jako přirozené. A pokud se převrat stal již za jeho života... proč proti tomu začal bojovat až teď? Literární hodnota díla tímto dost klesá.
Za mě je dobře, že kniha patří do doporučené (nebo dokonce povinné?) četby - ta bezútěšnost a bezvýchodnost, jaká se táhne celým románem, dokáže na čtenáře hluboce zapůsobit a ještě dlouho po přečtení zanechá určitý mrazivý dojem, který nutí k přemýšlení... a snad i k zapamatování si toho, že "pozor, tohohle se vyvarujme, takhle ne"...
Celou knihou mě provázela myšlenka, že tohle museli soudruzi přečíst v Československu ihned po jejím vydání a pak se v průběhu let snažili vše z knihy aplikovat do skutečnosti. Co jiného byla StB než Ideopolicie. Lidi se naučili doublethink - potají si říkali, že Husák je č***k, ale veřejně to nikdo neřekl a všichni ho oslavovali. Velký bratr nás sledoval pomalu na každém kroku (šmírování od StB). Překrucovala se historie pro vlastní potřebu (osvobození Sovětským svazem aj.), prvomájové a podobné manifestace, byly v podstatě Dny nenávisti, plány pětiletek se překračovaly ve výrobě naprosto zbytečných a nepotřebných věcí a základní spotřební zboží se nedostávalo a dalo by se pokračovat. Lidi musí číst a hlavně si pamatovat takové knihy, aby je nemuseli prožívat na vlastní kůži!
až z toho mrazí.. od začátku jsem čekala jiný konec, takže trochu překvapení, ale o to přidává na kvalitě..
Knížka je skvělá. Ač je to fikce, dovedu si představit její reálnost. A myslím, že pro ty, kteří pamatují minulý režim, je tam jakási hodnota navíc... Ač je to v knížce psáno do extrému, dovedu si představit, že představitelé komunismu o něčem podobném snili...
Čte se to dobře a i vás to hodně dostane, ten silný motiv.
Ale mne mnohem více oslovila kniha s touto tématikou: Král Krysa.
Kniha na mne hodně zapůsobila a je skvěle napsaná, ale mezi mé oblíbence patřit nebude.
Děsivě nadčasový, strohý, nesentimentální, mrazivý a možný, úplně klidně možný..
Kdybych mohla, dam tehle knizce sest hvezd. Orwell byl neuveritelny autor a predevsim nadcasovy, coz potvrdil timto romanem. Dalsi z povinne cetby, kterou jsem zhltla jednim dechem, a zaroven jedna z nejlepsich knizek, co jsem kdy cetla.
1984 patří mezi mé oblíbené knížky. Nejde ani vyjádřit,jak je pro mě tahle kniha dokonalá! Nejde popsat slovy, musíte si ji jen přečíst, abyste pochopili o čem mluvím. Ale uznávám, 1984 mě dostalo do takového psychického rozpoložení na několik dnů jako málokterá kniha!
Knihu rozhodně doporučuji přečíst (nejen k maturitě), příběh je nadčasový a svět, ve kterém se odehrává, probouzí ve čtenáři nepříjemný pocit. Děs této knihy nespočívá v mučení zločinců, ale v samotném ovládání lidí režimem, který má pod palcem nejen jejich činy, ale i myšlenky.
Špička světové literatury. Děsivě blízká realitě. Krutě podrobné popisy, úplně se mi svíralo hrdlo. Ale určitě doporučuji přečíst, protože pokud si neuvědomíme, jak absurdní jsou totalitní režimy, budeme nuceni si to doopravdy zažít. Díky pane Orwelle.
Místy jsem měla husinu, z tohohle jsme utekli, jen jsme si toho lízli a stačilo mi to. Myslela jsem na KLDR, tam tomu jsou asi nejblíž.
Huxleyho Brave New World je pořád špičkou žánru, ale Orwell se mu osmdesátčtyřkou hodně přiblížil. Je to hodně tvrdé a temné, ale člověk na to potřebuje trošku víc intelektu a reálného povědomí o zákonitostech světa, které zážitek z knihy tísnivě násobí. Goldsteinova kniha patří k těm nejlepším kapitolám, co jsem kdy četl. Jde o obrovské, žel masami nepochopené varování pro dnešní dobu a mám pocit, že se Orwell sekl jen o čtyřicet let. Prolétům dneška stačí stáhnout si film, proklikat obsah a říct, že "to četli" (proto aby byli "in" v těch lepších kruzích) a demagogicky dodat verdikt o tom jaká je to nudná blbost (obvyklý trik nastartování neplodné diskuze sporem, z kteréžto vyjde prolét s dobrým pocitem toho, že zapadl bez práce mezi ty, kteří obětují desítky hodin poctivému studiu vážného problému). Kromě absolutního monopolu násilí, viděl Orwell správně jako jeden z hlavních a mnohem důležitějších prostředků k nastolení totality omezení výrazových prostředků jazyka a omezení výměny informací. V časech Orwella se pálením knih a potlačováním výměny informací intenzivně zabýval jeden slavný kníratý rakouský malíř a známá totalitární partička aktivistů neruského původu okolo spolku "žít sovětský svaz" ":D. Před nimi to byla skoro 1000 let katolická církev a dnes je to islám, který v evropských zemích dokáže natolik narušit vzdělávací proces, že lze hovořit o systémovému vychovávání zabedněných fanatiků. Co jiného lze říci o skutečnosti, kdy se muslimské děti za podpory svých neandrtálských rodičů odmítají učit, jelikož vše, co je potřeba znát k životu je přece v Koránu. Doktrína nastupujícího jediného nositele informace, Koránu, a její násilné šíření je jen analogií procesů, které se odehrávaly okolo umělých úprav někdejšího nositele informace, Bible ve středověku, což vyústilo v intelektuální refromační úprk za oceán a definici dnešního civilizovaného světa. Tehdejší hlavní dozorce, papež, ještě neměl technické prostředky, jak tomu celému exodu neposlušných oveček zabránit a riziko naprosté totality tím na několik století lokálně pominulo (jako demonstraci vlastní nezávislosti na tehdejším Goldsteinovi američané hrdě vyhodili do moře jeden ze základních kamenů Washingtonského obelisku, který byl poslán Vatikánem). Wahábistický Islám, jakožto nástroj a vypilovaná nástupnická doktrína totální kontroly populace má s dnešními technickými prostředky velmi dobře nakročeno dosáhnout starých cílů v novém kabátě, před čímž již tentokráte nebude úniku. Neziskovky usilující o dovoz nových voličů jsou jen zametačem cest. Islám není našemu tzv. křesťanskému světu organizačně zase tak vzdálený, jak si myslíme. Ekumenické hnutí, jehož je islám nedílnou součástí, je způsobem jeho legitimizace v zemích se vzdělaným obyvatelstvem, kde mohamedánský prozelytismus zatím selhává. Vzdělaný člověk totiž dokáže pochopit, jaké důsledky dominantní implementace islámu přináší. A ekumenismus je doublethink v té nejnázornější podobě (Papežovo poselství lásky vs. paralelní legitimizace rozkladu rodiny jakožto svazku muže a ženy s dětmi, svěcení kanónů atd.). -Určitě si knihu přečtěte, Orwell trefně popsal cílový stav a pro pochopení cesty k němu zkuste třeba Waltera Veitha.
Já nevím, mně to prostě přišlo jako blbost, a to mi v době čtení bylo patnáct. Kdyby bylo 1984 žánrově horror, mělo by to i potenciál jakožto víc psychologicky zaměřený Saw, ale Orwellova zoufalá potřeba udělat to všechno hrozně Hluboké a O Politice (diktatura je špatná, kdo by to býval řekl!) z knihy činí nudnou, těžkopádnou, "poučnou" a docela i nesmyslnou knihu. Kdyby se postava O'Briana pojala víc abstraktně a nebyl z něj udělanej blbej egoistickej záporák s divnou nedořčenou motivací a papírově tenkým pohledem na život a kdyby Winston nebyl absolutní kretén (buď ještě blbější nebo naopak mnohem použitelnější), mohlo by to dopadnout jinak. Kdyby byl autor šikovný, nadčasový či postmoderní, udělal by z toho schizofrenickou fantasmagořinu, která by byla alespoň ke čtení zábavná. Ten svět taky moc nefunguje, příliš realistických popisů, moc informací a detailů, prostě boi, Orwelle, to se ti fakt nepovedlo. Ne že by se ti něco někdy nějak extra povedlo, no.
Jednu hvězdičku za to, že jsem na 1984 četla docela dobrou erotickou fanfikci.
Skvělá kniha, která mě naprosto uchvátila.. doslova jsem jí zhltla během několika dní. Nachází se zde spoustu věcí, které člověka nutí k zamyšlení a taková má podle mě kniha být... kniha, ze které si člověk něco odnese.
Jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy četl. Strhující příběh vyvolávající úzkost z pouhé myšlenky, že by se tato utopie mohla stát skutečností.
ájdeme tu toľko desivých námetov, že by nám na dlhé storočia mali byť varovaním, že vždy sa tu nájde niekto, komu by takýto systém vyhovoval. Vonkoncom o podobný systém sa pár ľudí aj pokúsilo. Napr. Nacistické Nemecko, Stalinov Sovietsky zväz a v súčasnosti Severná Kórea. Štát, ktorý chce mať totálnu kontrolu. Ktorý vidí všetko a vie všetko. Veľký brat ťa pozoruje. Systém, ktorý sa snaží eliminovať nielen súkromie človeka, ale aj súkromie jeho mysle. Systém, ktorý je neomylný a je jedinou realitou. Nie je alternatíva. Vojna je mier. Sloboda je otroctvo. Nevedomosť je sila. Nič iné ako tento systém neexistuje. Žiadna iná moc neexistuje. Preto môže byť dva a dva päť.
Minulosť rovnako ako podstata človeka sa dá meniť. Je tvarovateľná. A v rukách Štátu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Konečně se mi do rukou dostalo tohle slavné, dnes už klasické, dílo.
Měla jsem určitá očekávání a kniha je naplnila, ale nepředčila. Taková zlatá střední cesta. Při čtení jsem pak měla takový kovový, bezcitný pocit, prázdný, ale také beznadějný (v čemž mě pak konec knihy jen utvrdil). Zároveň mě však pohltila a od 80té strany jsem ji přečetla na jeden zátah. I když jsem měla takové pocity při čtení a jedná se o strašné „žití“ (spíše přežívání) v totalitním režimu, tak kniha byla velmi dobře napsaná a každý by si měl knihu přečíst. Varování, ale zároveň pro nás upomínkou, co vlastne naše svoboda znamená.
Líbilo se mi uvažování nad tím, že jediná svoboda, kterou člověk má a kam Strana nevidí, je v jeho hlavě.